PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Jak pokročily snahy o vymýcení dětské obrny

V květnu letošního roku uplyne 35 let od okamžiku, kdy Světová Zdravotnická Organizace oznámila, že se po mnohaletém celosvětovém úsilí podařilo konečně definitivně vymýtit neštovice. Jednalo se o první podobný projekt, kdy by se s nějakým neduhem válčilo ve skutečně globálním měřítku. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s neštovicemi byl v roce 1796 objeven princip očkování, bylo v jistém smyslu symbolické, že právě tato infekce byla pokořena jako první.

Další na řadě bude zřejmě dětská obrna. Světová Zdravotnická Organizace se jejímu celosvětovému vymýcení věnuje od roku 1988, a díky lepším hygienickým podmínkám a systematickému očkování dětí v mnoha zemích světa - dosud jich bylo celkem oočkováno přes 2,5 miliardy - poklesl mezi lety 1988 a 2013 počet nakažených o 99,9 % (oproti přibližně 350 000 nakaženým v roce 1988 bylo v roce 2013 hlášeno pouhých 416 případů). V současné době se dětská obrna vyskytuje jen v Nigérii, Pákistánu a Afghánistánu.

Ona poslední desetina procenta představuje ovšem poměrně tvrdý oříšek. Rozlehlost těchto zemí, konflikty, politická nestabilita, ztížená dostupnost některých populací, pestrý mix kultur a náboženských sekt, špatná infrastruktura, nedostatečná hygiena a nově také konspirační teorie a paranoia ohledně údajných postranních vládních úmyslů skrývajících se za očkovací kampaní v těchto zemích ztěžují zdravotnickým pracovníkům a dobrovolníkům práci. (Nutno podotknout, že v posledním jmenovaném faktoru sehrála svou roli například akce CIA z roku 2011, kdy se během honu na Usámu Bin Ládina pokusili využít plošné "očkování" dětí proti hepatitidě typu B v pákistánském Abbottábádu ve snaze získat DNA členů Bin Ládinovy rodiny.) Světová Zdravotnická Organizace proto v roce 2013 vyhlásila pětiletý plán závěrečného tažení proti této nemoci, a půjde-li vše podle plánu, bude možné roku 2018 vyhlásit vítězství nad další zákeřnou infekcí.

Tento velice povzbudivý vývoj vzbuzuje řadu otázek. Především, jak přesně boj s infekcí vedený v celosvětovém měřítku probíhá? Proč padla volba právě na neštovice a nyní na dětskou obrnu? Bude možné takto vymýtit i další nemoci, a pokud ano, které to budou? Na tyto a další otázky se pokusme najít odpovědi v následujících odstavcích.

Nepřátelé lidského zdraví

Pravé neštovice, první úspěšně poražený nepřítel lidského zdraví, byly virové onemocnění, které ve své nejvážnější formě způsobovalo smrt zhruba ve třetině případů. Většina přeživších si nesla doživotní následky v podobě hyzdících jizev na obličeji a někdy dokonce slepoty či zdeformovaných končetin.

Tato infekce představovala pro zdravotníky dobrý terč, protože vykazovala mnohé znaky důležité pro zdárné vymýcení. Za prvé, nakažení virem se téměř vždy projevilo (a jen velmi málo nakažených tak o své nakažlivosti nevědělo). Zadruhé, příznaky byly v drtivé většině případů tytéž - nakaženému se objevily charakteristické pupínky všude po těle - a daly se tedy připsat jejich pravému původci. Za třetí, příznaky se obvykle objevily krátce po nakažení a infikovaný člověk tedy neměl mnoho času infekci nevědomě rozšířit. Za čtvrté se jednalo o nemoc, která se přenášela jen mezi lidmi, a nešlo se jí nakazit od zvířat (onemocnění přenosná na zvířata je mnohem složitější vymýtit, protože se mohou ze zvířat kdykoliv přenést zpět do lidské populace). Za páté, pokud pacient infekci přežil, byl vůči nové nákaze imunní po zbytek života, a vakcína fungovala pro většinu lidí jako spolehlivá prevence. Jednalo se navíc o dobře známé a obávané onemocnění, takže valná většina komunit byla ochotná na celosvětovém preventivním programu spolupracovat.

Tento eradikační program spočíval na hromadném proočkování komunit, zejména dětí, v postižených zemích světa (tento přístup je založen na hypotéze, že virus vymře, pokud nebude moci najít žádného hostitele, ve kterém by se mohl úspěšně množit), a v závěrečné fázi pak na pečlivém hlídání výskytu neštovic - kdekoliv se objevil hlášený případ, zdravotníci co nejrychleji oočkovali všechny, kteří mohli s nakaženým přijít do styku, aby se minimalizovalo šíření nemoci. Tento přístup byl natolik efektivní, že poslední hlášený případ nakažení neštovicemi se datuje do Somálska roku 1977 a od roku 1980 jsou neštovice považovány za vymýcené.

Virová onemocnění

S dětskou obrnou je to o něco složitější. Jedná se o virové onemocnění, které se do těla dostává konzumací infikované vody či stravy (virus je totiž z pacientova těla vyloučen spolu se stolicí a ve špatných hygienických podmínkách se tak může dostat do zdrojů pitné vody). Nakažení tímto virem se v drtivé většině případů projevuje podobně jako mnohá další virová onemocnění, tedy horečkou, únavou, bolestí hlavy, zvracením a někdy také ztuhlým krkem a bolestí v končetinách. Paralýza (obvykle nezvratná) se objevuje pouze v jednom z dvou set infikovaných případů, což sledování šíření infekce podstatně ztěžuje. Nakažení tak mohou nevědomě přenést virus na mnoho dalších. Onemocněním jsou nejvíc ohroženy děti do 5 let. V současnosti na dětskou obrnu neexistuje žádný lék.

Přesto ovšem zůstává dětská obrna jednou z mála nemocí, kterou se vší pravděpodobností bude možné zcela vymýtit. Kromě přerušení cyklu přenosu viru zlepšením hygienických podmínek, aby se zamezilo nákaze způsobené kontaminovanou vodou, existuje navíc proti obrně efektivní očkování, které je natolik bezpečné, že je lze podat i novorozencům a nemocným dětem. Jako každé očkování může mít vedlejší účinky, jedná se nicméně o jednu z nejbezpečnějších vakcín, které kdy byly vyvinuty - jen ve velice vzácných případech došlo k nákaze dětskou obrnou v souvislosti s očkováním, a vždy se jednalo o někoho s velice oslabeným imunitním systémem. Virus není přenosný na zvířata, není bez hostitele schopný přežít v prostředí dlouho, a infekce se projeví brzy po nákaze. Pro všechny tyto důvody byla dětská obrna zvolena za další cíl snah o vyhlazení tohoto viru z povrchu zemského a vzhledem k dosavadnímu vývoji se rok 2018 coby cílová čára pro definitivní skoncování s obrnou jeví jako dosažitelný cíl.

Vakcíny

V současnosti jsou proti obrně používány dva různé typy vakcín - IPV (inaktivovaná polio vakcína) a OPV (orálně-podávaná polio vakcína). V současnosti více používaná OPV vakcína se snadněji podává (stačí ji například spolknout na kostce cukru a mohou ji tedy vydávat dobrovolníci, na rozdíl od IPV vakcíny, která vyžaduje sterilní injekční stříkačky a vyškolený zdravotnický personál), poskytuje déle trvající imunitu (pro maximální efekt je očkování třeba několikrát zopakovat) a je efektivnější. Zároveň je u ní ovšem třeba dodržovat přísná pravidla pro bezpečný transport a uchovávání - virus v ní obsažený je upravený, nikoliv usmrcený, a při neopatrném zacházení může tedy teoreticky zmutovat do formy, v níž je opět schopen paralyzovat. Podle Světové Zdravotnické Organizace bude nutné přestat po vymýcení dětské obrny OPV vakcínou očkovat, aby se zamezilo možnému šíření nákazy způsobené vakcínou, a vrátit se k IPV vakcíně. V momentě, kdy bude možné dětskou obrnu prohlásit za vymýcenou, bude Světovou Zdravotnickou Organizací spuštěn předem pečlivě připravený projekt na uchování tohoto stavu.

Sítě zdravotnických pracovníků, spolupráce mezi autoritami jednotlivých zemí a nadační fondy ustanovené pro boj s dětskou obrnou jsou a budou využívány pro očkování a boj s dalšími nemocemi. Není ještě jisté, která nemoc se stane příštím terčem snah o vymýcení, bylo ovšem identifikováno několik pravděpodobných kandidátů, které většinou splňují kritéria vyhubitelnosti. Patří mezi ně jak tropická onemocnění způsobena parasitickými červy (kteří mohou postupně prorůstat tělem svého hostitele zevnitř ven, či se usídlit v jeho mízních uzlinách, bránit odtoku lymfy a způsobovat výrazné otoky), tak méně exotické záležitosti jako spalničky, příušnice či zarděnky.

Nechme se tedy překvapit, kterou nemoc si Světová Zdravotnická Organizace vezme na paškál příště. V každém případě bude vyhlášení dalšího eradikačního programu znamenat, že dětská obrna byla s konečnou platností pokořena a žádné dítě už se nebude muset potýkat s jejími následky. Snad se tak stane co nejdříve.

Použité a doporučené zdroje:
http://www.who.int/en
http://cid.oxfordjournals.org/content/49/8/1287.full
http://www.cdc.gov/vaccines/pubs/pinkbook/downloads/polio.pdf
http://blogs.discovermagazine.com/bodyhorrors/2013/05/15/smallpox-blueprint/#.VOyBG_nz3Jc

O autorce:
Alžběta Labusová (1994) studuje biomedicínu na Univerzitě v anglickém Durhamu. Zajímá se o lidské zdraví tělesné, duševní i duchovní. Při psaní se snaží spojit střízlivý vědecký přístup k faktům s hlubšími, vědou nezohledňovanými, souvislostmi. Ve volném čase ráda čte, vaří, zpívá a pohybuje se kolem divadla.

Vyšlo v časopise Regenerace 6 2015

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt