PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Muži a miminka

Proč někteří muži s velkým vnitřním nasazením asistují u porodu a poté s pýchou přebalují a vozí kočárek, zatímco jiní se snaží všemu spojenému s kojeneckým věkem svých dětí vyhnout?

Stačí se rozhlédnout kolem nebo naslouchat zkušenostem mladých žen: Některé mají v čase raného mateřství ve svém muži velikou praktickou oporu, jiné jsou s kojencem poněkud osamoceny.

"Když mně ten křičící uzlík nic moc neříká, nevím jak ho chytit, jak s ním zacházet. Až povyroste a bude s ním kloudná řeč, všechno dohoním!", zní povzdech mužů, kteří jsou potřebami miminkovského věku zaskočeni a rádi jejich uspokojování přenechávají ženám. "Však to odjakživa bylo tak, že o mimina se staraly ženské, tak co bych se jim do toho pletl!?," ospravedlňují se.

Vliv "životního scénáře"

Životním scénářem rozumíme "plán", který předurčuje, jaký život budeme jako jednotlivci žít, jaké hodnoty vyznávat, čemu věřit, jak se budeme stavět k problémům. (Autorem teorie životních scénářů je americký psychiatr Eric Berne, více o nich např. v jeho knize "Jak si lidé hrají".)

Na tvorbě životního scénáře se pochopitelně nejzásadněji podílejí naši rodiče, resp. prostředí, v němž vyrůstáme. I kořeny našeho vztahu k nemluvňatům pocházejí zřejmě z tohoto období. Je-li muž z rodiny, kde péče o miminka byla doménou žen, bývá tím silně ovlivněn. Mnohé ženy dávají navíc mužům najevo, že jejich otcovským schopnostem v raném věku dětí nedůvěřují, někdy mužskou péči dokonce zesměšňují a vše si raději dělají samy. Odmítavé postoje mužů k miminkům jsou tak častou výsledkem předsudků a stereotypního uvažování.

Snížený zájem mužů o miminka může též souviset s jejich odpojením od vlastní emocionality, s neschopností být v kontaktu s nejhlubší autenticitou, citlivostí, "dítětem v sobě". Kořeny tohoto odpojení lze obvykle znovu hledat v životním příběhu dotyčného i v hluboce zakořeněném společenském důrazu na mužské potlačování pocitů a zdůrazňování výkonnosti a vnější produktivity.

Větší zájem muže nebo dokonce vyslovená touha nenechat se o raný věk potomka připravit souvisí s nastavením mužovy osobnosti a s aktivováním její "ženské složky": Zatímco mužství je obecně definováno zejména analytickým a systematickým myšlením, průbojností, touhou po vedoucí pozici a zaměřením na úspěch a zisk, k charakteristickým rysům ženství patří schopnost empatie, zaměřenost na emoce a touha pečovat a chránit. Ač bývají podobné teorie zjednodušující, v běžném životě je víc než patrné, že každý lidský jedinec v sobě mužskou a ženskou složku v různém poměru zrcadlí a že k vnitřní rovnováze mívají obvykle blíže ti, kteří v sobě nacházejí potřebu uplatnit obě dvě.

Štěstí přeje připraveným

Současná doba je rozvoji vztahu mužů a nejmenších dětí velmi nakloněna. Nebo snad známe jinou historickou etapu, v níž by celodenní péče o nejmenší děti byla pro muže úředně zrovnoprávněna se studiem či vojnou a v níž by muži mohli nastupovat rodičovskou dovolenou? Jsme dnes na tomto poli svědky velkých změn a přibývá mužů, kteří si kontakt s miminky užívají a považují ho pro sebe i dítě za velmi důležitý.

Obdobím, bezprostředně předznamenávajícím vztah muže k dítěti, je čas těhotenství. Očekávání potomka staví rodičovský pár do nové situace, která přináší nové otázky i hledání odpovědí. Před porodem nastávající rodiče mohou projít důkladnou předporodní přípravou a rozhodují se, zda muž půjde k porodu, vezme si po narození dítěte dovolenou nebo si dokonce upraví pracovní dobu tak, aby se ženou péči o miminko sdílel půl na půl.

Pokud se stane, že muž k svému dítěti v jeho raném věku jen těžce hledá vztah, je na místě, aby o svých životních scénářích, o své emocionalitě a o rozložení mužského a ženského principu v sobě zapřemýšlel: Proč mne kontakt s miminkem znejisťuje? Jak se k péči o nejmenší přistupovalo v mé původní rodině? Opravdu s takovými postoji i já souhlasím? Jaké pocity byly u nás doma "zakázané"? Jaké náhradní vyjádření potlačených emocí muži v mém rodu používali? Siláctví? Hněv? Žárlivost? Přezíravost? Odtažitost? Nestojí v základu mých současných problémů, např. hádek s manželkou, právě i potlačování pocitů? Nestálo by za to pokusit se je pojmenovat a vyjádřit? Co by mi to přineslo a co bych mohl ztratit?

Názory rodičů: Proč mívají muži k péči o miminko rozporuplné postoje?

Když pozoruji manželku, jak pečuje o našeho dnes už téměř ročního syna, uvědomuju si, že její přístup je úplně jiný než můj. Určitě jsem méně pečlivý, zato ale spontánnější, a jasně cítím, že ho zahrnuju jinou kvalitou vzájemnosti. Myslím, že obojí dítě potřebuje, jak tu něžnou, ustaranou a rozmazlující mámu, tak mne drsňáka, který si věci dělá po svém, ale taky dítě bezmezně miluje. Za hlavní zdroj úspěchu i neúspěchu v rodičovství považuju vzájemný respekt. Oba s manželkou pečujeme o syna, jak nejlépe umíme, a rozhodující je, že nám prospívá, že je zdravý a spokojený. (Mirek)

Muži mají rádi jasné návody, aby věděli, jak co funguje. Jenže malé děti nemluví, vše vyjadřují jen výrazem tváře nebo pláčem. Abyste je pochopili, musíte s nimi soucítit, použít intuici, empatii. Což je něco, co mnoho mužů v sobě nerozvíjí. Někdy se péči o miminka vyhýbají pro svou faktickou neschopnost uplatnit se, jindy pro svou pohodlnost. Kdyby tak věděli, o co sebe a své děti připravují! (Kamila)

Byla jsem svědkem toho, jak v prvním manželství muž stál v péči o děti úplně stranou, zatímco v druhém byl velmi aktivní. Důvodem změny byl různý postoj obou žen k jeho otcovským kompetencím. (Ivana )

Péče o naší osmiměsíční dceru mi dává poznání, že tváří v tvář miminu jsou mi na nic veškeré "masky", které jsem zvyklý v různých situacích nasazovat. Dítě mě nutí, abych se díval víc do sebe. Připomíná mi, že jsem sám byl kdysi tak zranitelný tvor a co se asi všechno odehrálo, než jsem se postavil na vlastní nohy. Kontakt s miminem ve mně otevírá okno, které běžné starosti dospělého věku zavřely a způsobily, že občas začala chybět svátečnost a smysl. Krátce, narození dcery a péči o ni považuju za první zážitek v životě, u kterého nepředpokládám inflaci. (Zdeněk)

Vyšlo v časopise Miminko 10/2009

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt