PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Bolesti při porodu - mají nějaký smysl?

Bolest je vůbec nejintenzivnější prožitek. A to nejen pro trpící, nýbrž i pro ty, kteří jim stojí nablízku v roli pečovatelů a snaží se pomoci. Za normálních okolností děláme všechno proto, abychom bolest zmírnili nebo odstranili. Jaký postoj ale zaujmout k bolestem porodním? Je správné je pomocí lékařských vymožeností eliminovat? Neskrývají nějaký hlubší význam? A jak se dají co nejlépe zvládnout?


Foto: Eva Stanovská

Od fatálních postojů k vítězství nad přírodou

Porodní bolesti představují mezi ostatním tělesným utrpením naprostou výjimku. Zatímco v jiných případech svědčí bolest vždy o patologii, u porodu jde v konečném vyznění o pozitivní tvůrčí sílu. Vždyť každá další kontrakce přibližuje okamžik zázraku zrození nového člověka.

Zhruba do poloviny 19. století se porodní bolesti braly jako fakt. Příliš snadné porody, při nichž ženy patřičně netrpěly, bývaly dokonce označovány jako podezřelé. Panovaly domněnky, že lehko rodí jen čarodějnice a že bezbolestné porody narušují mateřskou lásku.

Jako jeden z prvních historicky známých případů medicínského odstranění porodních bolestí bývá uváděn sedmý porod britské královny Viktorie. V dubnu 1853 přivedla svého syna Leopolda na svět v anestezii vyvolané podáním chloroformu. Královně se bezbolestný porod zalíbil a začala jej propagovat. Při své autoritě odstartovala jednu z nejzásadnějších proměn v porodnické péči.

Příležitost pro zvýšení ženského potenciálu

Když se dnes řekne "porodní bolesti", většina lidí si představí pouze utrpení. Mnoha ženám se vybaví také strach a osamělost, které prožívaly, když byly během první doby porodní ponechány o samotě a bez podpory. Vnímání bolestivosti kontrakcí tak souvisí s našimi vnitřními postoji a s našimi zkušenostmi.

V současné době jsme ve vyspělých západních společnostech dospěli tak daleko, že dostupnější je porod v epidurálu nebo dokonce elektivní císařský řez než porod zcela přirozený, do kterého z vnějšku není zasahováno. To ovšem nezůstává bez následků: "Krize porodního procesu, ztělesněná překonáváním bolestivých kontrakcí, nabízí ženám jedinečnou šanci projít silným existenciálním zážitkem a díky němu odhalit nový rozměr své vnitřní síly," připomíná německá porodní asistentka Katja Baumgarten. "Medicínsky neovlivňovaný porod představuje zdroj životodárné energie, jež ženě umožňuje získat docela nový, pozitivnější, vztah k sobě samé. Zasahování do spontánního porodního procesu může vést naopak k tomu, že rodička z aktivní role zcela vypadne a následně se - někdy vědomě, jindy podvědomě - trápí pocitem, že jí byl porod odcizen a vrcholná zkušenost ženského života zůstala odepřena."

Pomoc při zrození matky

Přirozený porod ovšem nenabízí jen posilu ženství. Neméně důležitý je také jeho vliv na počínající mateřství: "Během porodu se žena ocitá v naprosto mimořádné situaci, která se nikdy jindy v jejím životě neopakuje. Rodička je vystavena obrovské síle jedinečného hormonálního působení, přičemž hormony jsou vyplavovány právě během bolestivých kontrakcí. Tyto přirozené hormony mají na matku i dítě celou řadu nezastupitelných pozitivních dopadů, a nejde přitom jen o porod samotný, nýbrž i o dobu po něm. Hormony podávané uměle takové ochranné a transformační schopnosti nemají," říká lékař a porodník Volker Maaßen, primář porodnického oddělení Kliniky Asklepios v Hamburku-Harburgu, která se soustředí na poskytování neinvazivní porodnické péče. Rozdíl mezi působením přirozených a umělých hormonů je také vysvětlením, proč ženy pro lékařsky vedených porodech častěji trpí poporodní depresí nebo mají potíže s kojením.

"Nejhorší je, když se rodící žena během porodu ocitne v začarovaném kruhu strach - napětí - bolest a v porodním ději se přestane orientovat," pokračuje Dr. Maaßen. "Taková pak už obvykle nedokáže využívat přestávek mezi kontrakcemi k relaxaci a odpočinku, ale naopak upadá do stavu paniky. Tím bohužel dochází k nerovnováze žádoucího hormonálního působení, protože strach vede k nežádoucímu vyplavování adrenalinu, což snižuje hladinu endrofinů i oxytocinu. V důsledku toho může dojít k spasmickému znehybnění celé pánevní oblasti a na řadu přichází medicínské odbavení porodu," varuje Dr. Maaßen. (Více informací o pozitivním působení přirozených porodních hormonů přinesl článek Jak se rodí matka, viz. Miminko 9/2007).

Porozumět a splynout

"Porodní bolesti jsou a zůstanou zahaleny určitým tajemstvím. Odmítám ale myšlenku, že by byly jen vrtochem přírody nebo samoúčelným Božím trestem," říká americká celostní lékařka Bethany Hays a dodává: "Ze své lékařské praxe vím, že bolestí nás chce tělo vždy na něco upozornit, a nejinak je tomu i v případě porodu. Bolest ženu přiměje, aby se zastavila a aby v danou chvíli opravdu nedělala nic jiného, než se naplno pohroužila do sebe a do neopakovatelného procesu, kterým prochází. Je to dobře vymyšleno - bolest je totiž jediný signál, který nelze ignorovat."

Pouhé teoretizování o bolesti dle zkušenosti Dr. Haysové ženám nepomůže: "Rozhodující je vždy až vlastní postoj ženy k bolesti, k němuž dospěla na základě svého poznání a svobodného rozhodnutí. Je velký rozdíl, zda kontrakce považuje za nutné zlo, které nezbývá než protrpět, nebo zda vnímá jejich smysl a chce s porodním procesem spolupracovat. Pokud porod přijme jako výzvu a dovolí svému vědomí vnitřní proměnu, ocitá se během kontrakcí v jiných sférách bytí. Bolest pak najednou do celého děje velmi zapadá."

Jedna z klientek Dr. Hays to kdysi vyjádřila takto: "Porod bych přirovnala k bouřlivému mořskému příboji. Pokud se v něm ocitnete a nebudete spolupracovat s vodou, hodí vás to na skálu nebo se utopíte. Jestliže ale přijmete rytmus vln, můžete se vždy v náležitou chvíli ponořit, počkat, až se vlna převalí, a poté se vynořit a nadechnout. Nejde tedy o to s vlnami zápasit, nýbrž využít jejich síly a splynout s nimi. V tu chvíli pochopíte, že vlny nejdou proti vám, ale že vám pomáhají." Bolest vnímavou rodící ženu doslova vede, takže intuitivně zaujímá pro danou chvíli nejvhodnější polohu a koná všechny spontánní aktivity, které jsou pro dobrý postup porodu nesmírně důležité.

Ženy, jimž se podařilo tyto souvislosti porodu prožít na vlastní kůži, o porodních bolestech obvykle nehovoří jako o něčem traumatizujícím nebo nesnesitelném. Naopak, mnohé z nich si zejména ze závěry porodu vybavují i silné pocity radosti a slasti. Americká publicistka a režisérka Debra Pascali Bonaro natočila na toto téma dokumentární film Orgasmický porod, který je v české verzi k dispozici i našim divákům (více informací na www.orgasmicbrith.com nebo http://www.respektkporodu.cz/debra.php).

Nejlepší lék na bolesti - láskyplná péče o rodičku?

Jak už bylo řečeno, v současné době se v konzumních západních společnostech uplatňuje lékařsky orientované porodnictví opírající se o možnosti nejpokročilejší techniky. Model neinvazivní péče poskytovaný zdravým ženám porodními asistentkami představuje menšinovou variantu, v České republice navíc - vzhledem k nedořešenosti sporů o pravomoci mezi lékaři a porodními asistentkami - variantu obtížně realizovatelnou. Hlavním kritériem kvality je nízká perinatální úmrtnost, a psychologickým, sociálním a duchovním aspektům porodu není širokým společenským povědomím přikládán valný význam.

Přesto, anebo právě proto je zapotřebí připomínat, že rozhodnutí o volbě okolností porodu by nemělo probíhat ukvapeně a bez dostatku všestranných informací. Při váhání, jak vlastně rodit, by ženě nejvíce mělo napovědět její vlastní nitro. Pokud tu nalézá přesvědčení, že přirozená bolest a stres, které jsou s normálním porodem spojeny, mají význam jak pro ni samotnou, tak pro její dítě, pak by se měla navzdory nesnadným podmínkám pokusit svou představu prosazovat.

Vodítkem i povzbuzením může být nedávný v Kanadě provedený výzkum na téma efektivity prostředků zmírňujících bolest při porodu, vedený lékařkou Ellen Hodnett z Toronta. Výsledky výzkumu ukázaly, že ženy, které rodí za okolností, jež si k porodu vyberou, a za přítomnosti nepřetržité psychické podpory ze strany blízkých empatických lidí, potřebují obvykle jen velice málo léků na tlumení bolesti, resp. nepotřebují žádné. Na předním místě v žebříčku prostředků a opatření proti nezvladatelným porodním bolestem tak bezpochyby stojí nepřetržitá láskyplná péče o rodící ženu v průběhu normálního porodu.

Použitá a doporučená literatura (kromě zdrojů uvedených v textu):
Deutsche Hebammenzeitschrift 8/2008
Elizabeth Geisel: Porod v širší perspektivě, Aperio II/2002
Christiane Northrup: Od prvního početí po stáří/Těhotenství a porod, Columbus 2003
www.normalniporod.cz
http://www.evalabusova.cz/cesty/I_5.php
http://www.porodnici.cz/historicky-vyvoj-v-zahranici
http://www.truenorthhealthcenter.org/bethany_hays.asp
http://www.nursing.utoronto.ca/staff/Faculty_Bios/Ellen_Hodnett.htm
www.duly.cz

Vyšlo v časopise MIMINKO 11/2008

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt