PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Sex v manželství = nuda?

Manželství se v současnosti netěší příliš dobré pověsti. Zřídkakdy bývá vykresleno jako posilující a naplňující vztah. Obvykle si z něho lidé utahují nebo ho bez obalu označují jako zdroj partnerské nepohody, neporozumění či dokonce útlaku. To ovšem neznamená, že by někomu nemohlo přinést pravý opak, tedy pocit štěstí a bezpečí…

Jde o častý názor: Sexualita v manželství po určitém čase ztrácí své kouzlo. Vzrušení opadne, dostaví se rutina. Není divu, že je tak běžná nevěra.

Ač jde o zkušenost častou, rozhodně není pravda, že by tomu tak být muselo:
"S manželkou jsme se seznámili na velkém setkání křesťanské mládeže ve Zlíně v r. 1951. A naše láska trvá pořád. Když někam jdeme, ať v Praze či na venkově, držíme se vždy za ruce. Někteří lidé to komentují posměchem, ale my to chápeme právě naopak - jako příležitost vyjádřit radost z toho, že jsme dva a že jsme spolu," řekl např. u příležitosti letošní kampaně Národní týden manželství psycholog Jaro Křivohlavý, jeden z nejznámějších obhájců trvalé manželské lásky v České republice. A zajisté není sám.

Sex - jeden z pilířů manželství

Zkušený německý manželský poradce Hans Jellouschek se ve svém díle proměnám sexuality v dlouhodobých vztazích věnuje podrobně. Své poznatky shrnul ve své poslední knížce nazvané Was die Liebe braucht (Co potřebuje láska), kterou vydalo nakladatelství Kreuzverlag v roce 2009.

"Je sice pravda, že většina párů zažívá po určitě době společného soužití úbytek vášně a že už je to k sobě nežene tak, jako ve fázi zamilovanosti. Intervaly mezi sexuálním stykem se prodlužují a v některých párech dochází i naprostému vyhasnutí sexu. V žádném případě ale nejde o jednoznačně daný vývoj. Stejně tak totiž existují páry, které svou sexualitu prožívají jako celoživotně uspokojující, a to včetně přítomnosti jiskření a vášně."

Za nejčastější krizové momenty manželské sexuality považuje Jellouschek následující:

Rozdílnost v potřebách z hlediska pohlaví

Muži jsou obvykle vzrušivější a "vždy připraveni". Ženská sexualita je složitější. Potřebuje - po té, co pomine působení hormonální injekce zamilovanosti - pečlivější přípravu podmínek k milování, k nimž patří citové uspokojení, důraz na vzájemnou komunikaci i něžnost a malé pozornosti během všedních dní. A pro rozhoření vlastní chuti k sexu pak i určitou "šikovnost" muže, který ví, co jeho ženě dělá dobře a jak její touhu podnítit.

Rozleptávání sexuality neřešenými problémy a napětím

Jak už bylo zmíněno výše, toto oslabení zájmu o sex se týká především žen, které bývají emočně mnohem náročnější. Potlačená zranění či tabuizace citlivých partnerských témat a nemožnost o nich hovořit u žen nezřídka vedou k odumírání zájmu o sex.

Absence skutečné intimity

Některé páry možná neřeší zjevné konflikty, ale postrádají rovnost a vzájemnost svého vztahu. Časté bývá např. posunutí hranic ve smyslu autonomie a odpovědnosti, kdy se žena ocitá spíše v roli matky svého muže nebo muž v roli otce své ženy. Ve svém protějšku přestávají vidět sobě rovného partnera či partnerku.

Ztráta úcty

Problémem bývá hrubé zevšednění a nezájem o osobnost druhého partnera, projevující se mimo jiné neochotou komunikovat a sdílet se, popř. zanedbaným zevnějškem.

Neadekvátní očekávání

Sexuální revoluce posunula vnímání sexuality směrem k sportovně relaxačnímu výkonu i k legalizaci promiskuity. To ale nic nemění na tom, že sexuální spojení muže a ženy zůstává jednou z nejsilnějších tělesných i emočních zkušeností, které velmi svědčí hloubka a věrnost. Má-li sexualita zůstat uspokojivá, má své nároky. Jakmile muž a žena v konkrétním páru přestanou být ochotni tyto nároky vidět a naplňovat, samy rozhodnou o tom, že jejich sexualita ztrácí kvalitu nebo dokonce vyhasíná.

Aby touha nevymřela

Pokud manželé řeší problém zhoršení nebo nefunkčnosti své sexuality, je na místě odpovědět si upřímně na následující otázky:

Považuji svého muže/svou ženu za nejdůležitější osobu v mém životě?

Je primární motivací k sexuálnímu dění v našem manželství láska, nebo už jen povinnost či zvyk?

Umíme si jasně říct, co komu z nás dělá dobře, a co je nám naopak nepříjemné nebo co postrádáme? (Dávám ženě najevo, že po ní toužím? Umím muži sdělit, že se mi milování s ním líbí?)

Připouštíme, že sexualita je svátečním rituálem svého druhu, který následuje po všedním soužití?

Jsme ochotni si dobré podmínky pro sex zajistit třeba i tím, že dbáme na možnost být spolu o samotě v pěkném a "chráněném" prostředí?

Následuje sex po chvílích vzájemné pozornosti, pomoci, ohleduplnosti a jednoty, nebo po dni, kdy si jeden druhého prakticky nevšimneme, popř. po dni plném napětí?

Proč se hádáme? Které konkrétní oblasti v našem vztahu asi nejsou v pořádku?

Nakolik je každý z nás ochoten připustit svůj podíl na tom, že už nám to (zpravidla nejdříve v manželství, a až pak v posteli) neklape jako dřív?

Věříme, že s oživením naší lásky jde ruku v ruce i oživení sexuální touhy?

Schopnost otevřít se

Předpokladem živého manželství, a tedy i spontánní a radostné sexuality, je schopnost obou manželů uvědomovat si a sdílet pocity, rozeznávat, proč se věci dějí, jak se dějí, a pátrat, z čeho chování a prožívání obou partnerů vychází. Nezbytné je chtít nefungující věci měnit a také připustit, že změn v chování druhého nedocílíme snahou změnit ho, nýbrž především vysláním vlastního signálu, že jsme to my, kdo ve prospěch vztahu i jeho sexuality něco dělá. Pokud se nám to nedaří, nevymlouvejme se na hořkosti instituce manželství ani nespěchejme s rozvodem. Zkušenosti ukazují, že naše problémy s námi zpravidla jdou i do dalších vztahů. Řešením nebývá ani rezignace, ani útěk, ale ochota zapracovat na sobě samém.

Mediální inspirace:

Britský ženský magazín Top Sante si před časem nechal udělat průzkum mezi dvěma tisícovkami žen. Zjišťovalo se, s kým kdy měly nejlepší sex. Výsledky byly překvapivé. Dvě třetiny žen se shodly na tom, že nejkrásnější milování zažily se svým manželem. Průzkum též potvrdil, že přímo úměrně s délkou vztahu roste i uspokojení při milování.

"Ptali jsme se sice žen ve Velké Británii, ale výsledky lze zajisté přenést i do mnoha dalších evropských kultur," tvrdí editorka magazínu Juliette Kellow s tím, že průzkum razantně popřel všeobecnou představu, že pro kvalitní sex je třeba střídat partnery a mít neomezenou volnost. "Pravdou naopak je, že pro skutečně dobrý sex musíte partnera dokonale znát a musíte proniknout hluboko do jeho intimity. To bývá zaručeno výhradně v dlouhodobých vztazích, resp. v manželství," řekla Kellow.

Zdroj: MF DNES

Vyšlo v časopise Miminko 2/2010

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt