Optimální prenatální poradenství:
Je důležité mít na vybranou
Jak by mělo vypadat poradenství pro období těhotenství a porodu, aby se ženy při prohlídkách, testech nebo zákrocích rozhodovaly svobodně, informovaně a bez nátlaku?
Dvacátému prvnímu století se někdy přezdívá pojmem "epocha infobiologické nedostatečnosti". Všude okolo se rojí tolik různorodých informací, že není v našich biologických silách se v nich zorientovat, natož je pojmout. Čím dál důležitější je umění rozlišit, co se nás týká, a co nikoliv, k čemu se v rámci zachování tělesného i duševního zdraví stavět hluchými, a čemu věnovat pozornost.
Zásadní je i to, jakým způsobem si informace osvojujeme: Přijímáme bez vlastního přemýšlení, co nám tvrdí tzv. odborníci, nebo vyhledáváme zdroje a poradce, kteří dávají dostatek prostoru našemu vlastnímu hledání? Zvažujeme vždy dostatečně, v jakém vztahu k nám daný poradní hlas stojí? Jde mu o náš prospěch, nebo námi manipuluje, aby obhájil především ten vlastní? A spoléháme výhradně na racionální argumenty, nebo potřebujeme slyšet i svůj vnitřní hlas, svoji intuici?
Stanovení diagnózy, navržení léčby
Oblast poradenství, souvisejícího s těhotenstvím a porodem, patří v současnosti k nevytíženějším a nejintenzivnějším. Příprava na rodičovství začíná totiž (vzhledem k životnímu stylu vymírající společnosti, v níž se normou stává bezdětnost či jedináčkovství) často na poslední chvíli, tedy až když lidé plánují dítě počít nebo ho dokonce už čekají. Zprudka se pak před nimi otevře dosud nepoznaný svět: preventivní prohlídky, krevní a další testy, kolposkopie, cytologie, ultrazvuk, genetika, screening vrozených vývojových vad, triple-test, amniocentéza, choriocentéza, kordocentéza, plicní vyšetření, EKG, test na hladinu cukru v krvi, předporodní příprava, epidurální analgezie, indukovaný porod atd.
Hlavním pečujícím odborníkem o těhotné a rodící ženy je v moderním způsobu poskytování prenatálních služeb druhoatestovaný lékař gynekolog, resp. porodník, a tak k poradenství převažuje vědecko-technický postoj. Zároveň platí, že lékařské ordinace i porodnice jsou ve většině případů kapacitně přetíženy. Nutností je úspornost a efektivita: Lékař radí, žena naslouchá a obvykle dbá všech doporučení, aniž by ji napadlo nad nimi hloubat: Jsou všechny ty prohlídky či zákroky opravdu nutné? Nelze některé odmítnout? Nejsou v čase čekání na miminko a porod pro zdraví matky a dítěte důležité ještě jiné věci?
Zdroj informací, dialog i terapie
Dle platných zákonů by i v ČR, podobně jako v jiných evropských zemích, měly být pro neriziková těhotenství a porody rovnocennou alternativou prenatálního poradenství služby samostatných porodních asistentek. Jenže takové u nás vzhledem k monopolnímu lékařskému nastavení porodnického systému až na výjimky nejsou k dispozici. Porodní asistentky jsou stále vnímány jako střední zdravotnický personál, zaujímající vůči lékařům podřízené postavení a nedisponující plnou odpovědností. A tak v českém systému poskytování prenatálního poradenství stále cosi podstatného chybí. Něco, co by nebylo tak jednosměrné a neprobíhalo pouze od odborníka ke klientovi.
Model poradenství a péče samostatných porodních asistentek chápe těhotenství a porod jako přirozené projevy ženského organismu, do kterých není vhodné rutinně zasahovat, ale naopak je podpořit, a to zejména maximálním respektováním každé jedné ženy. Podstatným rysem poraden samostatných porodních asistentek je zaměření na individuální potřeby těhotných a rodících žen a na pomoc při odkrývání jejich vnitřních zdrojů. Prožívá-li žena těhotenství a porod v příjemné, ze svého pohledu bezpečné a uvolněné atmosféře, produkuje její tělo přirozenou cestou a v dostatečném množství hormony potřebné pro zdravé těhotenství i spontánní porodní činnost.
Nastávající matky, resp. rodiče, kteří do informací o těhotenství a porodu pronikají s "porodními bábami", poznávají během předporodního období - kromě základních zdravovědných - také jiné pojmy: počátky duševního života, význam těhotenství a porodu pro identitu ženy, ženské a mateřské kompetence, porod jako přechodový rituál, práce s dechem a tělem, význam psychiky na průběh porodu, péče přátelská matce a dítěti, interakce mezi matkou a dítětem, rizika rutinních zásahů do porodu, význam práce dul, porod a počátky sociálnosti, zlatá hodina, bonding, imprinting atd.
Samostatné porodní asistentky pečují zkrátka jak o fyzické zdraví těhotných žen, tak o jejich psychiku. V ideálním případě svou prací oživují dávnou sokratovskou myšlenku umění maieutiky, to když své klientky v poradenském či terapeutickém rozhovoru obdařují nejnutnějšími informacemi a radami, ale zároveň také nasloucháním a empatií. Vhodným kladením otázek jsou ženy vedeny k tomu, aby samy nalézaly odpovědi na otázky, které v sobě v souvislosti s těhotenstvím a porodem nosí, a aby přímo v sobě odkryly zdroje, jež jim pomohou spontánně přivést na svět dítě a být mu dobrou matkou.
Model péče poskytované lékaři a model péče poskytované porodními asistentkami
Těchto označení se používá pro odlišení dvou různých přístupů k prenatálnímu poradenství a porodnické péči. Do určité míry jde o označení zavádějící, protože mezi lékaři lze najít sympatizanty se způsobem neinvazivní péče poskytované porodními asistentkami, stejně jako mezi porodními asistentkami přívržence technicko-medicínských postojů. K dispozici by měly být oba modely, protože oba mají v řadách nastávajících matek, resp. rodičů své zájemce.
O skutečně bezpečném a demokratickém poskytování prenatálního poradenství a porodnické péče budeme moci v ČR hovořit tehdy, až budou mít ženy, resp. rodiče, z obou výše zmíněných modelů na vybranou, až budou moci nabídku poradenství i péče dle svého uvážení kombinovat a přijaté služby v základu hradit ze zdravotního pojištění a v nadstandardu z vlastních zdrojů.
|
Názory odborníků: Veďme nastávající rodiče k větší samostatnosti Je nesmírně důležité vést ženy k tomu, aby hledaly odpovědi na otázky týkající se jejich těhotenství, porodu a rodičovství samy v sobě, a nikoliv u "autorit", ať už lékařských nebo jiných (viz. výpovědi celebrit či zkušenějších příbuzných nebo přítelkyň). Jen pokud totiž ženy hledají v sobě, může se v nich zrodit opravdová sebedůvěra ve vlastní schopnosti pečovat o dítě a rozpoznat jeho potřeby. Co se porodu týká, možnost osobní kontroly, resp. pocit, že věci se v průběhu porodu dějí v souladu s ženiným přesvědčení či přáním, významně ovlivňuje následnou spokojenost s porodním zážitkem, ať už chce žena rodit s medicínskými zásahy, nebo bez nich. Aktivní rozhodování žen o způsobu právě té "jejich" prenatální a porodní péče ovšem vždy předpokládá dva partnery: poskytovatele péče, který ženu v její autonomii podpoří, a ženu, která možnost této autonomie využije. Jinak může snadno dojít k pasivitě ženy, nebo naopak k souboji o kompetence. Obojí celkovou přípravu ženy na porod a mateřství významně narušuje. Eliška Kodyšová, psycholožka a psychoterapeutka věnující se zejména ženám v období těhotenství, porodu a raného mateřství Těhotenství a porod umožňují také zrození rodičovských kompetencí Česká předporodní, porodní a poporodní péče je orientovaná hodně technicky. Statistiky nezachycují dopady takového modelu na psychiku matek a dětí. Za největší problém osobně považuji rutinní narušování rané vazby mezi matkou a dítětem bezprostředně po porodu. Institucionalizace péče, vyhřívaná lůžka a nejmodernější inkubátory i neochota zdravotnických pracovníků přehodnotit zběhané postupy stále vedou k necitlivé separaci novorozenců od matek, což z psychologického hlediska zvyšuje riziko zhoršené poporodní adaptace novorozence a rozvoje postraumatické stresové poruchy u matek. Model péče porodních asistentek, chápající matku a dítě jako o jednu nedělitelnou jednotku, je v ČR vzácností. Porodní dům vedený v blízkosti porodnice v Česku neexistuje ani jediný. Je proto velmi zapotřebí podporovat systémovou osvětu a informovanost matek, aby vzrostla sebeúcta i sebevědomí rodiček a ony byly více schopny hájit psychologické potřeby své i svých dětí. Rovněž je třeba podpořit možnosti sebereflexe a supervize zdravotnických pracovníků v gynekologii, porodnictví a pediatrii, aby také oni na psychologické potřeby matek a dětí nahlíželi s větším respektem. Můžeme si hypoteticky klást otázku, proč dnes selhávají výchovné postupy generace rodičů, za jejichž děti de facto od porodu převzal z velké míry odpovědnost "systém"? Těhotenství a porod nabízejí pro rozvoj rodičovských kompetencí i osobní odpovědnosti obrovský prostor, ten ale prozatím zůstává nevyužit. Michaela Mrowetz, klinická psycholožka, psychoterapeutka, soudní znalkyně a iniciátorka výzkumu "Podpora ranné vazby mezi matkou a dítětem v českém porodnictví" |
Vyšlo v časopise Rodiče 12/2009
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
