PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Anketa:

Je správné zavírat malé porodnice?


Poslední roky ve vývoji českého porodnictví ukázaly, že ač se jeho tvůrci zaštiťují vynikajícími statistikami a neustálým zlepšováním péče, ve skutečnosti se změnám, jež by vedly k všestrannému bezpečí a k humanizaci okolností porodu brání. Nenaplněny zůstávájí zejména psychologické a sociální potřeby matek a novorozenců, resp. rodin. Proč vznikla PETICE ZA ZLEPŠENÍ SLUŽEB V ČESKÉM PORODNICTVÍ A ZA PÉČI PŘÁTELSKOU A BEZPEČNOU PRO MATKU A DÍTĚ a co chce změnit?
Chcete připojit svůj podpis? Více informací ZDE.


Malá, ale oblíbená a hojně vyhledávaná porodnice
ve Frýdlantě v Čechách byla k 30.6.2008 uzavřena.
Důvodem nejsou finanční problémy, nýbrž chybějící pediatři.
Občané z výběžku ale s uzavřením porodnice nesouhlasí, ve čtvrtek 19.6.2008 demonstrovali před radnicí na frýdlantském náměstí.
Více informací zde
Frýdlantští nejsou sami, koho likvidace základních zdravotnických služeb v místě bydliště trápí. Rušení malých porodnic je obecný trend, který však považuje za nežádoucí a nehumánní také celá řada osobností
Jaký je Váš názor na uzavírání malých porodnic?
Pište na eva.labusova@seznam.cz
Situaci i diskusi k problému můžete sledovat na www.azrodina.cz

Úsilí frýdlantských občanů o zachování jejich porodnice a malých porodnic obecně podporují:

Jiřina Šiklová, socioložka:

Narození a smrt vymezují život člověka. Nikdy se neodehrávaly na veřejnosti. Lidé se rodili i umírali ve svých domovech. V současnosti se pojišťujeme proti mnoha nebezpečím a i proto se v těchto okamžicích svěřujeme do péče institucí, například porodnic a nemocnic. Ale toužíme v těchto pro nás rozhodujících chvílích být alespoň blízko svého domova, být v prostředí, které důvěrně známe a které v nás vyvolává pocit bezpečí. Proto je v současnosti snaha obnovovat malé léčebny, malé porodnice, malé hospice, a nikdo již nestaví ani domovy důchodců pro stovky lidí.

Chce-li někdo v současnosti zrušit malou porodnici ve Frýdlantu, jedná proti světovému trendu v současné společnosti. Teď ji zruší, prostor využije třeba pro kanceláře nebo další obchodní dům, a zapomene, že zvyknou-li si lidé rodit se jinde, nebudou mít vztah k místu domova. Perspektivně budou odcházet.

To co je v tomto momentu zdánlivě výhodné, racionální, jde ve skutečnosti proti směru vývoje.

Prof. MUDr. Marsden Wagner, neonatolog, bývalý ředitel Výboru pro zdraví žen a dětí při WHO (Světové zdravotnické organizaci), zodpovědný za zdraví žen a dětí ve 45 průmyslových státech světa, http://www.marsdenwagner.com/:

Pro 80-90% žen, které nemají během těhotenství zdravotní problémy, není porod ve velkých porodnicích o nic bezpečnější než porod v malých porodnicích nebo porodních domech. Ve velkých porodnicích bývá však porod výrazně medikalizován a zkušenost respektovaného porodu s individuálním přístupem, tak důležitá pro ženu a její rodinu, bývá rodičkám odepřena. V zemích jako je Česká republika je nezbytné umožnit ženám a jejich rodinám možnost přivést dítě na svět také v malé porodnici nebo porodním domě v blízkosti jejich domova. Porod patří především rodině, nikoli doktorům, nemocnicím nebo politikům!

Rut Kolínská, prezidentka Sítě mateřských center a žena Evropy za rok 2002:

Porod patří k přirozenému počátku života. Nepotřebuje náročné špičkově vybavené nemocniční prostředí, to potřebují komplikované porody. Většinu z nich dovede dnešní medicína odhalit během těhotenství. Pokud se hovoří v souvislosti se zrušením frýdlantské porodnice o zkvalitnění péče ve prospěch dětí a matek, pak se opomíjejí ty ženy, které rodí rychle. To se ovšem předem nikdy nepozná. Jsem matka pěti dětí a ani k jednomu porodu bych nedojela z Frýdlantu do Liberce včas. Je porod v autě za neodborné asistence otce bezpečnější než v běžné porodnici bez špičkového vybavení?

Věra Břicháčková, psycholožka a soudní znalkyně:

Plně podporuji existenci malých porodnic. Ale protože můj osobní postoj by na základě mých zkušeností (otřesný porod ve FN Motol dne 17.-18.10.1962 za lhostejné až nepřátelské asistence tamního personálu) mohl být zkreslující, nechci se vyjadřovat jako rodička a raději zůstanu v roli psycholožky:

Z hlediska psychologického bezpečí je u porodu důležitý především o dobrý pocit matek, jejich vnitřní jistota a jejich možnost rozhodnout se, kde chtějí své - zvláště prvorozené - dítě přivést na svět. Pro porod není bezpečné, pokud je rodící žena vnímána jen jako jedna z mnoha, jako případ pro nemocenskou pojišťovnu. Průběh porodu hodně závisí na důvěře ženy v prostředí, přičemž přítomnost posledních výkřiků techniky a odborně vysoce vyškoleného personálu může pro některé rodičky hrát až druhořadou roli.

Jsem přesvědčena, že blokování práce malých porodnic je především rivalitní záležitostí porodníků z velkých klinik. Nestojí o konkurenci malých oblíbených pracovišť, která tak jasně dávají vyniknout rozdílu mezi porodem a porodem.

Současný stav také vnímám jako výsledek vlády mužů - věci veřejné v Parlamentu, Senátu i na ministerstvu zdravotnictví a v pojišťovnách jsou přece v rukou mužských úředníků či lékařů. Předpokládám, že ve Frýdlantě na straně těch, kdo chtějí porodnici zavřít, stojí také hlavně muži!

V případě zavírání malých porodnic jsme zkrátka svědky nehorázné diskriminace žen. Jako soudní znalkyně dodávám, že hodně nepovedený a asistovaný porod může žena vnímat jako trauma, srovnatelné se znásilněním.

Max Kašparů, lékař, psychiatr, spisovatel, teolog:

Poslední dobou mám dojem, že se nám ve společnosti rodí stále více hloupých nápadů než dětí. Hlavy úředníků počnou a porodí nesmysly, které by měl být potraceny dříve, než spatří světlo světa. Domnívám se, po létech medicínské praxe, že malé porodnice by měly mít velkou podporu, a některým ministerským šimlům by se měla nasadit "mentální antikoncepce".

Martin Mejstřík, senátor:

Rušení malých porodnic ve prospěch velkých klinik považuji obecně za nešťastné, v případě dobré, finančně prosperující a oblíbené frýdlantské porodnice jde o těžko pochopitelný hazard se životem i o ignorování potřeb občanů výběžku. Nedostupnost jiné porodnice v horské oblasti (zejména v zimě) není ku prospěchu ani maminkám ani dětem, a tudíž nemůže být ani v zájmu MZ.

Mnislav Zelený - Atapana, cestovatel a etnograf:

Bohužel naše civilizace je nastavená spíš na kvantitu než na kvalitu, už třeba v tom, že při hlasování většina bere vše. Líbí se nám velká obchodní centra, kam chodí hodně lidí, aby tu utratili hodně peněz. Malé krámky hynou a oficiální vedení světa i v naší republice na ně zapomíná, bez ohledu na mnohem příjemnější a přirozenější způsob nákupu v klidu a pohodě. Lidský, osobní přístup ke klientovi mizí, a místo zabírá množstevní hledisko bez ohledu na lidskou přirozenost a lidské osobní jednání.

Hnát budoucí maminky do podobného procesu, do běžícího pásu velkých porodnic, obdoby velkých továren či velkých supermarketů, je stejná cesta odlidštění, která vyhovuje především úřednímu šimlovi s tabulkami, s kalkulačkou v ruce, s procenty plnění grafů bez ohledu na klid a pohodu v duši těch, které přinášejí život. Bohužel na tento aspekt a duchovní rozměr porodu - tohoto tak na výsost lidského okamžiku - naši tvůrci zákonů, předpisů, nařízení a novodobí sociální inženýři zapomněli, protože se jim jednoduše nevejde do žádné tabulky. Lidské životy jsou podle nich hlavně k tomu, aby se zařazovaly někam do statistických přehledů a plnily jejich vize, a ne proto, aby každý život měl svou vlastní cestu k existenci.

Kateřina Čejková, výkonná ředitelka o.s. Rodičovský institut:

Dlouhodobě sledujeme situaci českého porodnictví, které se za poslední desetiletí výrazně humanizovalo a přiblížilo doporučením WHO. Je vnímavější k potřebám matky a dítěte, potažmo celé rodiny. Studií o vlivu porodu na celý další život bylo publikováno mnoho, netřeba zde citovat. Zásluhu na větší informovanosti o všech aspektech rodičovství - těhotenstvím a porodem počínaje - mají bohužel převážně osvícení jednotlivci v čele občanské společnosti, státní správa pokulhává. Máte jedinečnou příležitost tento poměr změnit a získat pár "kladných bodů" pro státní správu.

Zcela nerozumíme oficiálnímu stanovisku, v němž se jako důvod uzavření funkční a oblíbené Porodnice ve Frýdlantě uvádí de facto "neschopnost" získat pro nemocnici pediatra. Je těžké uvěřit, že v době otevřeného evropského pracovního trhu a aktivních personálních agentur nemá nemocnice a radnice jinou možnost než vyhlášenou porodnici uzavřít. Nabízí se otázka, zda by nebylo logičtějším krokem vyměnit zodpovědného manažera, který za současnou situaci zodpovídá.

V posledních letech významně narůstá počet domácích porodů. Rozhodují se pro ně převážně vysoce vzdělaní a informovaní rodiče, kteří zodpovědně zvažují všechny dostupné možnosti a kvalifikovaně hledají pro své děti to nejlepší. Přestože tato volba není vhodná pro každého, rušením porodnic respektujících přirozený porod, jako je ta ve Frýdlantě, mnozí nebudou mít na výběr…

Renata Konopíková, provozovatelka internetového portálu AZrodina.cz:

Uzavření frýdlantské porodnice se na první pohled týká jen maminek z této oblasti, k protestům proti takovému kroku se ale připojují ženy z celé ČR. Proč asi? Protože zavírání malých porodnic je trend, který diskriminuje ženy obecně.

Na informační portál pro rodiče www.azrodina.cz se stále více maminek obrací s prosbou o radu. Usilovně hledají zařízení, ve kterém by mohly porodit pokud možno v klidu, bez zbytečných zásahů, v intimním prostředí vstřícném k individuálním potřebám maminky i miminka. Frýdlantská porodnice takovému požadavku, již jako jedna z mála u nás, dokázala vyhovět.

V demokratické zemi přece žena musí mít možnost volby, jak a kde chce přivést své dítě na svět, vždyť se jedná se o nejzásadnější okamžik v životě každého z nás.

Neřešením tohoto problému dává Ministerstvo zdravotnictví ženám v podstatě jen dvě možnosti: porodit v technicky zajištěném prostředí velké nemocnice, kde pro akceptování individuálních potřeb není prostor (a často ani vůle), nebo porodit doma.

Je organizačně nezajištěný domácí porod opravdu to jediné, co je schopný a ochotný náš stát maminkám nabídnout jako alternativu k velké porodnici? Nebo se mezi kompetentními osobami konečně najde někdo, kdo si uvědomí naléhavost a závažnost tohoto problému, který se už dávno netýká jen hrstky alternativně zaměřených rodiček? Dokáže někdo zastavit rušení menších nemocnic a/nebo podpořit vznik porodních domů, aby naše ženy měly stejné možnosti, jako ty ve většině civilizovaných zemí?

Ondřej Dostál, právník a předseda Asociace pro medicínské právo a biotiku:

V Praze řešíme (nyní už i přes soud) kauzu Porodní dům U Čápa, kde Ministerstvo klade usilovný odpor jednak ve věci personálního zabezpečení (požaduje se přítomnost několika lékařů), jednak materiálního a technického vybavení (požaduje se, zjednodušeně řečeno, zázemí porodního sálu). Z těchto dvou námitek je zejména ta první, extenzivní požadavek na personální zabezpečení, relativně slabá, protože vyhláška 424/2004 Sb. vysloveně stanoví, že porodní asistentka může mj. vést přirozené porody, samostatně a bez indikace lékaře. Naproti tomu, otázka materiálního a technického zabezpečení porodního domu není bohužel v příslušném právním předpise výslovně řešena, porodní dům tento předpis "nezná", z čehož Ministerstvo dovozuje, že si to může rozhodnout správním uvážením jak chce.

Frýdlantská situace je z tohoto pohledu specifická tím, že, pokud tomu správně rozumím, materiálně-technické vybavení je k dispozici v dostatečné míře, chybí jen to personální. Takže pokud by nastala varianta, že by soud uznal naše argumenty co do personálních kompetencí porodních asistentek (neboť tam je to striktně dáno vyhláškou), ALE ztotožnil se s názorem MZ co do věcného vybavení (protože to není upraveno), svědčilo by to tomu, že by ve Frýdlantě mohl porodní dům vzniknout, protože technické vybavení je tam OK a po stránce personální by tam mohla přirozené a nouzové porody vést porodní asistentka, s tím, že rozpoznané komplikace by se přesouvaly do Liberce (jak je to tam s časovou dostupností?)

Konečně, ad ambulantní porody a nová legislativa: Návrh zákona "o zdravotních službách" počítá s možností výkonu samostatného zdravotnického pracovníka, který nemá vlastní zdravotnické zařízení (míněno ten porodní sál a další zázemí), ale "půjčuje si" to od jiného poskytovatele zdravotních služeb (např. nemocnice). Frýdlantská situace by pro toto mohla být inspirativní. Plánovaná účinnost zákona je od příštího roku.

Zuzana Baudyšová, ředitelka Nadace Naše dítě

Připojuji svůj názor na podporu zachování menších porodnic:

Sleduji diskuse o rostoucím počtu narozených dětí v naší zemi a nepřipravenosti úřadů a zdravotních institucí na velmi positivní babyboom reagovat.

Porodnice nestíhají zvládat příliv nových občánků, vykazují nedostatek lůžek, odborníků, ale hlavně nedostatek financí.

Jak ze začarovaného kruhu ven ?? Zavírat porodnice a riskovat, že dlouhý převoz rodící matky nemusí dobře dopadnout ?? Dobře víme, že je třeba udělat vše pro dobrou fyzickou a psychickou pohodu matky i miminka přicházejícího na svět, a přesto si bereme na svědomí riziko dlouhého převozu rodící ženy do vzdálené porodnice a její nepohodlí z pobytu v neznámém, od domova odloučeném, prostředí ?? Novorozenci především potřebují spokojené matky!!

Není nic snazšího než malou porodnici uzavřít. Mnohem složitější je rozhodnout, jak důležitou kapacitu útulné frýdlantské porodnice adekvátně nahradit …

Respektujeme při rozhodnutí o uzavření malých porodnic i článek 3 Úmluvy o právech dítěte, který jasně říká, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, a to i těch, které právě přicházejí na svět ??

Margit Slimáková, výživová poradkyně,www.margit.cz:

Po pročtení zpráv o plánovaném uzavření porodnice ve Frýdlantě a s vědomím významu podpory dobře fungujících a k ženám přívětivých zařízení si dovoluji poslat svůj příspěvek.

Naprosto souhlasím s obhájci této porodnice, že zavírat místní uznávanou porodnici a vše směřovat do těch přístrojových je pro mnoho žen upřednostňujících přirozenější a k dětem i jim mnohonásobně prospěšnější postupy velké zklamání.

Nebylo by možné nabídnout stávající prostory pro porodní asistentky a zřídit centrum přirozených porodů s využitím práce současných gynekologů coby určité supervize, ale ne nezbytnosti 24/7 být na místě? Takto by zůstala alespoň možnost pro zájemce o přirozené porody zachována a jen část rodiček by byla nucena dojíždět do Liberce. V zahraničí jde o naprosto běžnou praxi.

Ivana Königsmarková, porodní asistentka a viceprezidentka Unie porodních asistentek:

V poslední době postihlo dvě malé a mezi rodiči velmi oblíbené porodnice (Vrchlabí a Frýdlant) rozhodnutí o uzavření pro nedostatek lékařů. Musí tomu tak být? Nemohli bychom se alespoň někdy poučit ze zkušeností jiných a nedělat stejné chyby?

Nebo má být normální, že si žena v období, kdy se ještě ani pořádně nesrovnala s tím, že je těhotná, a má úplně jiné starosti, musí závazně vybírat porodnici, kde přivede na svět své dítě, a nakonec tam stejně nemůže porodit, protože mají "plno"?

Má být normální, že s kontrakcemi cestuje kdovíkam a hledá zařízení, které ji bude ochotno přijmout? Má být normální, že ženy budou muset i v nepříznivých povětrnostních situacích cestovat nejen k porodu, ale i na kontroly v závěru těhotenství, krkolomnými serpentinami přes kopce do vzdálené velké porodnice, přestože svou malou a útulnou mají za humny?

Je zcela nepochybné, že tuto situaci mnohé ženy za normální nepovažují a řeší ji po svém. Rozhodují se stále častěji pro porod doma, a některé i bez zajištěné péče, protože tuto péči ve svém regionu prostě nenajdou. To však může být nebezpečné!

Bylo by nanejvýš účelné, aby se všichni zúčastnění - lékaři, porodní asistentky, pojišťovny, a ty, kterých se péče týká, tedy ženy, konečně sešli u kulatého stolu a bez osočování konstruktivně jednali o tom, jak zabezpečit péči pro všechny ženy podle jejich práva volby. Pak by nebylo nutné zavírat malé porodnice. Mohli bychom je jen trochu transformovat. Některé ženy by se v takovém případě pro porod doma asi nerozhodly, a ty, které by se přesto rozhodly, by měly zajištěnou kvalifikovanou péči.

Martin Jára, psycholog, ředitel Ligy otevřených mužů, www.ilom.cz:

Pokud vím, trendem současného porodnictví v zahraniční i u nás je už pár desetiletí simulace důvěrného, intimního, ne-li "domácího" prostředí.

Porodnice v malých městech mají pro tento trend pochopení i podmínky.

Sám jsem se o tom přesvědčil při porodu těch svých dětí, které přišly na svět v Ostrově nad Ohří, ve Stodě u Plzně a ve Vrchlabí. Jako rodič tedy principiálně podporuji tzv. malé porodnice. Potkal jsem zde přívětivý a kvalifikovaný personál. A mohl jsem zde důstojně prožít první chvíle svého otcovství.

Patrik Balint, psychoterapeut a provozovatel webových stránek predporodnapriprava.sk:

Existují jen dvě události, které prožil a prožije každý z nás - narození a smrt. Proto přístup k porodům a umírání jasně ukazuje na stav společnosti.

Menší porodnice jsou odrazem osobního přístupu, užších a pevnějších vztahů a přístupnější zpětné vazby při dodržování obdobných pravidel bezpečnosti, jakou nabízejí velké porodnice.

Rušení malých porodnic přispívá k celkové devastaci, kterou na úrovni vztahů a schopnosti uvažovat empaticky pozorujeme všude kolem.

Z praxe mohu je říci, že na porod dobře připravená žena si spíše vybere menší porodnici, v níž se rychleji zorientuje, může nalézt větší intimitu a osobnější přístup a nemusí zápasit s množstvím personálu a složitým systémem péče.

Daniela Šroubková, psychiatryně, psychoterapeutka:

Již dlouho sleduji z mého pohledu nepříznivý vývoj českého porodnictví, kdy není odbornými ani státními orgány podporován WHO doporučený trend poskytovat těhotným a rodícím ženám co nejintimnější a nejstálejší prostředí, které při nekomplikovaném průběhu těhotenství nejlépe podpoří bezpečný a hladký průběh porodu.

Prostředí malé porodnice se vstřícným přístupem k individuálním potřebám matek a jejich dětí velkou měrou přispívá k vytvoření bezpečné a stálé vazby maminek s jejich čerstvě narozenými dětmi a také k pocitu sounáležitosti s místem, kde se tento naplňující zážitek mohl odehrát.

Je opravdu zájmem Frýdlantska o takové podmínky ženy, které sem patří, připravit?

Považuji podobnou politiku za psychologicky škodlivou, z hlediska budování místní komunity za zničující a celkově za eticky nepřijatelnou.

Vlastimil Marek, hudebník, publicista, http://marek.blog.respekt.cz/:

Vzkaz ženám: Ministerstvo zdravotnictví ruší malé porodnice, protože prý jsou neefektivní. Tak krátkozrace a naivně pragmatickou pitomost aby pohledal: všichni odborníci a zodpovědní na všech úrovních by přece měli umět rozpoznat bláhovost tendence dnes ušetřit a nestarat se o to, jak bude naše společnost vypadat za další generaci. Připadám si (nejen z tohoto rozhodnutí, podobných nesmyslů jsme svědky dnes a denně, tento se ale týká samé podstaty budoucnosti celého národa) jako na větvi. Nejen symbolicky, ale i fakticky: jako v titulcích k stejnojmennému televiznímu pořadu, ve kterých si člověk současný elektrickou pilou pyšně řeže (přímo u kmene) větev, na které přitom stojí on i celá příroda.

Důsledky tohoto velmi špatného a třeskutě nezodpovědného rozhodnutí bohužel neponesou přímo ti, kteří tak rozhodli, a to je podle mne hlavní chyba. Povolejte je tedy, třeba demonstracemi, peticemi, i z očí do očí, k osobní a hmotné zodpovědnosti za to, co dělají (nebo nedělají). Tuhle zodpovědnost má každý skladník či prodavač nebo pokladní, tak proč ji nemají manažeři, politici a ministři?

Situace je vážná, ale zároveň nadějeplná! Desítky žen se už přestávají bát a začínají o svých zážitcích z přirozených, nemedikalizovaných (a dokonce orgasmických) porodů psát a mluvit. Stovky žen už nepodléhají manipulaci "odborníků", kteří straší tím, co všechno by se "mohlo" stát (a tím nepřímo napomáhají šířit zbytečný a u naprosté většiny žen neopodstatněný strach z porodu). Tisíce žen už ví, že přirozený porod v intimitě a teple a šeru je zdravější, bezpečnější a nakonec i lacinější, než jsou porody jako na běžícím pásu ve velkých porodnicích. Je vás, ženy, těhotných každoročně okolo dvou set tisícovek: když už je stát vždy ten nejhorší hospodář, a úředníkům a ministrům je jedno, kdo to za deset dvacet let odtrpí a zaplatí - vy jste přímo zainteresovány a vám by to jedno být nemělo. Zkuste si vzpomenout na kvočnovský efekt, a v zájmu obrany vašich současných i budoucích dětí zorganizujte jakékoliv akce, které by úředníky probudily! Jim jsou důsledky jejich rozhodnutí ukradené, to vy budete muset dojíždět bůhví kam…

Co kdybyste nejen ve Frýdlantu, ale i před dalšími porodnicemi před zrušením a zvláště před Ministerstvem zdravotnictví, začaly třeba tiše stát (inspirujte se třeba akcí Stojící ženy)?

Protože právě Vy a právě teď můžete nastartovat žádoucí společenské změny. Protože jde nejen o vaše děti, ale o nás všechny. Nenechte si namluvit něco jiného: ve Frýdlantu se nerozhoduje jen o jedné porodnici, ale o stavu a budoucím zdraví celé společnosti.

Úředníci zatím sedí na větvi a zaslepeni malou mocí a ignorancí ji arogantně pod námi všemi podřezávají: necháte si to jen tak líbit?

Informujte se, pročtěte všechny materiály, a začněte: psát, demonstrovat, vyžadovat zodpovědnost. Možná to budete právě Vy, ženy ve Frýdlantu (a vy, které je jakýmkoliv způsobem podpoříte), které změní svět.

Darina Novotná, umělecká zlatnice:

Proč musíme v našem státě rušit léta a dobře fungující prospěšná zdravotnická zařízení "pro nás lidi"? Není to tím, že systém péče se o obyčejné smrtelníky vůbec nezajímá? Jak jinak vysvětlit, že skončit musí právě malá porodnice, která je pro zdravé maminky i děti tím nejlepším prostředím a zázemím v jejich těžkých chvílích?

Je to ze strany státu jasné sdělení mladým ženám: "Naše společnost děti sice potřebuje, ale ne zas tolik, abychom vám podmínky pro počínající mateřství ulehčili nebo dokonce zpříjemnili."

Raději se udělá to, co vyhovuje systému, který v současné době není ani schopen vyprodukovat potřebné množství personálu, aby to, co je osvědčené, oblíbené a potřebné, mohlo dále fungovat.

Se zrušením frýdlantské porodnice zásadně nesouhlasím.

Lenka Cingrošová, režisérka:

Nejen z pozice své profese, ale i z čirého lidství, se již mnoho let intenzivně zajímám o oblast porodnictví. Natočila jsem 5 dokumentárních filmů na toto téma. Také jsem absolvovala studijní cestu po porodních místech západní Evropy. Navštívila jsem porodnice, porodní domy i porodní asistentky, které docházejí k porodům doma v Rakousku, Německu, Belgii, Holandsku a Švýcarsku. Troufám si tvrdit, že mám větší přehled o stavu porodnictví v Evropě než kdejaký úředník na Ministerstvu zdravotnictví. Ze svých cest jsem si přivezla jedno důležité poznání a porovnání: V ČR ženám chybí možnost volby! Naprostá absence porodních domů a dnes již i

ohrožení existence malých a přátelských porodnic, které nabízejí klidné, stresu zbavené či přímo útulné prostředí k přivedení nového tvorečka na svět, je pro naši zemi zničující!

Dlouho byla takovou vyhlášenou porodnicí ta ve Vrchlabí. Později se začalo hovořit o té frýdlantské. Je to náhoda, že právě tyto dvě jsou rušeny mezi prvními?

Čím větší porodnice, tím větší počet rodiček, větší ruch, větší anonymita, méně času, méně osobního přístupu.

Lze předpokládat, že pokud bude i frýdlantská porodnice opravdu uzavřena, přibude porodů doma, případně zesílí tlak na vznik porodních domů. Tak se snad se i české ženy práva volby brzy dočkají.

Otázka na závěr: Copak se při všech současných výzkumech ještě někdo domnívá, že psychika nesouvisí s hladkým průběhem porodu?

Vlasta Jirásková, lektorka přípravy na porod a rodičovství, dula:

Zavírání menších porodnic zcela odporuje doporučením Světové zdravotnické organizace, která podporuje, aby byla ženám s nízkým rizikem poskytována péče snadno dostupná co nejblíže jejich domovu, například v malých porodních klinikách. Zavření porodnice ve Frýdlantu by bylo potenciálním ohrožením zdraví žen a dětí nebo by mohlo vést ke zbytečnému odlučování členů rodiny, k předčasné hospitalizaci rodiček a dalším nepříznivým důsledkům. Neexistence místní porodnice jistě oslabí vztah obyvatel k jejich městu a může vést ke stěhování mladších lidí do oblastí pro život přívětivějších. Držím palce lidem z Frýdlantska, aby jejich oprávněná snaha o zachování porodnice byla úspěšná!

Veronika a Michal Vieweghovi:

Bylo pro nás velmi důležité, v jakém prostředí přivedeme děti na svět. Prostředí a přátelská atmosféra pro nás hrály významnou roli a přestože mnozí v té době stále ještě považovali takový porod za tzv. alternativní, my jsme jej chápali jako samozřejmý a přirozený.

Mě jako ženu, laktační poradkyni i budoucí dulu velmi mrzí, že porodnice, které u nás nabízejí možnost volby, možnost prožít porod přirozeně, v klidu, bez léků a přílišného zasahování do průběhu, se zavírají. Je s podivem, že není brán zřetel nad stále se zvyšující nespokojeností s tradičními porody .

Budoucím maminkám bychom měli umožnit porodit dítě v prostředí, které ony považují za nejpřirozenější, a respektovat tuto jejich volbu. K tomu ale potřebují mít možnost výběru.

Připojujeme se proto s manželem k protestům za zachování frýdlantské porodnice, ale i jiných menších porodnic, a podporujeme vznik porodních domů.

Petr Maceček, houslista, Talichovo kvarteto:

Dozvěděl jsem se o chystaném zrušení frýdlantské porodnice. Dovolte mi, abych vyjádřil svůj nesouhlas s tímto krokem. Zdá se mi, že cca 400 porodů ročně není vůbec málo. Ba právě naopak, rodičky mohou dostat nejen lékařskou, nýbrž i psychologickou péči, kterou si zaslouží. Pokud zrušíte porodnici ve Frýdlantě, zničíte významné místní centrum soustředění inteligence a aktivity, jež má tento krásný kraj k dispozici. Zničíte kus historie a ducha tohoto kraje. Přesně tohle si, myslím, uvědomili všichni ti lidé, kteří se v tomto týdnu sešli na frýdlantském náměstí, aby proti uzavření porodnice protestovali. Nejsou hloupí, poslechli svá srdce a mají strach, protože tuší, že pokud teď porodnici uzavřete, bude to na dlouho. Já sám bych svou ženu rodit do větší porodnice neposlal. Ani by se do ní, do té liberecké, nemusela z Frýdlantu včas dostat. Kdo pomůže ženám, které budou nakonec třeba rodit cestou? Vy již víte kdo to bude? Přemýšleli jste o tom?

Marie Nováková, pedagožka, Etické fórum ČR, o.s. Prevence kriminality PRAK, YMCA:

Naše děti, nová generace....

Sčítáme, odečítáme, kalkulujeme. Je nám líto investovat peníze do školství, do zdravotnictví, do malých porodnic, kde je dítě vítáno do pohody a vlídné atmosféry ve chvíli, kdy jeho život začíná.

Čas plyne, mince se otočí. Nikdo nezůstává mladý věčně. Budou to naše děti, které budou zvažovat investice do naší generace. Vyplatí se investovat do míst, kde se život přiklání ke konci ?

Jakou mírou měříme, takovou nám bude naměřeno!

Bude potom naše míra stejná, jako je nyní ? A jaká bude míra našich dětí?

Taková, jak jsme je to naučili!

Je to, co nyní činíme, opravdu tím, co chceme naučit své děti?

Další názory na www.azrodina.cz

Zpět na ankety

 

Blog Evy Labusové

Úvodní stránka

Poradenství

Kontakt

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Deprese a trauma
v souvislosti s porodem

Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt