PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Jak pomoci dětem vybrat vhodnou profesi

Říká se, že volba povolání stojí z hlediska důležitosti na druhém místě hned za volbou životního partnera. Příliš se o tom nemluví, ale je to jedna z nejdůležitějších rodičovských povinností: dobře poznat své dítě, vypozorovat jeho schopnosti, sklony a nadání, a poté vytvořit takové podmínky, aby dítě své "hřivny" mohlo optimálně rozvinout.

Nezaměstnanost představuje v moderní společnosti velký problém. O to, aby se situace zlepšila, usiluje mnoho státních institucí, zejména obecní a pracovní úřady, nejrůznější školící a rekvalifikační centra. Své o tom vědí i základní a střední školy a zejména jejich výchovní poradci. Ti žákům nabízejí o každém jednotlivém povolání a jeho perspektivách podrobné informace a vysvětlují, jakým způsobem lze tu kterou kvalifikaci nejlépe získat.

I nadále však platí, že nejsilnější vliv na profesionální budoucnost většiny dětí mají jejich rodiče. Jablko, jak praví známé přísloví, nepadá daleko od stromu. V rodinách lékařů vyrůstají z potomků často opět lékaři, v rodinách zahradníků zahradníci, pekařů pekaři, herců herci atd. Neplatí to samozřejmě ve všech případech, ale navzdory exotickým přáním našich nejmenších být jednou kosmonautem, popelářem, tanečnicí nebo detektivem, velké procento dětí nakonec inklinuje k téže profesi, jakou vidí vykonávat své rodiče.

Nic na tom nemění fakt, že se tu a tam vyskytnou opačné případy. Rodiče počítají třeba s tím, že syn převezme rodinnou firmu, a dělají pro to maximum. A ono se ukáže, že schopnosti dědice na tak náročnou práci nestačí nebo že jeho zájmy jsou nasměrovány jinam. Někdy to přináší velký souboj generací, a jsou-li rodiče příliš neústupní, pak třeba i smutný a nenaplněný život potomkům. Jen si představme, že by se např. Antonín Dvořák opravdu stal řezníkem, jak si to přál jeho otec… Případů, v nichž se přirozené sklony dítěte pod tlakem okolností nedokázaly prosadit, bychom při troše snahy našli celou řadu, a možná, že i sami sobě někdy klademe otázku, jak jsme to vlastně přišli ke svému povolání…

Rodiče by měli znát osobnost i schopnosti svého dítěte

Dnešní problematičnost bezprostředního vlivu rodiny na dítě tkví v tom, že rodiče v mnoha případech nemají na dítě dostatek času a svého potomka do hloubky neznají. Buď mají o svém dítěti vyšší mínění, než jaká je skutečnost, a nebo jsou naopak nekritičtí a neschopní vysvětlit, proč by se dítě raději mělo ucházet o jiné povolání.

Otázka volby profese se obvykle poprvé objeví už v předškolním věku. Ale v této době si děti se svými představami jenom pohrávají a jak už bylo naznačeno výše, lákají je spíše neobvyklé profese. Protože skutečná nutnost volby je v této době ještě v nedohlednu, rodiče na hru dětí obvykle přistupují. Teprve později obě strany vážně začnou zkoumat, jaké má dítě vlastně schopnosti a vlohy, kde jsou jeho silné a kde naopak slabé stránky.

Nejpozději na střední škole, ale u mnoha žáků již na škole základní, začne zodpovědnost rozhodnutí doléhat na rodiče i dítě zcela neodkladně. Co bude dál?, ptají se obě strany. A nejednou zalitují toho, že tolik let uběhlo v nevyhraněných zábavách, že již mnohem dříve někdo s dítětem neřešil otázku, co má v dospělosti více než z poloviny zaplnit jeho čas.

Na tomto místě je vhodné připomenout oprávněný povzdech mnoha odborných pedagogických poradců, kteří volbu povolání pozorují zblízka: Kolik rodičů se nad budoucností svých dětí včas a opravdu pečlivě zamýšlí ? Kolik z nich si dříve, než vyplní přihlášku, zodpovědně odpoví na základní otázky, které by před volbou studijního oboru neměly zůstat opominuty?

Na co se ptát, než je pozdě

Rodiče by své dítě měli dlouhodobě pozorovat, hovořit s ním a společně s ním hledat odpovědi na základní otázky, k nimž před konečným rozhodnutím patří i ty následující:

  • Jaké má dítě intelektové a volní schopnosti?
  • K čemu dítě nejvíce tíhne? Co je nejvíc baví? Při čem zažívá největší pocit uspokojení a úspěchu?
  • Je vedoucí, nebo spíše submisivní typ, je introvert nebo extrovert?
  • Má sklon k nervozitě a nechá se snadno vystresovat, nebo za většiny okolností vyzařuje přirozenou autoritu?
  • Je šťastnější, když samo sebe prezentuje před zraky jiných lidí, nebo mu nejvíce vyhovuje chráněnost vlastního pokoje?
  • Nakolik je disciplinované a pečlivé, jakou má výdrž, když je zapotřebí zdolat problém?
  • Nakolik je přizpůsobivé pro práci v týmu?
  • Má organizační schopnosti?
  • Je zaměřeno humanitně, nebo spíše technicky?
  • Je tvořivé a mohlo by mít sklony pro vědeckou práci?
  • Je pro uvažovaný obor dostatečně manuálně zručné?
  • Nemá nějaká zdravotní omezení, neuvažuje o práci, pro kterou nemá fyzické předpoklady?
  • Vykazuje dítě u všeho, co dělá, i emoční vázanost, jinými slovy - zapojuje do své "práce" i city? Nebo lze předpokládat, že dostatečnou motivací pro ně bude jen vydělávání peněz, bez ohledu na to, jak je práce bude bavit?
  • A konečně, nakolik důležité peníze jako takové pro dítě jednou budou? Může rodina svého studenta dlouhodobě podporovat, nebo musí on sám hned od začátku brát v úvahu i potřebu svého materiálního zajištění?

Všechny podobné otázky by měly pomoci odkrýt případný nesoulad mezi přáními dítěte a jeho skutečnými schopnostmi, a také porovnat předpoklady dítěte k určitému povolání s požadavky instituce, jež provádí přípravu na dané povolání.

Přitom je dobré si připomínat, že získání mnoha dovedností a znalostí je možné, resp. podmíněné způsobem, jakým je dítě vedeno a podporováno. Důležitá je i forma, jakou rodiče své dítě poznávají. Ta může být v různém věku dítěte různá a vždy záleží i na tom, jak je dítě sdílné, jaký má k rodičům vztah. Velmi osvědčené jsou důvěrné rozhovory odvíjející se ze schopnosti rodičů najít si čas, když má dítě problém, o který se potřebuje podělit.

V rodinách, kde panují otevřené vztahy, se jako jedna z možností jeví i forma tzv. tvůrčího deníku, v němž se dítě pod vedením rodičů od malička učí poznávat svoji vlastní osobnost. Zaznamenává si, nejprve pomocí obrázků a později i písmem, svá přání a své postřehy. Není žádným tajemstvím, že děti, které se včas naučí vyjadřovat a chápat své pocity a myšlenky, vyrůstají dříve v pevnou, integrovanou osobnost, která ví, co chce.

Vyhlídky na pracovním trhu

Kromě zájmů a talentu dítěte vstupuje ovšem při volbě povolání do hry i další rozhodující aspekt: pracovní trh. Problém nastává již při výběru střední nebo vysoké školy. Škol je u nás sice tolik a s takovým zaměřením, že (přinejmenším v některých případech) odpovídají poptávce z řad uchazečů, nicméně zdaleka ne vždy vyhovují svou strukturou a zaměřením potřebám na trhu práce.

Je dobré ptát se i na to, jak je na tom dítětem vybraná profese z hlediska praktického uplatnění. Mají reprezentanti daného povolání šanci na uspokojivé místo, nebo často jen rozšiřují řady nezaměstnaných? Zároveň však platí, že i zdánlivě "nepraktický" studijní obor může dát dítěti vynikající průpravu pro výkon povolání s původním oborem nakonec nesouvisejícího.

Pracovní svět se dnes vyvíjí závratným tempem a není jednoduché říci, které profese zůstanou v kurzu. Podle údajů, které dlouhodobě poskytují pracovní úřady, lze ale vypozorovat trendy, jež lze s velkou pravděpodobností označit jako dlouhodobé. Ty uvádějí jako z pracovního hlediska perspektivní a trvale potřebné následující oblasti:

Informační technika: O tom, jak do života lidí stále silnější měrou zasahují počítače, dnes už nikdo nepochybuje. Nouzi o práci zajisté nebudou mít ti, kdo se vyznají v oblasti "IT", tedy informačních technologií, kam patří veškeré počítačové zpracování dat, ovládání telekomunikační techniky včetně mobilních telefonů, grafické a designerské služby atd.

Oblast produkce a průmyslu: Pracovnímu trhu se stále nedostává kvalifikovaných odborných sil typu inženýrů, techniků, elektromechaniků, kvalifikovaných dělníků, odborníků na ekonomické řízení podniků (podnikové hospodaření). Stále žádaní jsou účetní, daňoví poradci a manažeři.

Zdravotnictví: Lidé budou vždy potřebovat zdravotnické a sociální služby a také pečovatelské profese. Kromě lékařů a zdravotních sester sem patří i sociální pracovníci. S tím, jak se prodlužuje lidský věk a rozpadá soudržné rodinné společenství, budou stále více poptáváni pečovatelé o staré a nemocné lidi, a to pro domácnost i pro domovy důchodců.

Školství: Kritika stávajících vzdělávacích systémů v téměř všech západních státech sílí. Volá se po nových učebních plánech i metodách, které by kromě školní inteligence více rozvíjely také charakter a mravnost žáků. Kromě toho sílí potřeba vysoké kvalifikovanosti pracovníků na všech úrovních, takže do popředí vstupuje vzdělávání a rekvalifikace dospělých.

Volný čas: Povolání související s turismem, zábavním průmyslem, sportovním a kulturním vyžitím a gastronomií, mají zřejmě rovněž světlou budoucnost, protože mnoho lidí klade stále vyšší nároky na prožívání volného času.

Poradenství: Ať už jde o oblast právní, podnikatelskou, personální, a nebo i tu zcela osobní, poradenství je v dnešní době "in". Svědčí o tom i téma, jež Aperio zvolilo pro toto číslo časopisu…

Co děti potřebují pro budoucnost

Podle pozorování odborníků v oblasti profesního vzdělávání budou od pracujících lidí v budoucnosti očekávány zejména následující vlastnosti a schopnosti:

Celoživotní ochota se učit a zdokonalovat svoji kvalifikaci, a to v duševní práci stejně jako v řemesle. Maturita a často i vysokoškolské studium jsou dnes nezbytným předpokladem toho, aby se mladý člověk o vybranou profesi vůbec mohl ucházet. Vývoj mnoha oborů jde dopředu tak rychle, že schopnost "udržet krok" je cela klíčová.

Osobní nasazení, samostatnost a schopnost přijmout zodpovědnost patří k nezbytným předpokladům v mnoha oborech. Doby, kdy se v práci jen vykonávaly příkazy nadřízených, mizí i z profesí dříve tzv. nenáročných.

Komunikativnost a sociální kompetence rovněž vystupuje do popředí a při nástupu na nové místo budoucí zaměstnavatel tuto schopnost uchazeče často zkoumá ještě více než vlastní odbornost. Ta se dá totiž dohnat patřičným školením, ale zanedbaná sociální a emoční inteligence se v dospělém věku rozvíjí jen s obtížemi.

Znalost cizích jazyků. Kdo dnes v Čechách neumí minimálně anglicky, ten je pro pracovní trh pro mnoho pozic zcela nepoužitelný. Francouzština, němčina, španělština a ruština patří rovněž k žádaným.

Dovednost ovládat počítač, avšak nejen pro kratochvíli počítačových her…

Základní jazyková a početní gramotnost. Čtenáře možná zarazí poslední z uvedených dovedností, ale pravda je taková, že mnoho absolventů základního a někdy dokonce i středního vzdělání, vykazuje ve znalosti mateřštiny i elementární matematiky zásadní nedostatky.

Jak podpořit a rozvinout přirozené vlohy

Děti intuitivně tíhnou k činnostem, které nejvíce korespondují s jejich osobností i vlohami. Dítě, které jen nerado odkládá stavebnici lega, má nejspíš matematický talent i prostorovou představivost. Pokud se naopak vyžívá v hrách na různé role a vede dlouhé monology s plyšáky nebo před zrcadlem, pak má zjevnou potřebu prohlubovat své komunikační schopnosti. Děti které brzy čtou a disponují bohatou slovní zásobou, jsou nadané jazykově.

Rodiče by měli dítě podporovat v činnostech, které mu zjevně přinášejí uspokojení, ale zároveň by mu měli být schopni představit co nejvíce dalších oblastí pro hru i tvůrčí zaměstnání, a to buď proto, aby je dítě aspoň poznalo, a nebo aby při nich kompenzovalo své případné slabiny a nedostatky - aby např. dostalo možnost procvičit si trpělivost či souboj s překážkami tam, kde tolik šikovné není.

Žijeme ve společnosti zaměřené na výkon. Dnešní děti to poznávají od nejútlejšího věku. Někdy mají již od mateřské školy svůj program rozplánovaný ve všech odpoledních. Navštěvují zájmové kroužky, sportovní kluby či hudební školu. To samo o sobě nemusí špatné, protože čím dříve je nadání podchyceno vhodnými aktivitami, tím lépe. A navíc platí, že zájmy dítěte se později mohou vyvinout v náplň jeho pracovní kariéry. Zároveň však stále přibývá varovných hlasů, které nad příliš organizovaným časem nejmenších dětí silně varují.

Dítě by kroužky nemělo být zahlceno tak, aby mu žádné odpoledne v týdnu nezůstalo volné. A také nevadí, když dítě činnost v jednom kroužku ukončí, nebo přeruší a zkusí jiný. Pokud dává dlouhodobě najevo, že mu určitý kroužek nesvědčí, že jej nenavštěvuje rádo, pak by mu rodiče měli vyhovět. Jindy je však zapotřebí dítě "podržet" a pomoci mu překonat jen dočasnou krizi - to se týká zejména některých sportů a také výuky na hudební nástroje.

Rozhodně není pravda, že by dítě za kvalitní zábavou mělo odcházet jen mimo domov. Naopak. Především v domácím prostředí by mělo být vedeno k efektivnímu trávení volného času, kam kromě učení a her bezpochyby patří i podíl na domácích povinnostech.

Měli bychom našim dětem dopřát i dost příležitostí pro to, aby se svým časem naložily po svém. Aby měly prostor pro libovolné přemýšlení a pro relaxaci. Aby měly možnost poznat samy sebe, uměly rozumně prosadit, co samy chtějí, a nepřipadaly si jako loutky, které jen vykonávají vůli rodičů nebo které neustále čekají na vnější podněty.

Je velké umění poskytnout v tomto směru dětem kvalitní poradenství a inspirativní zázemí. Rodiče zajisté nic nezkazí, pokud budou při vedení svých dětí i sami sebe průběžně vzdělávat vhodnou četbou či odborným poradenstvím, ale především využívat a rozvíjet svou vlastní rodičovskou intuici, která - máme-li dítě upřímně rádi takové, jaké je - bývá tím nejlepším rádcem.

Použitá literatura:

Capacchione, Lucia.Tvořivý deník pro děti, společník pro rodiče, učitele a vychovatele. Pragma 2002

Hancke, Martina. Die besten Chancen für mein Kind. časopis Familie 8/2003, Rakousko

Klapal, Václav: Volba povolání. http://psychologie.studovna.cz/scripts/detail.asp?id=1085

Vyšlo v časopise Aperio II/2005

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt