PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Případ Ivany Königsmarkové jako novodobá inkvizice?

České samostatné porodní asistentky to nemají snadné. Poválečný totalitní režim jejich profesi zlikvidoval (existovaly jen tzv. ženské sestry, vnímané jako asistentky lékařů). Téma potřebnosti autonomní porodní asistence se ve veřejném prostoru sice objevilo hned po politickém převratu v r. 1989 a brzy se také utvořilo nepřehlédnutelné aktivistické hnutí na podporu práva žen vybírat si svobodně okolnosti porodu, přesto však podmínky pro normální porod v České republice dodnes připomínají totalitní režim.


Foto: Gabriela Kontra

Podle evropské legislativy, kterou je i ČR vázána, je kvalifikovaná porodní asistentka k samostatnému vedení porodů plně způsobilá. Příslušná evropská směrnice nařizuje členským státům vytvářet pro výkon povolání porodní asistentky přijatelné podmínky. České ministerstvo zdravotnictví a silná lékařská lobby tomu však zuby nehty brání. Porodním asistentkám, byť splňují všechny požadavky na odbornost, nejsou vydávány registrace k podnikání jako nestátnímu zdravotnickému zařízení. Určujícím dokumentem je vyhláška, která stanovuje požadavky na personální a věcné vybavení, což jsou fakticky požadavky na plně vybavenou porodnici. Takové soukromá porodní asistentka nemůže splnit. A i kdyby, technické vybavení v ordinaci by jí bylo k čemu, pokud by ženě chtěla službu poskytnout v domácnosti.

Domácích porodů probíhá v ČR několik stovek ročně. Dochází k nim jen několik statečných porodních asistentek. Nebo spíš - docházelo. V září letošního roku se situace dramaticky změnila po bezprecedentním soudním procesu s porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou, prezidentkou Unie porodních asistentek. Ta před časem vedla komplikovaný domácí porod, po němž mělo dítě těžce poškozený mozek a nakonec zemřelo. Soud za to vyměřil dvouletý podmínečný trest na pět let, po dobu pěti let Ivaně zakázal výkon profese a ještě určil povinnost zaplatit 2.700 000,- korun (asi 112.500,- Euro) jako náhradu zdravotní pojišťovně za výlohy spojené s péčí o zemřelé miminko.

Ivana a její právní zástupci se proti rozhodnutí soudu okamžitě odvolali s tím, že verdikt je postaven na skutečnostech, jež nebyly v soudním řízení vůbec nebo pouze nedostatečně prokázány a že Ivaně nebyla dána řádná možnost hájit se ani předložit soudu důkazy na svou obranu. Jak je něco takového možné? Jde o důsledek totalitních praktik v posttotalitním státě. Za socialismu byly zmanipulované soudní procesy běžné. Za zmínku stojí, že Ivanu prostřednictvím státního zástupce nezažalovali rodiče zemřelého dítěte, nýbrž její bývalí kolegové z kliniky (Ústav pro matku a dítě v Podolí) a dále lékařští soudní znalci (ministerstvo zdravotnictví).

Že k úmrtím dětí dochází i v porodnicích? Samozřejmě, jenže pokud by byl v podobném případě obžalován lékař, zajisté by se od kolegů dočkal většího pochopení, ba i krytí. Ivana jako dlouholetá bojovnice za přirozené porody, která je lékařům už léta solí v očích, neměla šanci. Tím spíš, že mnoho pochopení nenalézá ani u většiny české veřejnosti. Domácí porody jsou v ČR démonizovaným tématem, zrcadlícím zřejmě i skryté společenské trauma vzniklé dlouholetým jednostranným prosazováním porodů lékařsky vedených s množstvím intervencí a s minimální možností rodících žen na sebeurčení.

Co bude dál? Věřme, že sama Ivana nakonec spravedlnost najde (proti rozsudku se prostřednictvím svých právních zástupců na místě odvolala). Porodnictví v ČR však zjevně směřuje do slepé uličky. Ministerstvo zdravotnictví ohlásilo, že během několik let zredukuje počet porodnic o třetinu, takže porody se budou koncentrovat do klinických "velkovýroben". Vznik a provoz porodních domů není dovolen. A snahy o domácí porody? Ty hodlá stávající porodnický systém definitivně omezit chystanou novelou o zdravotních službách, která navrhuje plánované porody mimo zdravotnické zařízení zakázat pod pokutou až 1.000.000 Kč, kterou ženy zaplatí, pokud by při domácím porodu v nouzi potřebovaly zdravotnickou pomoc (např. převoz rychlou záchrannou službou do nemocnice).

Že by takový zákon byl protiústavní a porušoval Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod i právo občanů na soukromí? Že bychom v demokratickém státě měli mít možnost činit vlastní volbu, zvláště pokud jsme v případě příchodu na svět přesvědčeni, že humánní a k ženě a dítěti šetrný porod je základním předpokladem fyzického i psychického zdraví? Že podporu pro porody mimo zdravotnické zařízení v případě nízkorizikových těhotenství lze nalézt i u Světové zdravotnické organizace? A že bezpečnost domácích porodů při zajištění vhodných podmínek a návazné péče dosvědčují i četné výzkumy?

Nedávno jsem v knize australského psychologa Robina Grille nazvané "Parenting for a Better World" narazila na tuto myšlenku: "Každá raná zkušenost, která má výrazný radostný nebo bolestný emocionální význam, má na vyvíjející se nervovou soustavu přetrvávající vliv. Způsob, jakým zažíváme okolní svět v počáteční fázi bytí, ovlivňuje naši rozvíjející se osobnost, emocionalitu i způsoby chování na dlouho dopředu. Za skutečnostmi, které si vybavujeme, se skrývá mnoho dalších, které jsou nepozorovány uloženy v našem nevědomí. Chceme-li zjistit, odkud se bere naše primární důvěra či nedůvěra a jak je utvářena naše schopnost milovat sebe i druhé, pátrejme po okolnostech svého počátku."

Dolehne tohle poselství někdy k tvůrcům českých porodnických služeb? Pochopí porodnický establishment, že jeho faktický nezájem o skutečné potřeby porodu podstatnou měrou přispívá k absenci vzájemnosti a k všeobecnému pocitu odcizení, jichž jsme dnes v masovém měřítku svědky? Těžko říct. V České republice to v porodnictví momentálně vypadá spíš na návrat do 50. let minulého století a nebo možná ještě dál do historie, kdy byly porodní báby coby "čarodějnice" vytlačovány na okraj společnosti ze strachu mocných, aby kolem sebe nešířily ducha nezávislosti, resp. osobní odpovědnosti každého člověka za vlastní život. Tehdy porodní báby občas i shořely na hranici. Novodobé inkviziční procesy mají sofistikovanější tvář, ve své podstatě ale nejspíš nezbývá než povzdychnout s králem Šalamounem: "Nic nového pod sluncem."

Psáno pro Deutsche Hebammenzeitschrift (časopis německých porodních asistentek), říjen 2011

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt