PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Mateřství a profese:
Jde to dohromady?

Hledání možností pro vyvážené slaďování patří v současnosti k nejpalčivějším společenským problémům. Přestože se i muži čím dál víc zapojují do péče o malé děti, křehkost rovnováhy mezi rodičovstvím a profesí se týká hlavně žen. Není to ovšem jen "objektivními" a nejčastěji zmiňovanými příčinami, jako nedostatkem flexibilních forem pracovních úvazků pro matky malých dětí nebo nedostatečnou kapacitou míst v mateřských školách. Většina matek tápe především v odpovědi na otázku, co chtějí ony samy a kde spatřují své životní priority.

Příkladem takové matky je i osmatřicetiletá Nina: "Bylo pro mne strašně těžké rozhodnout, že už nastal čas na dítě. Práce ve firmě, kterou jsem kdysi pomáhala založit, mne bavila a dobře živila, takže jsem měla dlouhou dobu pocit, že dítě vůbec nepotřebuji. Po třicítce se ale v práci dostavil pocit rutiny a také s manželem jsme prošli krizí a cítili jsme, že našemu vztahu něco chybí. Tak jsem v pětatřiceti konečně vysadila antikoncepci, načež se Josífek, náš syn, do roka a do dne narodil a můj život převrátil na ruby."

Na rozdíl od mnoha jiných českých žen Nina věděla, že si dobu raného mateřství bude moci přizpůsobit dle svých plánů: "Manžel nás živí, navíc mám klídek v tom, že vím, že se do firmy budu moci zase vrátit, zvlášť když tu a tam drobné zakázky vyřizuji i teď při rodičovské. Josefovi byly nedávno dva, tak nyní řeším, zda mít druhé dítě, nebo se vrátit do práce. Manželovi by se víc líbila první varianta, já ale váhám, občas už mi to jde doma na mozek," přiznává Nina, a to i přesto, že si mateřství celkově užívá: "Nemám pocit, že mi něco utíká," říká. "Mateřství mne baví. Je pro mě dobrodružstvím objevovat svět dítěte a je to i výzva, protože zkušeností mám v tomhle směru minimum. Součástí mého přemýšlení o návratu do práce je tak i zkoumání, nakolik jsem pro své dítě jako máma v tomhle věku nenahraditelná. Jenže občas mám prostě všeho nad hlavu a sním si o pohodových dnech u psacího stolu v kanceláři. Pak mne to zas přejde, to když si uvědomím, jak Josef prospívá a jak rychle roste - jeho rané dětství je jen krátká, ale důležitá, etapa v jeho i mém životě, a tak ji nechci urychlovat. Pokud by přišlo další dítě, tak to určitě zvládnu, i když jistotu, že to tak opravdu chci, nemám."

Proč matky malých dětí spěchají do práce?

Pocity Niny nejsou ojedinělé, její situace je přesto výjimečná - protože v mnoha ohledech příznivá. Většina jejích vrstevnic řeší potácení mezi mateřstvím a zaměstnáním mnohem dramatičtěji, a to nejčastěji z následujících důvodů:

  • během rodičovské dovolené se jim nedaří udržovat kontakt s pracovním ani jiným "nemateřským" světem, takže v kolotoči domácnosti a péče o dítě snadno vyhoří;
  • nemají jistotu návratu na pracovní místo po delším setrvání doma s dítětem, ani možnost následného flexibilního pracovního úvazku;
  • nemají oporu v dobře vydělávajícím manželovi, ba často ani v harmonickém partnerském vztahu;
  • mají více dětí, což obtížnost mateřského úkolu přirozeně násobí;
  • nemají po nástupu do práce jistotu hlídání dětí, což se týká nejen místa v jeslích či MŠ, ale především také času, kdy děti stonají;
  • nemají skutečnou svobodu volby své situace, protože do práce musí kvůli zajištění základních potřeb rodinného rozpočtu.

Ženy se tak o návratu do práce rozhodují pod větším či menším tlakem základních existenčních potřeb. Zároveň však v pozadí často nepříliš uspokojivých řešení stojí i množství nevyjasněných osobních otázek, tzv. osobní strategie.

Vědět, co chci…

"Osobní strategie je něco, co ženy pečující o děti a uvažující o návratu do práce potřebují možná ze všeho nejvíc," domnívá se Marie Oujezdská, ředitelka Národního centra pro rodinu. Matky dle jejího pozorování často naříkají na bezohlednost zaměstnavatelů a na bezútěšnost své situace na pracovním trhu, jenže si ji zároveň samy komplikují tím, že nevědí, co přesně samy chtějí.

Není divu. Ani jako společnost nemáme jasno v tom, je-li pro nás matka pečující o malé dítě pracovní sílou v záloze, kterou je třeba co nejrychleji vrátit na pracovní trh, nebo skrytou, efektivní a tolik potřebnou prevencí sociálně patologických jevů, která péčí o dítě v nejsenzitivnější fázi jeho vývoje do budoucna státu šetří horentní sumy za "hašení" nejrůznějších potíží od depresí přes drogovou závislost až po různé formy kriminality.

Ekonomické faktory a touha po co nejvyšším DPH v materialisticky orientované společnosti stále vítězí, a tak přehlížíme rozporuplnost mezi činností, jejímž cílem je vztah, a činností, jejímž cílem je výkon. Ač - a vyplývá to z četných výzkumů - víme, že cena vztahové prosperity je nevyčíslitelná, hodnota výkonů zůstává v každodenním životě upřednostňována, protože je jednoznačná a snadno spočitatelná. Nejspíš i proto tolik matek v domácnosti tváří v tvář pracovnímu světu upadá do pocitů méněcennosti a co nejrychleji touží vrátit se zase "do práce".

…a jít si za tím

Napomoci k tomu, aby ženy získaly potřebné informace a v rámci reálných možností svobodně rozhodovaly o svém dalším profesním směřování, mají nové semináře ANIMA.CZ, které v pilotním projektu od září letošního roku zahajuje Národní centrum pro rodinu. Cílem i posláním těchto seminářů má být právě zviditelnění a posílení osobní strategie žena i tzv. rodinných kompetencí.

"Jde nám o to, aby se společnost i ženy samé na angažmá v rodině začaly dívat jako na důležitou součást životní biografie, která je výborně využitelná i na trhu práce. Zásadní důraz klademe na to, aby si ženy-matky uvědomily a pojmenovaly svoje dovednosti a způsobilosti, které na rodičovské dovolené prohlubují, a uměly je i prezentovat. Aby se také naučily pojmenovat vlastní očekávání na základě osobních priorit, získaly povědomí o požadavcích a možnostech trhu práce včetně nabídek dalšího vzdělávání, prošly tréninkem základních komunikačních dovedností a osvojily si základy psychohygieny. Pak budou moci o své budoucnosti rozhodovat s hlubším vhledem a především se skutečnou informovaností."

Ruku v ruce se vzděláváním žen by podle Marie Oujezdské mělo jít vytváření širokého spektra nabídky pracovních možností, která ženám umožní vybrat si, co je právě pro ně, jejich rodiny i jejich profesní vývoj nejlepším možným řešením, byť ani pak nepůjde o řešení snadné a bezbolestné.

Klíčové otázky, které v ČR málo zaznívají a které se nedostatečně odrážejí jak v rodinné politice, tak v politice státu vůči zaměstnanosti:

  • Zacházíme s matkami (a otci) na pracovním trhu jako se zaměstnanci se zvláštními potřebami ?
  • Bereme ohled na rodičovskou roli, jejíž kvalita je, neméně než výdělečná práce, v zájmu společnosti?
  • Vnímáme slučitelnost rodiny a zaměstnání v kontextu důležitosti šťastného dětství?
  • Usilujeme o to, aby rodičovské kompetence, které nelze získat "mimochodem", byly součástí osvěty a vzdělávání?

Tématu slaďování byly věnovány Hovory o vztazích v ČRo 6
na téma "Aby návrat do práce tolik nebolel". Pod datem 19.6.2011 jsou k dohledání ZDE

Vyšlo v časopise Děti a my 9 2011

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt