PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Porodní bolesti: problém, nebo výzva?

Současná společnost na porod povětšinou nazírá jako na nebezpečnou, bolestivou zkoušku života, u které si nepřejeme nic než mít ji za sebou. Až příliš často se vzdáváme opačného možného pohledu: Porod je výjimečná příležitost k sebepoznání a posílení vnitřních zdrojů.

Zcela běžným způsobem přivádění dětí na svět v naší zemi je již mnoho desetiletí (zhruba od konce 2. světové války) porod lékařsky vedený, tedy porod ovlivňovaný medicínskými prostředky tak, aby probíhal pokud možno co nejrychleji a pro ženu co možná nejméně bolestivě. V pozadí takového stavu věcí je přesvědčení, že porodní bolesti jsou nevítanou nepříjemností, které by bylo lepší se vyhnout. Proč u porodu trpět, když bolest lze díky stále vyspělejší technice a medikamentům zmírnit či odbourat?

Na první pohled logický postoj. Bolest je přece nepříjemná. Ať už nás v životě zastihne v jakékoliv podobě - vzpomeňme na zánět v zubu, na migrénu či třeba na žlučníkový záchvat - automaticky děláme všechno pro to, abychom fyzické nepříjemno či přímo utrpení co nejdříve eliminovali.

Jenže je tu háček. Porodní kontrakce představují jiný typ bolesti. Nejsou svou podstatou patologické. U zdravých žen jde o součást normálního procesu, o přirozené otvírání porodních cest. A pokud věříme, že příroda (nebo Bůh, chcete-li) nedělá nic zbytečně, je na místě se ptát: Nemá porodní bolest (vhodněji také: porodní práce) přece jen nějaký smysl?

Spolu s dítětem se rodí i sama matka

Zvažujeme-li důkladně širší souvislosti, nemůžeme přehlédnout, že porod skrývá i jiný než jen fyzický rozměr. Mimo jiné je nesmírně důležitým přechodovým rituálem. Krize ztělesněná překonáváním kontrakcí dává ženám jedinečnou šanci projít potřebným existenciálním zážitkem a proměnit identitu ve prospěch mateřství. Radost z překonání porodních obtíží nabízí silný zdroj sebevědomí, životodárné energie i doslovné "dobití baterek" pro náročné období péče o miminko.

O příliv odvahy a optimismu se z biologického hlediska starají tzv. porodní hormony, které jsou během normálního porodu samovolně vyplavovány. Endorfiny a relaxiny působí jako přirozené prostředky na zmírňování bolesti. Oxytocin, "hormon lásky", přítomný u všech projevů milostného života nebo u pocitů silné náklonnosti, přirozeně posiluje navázání láskyplné vazby mezi matkou a dítětem. Prolaktin, "hormon hnízdění", nejen spouští kojení, ale také ženu po porodu uvádí do stavu bdělé pohotovosti a dodává jí sílu k mateřskému pečování.

Je třeba připomenout, že uměle podávané "chemické" hormony takovouto ochrannou a aktivační moc nemají. Na rozdíl od přirozených nepůsobí jako podpora mateřských pocitů ani jako prevence poporodní deprese.

Chceme ovládat neovladatelné - víme za jakou cenu?

Vezmeme-li v úvahu těsnou propojenost tělesné a duševní interakce, k níž i při porodu dochází, zjistíme, že již jen pouhá atmosféra, v níž se dnes většina porodů odehrává, výrazně zvyšuje pravděpodobnost komplikací.

"Svůj strach z existenciálních otazníků skrýváme za potřebou ovládat všechno kolem nás. V kultuře vysoce hodnotící materiální rozměr života snadno přehlížíme, že hnací silou k našemu počínání už není pocit smyslu, ale právě jen strach. Čím více se mu snažíme uniknout, tím hůř se cítíme. V případě porodu hrozí zaujetí jakési obranné pozice spojené s celkovým ustrnutím. Spontánní kontrakce se zastaví a dítě přichází na svět s vnější medicínskou pomocí, " píše k tomu ve své knize Immaculate Deception (Dokonalý podvod) americká publicistka a porodní aktivistka Suzanne Arms.

Hlavně bezpečí! Také psychické…

V případě lékařsky vedených porodů u mnoha žen zpětně zaznamenáváme pocity zklamání. Trápí je, že dítě neporodily z vlastní síly, připadají si o něco ochuzeny. Často se ale (pokud vůbec) o příčinách svého stavu dozvídají až zpětně, protože v čase, kdy se na porod připravují, z důvodu všudypřítomného strachu raději zaujímají nejrozšířenější současný postoj. Tím je přenechání odpovědnosti lékařům a jejich technice.

Zdravotníci porod vyspělou medicínskou péčí "jistí". Nic nechtějí ponechat náhodě. To se projevuje i rutinními úkony a neopodstatněnými zákroky: "Organizační zázemí porodních sálů je utvářeno tak, aby péče o rodičku byla co nejúspornější a nejefektivnější. Porodníci rozumějí medikaci a obsluhují složité přístroje, ale jen málokterý spatřuje těžiště své činnosti v tom, aby vedle odborného dohledu poskytoval rodičce také emocionální podporu, aby jí nabídl svou neomezeně dlouhou přítomnost a citlivou spoluúčast," připomíná Suzanne Arms.

Zesilovače porodních bolestí: strach a stres

Chceme-li se s porodními bolestmi poctivě vypořádat, měli bychom rozhodování o okolnostech porodu víc přenechat samotným ženám. Každá by měla sama za sebe zvážit, zda pochopitelné a přirozené obavy z porodu přijme jako výzvu, se kterou se "popere", nebo zda ji obavy z neznámého ochromují natolik, že raději využije moderních medicínských vymožeností.

Při podobném rozhodování bývá ovšem nápomocné vědět, že výzkumy týkající se porodních bolestí dokládají přímou úměru mezi dostupnou emocionální podporou během celého porodu a mezi schopností rodičky kontrakce přirozeně zvládnout. Ženy, které rodí za okolností, jež si samy vyberou, a za empatické podpory ze strany poskytovatelů péče i blízkých lidí, potřebují na tlumení bolesti nesrovnatelně méně léků. Na předním místě mezi prostředky tlumícími bolest by proto měla stát nepřetržitá psychická podpora rodičky v podmínkách garantujících její intimitu, klid a možnost ponořit se do sebe.

Na peníze se v tomto případě vymluvit nemůžeme. Tak proč opatření pro psychickou pohodu rodících žen při mnoha dnešních porodech stále chybí?

Kolik a jakých léků dostávají při porodu české ženy?
(několik čísel ze zprávy Rodička a dítě, kterou vydal ÚZIS za rok 2008)
Celkový počet porodů: 92 831
Léky podané za porodu:

uterotonika    76 308   82,2%
uterolytika     1 986    2,1%
spasmolytika    29 189   31,4%
analgetika opiáty     8 579    9,2%
analgetika ostatní     8 662    9,3%
antibiotika    18 304   19,7%
transfuze        328    0,4%
žádné     12 481   13,4%

77,7% bylo vedeno lékaři, 21,3% porodními asistentkami.

Použité a doporučené zdroje:
http://www.evalabusova.cz/clanky/bolesti.php
http://www.uzis.cz/download.php?ctg=10&search_name=rodi%E8®ion=100&kind=1&mnu_id=5300

Rozhovor

Pro dobrý porod je třeba opustit naučené role

Proč si naše společnost porod víc spojuje se strachem a rizikem, než s tvořivou sílou ženského těla a radostností? "Jde o výsledek spojení porodu s nemocnicí, nemocí a potřebou rodičky ´léčit´," tvrdí psychogynekoložka a zakladatelka pražského Centra psychosomatické péče MUDr. Helena Máslová.

Co jsou to vlastně "porodní bolesti"? Proč k nim dochází?

Porodní bolesti vznikají během děložních stahů a průchodu plodu tzv. porodním kanálem. Laicky řečeno, dítě se musí prodrat prostorem, který má menší průměr než jeho vlastní hlava (tzv. kefalopelvický poměr). To je možné jen díky tomu, že stěny porodního kanálu, pánevní dno a vagína, jsou pružné. Tam, kde je kostěná překážka, dokáží se měkké lebeční kosti dítěte ve svých švech překrýt přes sebe a zmenšit svůj průměr. Každá kontrakce slouží k tomu, že se dítě posune o kousíček dopředu. A každý ten kousíček matku něco stojí.

Liší se vnímání porodní bolesti u prvorodičky a u ženy, která už rodila?

Ani u porodu nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Obecný předpoklad, že první porod je nejtěžší, ne vždy platí. Ale je pravda, že pánevní dno zůstane po prvním porodu mírně rozvolněné, a taktéž pánevní kosti se mohou mírně rozestoupit. Druhé a další děti tak mají cestu trochu probojovanou.

Nakolik souvisí síla prožitku porodních bolestí s psychikou rodící ženy? Jak to, že některé ženy zpětně na porod vzpomínají jako na málem bezbolestný?

Za přirozených podmínek je porodní bolest fyziologicky milosrdná. Dochází totiž k posunu vědomí - mozková aktivita se posune do alfa vlnění a bolest je vnímána jakoby zamlženě, vzdáleně. K tomu je ale třeba, aby se žena dokázala extrémně uvolnit - podobně jako při harmonickém sexuálním aktu. Díky působení porodních hormonů dochází k tzv. retrográdní algické amnézii - zpětnému zapomnění na prožitou bolest.

Co když se rodící ženě patřičné uvolnění nepodaří?

Porodní bolesti za plného vědomí rodičky, která nedokáže povolit pánevní svaly, a naopak je celá v sevření, mohou být značně intenzivní. Takováto rodička sice "dobře spolupracuje" se zdravotnickým personálem, ale nespolupracuje s vlastním dítětem ani tělem. Výsledkem mohou být jak extrémně bolestivé porodní prožitky, tak i porodní poranění, kdy dítě sestupuje násilně. Psychika ženy je pro průběh porodu i pro jeho zpětné vnímání klíčová. Jde o schopnost upozadit racio a chovat se instinktivně. Což je přesný opak toho, než co dnes ženy uplatňují v běžném životě a co jsou jejich naučené role.

Co poradit rodičce, která má z porodních bolestí ochromující hrůzu?

Takových žen je v současnosti velké množství. Některé z nich to řeší plánovaným epidurálem nebo císařským řezem. Jiné podstupují v průběhu těhotenství psychoterapii, aby úzkost z porodu zmírnily a podařilo se jim porodit fyziologicky. Takto vedená psychoterapie je ovšem poměrně komplikovaná. Příčinou strachu mohou být hodně skryté frustrace, někdy i s generačním pozadím. Jedná se o ženy, jejichž vlastní porod proběhl v sedmdesátých a osmdesátých letech za silné medikace, kdy se navíc praktikovala úplná izolace matek od dětí a téměř automatické používání sušené kojenecké stravy. Došlo k přerušení přirozeného mateřského koloběhu, k němuž nyní těžko hledáme zpáteční cestu.

Více informací: Centrum psychosomatické péče (CPP), Revoluční 19, Praha 1, tel.: 725 067 155, info@psychosomatic.cz, www.psychosomatic.cz

Vyšlo v časopise Děti a my 5 2010

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt