PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Jak vychovat psychicky odolné dítě?

Snadný ani jednoznačný návod není k dispozici. Přesto je jisté, že prostředí, do kterého se dítě narodí, a způsob, jakým s ním rodiče zacházejí, mají na schopnosti dítěte zvládat nepříznivé životní okolnosti zásadní vliv.

Psychickou odolností (resiliencí) rozumíme souhrn činitelů, které člověku pomáhají přežít v nepříznivých podmínkách. Jedná se o rozvinutí naší vytrvalosti, houževnatosti a schopnosti vyrovnat se s neúspěchem, osaměním, nemocí a dalšími nepříjemnostmi, které život tak často přináší.

Existují lidé, kteří relativně dobře zvládnou i ty nejhorší situace a dokáží si zachovat nadhled a optimismus za všech okolností. Ale jsou i tací, které zdolá každý drobný zádrhel. Na čem záleží, jak se s různými druhy stresu vyrovnáme? "V základu psychické odolnosti leží tři důležité kameny," vysvětluje dětská psycholožka Simona Horáková Hoskovcová: "Jde o vrozenou dispozici, kterou matka může podpořit zdravým způsobem života a radostným očekáváním v těhotenství. Jde o genetické předpoklady neboli temperament, s nimiž se příliš hýbat nedá, ale pokud je dítě přijímáno s láskou a pochopením, lze jich většinou nějak pozitivně využít. Do třetice se jedná o kvalitu vztahů, v nichž dítě vyrůstá a které mu zprostředkovávají poznání světa a pocit bezpečí. Klíčový je pochopitelně vztah s nejbližší pečující osobou, nejčastěji matkou, který se rozvíjí a upevňuje zhruba do konce prvního roku věku dítěte."

Odborníci dále rozlišují několik psychologických činitelů, které mají na psychickou odolnost jedince největší vliv. Patří sem zejména zdravé sebepojetí a sebeúcta, schopnost (sebe)kritického myšlení a schopnost zdravé sociální interakce. Zároveň platí, že všechny tyto schopnosti nelze dítěti vštípit odříkávanými teoriemi, nýbrž téměř výhradně "nenápadně" v proudu všedních dní názorným příkladem. Největším vzorem jsou rodiče a sourozenci - právě na nich se dítě učí způsobu reakcí a skrze kontakt s nimi poznává samo sebe. Ukazuje se, že pokud děti vyrůstají v zdravém rodinném zázemí, ve kterém funguje efektivní spontánní sociální podpora, a zároveň dostatek podnětů pro "psychické otužování", získávají dostatečné vybavení, aby jednou samy dokázaly v obtížných situacích poskytnout dostatečnou podporu sobě i druhým.

Kdy podpořit, kdy otužovat?

Nejsložitější bývá najít správnou míru či prostor, kterými rodiče dítě buď podpoří a pomohou mu problém zvládnout, nebo ho naopak vystaví zkoušce, aby se postaralo samo: "Můžeme si tento princip představit formou naší vzdálenosti od dítěte při různých aktivitách. Např. na hřišti jako matka vidím, že cizí dítě vzalo mému hračku. V té chvíli buď ještě zůstanu na lavičce a vyčkám, jak s takovou situací mé dítě naloží, nebo rovnou vstanu a zasáhnu. Záleží na stáří a povaze dítěte, ale od předškolního věku výše by si dítě pokud možno mělo podobné situace řešit samo, a to kam až jeho síly stačí," vysvětluje Simona Horáková Hoskovcová a zdůrazňuje přitom, že je nutno citlivě reagovat na signály, kterými dá dítě najevo, že si neví rady. V tom případě je potřeba dítěti pomoci nebo ho nějak navést k řešení.

Každé věkové období má svá specifika

Kojenecký věk je dobou získávání zdrojů: Miminka potřebují maximum ochrany a pozornosti. Vždy je třeba citlivě reagovat na jejich pláč. Také obvykle upřednostňují pravidelnost a stabilní prostředí. Proto je třeba se jim přizpůsobit.

U batolat už je to jiné - při rozvíjení jejich osobnosti a samostatnosti dochází nutně ke střetům s hranicemi, které musí vymezovat rodiče: "Největší chybou je dítě, pokud rodiče dítěti ubližují přílišným autoritářstvím, tedy pokud mu necitlivě přikazují, aniž dítě chápe smysl zákazů či omezení, nebo pokud mu naopak vše dovolí. Rodiče potřebují dostatek vcítění a tvořivosti, aby mohli situace přetvářet ve prospěch vývoje dítěte: "Když např. batole pořád leze za kanape, kde jsou všechny možné dráty, můžeme mu v tom zabránit. Můžeme mu ale také podobnou prolézačku postavit jinde z polštářů a umožnit mu hledanou zkušenost," vybízí psycholožka.

A jak je to s vývojem psychické odolnosti u předškoláků? "Hlavním vývojovým úkolem tohoto období je naučit dítě fungovat mimo rodinu. Předškolák se už má učit myslet i na to, jak prospívat druhým. Hledá rovnováhu mezi sebekontrolou a iniciativou. Též poznává rozdíly mezi mužskou a ženskou rolí a učí se přijímat srovnávání s druhými dětmi."

K odolnosti rodiče přispívají také vhodnou formou odměn a trestů

"Tím, jak dítě odměňujeme a trestáme v situaci, kdy něco zvládá nebo nezvládá, ovlivňujeme volbu jeho strategie v dalších podobných situacích. Obecně lze říci, že odměna by měla být zasloužená. Trend, kdy se říkalo ´hlavně chválit´ neplatí stoprocentně. Roste tak falešné sebevědomí, které v kontaktu s realitou selhává. Přesto je pozitivní cesta jednoznačně lepší volbou. V různých situacích je dobré hledat, za co můžu pochválit. Nemusí to být vždy jen dosažení cíle, jako např. nakreslení obrázku či vyhraný závod, ale také snaha, vytrvalost, fair play," říká Simona Horáková Hoskovcová.

Samozřejmě, že i trest má ve výchově své místo. Je ho ale dobré užívat jen jako koření, v malých dávkách.

Z hlediska psychické odolnosti se nejlépe uplatňují situace, kdy se dítě potrestá samo neboli pocítí negativní důsledky vlastních činů či rozhodnutí: "Nemá např. cenu dítěti nadávat, že z výletu musíte nést jeho sbírku kamenů, a demonstrativně je na nádraží vyhodit. Už od začátku pochodu můžeme dítě nasměrovat, aby si kameny neslo samo. Nejlíp tak pozná, kolik unese a že jen určitý výběr exponátů má svůj smysl," připomíná psycholožka.

Chcete se dozvědět více? Nakladatelství Grada právě vydalo knihu "Výchova k psychické odolnosti dítěte", jejímiž autorkami jsou Simona Horáková Hoskovcová a Lucie Suchochlebová Ryntová.
Tématu byly věnovány též Hovory o vztazích na ČRo 6 dne 13.9.2009, které je možno slyšet zde.

Vyšlo v časopise Miminko 9/2009

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt