PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Jak porozumět sporům okolo porodů?

Diskuse nad příští podobou českého porodnictví se nemá ku konci. Nespokojené ženy se s odpůrci reforem stále nemohou dohodnout. 8.10.2008 proběhla demonstrace před ministerstvem zdravotnictví, stále ještě přibývá podpisů na petici (www.normalniporod.cz). Přesto mnoho lidí stále nemá jasno, oč ve sporech okolo porodů vlastně jde. K nejčastějším "zamlženým" otázkám patří následující:

Nakolik trefné je označení "alternativní" porod?

Jde o zavádějící označení. Porod je buď normální, nebo komplikovaný. Jestliže jde o normální porod, pak ho můžeme nechat proběhnout přirozeně, nebo do jeho průběhu, např. z důvodu urychlení, nějak zasahujeme. Pokud jde o normální porod, jsou ale zásahy do jeho průběhu neopodstatněné a často i škodlivé. Žena potřebuje možnost volit si podle svých potřeb různé metody - tedy alternativy - úlevy od bolesti, např. změnou polohy, masírováním, využitím teplé vody apod. A zároveň platí: Nejprve zde byl porod přirozený, probíhající s komplikacemi nebo bez nich, a teprve mnohem později, s vývojem medicíny a techniky, se začal o slovo hlásit porod lékařsky vedený. Je to právě druhý zmíněný způsob porodu, který je ve skutečnosti alternativou porodu přirozeného.

Je pravda, že za bezpečnost při porodu v ČR zodpovídají výhradně lékaři? Jaké jsou pravomoci porodních asistentek?

Porodní asistentka je autonomní specialista na péči o ženu v průběhu nekomplikovaného těhotenství, porodu a období po porodu, včetně péče o zdravého novorozence a kojence. Dnes se české porodní asistentky vzdělávají výhradně na vysokých školách. Jsou tudíž patřičně vzdělané pro samostatnou práci a nanejvýš jim chybí, z důvodu stávajícího omezujícího systému, některé dílčí zkušenosti. Podle platných zákonů ČR i směrnic EU jsou ovšem přesto za svou práci plně odpovědny a měly by mít možnost ji vykonávat zcela samostatně.

Nad zákony ovšem v ČR v praxi často stojí "zvyklosti oboru", neboli rutina vyplývající z "doporučení odborných společností" - v tomto případě konkrétně České gynekologicko porodnické společnosti (ČGPS), která má na své straně ministerstvo zdravotnictví i zdravotní pojišťovny. Ti všichni setrvávají v přesvědčení, že porodní asistentky samostatně pracovat nemohou a že "pravomoc má vždy lékař".

Světová zdravotnická organizace (WHO) vydala přitom už v roce 1986 v rámci programu "Bezpečné mateřství" doporučení pro péči během normálního, nekomplikovaného porodu. Doporučení vzniklo na základě předchozího obsáhlého výzkumu skupiny Cochraine a bylo schváleno i Mezinárodní federací gynekologů a porodníků (FIGO), jejímž členem je i ČGPS.

WHO tak např. doporučuje, aby se o ženu a dítě během normálního těhotenství, porodu a po porodu staral co možná nejmenší počet poskytovatelů péče, v ideálním případě jedna porodní asistentka.

V ČR existuje v současné době okolo stovky porodnic a bohužel ani jedna z nich doporučení WHO do důsledku nedodržuje. České ženy projdou během těhotenství, porodu a šestinedělí péčí až desítek různě se střídajících profesionálů, takže navázání skutečně osobního kontaktu a vytvoření tolik požadovaného individuálního přístupu je většinou vyloučeno.

Je pravda, že "přirozeně" chtějí rodit hlavně "přírodně" orientované ženy, které odmítají civilizační výdobytky a lze je poznat např. podle batikovaného oblečení, dredů a útěku z velkých měst na vesnici?

To je naprostý nesmysl. O "přirozenost" usilují ty ženy, které porod považují za normální fyziologický proces a které zrození svého dítěte vnímají v širokém kontextu, kam vedle zdravotních patří také psychologické, sociální a duchovní aspekty. Narušení intimity a osobní autonomie, jež k lékařsky vedenému porodu z pochopitelných důvodů patří, považují za zbytečné a rušivé. Jak vyplývá ze zkušenosti, jde obvykle o ženy vzdělané, s vlastním názorem a silným přesvědčením o důležitosti svobodného rozhodování o vlastním těle i vlastním dítěti. Jde o ženy, které se nebojí převzít za sebe a své dítě zodpovědnost.

Jaké má lékařsky neovlivňovaný porod výhody?

K výhodám patří především individuální a osobní zacházení s rodící ženou i jejím partnerem a citlivé zacházení s novorozencem (odbourávání příčin tzv. poporodního traumatu), neaplikování rutinních předporodních opatření, nepoužívání opiátů, analgetik a sedativ, možnost výběru porodní polohy, nízké procento epiziotomií a operativních ukončení porodu.

Ženy, které rodí bez intervencí, mají z důvodu působení přirozených porodních hormonů vyšší pravděpodobnost rychlého zotavení po porodu, bezproblémového šestinedělí, úspěšného a dlouhodobého kojení i přirozeného posílení vazby mezi všemi členy nové rodiny.

Proč lékaři tvrdí, že porod pod jejich dohledem je nejbezpečnější?

Záleží na tom, co máme na mysli pod pojmem "bezpečí". Dva rozdělené tábory přívrženců rozdílného pojetí porodu se o výhodách a nevýhodách obou pojetí přou a na otázkách bezpečnosti se nemohou dohodnout. Problém spočívá ve způsobu provádění výzkumů a interpretace dat.

Zastánci lékařsky vedeného porodu zdůrazňují rizika porodu a poukazují na závratný pokles mateřské i novorozenecké úmrtnosti poté, co se porody přesunuly do nemocnic. Oproti tomu ti druzí tvrdí, že ke zlepšení situace z větší části přispěly sociální a ekonomické faktory (zlepšení hygieny, výživy, bydlení a možnost plánovaného rodičovství) stejně jako zavedení sledování žen v těhotenství, dostupnost antibiotik, znalosti o krevních skupinách, sterilitě a dalších. Zatímco ti první si osobují právo svrchovaného dohledu na celou oblast reprodukčního zdraví, ti druzí by odborné lékařské péči pole působnosti rádi vyhradili pouze v oblasti rizikových a patologických případů a poukazují na to, že lékařský dohled nad všemi porody je zbytečným a neopodstatněným plýtváním ekonomických zdrojů.

V ČR se málo mluví o tom, že také moderní medicína skrývá rizika, která mohou v konečném efektu převážit nad původně očekávanými klady zvolené léčby. Typickým příkladem iatrogenie v lékařsky orientovaném porodnictví je provádění některých praktik, které WHO již delší dobu výslovně nedoporučuje. Jedná se např. o rutinní aplikaci klystýru, holení rodidel, provádění nástřihu hráze, vnucování jediné a pro většinu žen nejméně pohodlné porodní pozice vleže na zádech či o indukci porodu před 42. týdnem těhotenství bez lékařské indikace, nadužívání císařského řezu apod.

Odpůrci možnosti svobodné volby poukazují na to, že změny v systému by mohly zhoršit perinatální úmrtnost. Tu má ČR přece vynikající…

Ano, naše země patří v tomto ohledu mezi nejúspěšnější na světě. Zároveň od západních států čelíme kritice, že silně nadprůměrné výsledky jsou i důsledkem jiného přístupu ke statistikám, resp. jsou dány rozdílnými podmínkami prenatálního screeningu a vysokou mírou umělého přerušování těhotenství (UPT) ze zdravotní indikace. Příklad: V roce 2007 proběhlo u nás 4 789 UPT na cca 104 000 porodů, zatímco např. ve Velké Británii to bylo v r. 2002 jen 1900 UPT na cca 600 000 porodů (Zdroj: ÚZIS a ENCA). U nás projde genetickým screeningem téměř 100% žen, v zahraničí jde o lékařsky indikovanou, a tedy menšinovou záležitost.

Proč média komplexní porodnickou problematiku tak ráda redukují pouze na problém porodů doma?

Média se chovají podle stávajících trendů. Chápou se tématu tak, aby ho mohla pokud možno bulvarizovat. Zastánci lékařsky vedených porodů bulvárního stylu rádi využívají, když chtějí šířit názor, že porodním asistentkám jde o uchvácení nových pracovních příležitostí a o návrat porodů do domácnosti. To ovšem není pravda. Porodní asistentky pouze volají pro svých zákonných pracovních právech a ohledně porodů doma tvrdí, že v ČR existovaly, existují a vždy budou existovat ženy, které se pro porod doma z nějakého důvodu rozhodnou. I těmto ženám je zapotřebí zajistit přiměřenou a bezpečnou péči a stanovit pro ni jasná pravidla. tečnosti ve sporech o porod nejde o porody doma a už vůbec ne o jejich prosazování.Porody doma jsou a zůstanou silně menšinovou variantou.

Které největší absurdity stávající systém vykazuje?

Jak je možné, že za přítomnost otce nebo jiné blízké osoby u porodu si porodnice nechávají platit jako za nadstandardní službu?

Jak je možné, že je snazší domoci se porodu v epidurálu nebo dokonce císařského řezu na přání, než porodu bez medicínských intervencí?

Proč tolik žen, které prožijí těhotenství zcela bez problémů, nakonec rodí s četnými intervencemi nebo dokonce s operativním ukončením porodu? Hranice počtu sekcí se v ČR blíží k 20%!

Proč dochází k narušování "zlaté hodiny", a tedy k oddělování matek a novorozenců krátce po porodu z důvodu rutinních poporodních vyšetření?

Ovlivňuje způsob příchodu na svět společnost?

Dnes a denně se z médií i z autentických životních příběhů dozvídáme o tom, v jaké krizi se nalézá emocionalita dnešních lidí. Mnozí jako by se již nedokázali chovat tak, aby byla dostatečnou měrou zajištěna přirozená funkčnost a smysluplnost lidské společnosti. Psychologové, psychiatři, sociologové, antropologové a další spřízněné profese se vzácně shodují v tom, že tato situace souvisí s novodobým společenským vývojem a že v případě jednotlivců má své kořeny v raných obdobích života. "Chcete-li vytvořit společnost bez násilí, začněte u porodu," říká francouzský porodník Michel Odent.

Mají české spory o porod řešení?

Česká společnost je hrubě materialisticky orientována. To samé platí o českém zdravotnictví. Naši lékaři jsou bezpochyby znamenití odborníci, jejich úsilí ale v naprosté většině případů směřuje výhradně k záchraně fyzického těla. Pacientovy potřeby psychologické, sociální nebo duchovní naše medicína příliš neřeší. Jde o setrvačnost z dob totality. Zastánci lékařského pojetí porodnictví zneužívají výsadního postavení a vlivu lékařů v české společnosti i síly lékařské lobby. Navíc se stále ještě jaksi samozřejmě předpokládá, že řadový občan bude i nadále poslouchat nařízení "shora" bez ohledu na své přesvědčení a na svou potřebu rozhodovat o sobě a své rodině na vlastní zodpovědnost. Spory o porod představují střet dvou odlišných světonázorových stanovisek, jejichž vzájemné soužití může mít buď podobu nekonečného vysilujícího boje, nebo kompromisního tolerantního soužití.

Mají příznivci svobodné volby při porodu jasnou vizi, jak by stávající porodnický systém reformovali?

Žena v době normálního těhotenství, porodu a v poporodním období, stejně jako zdravý novorozenec, potřebuje především odborný dohled, radu a podporu. Tu jí dostatečně poskytne vzdělaná porodní asistentka, která zároveň dovede včas odhalit stavy, které se mohou odchýlit od normálu. Pokud žena nedostane menstruaci (to je porucha), absolvuje gynekologické vyšetření, při kterém je diagnostikováno normální těhotenství (tedy nikoli choroba). V tom případě může dále absolvovat předporodní péči u porodní asistentky, k lékaři dochází jen v případě potřeby (ultrazvuk, konzultace při obtížích). Porodní asistentka provází ženu při porodu a vede porod, ať již v porodnici nebo jinde. Po porodu odchází žena i s dítětem za několik hodin domů a porodní asistentka ji dále navštěvuje doma. Kontroluje jak zdravotní stav ženy, tak dítěte, poskytuje rady ohledně péče o dítě, kojení apod. Taková péče je ekonomicky podstatně méně náročná a zároveň bezpečná. Je však třeba pro ni stanovit všeobecně platná pravidla, tak jak je to běžné v civilizovaném světě všude okolo nás.

Ti, kdo dnes v ČR usilují o rozšíření porodnických služeb, především zdůrazňují, že nadešel čas ke skutečným systémovým změnám. Vyzývají ty, kteří jsou za stanovení způsobu poskytování porodní péče v České republice odpovědni, aby se situací začali zabývat.

Prvním krokem ke smysluplným změnám musí být neprodlené zahájení demokratické diskuse, jíž budou účastni zástupci Ministerstva zdravotnictví, zdravotních pojišťoven, lékařů / lékařek, porodníků, neonatologů a pediatrů, porodních asistentek, dětských sester i dul a zástupci rodičů.

Cílem je dosáhnout bezpečné a ekonomicky co nejméně náročné a přitom individuální a plně hrazené péče pro všechny těhotné a rodící ženy v ČR s ohledem na jejich svobodný výběr místa, způsobu a poskytovatele péče a služeb v těhotenství, při porodu a po něm.

Chcete se dozvědět víc a slyšet např. i hlasy několika lékařů, kteří petici podepsali a změnám v porodnictví fandí? Informace nabídl pořad Hovory o rodině na ČRo 6, odvysílaný 5. října 2008, který je možno slyšet ze záznamu - viz. Rádio na přání)

Odborná spolupráce: Ivana Königsmarková

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt