PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Spory o porod (ne)mají řešení

Péče porodních asistentek o ženu a dítě v průběhu fyziologického těhotenství, porodu a šestinedělí představuje specifický typ odborné porodnické služby, kterou nelze v rámci lékařem poskytovaných služeb srovnatelně nahradit. Porodní asistentky se na rozdíl od lékařů primárně zaměřují na poskytování podpory a na posilování osobní zodpovědnosti rodičky při přivádění dítěte na svět, a nikoliv na aktivní usměrňování či řízení porodu medicínskými prostředky. Péče porodních asistentek tak nezřídka vykazuje i psychoterapeutický charakter a navíc mladým rodinám nabízí velmi individuální přístup, pro který v lékařských ordinacích nebývá ani atmosféra, ani čas. Pro některé rodiče je volba porodu s porodní asistentkou otázkou životního přesvědčení. Lékař přitom není vylučován, jeho místo je nezastupitelné při výskytu jakékoliv patologie.

V úterý 20. ledna 2004 odpoledne se v Praze uskutečnilo veřejné shromáždění na podporu samostatných porodních asistentek. Jeho svolání nebylo nijak dlouho dopředu připravované a spontánně vyplynulo z faktu, že návrh zákona o nelékařích, který porodním asistentkám v ČR hodlá znemožnit nezávislý výkon profese, míří do Senátu. V horní komoře Parlamentu zdaleka není přijímán s takovou samozřejmostí jako v dolní, a proto hlavní smysl shromáždění spočíval ve snaze prezentovat senátorům fakt, že v Čechách je po službách samostatných porodních asistentek nepřehlédnutelná poptávka.

V parku na Klárově se navzdory nevlídnému počasí sešlo okolo dvou stovek demonstrujících, tedy přibližně stejně, jako jich ve stejný den vystoupilo v Temelíně. Zatímco o akci temelínských odborářů přinesla zprávu snad všechna média, o shromáždění rodičů a porodních asistentek se tolik nemluvilo. Snad proto, že rodinná problematika se na žebříčku společenských priorit těší jen okrajové pozornosti a kromě toho spor o budoucnost porodních asistentek připadá leckomu úplně zbytečný. Vždyť české porodnictví se již mnoho let chlubí těmi nejlepšími výsledky ve snižování perinatální úmrtnosti a zdánlivě je všechno v pořádku. Nezúčastněný pozorovatel nejspíš vůbec nechápe, o co těm rebelům z Klárova vlastně jde?

Podobná otázka byla mezi zastánci a odpůrci přirozeného porodu již nesčetněkrát přetřásána v nekonečném množství mediálních diskusí i osobních střetů. Argument stíhá protiargument a výsledky jednoho výzkumu vyvrací jiný výzkum. Každá strana cítí svou nezpochybnitelnou pravdu a k citlivému tématu se váže i nezbytná dávka emocí. Jedno se zdá být víc než jisté: znesvářené protistrany konsensus nikdy nenaleznou, protože spor o přirozený porod není z těch, které by bylo možno vyřešit logickým vysvětlováním či předložením faktů. Soupeři v názorech se ani v těch nejhlučnějších debatách většinou neslyší. Spor o porod představuje střet dvou naprosto odlišných světonázorových stanovisek, jejichž vzájemné soužití - jak známe i z jiných názorových střetů zahrnujících pohled na přírodu, vědu, zdraví či lidské vztahy - mívá buď podobu nekonečného vysilujícího boje, nebo kompromisního tolerančního soužití.

Jak to nakonec v České republice se samostatnými porodními asistentkami dopadne? Těžko říct. Česká společnost je hrubě materialisticky orientována. To samé platí i o českém zdravotnictví. Naši lékaři jsou bezpochyby znamenití odborníci a dokáží skutečné zázraky, jejich úsilí však v naprosté většině případů směřuje výhradně k záchraně fyzického těla. Pacientovy potřeby psychologické, sociální nebo dokonce duchovní naše medicína zpravidla neřeší.

Myslím, že zastánci lékařského pojetí porodnictví nehrají fair play. Zneužívají výsadního postavení a vlivu lékařů v české společnosti i síly lékařské lobby. Nikdo přitom nemůže popřít, že v mnoha nejvyspělejších státech světa s perinatální úmrtností podobnou české, porodní asistentky smějí samostatně pracovat a těhotné a rodící ženy tu mají právo volby. Někdy přispívají zdravotní pojišťovny, jindy si rodičky služby porodních asistentek hradí samy. A jinak - většinově - i v těchto státech funguje lékařsky orientovaná porodnická péče, jak ji známe od nás.

Je zarážející, že namísto hledání dohody a rozdělení kompetencí mezi lékaře a samostatné porodní asistentky sílí u nás proti zastáncům přirozeného porodu velmi nepřátelská a často i lživá propaganda, jež mezi ty, kteří by měli úzce spolupracovat - mezi lékaře, porodní asistentky a rodiče - vráží klín nepochopení a nepřátelství. Jde o propagandu, která jaksi samozřejmě předpokládá, že řadový občan bude poslouchat nařízení "shora" bez ohledu na své přesvědčení a na svou potřebu rozhodovat o sobě a své rodině na vlastní zodpovědnost.

Vyšlo v MF DNES 23. ledna 2004

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt