PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Singles. Proč žijí sami?

Kdo vlastně tvoří novou sociální skupinu, pro kterou čeština nemá vlastní název a používá anglického výrazu singles? Jaké jsou její hlavní charakteristické znaky? A jak singles proměňují naši společnost?

V západní sociologické literatuře je již delší dobu vyčleňována nová životní fáze, označovaná jako pozdní mladost, mladá dospělost nebo také pozdní adolescence. Tato fáze je charakteristická tím, že u mnoha dnešních dvaceti až čtyřicetiletých chybí některé z typických definičních charakteristik, které jsou obecně spojovány se stádiem dospělosti. K nejčastěji uváděným patří absence trvalého partnerského vztahu a založení vlastní rodiny.

Klíčové slovo: Svoboda

Sociolog Marcel Tomášek, který realizoval kvalitativní studii současných singles v České republice, považuje za neméně důležitý rys také ekonomickou a bytovou samostatnost a připomíná, že v západních zemích jsou mezi singles běžně zařazováni i osamělí rodiče. Spojovat si singles pouze s vztahovou nevázaností a nulovou reprodukční strategií by proto bylo příliš jednostranné: "Nemůžeme již vycházet z normalizační doktríny někdejšího totalitního režimu, která automaticky počítala s orientací lidí na rodinný život a vnímala ji jako vyšší zájem, jemuž musí být obětována svoboda jedince. Svoboda je dnes považována za nedotknutelnou hodnotu a rozhodnutí nezaložit rodinu spadá do soukromé sféry každého člověka. Kromě toho není samota či nezávaznost partnerských vztahů vždycky dobrovolnou volbou, pro mnohé jde spíše o nevítanou shodu životních okolností," připomíná Marcel Tomášek.

Podle psychologa Jeronýma Klimeše souvisí nárůst životního stylu singles především s proměnami společnosti a s ekonomickou prosperitou: "Současné děti nedospívají okolo dvacátého roku věku, jak tomu bylo zvykem dříve. Potomci často zůstávají déle závislí na rodičích a vysloveně se jim nedoporučuje, aby založili rodinu před ukončením vzdělání nebo vyřešením vlastní bytové situace. S tím souvisí i jejich vztahy - provizorní lásky a časté rozchody. Přirozená životnost bezdětného vztahu je v průměru okolo šesti let. Z provizoria se pozvolna stává životní styl, který se velice těžko mění a ze kterého není snadné vystoupit ani po dosažení profesní a ekonomické nezávislosti, zvláště když život v pozdní globalizaci vyžaduje maximální flexibilitu a vysoké pracovní nasazení, což se s péčí o rodinu a budováním pevných celoživotních vztahů rovněž neslučuje snadno," popisuje situaci Jeroným Klimeš.

Americká psycholožka Jillian Strausová, která se ve své práci zaměřuje na konkrétní fenomény, jež k životnímu stylu singles přispívají, pojmenovala vedle globalizačních faktorů i několik dalších dobových překážek, které dnes stojí trvalým partnerským vztahům v cestě. Jedná se o podléhání iluzi, že láskyplného vztahu lze dosáhnout bez práce a trápení, o víru v možnost neomezeného a opakovaného výběru, o dědictví rozvrácených rodin i o absenci pozitivních vzorců soužití. Také zavádění modelů rovných příležitostí, je-li z jedné či obou stran poznamenáno lnutím k tradici, činí soužití mužů a žen velmi obtížným.

Má singlovství i své vnitřní příčiny?

V posledních letech se objevují rovněž výzkumy, které se snaží odpovědět na otázku, zda životní styl singles nevolí lidé s určitým osobnostním zaměřením. Jeden takový provedla nedávno německá psycholožka Beate Küpperová, která vyzpovídala 167 dospělých ve věku mezi 25 a 45 lety, z nichž polovina byli singles, žijící osaměle nejméně po dobu dvou let. Küpperová s účastníky svého výzkumu prováděla dotazníková šetření, v nichž se zajímala o obecné hodnoty, které dotyční vyznávají - např. o jejich smysl pro rodinu, vnímání rolí muže a ženy, touhu po dětech, vnímání důležitosti profese a pracovního úspěchu, plány do budoucna apod. Ukázalo se, že ve vztahu k těmto fenoménům mezi singles a účastníky šetření z řad lidí žijících v párech nebyly podstatné rozdíly s jedinou výjimkou: Singles měli výrazně vstřícnější postoj k alternativním formám párového soužití a významně častěji odmítali tradiční formu rodiny. Podstatný rozdíl mezi singles a páry se dále ukázal v omezené schopnosti navazovat a udržet dlouhodobé intimní vztahy - "dobrovolní" singles v šetřeních Dr. Küpperové tvrdili, že závazné vztahy prostě nevyhledávají, "nedobrovolní" zase přiznávali strach z přílišného sblížení i obavu z možného neúspěchu. Beate Küpperová vyjádřila domněnku, že kořeny neochoty ke sblížení a vztahové závaznosti mohou souviset s utvářením primární vazby mezi dotyčným člověkem a jeho nejbližšími pečovateli v čase raného dětství. Vycházela přitom z tzv. teorie přilnutí (attachment), kterou vytvořil britský psychoanalytik John Bowlby a rozvinula ji psycholožka Mary Ainsworth v návaznosti na práci významných etologů, jakými byli např. Konrad Lorenz či Niko Tinbergen.

Attachment je vrozený systém v mozku, jež dosud nezralé psychické struktuře a nervové soustavě dítěte umožňuje využívat emoční a sociální kapacity matky a otce nebo jiné nejbližší osoby k organizování vlastních emočních a sociálních procesů. Opakované zážitky z nejbližších vztahů z raného dětství jsou ukládány v implicitní paměti jedince v podobě nastavení či očekávání a ovlivňují schopnost navazovat a udržovat klíčové životní vztahy v pozdějším životě. Attachment může mít různou kvalitu. V posledních desetiletích zůstává s rozpadem rodiny hluboká potřeba vazby mnoha dětem odepřena. Tzv. "bezpečné" přilnutí rozpoznala Küpperová ve svém výzkumu u 81% respondentů z párů, u účastníků z řad singles šlo jen o 50% lidí.

Ovlivňuji singles společnost?

Nejvíce se jim vyčítá podíl na vymírání populace. V poslední době přibývá též názorů poukazujících na vzrůstající napětí mezí singles a jejich vrstevníky pečujícími o děti. Singles jsou svobodnější, mají daleko více možností věnovat se sobě a také prosazovat ve společnosti změny, které vyhovují jejich bezdětnému životnímu stylu. Nepřehlédnutelné tenze se objevují především v rámci ženského pohlaví mezi bezdětnými ženami a matkami: "Rodičovství je vůbec nejspolehlivějším vymezujícím znakem životního stylu. Dítě klade na rodiče nároky, kterým nelze uhýbat. Dítě je nepřechodné. Osamělá matka se dvěma dětmi, ať už neprovdaná nebo rozvedená, si nemůže udržet životní styl svobodné mladé ženy, a naopak mladý sezdaný bezdětný si může udržet volnost dvou svobodných jedinců - dokud nepřijdou děti," připomíná sociolog Ivo Možný a upozorňuje i na to, že přítomnost dětí zásadně ovlivňuje též uplatnitelnost v nejrůznějších sférách společenského života: "Typickým příkladem je fenomén diskriminace žen na pracovním trhu. Ten už totiž dávno neplatí - bezdětné ženy jsou pro konkurenci na trhu práce i v politice vybaveny stejně dobře jako muži, nepotřebují žádné zvláštní ohledy. Je na čase začít se zabývat spíše diskriminací matek!"

Marcel Tomášek vnímá situaci méně vyostřeně: "Hlavní problém vidím v tom, že mnoho lidí si udržuje představu vstupu do dospělosti spojenou s praktikami generace jejich rodičů, a v těchto idylických představách přežívá spojování dospělosti především se založením rodiny. Ovšem skutečnost a životní praktiky, fakticky nás obklopující a bezprostředně určující náš život, jsou těmto nostalgickým představám vzdáleny na sto honů. Z dnešního pohledu manželství nebo přítomnost potomka zásadním aspektem posuzování životní úspěšnosti nebo sociální dospělosti dávno nejsou, vždyť tradiční manželský pár s oboustranně vlastními dětmi je v současné České republice již v menšině a běžně dochází k otevřeným formám uspořádání blízkých vztahů, resp. tato různorodá uspořádání se rozsáhle prosazují právě na úkor tradiční manželské formy."

Singles bez předsudků

Ačkoliv výzkumů o singles přibývá, jednoznačné závěry nejsou na místě. Mimo jiné proto, že o singles přetrvává celá řada předsudků připisujících jim především negativní vlastnosti od vysoké ambicióznosti přes sebestřednost a touhu po osobním pohodlí až k apriornímu odmítání rodičovství. Nic z toho dosavadními výzkumy potvrzeno nebylo. Pokud něco vyšlo najevo, pak jde o fakt, že většina singles není sama záměrně a věří, že nejde o doživotní stav. Neomezená svoboda ani samota navíc většině singles nepřináší ani trvalou spokojenost ani pocit štěstí. Tento závěr potvrdily hloubkové rozhovory s čtyřmi desítkami komunikačních partnerů v České republice, podniknuté v letech 2003-2004. Z rozhovorů vyplynulo, že život bez dlouhodobého vztahu s vyhlídkou na rodinu není a priori sledovanou strategií, nýbrž spíše nevítanou shodou okolností, resp. následkem komplexních změn mentality a modelů převládajících po převratu v roce 1989.

Marcel Tomášek se přimlouvá za to, abychom singles přijímali jako nedílnou součást postmoderní společnosti: "Stejně jako došlo k pluralizaci politické a společenské, dochází nyní postupně i k pluralizaci v čistě privátní sféře. To se projevuje rozmanitostí životních stylů. Životní styl singles je jen jednou z možných variant, a někdy prostě také jen určením osudu."

Použité a doporučené zdroje:
Marcel Tomášek: Singles a jejich vztahy, Sociologický časopis 1/2006
Susie Reinhard: Ungebunden, Psychologie Heute 4/2007
Ivo Možný: Ivo Možný: Rodina a společnost, Sociologické nakladatelství SLON 2006
Ivo Možný: Není žena jako žena, Týdeník Respekt 28/2003
http://www.evalabusova.cz/clanky/singles.php

Vyšlo v časopise Proměny léto 2009

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt