PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Když porod skončí pod skalpelem

Do druhého vydání Průvodce porodnicemi ČR (vydalo o.s. Aperio ve spolupráci s nakladatelstvím Argo) byla v roce 2004 nově zařazena kapitola o císařském řezu. Českým ženám se tak dostalo upozornění na to, že pro některé může nečekané operativní ukončení porodu představovat vážný psychologický problém. Následovalo mnoho čtenářských ohlasů. Jako příklad za všechny uvádím dopis, který mi přišel nedávno, a vlastně způsobil, že se nad tématem po čase opět zamýšlím:

Vážená paní Labusová,

děkuji Vám za Váš článek o císařském řezu. Konečně někdo pojmenoval, co už dlouho cítím. Už jsem si myslela, že nejsem normální, protože neznám nikoho s podobným problémem. Když jsem se svěřovala kamarádkám nebo sestře, nikdo mne nechápal. Říkali mi: "Co pořád řešíš, žes neměla normální porod? Hlavně, že máš krásné, zdravé děti, co by za to jiný dal!"

Prvního syna jsem porodila císařem, protože byl v příčné poloze. Byla jsem strašně zklamaná, ale ještě jsem se s tím s odstupem času dokázala vyrovnat, protože jsem se utěšovala, že si to při dalším porodu vynahradím. Také potíže s kojením byly hrozné.

Když jsem jela do porodnice rodit druhého syna, strašně jsem se těšila. Měla jsem naučené dýchání a tlačení a vysnila si, jak mi porozené miminko položí na břicho, jak si ho pochovám, seznámíme se spolu a přisaje se mi k prsu. Bohužel. Po několika pokusech o tlačení porod nepostupoval. Pan doktor řekl, že ho opět ukončíme císařem. Moje zklamání bylo naprosto zdrcující. Miminko ze mě vyndali, ukázali, odnesli pryč. Setkali jsme se spolu až za několik hodin. Všichni se tvářili, že o nic nejde. Jako bych si nechala vyndat slepé střevo.

Škoda, že se tímto problémem, který císařský řez některým ženám způsobuje, nikdo nezabývá. Nejenže jsem prožila spoustu bolesti, ale ještě jsem byla ošizena o první okamžiky života svých dětí a o ten krásný pocit, který zažívají normálně rodící matky, když dostanou porozené miminko do náruče. Opravdu bych ocenila více porozumění jak od zdravotnického personálu, tak i od svého okolí.

Nemohu se s tím zklamáním vyrovnat. Zvláště když od jiných žen slyším, jak byl příchod jejich dítěte na svět krásný okamžik. Kdyby se začalo o tomto problému více diskutovat, třeba by se dalo udělat více pro to, aby následky císařských řezů nebyly pro některé ženy tak bolestné.

(Uvedeno plné jméno a adresa )


Foto: Kristina Baudyšová

Spásná operace, která bolí na duši

Nejprve zdůrazněme, že možnost bezpečného provádění porodů císařským řezem patří k vůbec největším vymoženostem moderního lékařství. Tato operace zachraňuje zdraví a životy matek a dětí v situaci, kdy normální porod z nějakého důvodu není možný.

Jde o zákrok, při němž je dítě vybaveno z těla matky chirurgickým řezem v její břišní a děložní stěně. Do břišní stěny lékaři pronikají příčně nebo podélně, děložní stěna je protínána příčně po sesunutí močového měchýře směrem dolů. Po vynětí plodu se manuálně odloučí placenta, zkontroluje děložní dutina i stěna a poté je žena opět sešita. Celý zákrok obvykle netrvá déle než hodinu.

Následné postoje žen k operativnímu porodu se ovšem mohou výrazně lišit. Vždy záleží na celkovém přístupu ženy k porodu a na jejích původních očekáváních. Je velký rozdíl, pokud žena sekci volila plánovaně jako prevenci porodních bolestí, pokud ji měla indikovanou z vážných zdravotních důvodů, nebo pokud k ní došlo zcela oproti jejím původním očekáváním pro nečekané komplikace během porodního procesu. Třetí případ působí pochopitelně největší obtíže.

Ačkoliv dnes císařský řez patří k běžným lékařským zákrokům, v mnohém se od jiných břišních operací liší. Přece jen jde o porod dítěte, a ten s pouhým technicko-medicínským procesem nelze dost dobře srovnávat. Spontánní vaginální porod zůstává kdesi v nitru ženské duše zásadním testem fungující ženské síly a zdraví. Ženy, které tímto testem neprojdou, mohou trpět nevysvětlitelným smutkem i vnitřními pochybnostmi různé intenzity.

Proč je tomu tak? Podle rakousko-americké psychoanalytičky Helene Deutsch představuje porod pro každou přemýšlivou ženu událost nabitou mimořádným vnitřním napětím a výzvu pro celistvost ženství. Do přípravy na porod se zapojuje celá osobnost ženy. Nezřídka se otvírají nejskrytější myšlenky, strachy či nedořešené konflikty. Pokud žena projde pečlivou předporodní přípravou vedenou skutečným odborníkem a pokud porod v závěru přinese naprosté uvolnění a odevzdání se v mimořádném transcendentním prožitku, vycházejí z něho ženy posíleny a osvobozeny "od starých démonů". Spontánní vaginální porod, zvláště pokud nebyl ovlivňován žádnými medikamenty, má pro ženy charakter extáze doprovázený pocity velkého triumfu. Produkce porodních hormonů působí povznes nálady i rychlé zapomenutí na porodní útrapy. Vyklouznutí miminka z porodních cest je nezměrnou odměnou za vykonanou práci a po všech stránkách jedinečný zážitek.

Tohle všechno u císařského řezu chybí. Navíc přicházejí obtíže spojené s velkou břišní operací. Obvykle je narušeno kojení - jizva bolí, matka není hned schopna samostatné péče o dítě. Ženy po císařském řezu proto mohou cítit podivné vzduchoprázdno, zmatek i obavy. Později, zvláště když od jiných žen slyší zážitky ze spontánního porodu, bojují s pocity závisti i osobního selhání. Mnohé ale zůstávají ve svém smutku osamoceny a stále dokola hledají odpověď na otázku: "Proč právě já a moje dítě? Proč jsme nemohli mít normální porod?"

Pokud k císařskému řezu dojde hned při prvním porodu, stává se, že ženy vstupují do svého rodičovství skrze psychologickou krizi. Pooperační situaci paradoxně komplikuje přístup příbuzných a pečujícího personálu, kteří sekci vnímají jako sice nepříjemnou, nicméně běžnou věc, již nestojí za to následně rozebírat.

Pokud ženám není umožněno, aby o svých pocitech nad nedobrovolným císařským řezem mluvily, přestože mají takovou potřebu, může u nich dojít k syndromu zapouzdřené bolesti, jež může narušit vztah k sobě samé, k dítěti i k manželovi a posléze vést až k depresím.

V ČR jde dosud o dosti skrytý problém, kterému chybí široká publicita i zájem odborníků, přesto ale obojího pozvolna přibývá.

Pokud patříte k ženám, které zažily císařský řez, a zůstaly jste po něm na zpracování všech dojmů a pocitů zcela samy, napište mi o tom. V případě potřeby vám ráda pomohu najít psychologickou pomoc v podobě individuální konzultace nebo skupinové terapie.

Použitá a doporučená literatura:

De Jong, T.M., Kemmler, G.: Kaiserschnitt - wie Narben an Bauch und Seele heilen können, Kösel Verlag, München, 2003
http://www.evalabusova.cz/cesty/I_10.php

Více též v článku Porod na operačním sále

Vyšlo v časopise MIMINKO 9/2008

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt