PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Jak velkou mít rodinu?

Toužíte po dětech a přemýšlíte, kolik byste jich měli mít? O počtu dětí v rodině rozhoduje někdy osobní volba, jindy shoda okolností.

V ČR se tradičně nejvíce dětí rodí v křesťansky orientovaných a zejména katolických rodinách. Neplánovaně četné bývají rodiny se složitější sociální anamnézou. Pro některé úspěšné a třeba i mediálně známé páry znamená větší počet dětí nedílnou součást jejich vnější prezentace a důkaz životního úspěchu.

Po bezdětnosti nebo jen po jedináčkovi rozhodně touží jen menšina párů. Mnozí z těch, kteří nakonec zůstanou nanejvýš u jednoho dítěte, toho v skrytu duše litují a za příčinu označují zdravotní problémy, neshody v partnerském vztahu nebo i přílišný shon všedního dne, který jim nakonec pro samé čekání na vhodnější dobu neumožnil (další) dítě počít.

Většina lidí v naší zemi považuje za ideál mít děti dvě, a nejlépe tzv. páreček, aby se rodiče mohli těšit z pokračovatelů rodu obou pohlaví. Na dvě děti jsou také dimenzovány průměrné rodinné byty, rodinné vstupenky, stoly v restauracích, obvyklá osobní auta. Panuje všeobecně rozšířená představa, že dvě děti lze také ještě jakžtakž zvládnout, když oba rodiče zároveň usilují o nějakou formu kariéry.

Vliv zkušenosti z vlastního dětství

Lidé pocházející z velkých rodin obvykle inklinují k zakládání početnější domácnosti. Někdejší jedináčkové v roli rodiče ale naopak častěji upřednostňují dětí více. Někdy v tomto směru procházíme nečekaným vývojem:

"Pocházím ze čtyř dětí a živě si vybavuji, jak jsem stále nosila jen obnošené šatstvo a k obědu nikdy nedostala takovou porci dezertu, jakou bych si přála. Dlouho jsem si myslela, že mě to ovlivní a že sama budu mít jednou jen jedno nebo dvě děti, abych jim podobné stresy nenakládala. Nakonec mám děti tři. Bydlíme ve velkém domě a žijeme v dostatku, takže po materiální stránce se ošizené určitě necítí," říká zdravotní sestra Bára Hofmanová, které se nakonec manažerování vlastní velké rodiny velmi zalíbilo a dokonce uvažuje o čtvrtém dítěti.

"Byla jsem sama a sourozence jsem postrádala," přiznává její kamarádka projektantka Jitka Novotná. "Jsem ráda, že sama mám aspoň dvě děti. Jsou narozené po dvou letech, takže si spolu dobře vyhrají, často o nich ani nevím," pochvaluje si.

Sourozenectví - sociální investice od života

Do sebe zahledění, rozmazlení, neschopní týmové práce, neochotní dělit se o svůj životní prostor… Zvláštní, protože vyrůstající převážně ve společnosti lidí o generaci starší… Takové a další výtky lze na adresu jedináčků dodnes zaslechnout. Nic z toho není pravidlem.

"Jedináčkové nemusí být nutně zhýčkaní a rozmazlení, bývají ale přetěžováni, nesouce o samotě všechny ambice svých rodičů. S tím souvisí určitá sebestřednost a také pocit, že blahobyt a péče, jimiž jsou obklopeni, patří jenom jim," říkával nestor české dětské psychologie prof. Zdeněk Matějček. A často připomínal, že mít sourozence je velkou a důležitou školou života pro umění řešit konflikty, hledat kompromisy a vycházet s druhými lidmi.

Někteří dnešní rodiče by mu zřejmě namítli, že mít dítě je drahé, a když chtějí svému potomku dopřát kvalitní zázemí, dobré školy a občas dovolenou v zahraničí, není to z ekonomického hlediska žádná legrace. To je sice pravda, přesto ale sociální výhody četnějšího sourozenectví nad ekonomickými aspekty jasně vítězí.

Dopřejeme-li svým dětem sourozence, nabízíme jim jeden z nejsilnějších a nejdelších možných mezilidských vztahů. Záleží samozřejmě na tom, jak je vedeme, ale pokud se nám podaří vytvořit mezi nimi pocit sounáležitosti, získávají děti ve svém sourozenci blízkého spojence na celý život. S ním prožívají nejen radosti a strasti dětství a dospívání, ale později, když rodiče zemřou, nabízí sourozenectví také důležitý klíč ke vzpomínkám a prožívání minulosti.

Výhody a nevýhody velkých rodin

Život v malých rodinách je jednodušší. Ráno se nestojí ve frontě před toaletou, existuje menší pravděpodobnost, že se u večeře pořádně nenajíte, peníze v rodinném rozpočtu odtékají menším proudem a obecně panuje více klidu. Čím větší rodina, tím větší výzvy.

"Velká rodina je modelem světa v malém. Z perspektivy dítěte jsou tu autority, ti starší a silnější než já, potom ti, kteří jsou na tom zhruba stejně jako já, a nakonec i ti menší a slabší. Je zde zkrátka mnoho těch, s nimiž musíme ´sladit svoje noty´. Jedněm přísluší úloha dirigentů či prvních houslí, druzí od nás naopak očekávají pomoc a péči. Na všech stranách vznikají nároky na vcítění vůči jedněm i druhým," říká dětský psycholog Jaroslav Šturma.

Slýcháme o krizi rodiny, význam rodinného soužití ale není radno podceňovat: "Jedináček v dětství obvykle unikne mnoha důležitým lekcím života a později je pracně dohání ve škole či v zaměstnání. Lidé z větších rodin mají více možností jak k prohlubování mezilidských vztahů, tak i k nalézání opory. Nepřestává platit, že pro náročné životní situace zůstává rodina obvykle hlavním zdrojem pomoci," připomíná doktor Šturma.

Až se budete rozhodovat, zda svému potomku pořídíte sourozence, zkuste toto rozhodnutí zvážit s celoživotní perspektivou.

Sedmero rad, jak to lépe zvládnout, pokud je vás víc:

1. Osvojte si manažerské dovednosti. Pokud jimi neoplýváte od přírody, pročtěte si nějakou příručku - možná budete překvapeni, kolik má rodina společného s malou firmou.

2. Hledejte zlepšováky. Bývá ráno příliš husto před zrcadlem v koupelně? Upozorněte dceru na to, že vlasy si může vyfenovat i u sebe v pokoji…

3. Učte se rozlišovat důležité od zbytečného. Většinou jde jen o výmluvu, když někdo tvrdí, že nemůže mít více dětí z finančních důvodů. Děti nepotřebují nový nábytek v pokoji ani značkové oblečení. Pokud je odpovídajícím způsobem vedete od malička, mívají vedle svých "movitých" spolužáků dokonce subjektivní pocit většího bohatství.

4. Netrvejte na bezchybně uklizeném domově. Kde žije víc lidé pohromadě, tam je to také znát. Zásadní jsou základní pravidla, která zabraňují chaosu. Kromě toho platí, čím méně věcí máte, tím lépe je udržíte v pořádku.

5. Veďte děti k práci v domácnosti s jedinou výjimkou. Nedělejte z těch starších permanentní chůvy. Pokud je o hlídání občas požádáte, otevřeně s nimi později proberte jejich pocity - byly s malými sourozenci dobrovolně a rádi, nebo naopak? Pokud tyto jejich služby potřebujete častěji než je zdrávo, zvažte, zda by nebylo fér nabídnout jim odpovídající odměnu.

6. Občas nejděte čas, který strávíte s jednotlivými dětmi o samotě. A také je učte, že každý občas potřebuje být sám, aby sám sobě lépe porozuměl.

7. Nezapomínejte na svůj partnerský vztah. Občas si dopřávejte chvíle jen ve dvou, protože rodičovství prospívá, když vyrůstá z harmonického partnerství.

 

Zkušenosti těch, kteří ve velké rodině žijí:

Původně jsem si nepředstavovala, že budu mít tolik dětí, teď mě to ale povětšinou baví. Bude to znít jako klišé, ale víc dětí znamená o něco víc starostí a o mnoho víc radosti a legrace.

Je zajímavé sledovat nejrůznější interakce mezi dětmi, i to, že je každé úplně jiné. Za výhodu považuji pestrost - děti bezesporu těží z možnosti učit se řešit náročnější situace. Nevýhodou pro ně je, že náročné situace nastávají poměrně často.

K nevýhodám také patří, že když máme jako rodiče osobním časem podělit tolik dětí, zbývá ho samozřejmě méně nám, je to určitě únavnější. Také peněz se utrácí o něco víc.

Jedno je ale ve velké rodině naopak jednodušší - spoustu věcí se děti naučí samy, když se ty menší spontánně připojují k těm větším.

Petra Sovová, zakladatelka Hnutí za aktivní mateřství a matka 6 dětí

Když jsme se s manželkou brali, přáli jsme si mít hodně dětí. Nevím přesně, zda 4 děti jsou hodně, nebo ne - nyní to spíš hodnotím "jak v které situaci". Každopádně jsme si vědomi toho, že v dnešní české společnosti mít jedno dítě je "pro radost", dvě děti jsou "tak akorát", tři jsou "moc" a mít čtyři je v lepším případě považováno za "podivínství".

Velká rodina člověku dává větší prostor k tomu, aby se učil dobře vycházet s druhými a naučil se je milovat a přijímat takové, jací jsou. Dává mu více prostoru nabídnout či přijmout pozornost i pomoc. Velká rodina učí zodpovědnosti, nejen za sebe, ale i za ty menší a slabší, a přináší také větší pocit bezpečí - vždycky je nablízku někdo, kdo se mnou počítá, kdo je ochoten se mnou nést těžké věci, kdo mě pohladí, když se cítím sám. Velká rodina má bohatší a pestřejší paletu společných zážitků a vzpomínek. A možná také i širší srdce k přijetí těch, kdo sami žádnou rodinu nemají.

Zároveň ale platí, že všechny běžné starosti a problémy rodiny se násobí počtem jejích členů. S každým dalším dítětem se rodiče rozhodují, že půjdou s životní úrovní zase o kus níž, než je běžný standard. Není snadné zaplatit všechny kroužky a náklady na školu. Není jednoduché v jednom okamžiku být se čtyřmi dětmi na čtyřech různých místech (i taková situace občas nastane). Je vyčerpávající, když máte doma dvě, tři nebo i čtyři nemocné děti najednou. A už vůbec není jednoduché se vypořádat s tím, že žijeme ve společnosti a kultuře "žijící pro zábavu", která zcela vícečetné rodiny vědomě diskriminuje: rodinné vstupné obvykle nepočítá s více než dvěma dětmi, slevy na dopravu taktéž, pořídit velké auto pro velkou rodinu je pro domácnost žijící z jednoho průměrného platu nemožné. Moderní výstřelky, nejnovější mobily či dovolené u moře a lyžování v Alpách raději rovnou vynechávám a o pohrdavých či podezřívavých pohledech některých úředníků se zmiňovat také nechci… I taková je realita velké rodiny.

Ale neměnil bych. Jsem šťastný, že mám tolik dětí a skvělou manželku, která se jim po celý den věnuje. Jsem vděčný za všechny příbuzné a přátele, kteří nám projevují úctu a všemožně nám pomáhají. Děkuji za slova povzbuzení, zejména od starších lidí, kteří nám vyjadřují svůj obdiv nad tím, že máme tolik dětí a jak je to dnes vzácné. A navíc věřím, že Pán Bůh má děti a velké rodiny rád, a tudíž se o nás vždycky postará. Ostatně - dělá to po celou dobu…

Petr Plaňanský, technický redaktor, publicista a otec 4 dětí

 

Kolik chceme a máme dětí?

Dvě děti jsou v ČR nejvítanější variantou. Rodinu se třemi dětmi považuje za ideál přibližně 15 % mladých lidí a asi 10 % mladých by chtělo mít pouze jedno dítě.

S vyšším počtem dětí počítají spíše muži než ženy, na které přirozeně těhotenství a mateřství klade podstatně vyšší nároky. Ženy s vyšším vzděláním rozhodují spíše pro menší počet dětí. Méně dětí volí také ti, kdo upřednostňují nesezdané soužití nebo se stálým partnerem ve svém životě vůbec nepočítají.

Při srovnávání ideálu a konkrétních plánů se u mladých lidí ukazuje, že ve svém případě by spíše volili menší počet dětí, než sami považují za ideální, ženy mají o konkrétním plánovaném počtu dětí určitější představu než muži.

Podle evropských průzkumů z roku 2000 je Česká republika s počtem 8,7 dítěte na tisíc obyvatel a 1,13 dítěte na jednu ženu zemí s nejnižší porodností a s nejnižším počtem dětí na jednu ženu v zemích střední a západní Evropy.

Zdroj: Psychologie dnes

 

Vyšlo v časopise Miminko v červnu 2007

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt