PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Jak trestat - a musí to být?

Občas jezdíme s prarodiči na společnou dovolenou do hor. Pobyt v neutrálním prostředí dává pocit nezávislosti a umožňuje otevřenou komunikaci tří generací. Někdy to bývá i poučné, naposledy, když jsme diskutovali o trestech při výchově.

"Odjakživa platilo, že výprask v pravý čas řešil víc než sáhodlouhá vysvětlování. Když jsme jako kluci doma nebo ve škole něco vyvedli, tak nás táta ohnul přes koleno nebo pan řídící přes lavici a dostali jsme, co se do nás vešlo. Když mě doma máma bránila, dostala přes ruce taky. Na lumpárny nás přešla chuť," tvrdí děda, ročník 1939. Svým vlastním dětem občas decentně našupal, častěji ovšem jen usměrňoval mrazivým pohledem. Na své vnučky (dnes 12, 9 a 7 let) nikdy ruku nevztáhl. "Děti potřebují vědět, co mohou a kde se musí přizpůsobit autoritě dospělých. Když vidím některé rodiče, jak s dětmi vyjednávají a nechají se vydírat, zlobí mě to," přidává se babička, dlouholetá učitelka v mateřské škole, ročník 1941. Sama bývala bita vařečkou, což jen výjimečně praktikovala u svých dětí. Vnučky, jak říká, nevychovává, vnučky si užívá.

Naši prarodiče mají dost moudrosti na to, aby nám do výchovy nemluvili (nebo aspoň ne moc). Na společné dovolené to vypadá třeba takto: rodiče dovolí nedojíst, zatímco prarodiče by u talíře přidrželi. Prarodiče by to s hraním na housle a s úkoly nepřeháněli, rodiče důsledně trvají na každodenním pracovním rytmu (týká se výjezdu v době školní výuky). Rodiče dovolí skákat v peřinách, prarodičům se to nelíbí. Prarodiče by dovolili pytlík barevných bonbónů, rodiče to zakáží.

A děti? Ty naše jsou zvyklé říkat svůj názor, někdy i nepříjemně nahlas, diskutují, vysvětlují, občas zafňukají, leccos se jim nechce, vyjednávají, taky se hádají nebo vztekají. Celkově vzato jsou ale bezproblémové. Nakonec totiž pro každou situaci společně najdeme řešení a dcery respektují naši rodičovskou autoritu. A to i přesto, že tresty vlastně neznají. Dokud byly malé, praktikovali jsme ponejvíc důrazné slovní napomenutí nebo zklidnění v objetí. K výprasku došlo jen jednou při mimořádně silném záchvatu zlosti nejstarší dcery v období vzdoru, byly jí necelé tři roky. Nějak jsem neměla pocit, že by se bitím něco vyřešilo. A taky mě strašně brněla ruka.

Jaký styl výchovy volíte vy?

Jak jsem zjistila z každodenního pozorování i z debaty s rodiči ve svém okolí, k nejběžnějším podobám trestání patří domácí vězení, zákazy oblíbených činností, fyzické tresty nebo zamračení nekomunikující rodiče, kteří své děti od sebe odhánějí větami typu "Běž pryč. Když se takhle chováš, nechceme tě vidět."

Většina rodičů zastává názor, že trest je potřebným a nenahraditelným výchovným prostředkem. Násilí je formálně odmítáno, ale drobné bití a pohlavky nejsou výjimkou. Hodně se používá zvýšený hlas či křik. Také zákazy televize a počítačových her. Někteří rodiče si pochvalují metodu cukru a biče, jiní vyzdvihují sílu motivace dětí v podobě materiálních přilepšení za pěkné chování a prospěch nebo jiná zvýhodnění za odměnu.

Obecně lze konstatovat, že dnešní rodiče přistupují k otázce výchovy trojím způsobem, přičemž někdy se výchovné styly i v jedné rodině prolínají.

  • Rozšířenou zůstává výchova autoritářská, jen už nemá tak vyhraněnou podobu jako "za Rakouska-Uherska". Fyzické tresty jsou dnes udíleny s větší rozvahou nebo aspoň opatrností. Od dětí se nevyžaduje bezbřehá poslušnost za každou cenu, avšak "co řeknou rodiče, to platí, a děti budou poslouchat!"
  • Uplatňuje se i výchova volná, běžná hlavně v USA, Japonsku a Západní Evropě. Děti jsou tak nějak pány situace. Rodičům chybí čas nebo schopnost se výchovou více zabývat. Nedokáží vymezit hranice, přetahují se s dětmi o autoritu a s posloucháním se to nepřehání. Tresty a odměny nemají systém ani řád, důslednost chybí. V nejhorším případě je výsledkem zrození malých tyranů.
  • Méně obvyklá je výchova autoritativní, nejspíš proto, že vyžaduje největší všestranné nasazení. Při ní se rodiče snaží způsob výchovy opravdu promýšlet. Důsledně své děti vedou a usměrňují. Dokud je dítě malé, dbají na zachovávání kázně, ale zároveň pozorně vyhlížejí dobu, kdy potomek vyzraje natolik, že je možno, ba nutno, začít s ním pěstovat vztah rovného s rovným a rodičovskou autoritu pěstovat v jinak již partnerském vztahu. Podstatnou součástí soužití je sdílení a intimita. Rodiče se nechovají nadřazeně. Neumlčují děti ignorováním (Tak se vybreč a potom přijď!), vyhrožováním (Ještě chvilku křič, a já ti přidám, abys měl/a proč!), zesměšňováním (Buli, buli, bulíček…!) ani popíráním dětských pocitů (Přece nebudeš plakat, vždyť nemáš proč!). Když už trestají, tak citlivě a s rozmyslem.

Když se rozhodnete pro trest

Dítě by mělo přesně vědět, zač je trestáno. Rodiče by neměli trestat v afektu, ani trestu nepřidávat citové zabarvení. Trest má být vždy přiměřený provinění, a nikdy by neměl být demonstrací rodičovské nadvlády a moci, která sice vede k vnější poslušnosti, avšak nezřídka také k vnitřnímu odporu a skryté agresi nebo skepsi dítěte. A především k vnitřnímu vzdálení obou zúčastněných stran.

Nevychovávejme rebely ani zlomené duše

"Děti se rodí se silnou potřebou souznění se svými rodiči a nemají rády konflikt. Pokud rodiče nejsou schopni společného vyladění s dítětem a respektování jeho potřeb za současného zdravého a jednoznačného vymezování hranic, dětská psychika si navykne své emoční potřeby ignorovat a popírat. V dospělosti to může vést k četným problémům, včetně komplexů méněcennosti, nevyrovnanosti, různých druhů závislosti i deprese. Jako rodiče máme za úkol zbudovat si u dětí autoritu a zároveň usilovat o vysoký stupeň empatie. Je naprosto nezbytné získat děti pro spolupráci," tvrdí Aletha Solter, vývojová psycholožka a zakladatelka Institutu Vědomého rodičovství z USA. Je přesvědčena, že děti velice často zlobí jenom proto, že tím reflektují nevyjasněné kompetence s rodiči nebo jiné nedostatky v péči, včetně nezajištěných základních potřeb - pravidelného režimu, dostatek odpočinku a spánku, dostatku podnětů a vhodného zabavení, ale také třeba kvalitního jídla bez cukru a aditiv. Namísto trestání nabízí Aletha Solter dvacet inspirujících alternativ (viz Předejděte zlobení svých dětí).

Silná vazba

Přemýšlím, jak je možné, že některé děti lze vychovávat bez trestů, že jim stačí jen důraznější napomenutí. Jde opravdu o výsledek "promyšleného vedení" a o citlivé spoluprožívání situací, v nichž si dítě s pomocí rodičovské autority uvědomuje vlastní odpovědnost a vlastní příspěvek k harmonii ve vzájemném soužití?

Napadá mne ještě jedno slovo. Napojení. Myslím tím vědomí vzájemné spřízněnosti a silné vazby, které cítíme jen u těch nejbližších lidí, které v životě máme. Vztahy a chování tu nejsou regulovány strachem nebo hierarchií, nýbrž snahou druhému prospět a vyhovět si.

Předejděte zlobení svých dětí

  • Myslete dopředu - Jdete někam, kde bude zapotřebí čekat? Vezměte s sebou dítěti pro zabavení hračky a malou svačinu.
  • Zdůvodňujte svá rozhodnutí - Vaše dítě chce malovat po zdi? Nepřejete-li si to, vysvětlete mu, proč to není vhodné.
  • Učte dítě empatii k sobě i druhým - Vaše dítě bije sourozence. Vysvětlete, že to bolí. Pomozte mu najít jinou formu, jak vyjádřit svůj hněv.
  • Změňte prostředí (je to snazší než změnit dítě) - Pokud vypozorujete, jaké situace vedou ke zlobení, snažte se jim zamezit. Nepřejete si, aby dítě otevíralo skříňku s nebezpečným obsahem? Zamkněte ji!
  • Hledejte přijatelná řešení - Nechcete, aby dítě stavělo "bunkr" v obýváku? Nestačí to jen zakázat. Najděte místo, kde stavba nebude rušit.
  • Buďte dítěti příkladem - Nelíbí se vám, že dítě tahá kočku za ocas? Ukažte mu, co má kočka ráda a jak se s ní mazlit!
  • Nabídněte volbu spíš než příkaz - Možnost vlastních rozhodnutí dítě posiluje. Nechce si čistit zuby? Nechte je rozhodnout, zda to chce udělat hned po večeři, nebo až po večerníčku.
  • Občas slevte ze svých nároků: "Uklidíš si tedy pokojíček až ráno, když už jsi dnes tak unavený/á."
  • Choulostivé situace promýšlejte včas - Čekáte společnost a záleží vám na tom, aby se vaše děti pěkně chovaly? Proberte to s nimi předem. Buďte konkrétní. Zkuste i nacvičit citlivé situace - jak dítě pozdraví, jak se hostům představí?
  • Nechte dítě pocítit důsledky nevhodného chování, ale využívejte k tomu jen bezpečných situací! - Dítě přišlo z koupaliště a zapomnělo si vymáchat plavky? Poučí se, až je druhý den najde v pytlíku zatuchlé.
  • Neskrývejte své vlastní pocity a potřeby - "Cítím se unavená, když musím po tobě stále zametat drobky po celém domě!"
  • Dejte dítěti poznat, že některé situace nesnesou diskuse. - Při přecházení silnice se vás musí držet za ruku, jde o život.
  • Sevřete dítě v objetí, když si samo se sebou neví rady - metodě pevného objetí Jiřiny Prekopové jsme psali v Aperiu I/06
  • Ve vypjaté nebo náročné situaci buďte s dítětem - Najděte si čas je vyslechnout, zajímejte se o jeho pocity, mluvte o svých, a společně hledejte řešení.
  • Z nepříjemných nebo nepopulárních povinností udělejte hru. - "Pojďme si hrát na to, že jsme Sněhurčini trpaslíci a chceme jí udělat radost uklizenou kuchyní!"
  • Povolte ventil smíchem nebo nečekaným řešením - Dítě se zlobí? Navrhněte polštářovou válku, aby svůj hněv vybilo.
  • V situacích, které to dovolují, vyjednávejte - "Tak dobrá, ještě se desetkrát sklouzneš na klouzačce, a jdeme domů!"
  • Společně řešte kritické nebo sporné situace - Diskutujte s dětmi, dovolte jim, ať i ony vysloví své argumenty. Jasně určujte společná pravidla soužití. Zaveďte rituál rodinných porad.
  • Nepřehánějte svá očekávání, nebuďte perfekcionisté - Děti jsou děti, umějí vše prožívat s patřičnou intenzitou. Bývají hlučné, zvědavé, nepořádné, svéhlavé, netrpělivé, sebestředné. Přemýšlejte, jakým způsobem budete jejich negativní vlastnosti usměrňovat, nechtějte nic řešit násilím.
  • Myslete na svou vlastní rodičovskou regeneraci - Občas si od dětí odpočiňte. Řešte problémy s odstupem. Nechte si pomoci s hlídáním.

Aletha Solter, Ph.D., je vývojová psycholožka a poradkyně s mezinárodní působností, která v Kalifornii založila Institut vědomého rodičovství. "Aware Parenting" je novou rodičovskou filozofií, která vychází z výzkumu a hlubokého chápání potřeb dítěte. Kriticky zpochybňuje tradiční východiska výchovy a zejména fyzické tresty. Navrhuje nový přístup, který může zásadním způsobem posunout vztah rodičů a dětí k větší vzájemné blízkosti. Rodiče, kteří se tohoto přístupu drží, vychovávají děti k citlivosti, zdravému sebevědomí a samostatnosti. Ukazuje se, že tyto děti se nechovají násilně a nemají sklony k drogám. www.awareparenting.com

Použitá literatura: Zdeněk Matějček: Po dobrém nebo po zlém? Praha: Portál 1994.

Vyšlo v časopise Aperio II/2006

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt