PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Přirozené porody ano

Přirozený porod v České republice neznemožňuje nedostatek financí, nýbrž neochota zdravotníků poskytovat rodičkám osobní a individuální péči.

Je chvályhodné, že se česká média v rostoucí míře věnují problematice porodnictví a že tak reflektují aktuální vývoj: V naší zemi přibývá žen, které chtějí rodit pokud možno bez lékařských zásahů a porodnice, donedávna zaměřené výhradně na porody lékařsky vedené, to pozvolna začínají akceptovat. Tzv. přirozený porod však u nás hledá cestu do spektra nabídky běžných porodnických služeb jen s velkými obtížemi. Jako důvod bývá uváděn nedostatek financí, jenže mnohem větší překážkou je neochota či neschopnost zdejších zdravotníků naplnit při péči o rodičky vůbec nejzákladnější předpoklad pro tzv. sociálně orientované porodnictví. Jde o prostou osobní spoluúčast a veskrze individuální péči o rodící ženy.

Postoj zdravotníků je do jisté míry pochopitelný. Stávající porodnický je nesrovnatelně jednodušší z hlediska "vnitřního" nasazení všech zúčastněných stran. Zejména porodní asistentky jsou univerzálněji použitelné. Obsluhují přístroje a kontrolují fyzickou bezpečnost, ale nemusí již myslet na to, aby ženám při porodu primárně poskytovaly také duševní podporu a emocionální zázemí. Rovněž většině lékařů vyhovuje, když lékařsky vedené porody denní chod porodnic usnadňují přinejmenším z časového hlediska. A konečně ani samy ženy a jejich partneři, vychovaní v době převratných medicínských objevů a zvyklí vyřešit každý zdravotní problém podáním léku či medicínským zásahem, nebývají ochotni přijmout výzvu, kterou jim přirozený porodní proces nabízí. A přece existují důvody, proč je nutno rutinní racionalizované porodnictví vystavovat zkoumání a kritice. Ve stávajícím modelu péče se totiž od porodu nezřídka vytrácí to, co k němu dříve nerozlučně patřilo - hluboká a posilující zkušenost lidského spojenectví, podpory a pomoci ve chvílích, které vysoce přesahují všednost dní a které pro pozitivní lidskou emocionalitu představují ten nejhlubší zdroj.

Položme si otázku, co se může stát, pokud žena i její partner při porodu tuto zkušenost nezískají: Žena se nedozví, jaké to je porodit dítě z vlastních sil. Nepocítí, jakou měrou zmírní bolest lidská spoluúčast. Nepozná, že stála někomu - a zejména svému partnerovi - za to, aby jí ve vypjatých chvílích a nezřídka úplně nadoraz, věnoval, svou láskyplnou pozornost i své fyzické síly. Otec dítěte zase neuvidí, jakého výkonu byla jeho žena při zrození dítěte schopna. Nedozví se, za jak mimořádných okolností se rodí nový život. Oba partneři pak nezískají velmi významnou a ničím nenahraditelnou společnou zkušenost, z níž mohou čerpat cenné povzbuzení ve chvílích pravděpodobných budoucích krizí a nepohody.

Lze se domnívat, že absence zkušenosti přirozeného porodu nezřídka vede k tomu, že žena i její partner zůstanou v pozdějším rodinném životě "mimo" i v dalších mezních situacích, týkajících se např. jejich vzájemného vztahu, výchovy dětí, léčby nemocí či umírání a smrti. Medicínsky řízený nebo bezbolestný porod zpevňuje v lidském jednání přesvědčení o kontrolovatelnosti a manipulovatelnosti všech životních procesů a situací, a to i přesto, že mnohé z nich racionalizovatelné a kontrolovatelné nejsou. Jaký div, že se psychika dnešního člověka tak často ocitá v úzkých.

Dnes a denně se z médií i z autentických životních příběhů dozvídáme o tom, v jaké krizi se nalézá emocionalita lidí žijících v tzv. moderní západní civilizaci. Mnozí jako by se již nedokázali chovat tak, aby byla dostatečnou měrou zajištěna přirozená funkčnost a smysluplnost lidské společnosti. Psychologové, psychiatři, sociologové, antropologové a další spřízněné profese se vzácně shodují v tom, že tato situace souvisí s novodobým společenským vývojem a že v případě jednotlivců má své kořeny v raných obdobích života.

Vše je věcí názoru a zajisté není možné předepisovat lidem, jaký postoj mají k porodu zaujmout. Každý by ale měl mít možnost rozhodovat se na základě vlastní zodpovědnosti a svědomí. Hlavní problém současného porodnického modelu spatřuji v tom, že z něho až příliš často vypadávají lidé, kteří výzvy přirozeného porodního procesu respektují a kteří chtějí svůj život obohatit o jeho existenciální poselství. Českému porodnictví by v tomto ohledu velmi prospělo, kdyby svým klientům konečně - a zcela standardně, nikoliv jen ve vybraných porodnických zařízeních! - umožnilo svobodnou volbu.

Vyšlo v MF DNES 13.10.2003

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt