PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Cesty ke spokojenému porodu

I. 8. Doby porodní

Porod probíhá ve třech fázích, tzv. porodních dobách: první doba je označována jako otevírací, druhá jako doba vypuzovací a třetí jako doba poporodní.

První doba porodní

"V okamžiku největší transcendence a krajního tělesného vypětí u vás stojí muž v bílém plášti, svrchovaný odborník na nepoznanou zkušenost." (Luisa Francia)

První doba porodní je nejdelší a pro rodící ženu nejnamáhavější část porodního děje. Pojem "otevírací" trefně vystihuje její podstatu - dochází při ní k otevírání porodních cest. Začíná s nástupem pravidelných děložních kontrakcí (porodních bolestí) a končí rozvinutím děložního hrdla, tzv. zánikem branky. Tento proces může trvat různě dlouho - záleží na tom, zda žena je nebo není prvorodička a zda je děložní hrdlo při zahájení bolestí dosud pevně semknuté, nebo zda během těhotenství (zejména v jeho závěru) došlo již k jeho postupnému otevírání.

U prvorodiček může první doba porodní trvat značně dlouho - hovoří se o průměrných 10 až 12 hodinách. U vícerodiček to bývá o něco méně. Samotná délka první doby porodní však o porodu samotném příliš nevypovídá, protože zdaleka neplatí, že čím kratší je porod, tím je také snazší. Mnohé vícerodičky, které mají možnost porovnat různě dlouhé porody, uvádějí, že při příliš rychlém porodu postrádaly možnost postupného ponoření se do porodních bolestí a vytvoření vlastního porodního rytmu. "Bylo to jako tornádo," popisuje překotný porod jedna z nich: "Než jsem se rozkoukala, dítě bylo na světě, a to, že jsem rodila, mi došlo až v souvislosti s nesnesitelnými poporodními bolestmi. První porod byl sice mnohem delší, ale měla jsem pocit, že sama udávám jeho tempo, a tak byl vlastně, když to dnes hodnotím z odstupu, mnohem snesitelnější..."

S nástupem prvních bolestí přichází čas zahájit uvědomělé dýchání a zkoušet zaujímat co možná nejpříjemnější pozice. Nenechte se znervóznit, pokud se vám hned nebude dařit uplatňovat všechny tipy a doporučení, se kterými jste se obeznámila při předporodní přípravě. Počáteční vzrušení a strach mohou způsobit, že si budete po určitou dobu připadat zmatená. První doba porodní však zpravidla trvá několik hodin, takže dříve či později určitě překonáte chvilkovou dezorientaci a dostanete se do vlastního rytmu.

Nejdůležitější doporučení pro první dobu porodní zní: Nerušte své tělo v porodní práci a pokud možno to nedovolte ani nikomu jinému. Již jsme hovořili o tom, že k tomu, aby porod postupoval, musí mít ženské tělo k dispozici dostatečné množství pro porod specifických hormonů (viz I.1., I.5.). Zkušenosti ukazují, že nejlépe rodí ženy, které přicházejí k porodu klidné a připravené, s myslí nerozpolcenou dilematem, zda se o zvládnutí bolestí pokusí samy (s pomocí správného dýchání a předem nacvičených neinvazivních metod), nebo zda rovnou využijí možností klasické medicíny (otupení bolesti či její úplné odbourání).

Otázku způsobu tišení bolestí by si každá rodička měla zodpovědět již předem. Jestliže se rozhodnete pro porod přirozený, pak pro vás možnost požádat o lékařskou pomoc zůstane samozřejmě otevřená, výhodou ale je, že o ni můžete požádat teprve tehdy, když budete mít pocit, že všechny ostatní - nesrovnatelně šetrnější - možnosti selhaly. Někdy takový neplánovaný zásah do porodu rodička nakonec opravdu ocení, jindy si vystačí bez něho - dopředu se v této souvislosti nedá nic odhadnout.

Inspirující jsou výpovědi zahraničních samostatných porodních asistentek, které mají četné zkušenosti s přirozenými porody vedenými v porodních domech i doma a které uvádějí, že stav krize, v němž žádá zmírnění bolestí jakoukoliv cestou, prožije během porodu téměř každá rodička, včetně zapřísáhlých odpůrkyň medikamentózního porodu. Většinou to bývá v době, kdy je branka otevřena na 5-8 cm. Nastávající maminka mívá již nucení tlačit, ale děložní branka ještě není dostatečně zašlá. Empatičtí porodníci často zdůrazňují, že v této fázi porodu se projeví povaha dítěte, ale ještě mnohem více osobnost a temperament jeho matky. Rodící žena je nucena naprosto mimořádným způsobem překonat samu sebe. Vydává se daleko za hranice své normální výkonnosti a musí se zcela otevřít pro své dítě. Není proto divu, že tuto situaci někdy nedokáže sama zvládnout. V krajním vyčerpání lehce propadá zoufalství i přesvědčení, že "už nemůže", "už to nevydrží" a nutně potřebuje "opravdu účinnou" pomoc. Ve chvílích, kdy "těžká hodinka" vrcholí a i ta nejpřesvědčenější zastánkyně přirozeného porodu úpěnlivě žádá o pomoc, prožívají horké chvilky i sami porodníci. Musí být schopni odhadnout, zda podání utišujícího medikamentu je opravdu nezbytné, nebo zda jejich úkol spočívá spíše v zachování klidu a v umění dodat rodičce (a často i jejímu partnerovi) odvahu a vysvětlení, že prostředek proti bolesti je v této fázi porodu zbytečný, protože jeho účinky by si nastávající maminka s velkou pravděpodobností již neužila, neboť dítě se totiž co nevidět narodí. Účinnější než injekce či čípek bývá v takových chvílích třeba zrcátko, v němž rodička vidí, jak se hlavička děťátka začíná tlačit ven. Jindy maminky doslova naberou dech, když se vystupující hlavičky dotknou vlastními prsty, popř. slyší svědectví manžela či porodní asistentky o barvě novorozencových vlásků.

Správný odhad situace a podpora zkušeného porodníka je tedy v těchto chvílích nesmírně důležitá a stejně tak i nevtíravá přítomnost blízkého partnera. Má-li být jejich asistence pro dobro věci, musí se vzájemně shodnout a vytvořit sehraný tým, který rodičce pomáhá rukama, ale ještě mnohem více psychicky, protože porodní práci musí nakonec přese všechnu účast okolí odvést jen a jen ona sama.

Druhá doba porodní

"Jen málo lidí je připraveno na sílu toho okamžiku: vidět matčino nadlidské úsilí, slyšet zvuky, které vydává, pozorovat hlavičku dítěte tlačící se pochvou a její zvrásněné temeno, jak se objevuje a znovu mizí... Není možno popsat tu zvláštní zaujatou atmosféru, tu bázeň, vzrušení a napětí, které zaplní místnost v okamžiku zrození." (Penny Simkin)

Druhá doba porodní začíná v okamžiku, když je děložní hrdlo dokonale otevřené. Rodící ženě nastává veliká úleva. Konečně smí začít tlačit a aktivně pomáhat svému děťátku na svět. Ačkoliv je většina žen po první době porodní značně vyčerpaná, nástup druhé doby pociťují jako náhlý příliv nové síly a energie. Vnější pozorovatelé hovoří o tom, že i výraz obličeje rodící ženy a její nálada se před vlastním porodem výrazně proměňují.

Děťátko je již vstouplé hluboko do pánve a na rozdíl od maminky má největší dřinu teprve před sebou: Stále sílící stahy dělohy je budou nyní posuvnými, ohýbacími a otočnými pohyby zároveň přibližovat klikatým porodním kanálem vstříc světlu světa. Přirozeně rodící ženy začínají v této fázi porodu intuitivně hledat "svoji" porodní polohu. Ačkoliv v našich běžných porodnicích se za standardní porodní polohu stále ještě považuje leh na zádech s nohama v opěrkách, zastánci přirozeného porodu jsou v tomto ohledu ke klasickému porodnictví velmi kritičtí a upřednostňují tzv. vzpřímené polohy , jako např. podřep, klek, stoj vzpřímený či na čtyřech, sed na porodní stoličce, pytli, posteli nebo speciálně upravené porodní židli. Z četných studií vyplývá , že spontánně zaujatá vzpřímená porodní poloha oproti poloze vleže druhou dobu porodní urychluje a rodičky ji vnímají nesrovnatelně příjemněji než nepohodlný porodní stůl. Je to způsobeno účinky gravitace stejně jako možností rodičky pohybovat volně pánví a usnadňovat tak dítěti cestu. Hormonálně podmíněná elastičnost pánevních kostí přitom umožní zvětšení obvyklého průměru pánve až o dva centimetry.

I ve druhé době porodní je nesmírně důležitá spolupráce mezi rodící ženou a porodníkem - v případě přirozeného porodu to nejčastěji bývá samostatná porodní asistentka. Ta nastávající mamince radí, jak má tlačit, a zároveň usměrňuje porod hlavičky, aby nedošlo ke zbytečným poraněním hráze. Správné dýchání je v tuto chvílí velmi nápomocné: zadržení dechu a silné zatlačení v době kontrakce se střídá s hlubokým dýcháním a relaxací v době mezi stahy.

Porozenou hlavičku při normálním porodu záhy následuje i ostatní tělíčko To je pocit! Dokázala jste to - vaše dítě je na světě. Nic krásnějšího nelze zažít a slova, která by dokonale popsala tento okamžik, neexistují.

Pro úplnost zbývá dodat, že celkový počet závěrečných kontrakcí a tedy trvání druhé doby porodní se samozřejmě různí - dítě může být na světě během několika minut, ale může si také "dát na čas", což při uspokojivém zdravotním stavu maminky a novorozeňátka není ničemu na škodu. Déle než dvě hodiny druhá doba porodní obvykle netrvá.

Třetí doba porodní

Ve srovnání s bezprostředně předchozími událostmi se třetí doba porodní, jejímž obsahem je přestřižení pupečníku a porod placenty, může jevit jako méně zajímavá. Je ale zapotřebí jí věnovat plnou pozornost, protože její zanedbání může v krajním případě přinést život ohrožující následky. Především je nutno zamezit zbytečným krevním ztrátám rodičky, pečlivě zkontrolovat porozenou placentu a plodové obaly a co možná nejméně přitom rušit první kontakt mezi matkou a dítětem, resp. mezi všemi přítomnými členy nové rodiny.

Porod placenty je spojen s menší bolestí, která se ale - ve srovnání s předchozími zkušenostmi - jeví jako lehce snesitelná. Probíhá různě rychle podle toho, zda jej porodníci urychlí uměle (tlakem na dělohu, jemným popotahováním za pupeční šňůru a především injekcí oxytocinových nebo námelových přípravků), nebo zda trpělivě vyčkají jeho přirozeného průběhu. O tom, kdy má dojít k přestřižení pupečníku, se vedou spory. Zastánci aktivního přístupu pupečník zasvorkují a prostřihnou záhy po porodu dítěte. Zastánci jemnějších a přirozených metod se naopak přimlouvají za to, aby se u zdravých dětí s přestřihnutím pupečníku zbytečně nespěchalo a aby bylo provedeno teprve po dotepání pupečníkové krve.

Na závěr se ještě stručně věnujme samotné placentě. Jde o tzv. plodové lůžko, zvláštní orgán, který vzniká v těhotné děloze v matčině změněné sliznici z tkání samotného plodu. Ten je k placentě připoután pupečníkem a získává přes ni kyslík a důležité vyživovací látky z mateřské krve a zpět naopak odevzdává zplodiny své vlastní látkové výměny. Když žena rodí placentu, pociťuje její průchod rodidly - po předchozím odchodu děťátka - jako teplé a měkké pohlazení.

Vztah k placentě se různí. Zatímco některým rodičům připadá tento temně krvavý slizovitý "talíř" poněkud odpudivý, jiní si jej pozorně prohlížejí a všímají si jeho zvláštního perleťového vzhledu : pupečník jako by připomínal kmen a vlastní placenta, protkaná různě silnými cévami, korunu stromu. Možná i proto bývalo dříve zcela běžné, že se placenta po - domácím - porodu obřadně zahrabala do země a nad ní se vysadil skutečný mladý strom, věnovaný novorozenému dítěti. Některé národy přikládají placentě zvláštní a mystický význam až do dnešních dnů.

Zpět na seznam kapitol Cesty ke spokojenému porodu

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZRodina

UNIPA

TOPlist

Slouží Vám tyto stránky?
Považujete je za smysluplné? Poskytly Vám inspiraci nebo dokonce radu? Můžete pomoci i Vy jim a zaslat libovolný finanční dar na účet č. 249 001 359 / 0800. Do zprávy pro příjemce uveďte: „Dar na podporu stránek Pro živou rodinu“. Prostředky od Vás budou použity výhradně na původní příspěvky pro tyto stránky a na jejich údržbu a rozvoj. Děkujeme!
Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt