PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Hledáte jesle pro své dítě? Ještě své rozhodnutí zvažte…

V říjnu 2005 vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí dokument nazvaný Národní koncepce rodinné politiky. Jeho cílem je posílit pozici rodiny v české společnosti a hledat řešení pro palčivý problém dnešních rodičů zvaný "slaďování" neboli současné zvládání profesních a rodičovských povinností. Dokument vyvolal diskusi, která se dotkla i problematiky institucionální výchovy nejmenších dětí, a zejména znovuzavádění jeslí v širším měřítku.

Trend doby: rovné příležitosti žen a mužů

Současná česká společnost dává najevo převažující zájem o rodinný model dvou vydělávajících a dvou pečujících rodičů. Otec i matka, kteří prošli stejnou šancí na vzdělání, mají mít i rovné šance při společenském uplatnění. Svůj čas a své síly by oba měli rovnoměrně rozdělovat mezi rodinu a pracoviště.

Existují státy, kde se osobám pečujícím o děti vychází vstříc. Vedle vzájemné dohody rodičům při "slaďování" významně napomáhá přístup zaměstnavatelů, kteří nabízejí např. zkrácené či sdílené úvazky, otvírají dětské koutky či školky přímo ve firmách a usnadňují mimořádné situace (např. v době nemoci dítěte nebo o prázdninách). Podobné výdobytky v ČR zatím příliš nefungují. Sociologická šetření potvrzují, že péče o děti a domácnost u nás i nadále leží převážně na bedrech matek, které jsou z toho důvodu na pracovním trhu znevýhodněny.

Spor o jesle

Známou veřejnou obhájkyní jeslí je Michaela Marksová-Tominová, ředitelka odboru rodinné politiky při MPSV. Domnívá se, že mnoho pracujících rodičů by fungující síť jeslí ocenilo. Jako příklad uvádí Německo: "Dokud je tam v zařízeních pro celodenní péči do tří let místo jen pro jedno dítě z pěti, je pochopitelné, že ženy ve volbě mezi kariérou a dětmi programově volí bezdětnost. A naopak v zemích, kde je hlídání zajištěno, se rodí dětí více," tvrdí paní Marksová-Tominová. Její názory mají celou řadu odpůrců, k nimž patří nejen konzervativněji smýšlející politici a rodiče, ale také dětští psychologové.

"Jsme snahou o plošnou rehabilitaci jeslí znepokojeni," říká Jaroslav Šturma, předseda Českomoravské psychologické společnosti a známý pokračovatel díla Zdeňka Matějčka. "Nová koncepce rodinné politiky nemůže upřednostňovat zájmy dospělých na úkor potřeb dětí. Dospělí lidé mohou své potřeby naplnit s odkladem, ale specifické potřeby dětí jsou v nejútlejším věku života neodkladné, a pokud dojde k zanedbání, náprava je jen těžko možná. Návrat k četnějšímu institucionálnímu hlídání kojenců a batolat by byl v rozporu s poznatky vývojové psychologie, která zdůrazňuje důležitost kvality první sociální vazby dítěte na hlavní pečující osobu, nejčastěji na matku. Pokud dojde k narušení této vazby, následky si dítě nese po celý život. Jesle mají samozřejmě ve společnosti své místo, ale je nutné zdůrazňovat, že jde o nouzové, a nikoliv o standardní řešení." Podpora slučitelnosti rodiny a zaměstnání může mít i jinou formu než tu, kterou razí skalní zastánci rovných příležitostí. Jde o tzv. následnou slučitelnost, kdy stát podporuje rodičovskou péči o malé děti do tří až čtyř let a současně vytváří opatření pro snadný návrat osob pečujících o děti do zaměstnání.

Potřeby a úkoly raného věku

Psycholožka Lenka Šulová z katedry psychologie při FFUK Praha se výše nastíněným otazníkům věnuje dlouhodobě. Napsala knihu "Raný psychický vývoj dítěte" a její názory jsou podloženy bohatou výzkumnou prací. Má pochopení pro ženy, které vedle mateřství touží po uplatnění v profesi, a přesto zdůrazňuje, že dětem do tří let věku prospívá, mohou-li zůstat v rodinném prostředí: "V raném věku dítě není nastaveno na soužití v kolektivu a individuální péče vede k uspokojivějším výsledkům. Důležitým úkolem kojeneckého a batolecího období je zabydlení se ve vlastním těle. Dítě se učí ovládat hrubou i jemnou motoriku a má-li svého individuálního pečovatele, dostává se mu více podnětů. Rychleji se rozvíjí v oblasti hygienických dovedností a praktické sebeobsluhy… Vývojovým mezníkem je i vývoj řeči, který je jednoznačně založen na komunikaci ve dvojici. Je prokázáno, že není-li dítě ve věku do tří let převážně v rodině, nýbrž v péči instituce, dochází k negativním změnám v jeho pozdějších řečových dovednostech… Dítě se dále seznamuje s prostředím, v němž žije. Získá-li přiměřené sebevědomí v různých oblastech lidské činnosti, je pro ně přirozené, že samo aktivně pokračuje a prozkoumá své okolí. Toto opět nelze umožnit dětem ve skupině, protože chtění něco dělat či zájem o něco je individuální a vychovatelka v jeslích není schopna vyjít vstříc potřebám všech dětí najednou… A konečně - ve věku do tří let dochází u dítěte k budování jeho identity a k formování vlastního Já. Je mimořádně důležité, aby tento proces byl korigován někým, kdo dítě miluje a je na ně plně soustředěný. S tím souvisí i utváření dětského pocitu jistoty v sebe i okolí. Takovou jistotu získá dítě kontaktem se stabilním pečovatelem. Je-li dítě v této době příliš často stěhováno nebo převáženo nebo jsou-li pečující lidé příliš četní, ztratí dítě přehled, je nesoustředěné a ve vývoji pomalejší," tvrdí Lenka Šulová. (Podrobněji se s jejími názory můžete seznámit v časopise Aperio II 06 nebo na www.aperio.cz).

Když není vyhnutí

Bylo by ovšem bláhové proti hlídání dětí mladších tří let pouze brojit. Pro ekonomicky slabší rodiny nebo osamělé rodiče bývá někdy jediným řešením. V takových případech jde o to, aby hlídání probíhalo dle pravidel, která se proti základním potřebám dětí proviňují co možná nejméně. Australský psychiatr Peter S. Cook, který k tématu napsal knihu "Early Child care - Infants and Nations at risk", doporučuje respektovat pět základních pravidel:

  1. Jako hlídání dítěte cizí osobou se neoznačuje krátké pohlídání v době, kdy si primární pečující osoba vyřizuje důležité osobní záležitosti nebo kdy využívá samoty pro svou regeneraci. Jde o opakované hlídání po dobu delší než 2 hodiny, nejčastěji z důvodu profesního vytížení matky.
  2. Jejím nejlepším zástupcem je zpravidla jiný člen rodiny - otec, babička apod., v každém případě někdo, kdo má k dítěti hluboký citový vztah. Osobnost pečovatele, ať už o dítě pečuje u dítěte či u sebe doma, nebo v prostředí instituce, je rozhodující. Důležitá je i kvalita prostředí, kam dítě "odkládáte". Pokud je dítě mladší osmnácti měsíců, měl by mít jeden stálý pečovatel na starost nanejvýš dvě děti, ve věku od osmnácti měsíců do tří let pak děti tři.
  3. Nástup do cizí péče nesmí být náhlý (formou šoku), nýbrž pozvolný - rychlost a způsob je nutno přizpůsobit potřebám dítěte.
  4. Pečlivě si rozmyslete, jaké důvody vás vedou k tomu, že chcete své dítě svěřit cizí osobě. Jde-li o práci v zaměstnání, spočítejte si, nakolik bude hlídání finančně přijatelné. Mnoho rodičů zjistí, že příjmy z pracovního poměru nejsou natolik velké, aby stály za potenciální riziko narušení vývoje dítěte jeho předčasným vytržením z rodinného prostředí.
  5. Pokud jako rodiče přes všechna zvažování nakonec dospějete k závěru, že hlídání cizí osobou nebo jesle jsou pro vás jediným řešením, usilujte o to, aby vaše dítě v prostředí domova pociťovalo všestrannou jistotu a aby mimo péči rodiny zůstávalo jen nejkratší možnou dobu.

Vyšlo v časopise Miminko v říjnu 2006.

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt