PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Lístek do Ameriky

Stalo se módou vydat se po stopách předků a zapátrat ve svém rodokmenu. Někdo tak činí z naděje, že objeví nárok na vytouženou restituci, jiný je zvědav, zda mu v žilách nekoluje modrá krev. Milada Ryntová (nar. 1942) z Prahy využila rodokmenu k tomu, aby shromáždila všechny dosud žijící příbuzné z rozvětveného rodu svého otce.

Sedlácký rod Zikmundů po staletí sídlil a hospodařil na jednom místě, ve vesnici Černíč u Horažďovic. Prokázal to rodokmen po linii nejstaršího syna, který nechal zpracovat bratr Milady pan Václav. Naskytla se tak možnost vystopovat rodinnou historii až do r. 1563.

Z rodokmenu vyplynulo, že původní šumavský statek předků i s celou vesnicí kdysi vyhořel. Ten nově vystavěný, v němž kdysi hospodařil prvorozený bratr a kde dodnes žijí jeho potomci, navštívila paní Ryntová naposledy před mnoha lety. Jen z doslechu věděla, že po něžné revoluci došlo opět k navázání staré tradice a že jeden z bratranců začal zase hospodařit s restituovanými poli, lesy a s novým dobytkem.

Otec paní Ryntové Václav Zikmund se narodil v roce 1916. Protože nebyl synem prvorozeným, odešel za prací hostinského až do Prahy, čímž se udržování širších rodinných vztahů omezilo. A protože je škoda scházet se "jen na pohřbech", přišla paní Ryntová s myšlenkou sezvat všechny dosud žijící příbuzné na jedno místo jen tak.

Nápad pomohly uskutečnit sestřenice Jana a Zdenka. Společně sestavily adresář, vypracovaly speciální dotazník s pozvánkou a půl roku před termínem srazu obeslaly všechny dosud žijící příbuzné, celkem 19 bratranců a sestřenic, kteří přišli na svět z šesti sourozenců Zikmundových. Mnozí z nich se do té doby mezi sebou ani neznali, ale všichni do jednoho projevili zájem a dokonce zatoužili vzít s sebou na setkání rodu i děti a vnuky. Vypadalo to na sešlost bezmála 50 lidí.

Taková slavnost vyžaduje přípravu

Nejprve bylo nutno zajistit útulný penzión s dostatkem prostoru a pochopení pro podobnou akci. Poté přišel na řadu program. Jeho součástí mělo být seznámení všech přítomných se zajímavostmi starého rodokmenu, rodinná výstava ze starých fotek a dokumentů, a kromě toho také neobvyklá kulturní vložka: sehrání scénky zinscenované podle skutečné archivní smlouvy, na základě které došlo v roce 1901 k předání Zikmundova černíčského statku z pradědečka na dědečka.

Usedněme mezi příbuzné v sále, a jiné Zikmundovy ponechme, aby nám svou pečlivě secvičenou minihru přehráli.

Přeneseme se v čase do 8. května 1901 do kanceláře Josefa Rosenauera, c.k. notáře v Horažďovicích, jenž má právě za úkol vyřídit předávací smlouvu mezi hospodářem Janem Zikmundem s jeho paní Kateřinou a prvorozeným synem Jakubem Zikmundem s jeho nevěstou, pannou Pepinkou Stuchlovou. Smlouva upravuje vztahy mezi starými a mladými tak, aby mladí mohli začít hospodařit, a staří byli zaopatřeni dostatečným výminkem. Mladí se navíc zavazují převzít na sebe i všechny dluhy…

"Nerad ti chlapče předávám hospodářství tolik zadlužené. Ale stalo se a už to změnit nemůžu", stýská si pantáta Jan Zikmund.

"Nechci vás tatínku soudit, to by mně neslušelo. Děkuju vám za všechno a chci se teď pustit do práce a řádně hospodařit. Snad dá Pán Bůh a podaří se mi dluhy splatit," doufá Zikmund mladší. "A já paňmaminko slibuju, že co psáno ve smlouvě ohledně vejminku, poctivě budu plnit," obrací se Pepinka ke své tchýni, jež si dojatě utírá oči.

Obecenstvo v sále ani nedutá. Před jejich očima ožili předkové, dávno spící v prachu země. Děj na jevišti je inspirován skutečnou smlouvou, která se zachovala mezi jinými starými listinami v rodovém stavení v Černíči.

Vtom na jeviště, vlastně do kanceláře, vpadne tuze rozzlobený nejmladší Zikmundův syn a volá: "Tak jste si tu smlouvu pěkně sepsali!"

Paňmáma ho krotí: "Ale, Jeníčku, vždyť se to nehodí!"

"I jen nechte, maminko, všechno dostane Kuba a na mě jste nemysleli!"

Dvě stě korun, které má chlapec od nejstaršího bratra dostat v den své plnoletosti coby otcovský a mateřský podíl, opravdu není moc.

"Ale já vám povím, co udělám," volá hořce. "Za tu almužnu si koupím lodní lístek a pojedu do Ameriky. Pracovat umím, nějak se protluču."

Furiantsky odejde, paňmáma vzpíná ruce, hospodář se tváří nazlobeně, jeden přes druhého něco do ztracena povídají, scénka končí.

Všichni v sále tleskají a mnozí se nemohou ubránit dojetí. Viděli kousek vlastní historie. (Jeníčka zas tolik nelitují, dozvídají se totiž, že se zřejmě nakonec dobře oženil a provozoval řeznickou živnost, takže nouzí nikdy netrpěl.)

Následuje posezení nad kávou a bábovkou. Za každou rodovou větev povstává jeden zástupce a líčí osudy zbývajících členů své rodiny. Příbuzní se různě obcházejí, povídají, vzpomínají. Děti zjišťují kdo ke komu patří a kdo se komu podobá. Dva harmonikáři hrají dlouho do noci šumavské písničky. Když setkání končí, všem je dobře a připadají si nějak důležitější. Je obohacující patřit do tak velké rodiny!

Chtěli byste také vysledovat svůj rodokmen?

Připravte se na to, že je to časově náročné a na konci nemusí být výsledek, který očekáváte. Ideální je, když v rodině najdete činorodého příbuzného v důchodovém věku, který se úkolu ujme jako čestného pověření nebo jako dárku, který nadělí ostatním příbuzným.

Může to být i docela dobrodružné. Matriční záznamy bývají psány latinkou nebo kurentem, k jejich rozluštění je ovšem často potřeba ovládat také latinu nebo němčinu.

Pokud na takovou činnost nejste dost kvalifikovaní, nezbývá než oslovit odborníky. Lze se obrátit např. na Českou genealogickou a heraldickou společnost nebo zkusit vyhledat znalce na internetu. Ceny za tuto službu jsou rozmanité a závisí na složitosti hledání, snadno se ale vyšplhají i k desetitisícům korun. Pokud jdete do minulosti malého rodu s neobvyklým příjmením nebo vede stopa za hranice, náklady ještě narůstají.

Možná se přímo na pořízení rodokmenu necítíte. Což takhle nechat se inspirovat paní Ryntovou a zorganizovat setkání všech žijících příbuzných? Zvláště ti starší mohou svou pamětí velmi dobře posloužit i pátrání rodokmenovému…

Více informací lze získat v knize Příručka praktické genealogie - Jak sestavit rodokmen, kterou vydalo nakladatelství Paseka v roce 2004.

Vyšlo v časopise Naše rodina 15/2007

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt