PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Cesty ke spokojenému porodu

I. 9. První kontakt s miminkem a začátky mateřství

Mohlo by se zdát, že vyklouznutím dítěte z matčina těla končí výjimečnost situace při porodu. Není tomu tak. Psychologické výzkumy stále znovu potvrzují, že první hodiny a dny po narození představují klíčové životní okamžiky jak pro matku, tak i pro novorozené dítě.

Klasická a alternativní poporodní péče

"Nejde jen o medicínu, pane doktore. Jde o vaše srdce." (z rozhovoru matky s lékařem)

Již jsme se mnohokrát zmínili o tom, jak rozdílné mohou být podmínky, v jakých ženy prožívají svůj porod. Stejně rozdílné bývají i okolnosti, v nichž se novopečené maminky a čerstvá miminka vzájemně seznamují na tomto světě.

Klasické porodnictví jejich prvnímu "osobnímu" setkání prozatím bohužel vždy patřičný význam nepřikládá, a tak - stejně jako během lékařsky vedeného porodu - podstupují rodičky a novorozenci i bezprostředně po něm celou řadu převážně profylaktických zásahů a opatření, jejichž celkový přínos se z hlediska přirozeného porodu jeví jako sporný.

Brzy po narození dítěte dochází k přestřižení pupeční šňůry. Matka dostává injekci oxytocinu za účelem urychlení odchodu placenty. Poté, co se krátce potěší s dítětem a zkusí mu nabídnout svůj prs, odevzdává je pediatrovi pro vykonání první zdravotní prohlídky. Sama je též znovu prohlížena. Porodník kontroluje stav jejích zevních i vnitřních rodidel a protože k tomu zejména při větších zraněních používá porodnických poševních zrcadel, nejedna rodička se v těchto okamžicích zoufale ptá, kdy už bude všem útrapám konec. Přestože poporodní poranění a trhliny bývají sešívány při místním znecitlivění, mnohé ženy vnímají jejich ošetření jako značně nepříjemné. Rády nevzpomínají ani na případné následné kontrolní vycévkování, které má prokázat, zda při porodu nedošlo k poranění močových cest.

Kontrola novorozeného miminka obnáší tzv. test podle Apgarové - dítě dostává body za to, jak dýchá, jak mu tluče srdce, jaký má svalový tonus, jak reflexně reaguje na určité podněty a jakou má barvu kůže. Samozřejmě je též zváženo a změřeno a ještě dále podrobněji prohlédnuto - lékař mu kontroluje též lebku, fontanelu, úplnost ústního patra, břišní a pohlavní orgány a stejně tak i páteř a končetiny.

Matka musí z důvodu nebezpečí krvácení setrvat pod kontrolou lékařů ještě alespoň dvě hodiny a pokud rodila na porodním stole, zůstává - ne zrovna pohodlně - ležet na něm. Dítě se na tuto dobu ocitá - většinou již umyté, ustrojené a znavené případnými lékařskými zákroky (např. odsátím dýchacích cest, hrozilo-li vdechnutí sekretů nebo riziko infekce z amniální tekutiny; aplikací očních kapek z důvodu prevence očních infekcí nebo přijetím první injekce vitaminu K z důvodu prevence rizika krvácivých projevů) pod tepelným zářičem nebo v inkubátoru, aby nebylo vystaveno údajnému nebezpečí prochladnutí.

V detailech se výše popsaná poporodní situace v jednotlivých klasických porodnicích samozřejmě liší, avšak pro některé bohužel dosud platí, že maminkám po porodu není dopřán dostatek klidu a soukromí plně se soustředit na první kontakt s dítětem.

Ve zdravotnickém zařízení přirozenosti nakloněném (nebo v domácím prostředí) vypadají první chvíle po porodu poněkud jinak: s přestřižením pupečníku se nespěchá, zejména pokud je dostatečně dlouhý a umožňuje matce i dítěti příjemnou přivítací polohu. Většinou se stříhá teprve po dotepání pupečníkové krve. Přísně respektován je fakt, že zhruba půl hodiny až hodinu po porodu se u dítěte projevuje nejsilnější sací reflex a že přiložení novorozence k prsu matce výrazně napomáhá při dalším vyplavování oxytocinu potřebného pro děložní stahy. Je-li první kojení umožněno včas a trvá-li dostatečně dlouho, placenta bývá často porozena zcela bez vnější pomoci.

Jsou však i jiné důvody pro to, aby matka a novorozenec nebyli po porodu od sebe oddělováni. Jestliže porod probíhal bez problémů a ani žena, ani dítě nejsou utlumeni vedlejšími účinky podaných medikamentů, bývají oba bezprostředně po porodu mimořádně bdělí. Téměř okamžitě navazují oční kontakt a velmi intenzivně se vnímají. Vzájemná blízkost a dotýkání jim dělá zjevně dobře a pohled na ně bývá tak silný, že přihlížející osoby (záplavou citů přemožení tatínkové stejně jako zkušené porodní asistentky a ostřílení porodníci) se jen těžko brání dojetí. Někteří tatínkové pláčí a nebývají schopni ani mluvit, natož fotografovat. Dítě je mimochodem zahříváno jen teplem matčina těla a shora pokrývkou, která dělá dobře jim oběma. Umělých zdrojů tepla nebývá zapotřebí.

Poté, co intenzita prvního přivítání poněkud pomine a co jsou ošetřena případná poporodní poranění (přirozený porod bývá k matčiným rodidlům výrazně šetrnější než porod lékařsky vedený), odchází se maminka osprchovat a převléci . Bývá to zhruba dvě hodiny po porodu. Porodní asistentka nebo lékař této chvíle využívají k prohlídce miminka, nejčastěji za přítomnosti otce dítěte. Ten mívá také možnost miminko poprvé vykoupat. Celá rodina záhy odchází na oddělení šestinedělí.

Klasická a alternativní péče na oddělení šestinedělí

"Když se porody přestěhovaly do nemocnic, staly se léky a anestezie jejich nedílnou součástí. Protože však ženy pod vlivem medikace ztratily schopnost samostatné péče o miminko, započalo se s oddělováním matek a dětí. Tak vznikla novorozenecká oddělení." (Susanne Arms)

Prostory určené pro maminky a děti po porodu mohou samozřejmě opět vypadat různě. Klasická oddělení šestinedělí v našich porodnicích sice již povětšinou - pokud si jej rodička zaplatí - nabízejí "nadstandard" v podobě samostatného pokoje, běžnější ale zůstává ubytování na dvou- , tří- i vícelůžkových pokojích. Míra samostatnosti mateřské péče o děti v různých porodnicích také kolísá, někde si ji maminky obstarávají celou, jinde jim např. s převlékáním či koupáním pomáhají dětské sestry.

Výrazně určujícím kvalitativním faktorem oddělení šestinedělí jsou podmínky kontaktu matky a novorozence. Buď funguje tzv. rooming-in (novorozenci jsou s matkami pohromadě 24 hodin denně), nebo částečný rooming-in (děti jsou na určitou dobu, např. na noc zhruba od 23.00 do 5.00 hodin, odevzdávány dětským sestrám na hromadné dětské oddělení).

Je nutno zdůraznit, že jakékoliv delší odlučování novorozenců od matek se z pohledu přirozeného porodu jeví jako problematické. Ignoruje totiž základní potřebu novorozence cítit blízkost matky a základní potřebu normální, emocionálně nedeprivované nebo porodem fyzicky zcela nevyčerpané matky cítit blízkost dítěte. Řada živých, často plačících uzlíčků, ležících osaměle na novorozeneckém oddělení, i jejich houfné roznášení matkám "v čase krmení" je výsměchem všemu, co bylo až dosud zjištěno o křehkých mechanismech vztahů mezi matkou a novorozencem, o uspokojivých podmínkách pro zahájení kojení a o možných příčinách poporodní deprese.

Největší bolestí klasických oddělení šestinedělí zůstává neosobní atmosféra mezi personálem nemocnice a šestinedělkami, resp. jejich rodinnými příslušníky. K dalším nedostatkům patřívá nevyhovující sociální zařízení, nedostatek soukromí a katastrofální strava. Vysněná poporodní oddělení, v nichž vládne atmosféra soustředěná výhradně na pohodlí maminek a novorozených dětí, se našemu porodnictví leckde bohužel stále ještě nedostává, stejně jako maminkám odvahy více se zasazovat o svá práva. Na druhou stranu ale pozitivních změn rychle přibývá…

A jakže by si ideální oddělení šestinedělí představovali zastánci přirozeného porodu, inspirovaní úspěšnými zahraničními pracovišti? Tak především by tu pracovaly sestry, které by svěřenou péči o maminky a děti vnímaly nad rámec běžného povolání a dokázaly by jí vtisknout osobní rozměr. Jejich úkolem by sice bylo dohlížet na hladký a bezpečný chod ústavní péče, leč činily by tak bez projevů arogance a netrpělivosti. I s méně obratnými maminkami by jednaly jako s partnery, poskytovaly by jim potřebné rady, odpovídaly na otázky a pomáhaly se vším, co by bylo potřeba. Kromě dětských sester a lékařů by se zde třeba krátce, ale pravidelně, vyskytovaly i porodní asistentky, které se o porodivší ženy staraly již během těhotenství a při porodu. (Ukazuje se totiž být velikou předností, má-li žena možnost osobního kontaktu s jednou porodní asistentkou jak během těhotenství a při porodu, tak i v šestinedělí, a často i v dalším životě při řešení běžných "ženských" potíží.) Všichni zaměstnanci by usilovali o vytváření podmínek, jež by šestinedělkám umožňovaly nerušeně a snadno uspokojovat potřeby své a svých dětí a poskytovaly jim alespoň na těch několik výjimečných dní bezprostředně po porodu podmínky prosté materiálních starostí i každodenního všedního neklidu vnějšího světa. Maminkám by to pomohlo k rychlému zotavení po porodu a umožnilo co možná nejúspěšnější zahájení kojení a spolu s nimi by na těle i na duchu prospívali i sami novorozenci. Vždyť by se ve dne i v noci, dle své potřeby, sytili mlíčkem své mámy stejně jako její hřejivou přítomností, doteky, konejšivým hlasem a nezaměnitelnou vůní.

Co se vnímání čichových vjemů po porodu týká, velmi specificky je prožívá i sama matka. Většina žen potvrzuje zkušenost, že vůně patřící k narozenému miminku jsou zejména během prvních dnů po porodu natolik intenzivní a působivé, že dochází ke zcela spontánnímu vysazení jakýchkoliv deodorantů a parfémů. Maminky (ale i tatínkové) se shodují v tom, že nic na světě nepřevoní novorozené tělíčko nebo ústa miminka krátce po kojení. Antiseptické nemocniční pachy působí v této souvislosti značně rušivě.

Péče o dítě je v kompetenci rodičů

Aby nedošlo k omylu: požadují-li zastánci přirozeného porodu "zvláštní zacházení" se šestinedělkami, rozhodně tím nevolají po eliminaci povinností spojených s běžnou péčí o dítě. Naopak. Ono mimořádné výše popsané "hájemství" má být čerstvým maminkám dopřáno právě proto, aby se o své děti mohly od samého začátku starat s plným nasazením a aby důvěrné seznámení s miminkem a s povinnostmi péče o ně vedly k patřičné jistotě a mateřskému sebevědomí. Ukazuje se totiž, že nejvíce potíží s péčí o dítě a často i s poporodní depresí mají právě ty ženy, za které v porodnici stále rozhodoval někdo jiný a které se z důvodu přerušovaného kontaktu s dítětem nenaučily být dostatečně vnímavé k jeho projevům (např. nedokáží rozeznat různé druhy pláče a nevědí, jak dítě ukonejšit). Tyto ženy prožívají skutečný šok, když teprve po návratu domů zůstávají s miminkem 24 hodin denně samy a náhle nemají poblíž nikoho, kdo by jim poradil.

V této souvislosti je na místě malé upozornění pro všechny ochotné babičky: jejich pomoc novopečené rodině je velmi vítaná a nesmírně potřebná, leč měla by se týkat především zajišťování hladkého chodu "šestinedělní" domácnosti, a méně už bezprostřední péče o novorozené miminko. Tu by měli rodiče zkusit zvládat sami. Ačkoliv to babičky s radami a doporučeními myslí zajisté jen dobře, vycházejí při nich především ze svých vlastních zkušeností, a ty jsou s rodičovskými zkušenostmi jejich dětí jen těžko srovnatelné. Péče o novorozence prodělala v posledních letech bouřlivý vývoj. Nechť si tedy zejména autoritativní babičky zkusí připustit, že samy povětšinou rodily v době typické svým "studeným odchovem", jehož zákonitosti se z dnešního pohledu jeví jako nepřijatelné. Porod byl tehdy vytržen z centra rodinného dění, matky ztrácely svou přirozenou intuici, otcové byli zcela odstaveni, a co se miminek týká - doba přikazovala "nerozmazlovat!". Kojilo se dle přísných časových rozvrhů nebo (bohužel častěji) vůbec ne, aby se - mimo jiné - ulehčilo brzké umístění dítěte do jeslí a návrat matky do práce. Není divu, že mnohé starší ženy vzpomínají dnes na časy svého vlastního raného mateřství se smutkem v duši. Cítí se podvedené a přiznávají, že vůči svým vlastním dětem pociťují nemalý dluh, a to i přesto, že je "zlá doba" zadlužila proti jejich vůli. S obludností této doby a s jejími následky i předsudky však bohužel bojujeme dodnes. Svědčí o tom koneckonců i tato kniha.

Zpět na seznam kapitol Cesty ke spokojenému porodu

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZRodina

UNIPA

TOPlist

Slouží Vám tyto stránky?
Považujete je za smysluplné? Poskytly Vám inspiraci nebo dokonce radu? Můžete pomoci i Vy jim a zaslat libovolný finanční dar na účet č. 249 001 359 / 0800. Do zprávy pro příjemce uveďte: „Dar na podporu stránek Pro živou rodinu“. Prostředky od Vás budou použity výhradně na původní příspěvky pro tyto stránky a na jejich údržbu a rozvoj. Děkujeme!
Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt