PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Vztahy mezi sourozenci

Žijeme v době, která by mohla vstoupit do dějin pod názvem "éra jedináčků". Podle sociologických výzkumů připadá v současnosti na jednu českou ženu v plodném věku 1,4 dítěte. Dětští psychologové považují tento trend za zneklidňující - jak se promění společnost, v níž velké procento lidí během dětství neprojde zkušeností se sdílením základního životního prostoru s jinou, na obdobné úrovni postavenou bytostí?

Přípravy na příchod nového miminka

Když má do rodiny přibýt druhé dítě, nastává pro všechny její členy nová, specifickým způsobem zátěžová situace. Nejsilněji ji zajisté prožívá prvorozené dítě, zvláště pokud je věkový rozdíl mezi ním a jeho přicházejícím sourozencem větší než jeden a menší než sedm let. Je proto mimořádně důležité starší dítě na příchod sourozence připravit.

Začít můžeme tím, že již z těhotenství uděláme společnou věc. Dítě se snadno nechá vtáhnout do radosti z očekávání nového přírůstku do rodiny. Hladí mámino rostoucí bříško, prohlíží si knihy s obrázky plodu v lůně, naslouchá srdečním ozvám při preventivní prohlídce. Pokud to jeho zralost dovolí, učiňme z něj i kvalifikovaného rádce: Kam postavíme přebalovací pult a kam postýlku? Které hračky jsou už pro velkého sourozence příliš "dětinské", takže je raději přerovnáme do zvláštní krabice pro malého? Především ale dávejme staršímu dítěti najevo, že je stále milujeme a že nám na něm záleží.

Navzdory všem přípravám se běžně stává, že narození sourozence starší dítě přece jen vyvede z rovnováhy. Těžko chápe, že maminka už není jen jeho, a často reaguje tzv. regresí - např. chce být znovu kojeno, začne se pomočovat, ač už bylo zvyklé chodit na nočník, kňourá bez zjevného důvodu a všelijak jinak na sebe upozorňuje.

Pro rodiče to bývá vyčerpávající, ale pokud v této - naštěstí pouze přechodné - fázi dokáží staršímu dítěti věnovat dostatečnou trpělivost, situace se brzy zklidní (více o tom v článku 6/3.1.).

Ke stabilizaci přispěje i to, pokud od staršího dítěte s vděkem a respektem přijímáme jeho "pomoc". Nešetříme pochvalou, když dokázalo postát u postýlky, než maminka vyřídila telefonický hovor, nebo odneslo použitou plínku do popelnice. Smutky rozptýlí také vhodný dárek - např. panenka-miminko, o kterou se batole stará obdobně jako máma o mladšího sourozence.

Soužití s bratrem či sestrou - nenahraditelná škola života

Sourozenci jeden od druhého nesmírně získávají, a to i tehdy, když na sebe projevy vzájemné lásky nechají čekat (sourozenecký vztah mívá svůj vývoj a někdy k sobě děti nejprve musí nalézt cestu).

Mít sourozence nicméně za všech okolností znamená dostávat po celé dětství velmi efektivní trénink v různých způsobech sociálního chování. Děti se musí jedno druhému přizpůsobovat. Snaží se vzájemně tolerovat, chápat a dělit. V neposlední řadě se také učí prohrávat, přičemž někdy bojují proti sobě navzájem, jindy spolu proti společným nepřátelům. V obou případech tak vstřebávají fenomén žárlivosti a rivality.

Život mezi sourozenci zkrátka předpokládá neustálé úsilí o vybalancování vzájemných vztahů a rozvíjení strategie, jak přijatelně obhájit svůj životní prostor.

Důležitost sourozenecké pozice

Psychologové o ní nepochybují a život jim dává (samozřejmě s výjimkami) za pravdu. Mezi prvorozenými najdeme nejvíce spolehlivých perfekcionistů a ctižádostivých studijních typů. Zároveň právě oni nejčastěji trpí úzkostí a depresí. Zajisté to souvisí s tím, že jsou prvotinou rodičovských ambic, právě jim se od mámy a táty dostává nejvíce soustředěné kontroly.

Druhorozeným se někdy přezdívá "sendvičové děti". Rodičovské pozornosti tak trochu unikají. O to víc oplývají sociálními dovednostmi a uměním samostatně řešit svoje problémy a konflikty. Říká se, že nejsnáze nalézají své místo v životě.

Nejmladší děti, obvykle mazlíkové rodičů, se rádi předvádějí. Mívají sklon k intrikám i mistrnému svalování viny druhé. Přesto by bylo nespravedlivé domnívat se, že z nich vyrůstají méně kvalitní osobnosti. Rodiče na ně sice mívají slabost, ale výchova působením starších sourozenců nebo prostředí mimo rodinu bývá o to náročnější.

Vzájemné vztahy jsou určeny způsobem rodinného soužití

Způsob, jakým k sobě děti přilnou, sice do značné míry podléhá tajemství alchymie mezilidských vztahů (k určitým lidem zaujímáme určité postoje, a často vůbec nevíme proč…), přesto se dá se říci, že způsob, jakým se k sobě sourozenci chovají, bezprostředně vychází z nastavení vzájemných vztahů a komunikace v rodině.

Destrukci způsobuje zejména protežování jednoho sourozence před druhým (z mladšího se stane mámin "hodný chlapeček", zatímco starší "jenom zlobí a dělá potíže"), přeceňování potřeb "zranitelnějšího" (obvykle mladšího) dítěte na úkor "méně urgentních" potřeb dítěte staršího, rozdíl v zacházení s dětmi různého pohlaví, ale zároveň také snaha zachovat "rovnost" za všech okolností. Dostane-li např. jedno dítě k Vánocům více dárků než jiné, mělo by to být celou rodinou vnímáno jako příležitost, jak projevit společnou radost z radosti hojně obdarovaného, samozřejmě za tiché zásady, že příště bude větší štědrost adresována zase druhému dítěti.

Zajímavosti:

- Pokud je věkový rozdíl mezi sourozenci větší než sedm let, hovoří se z psychologického hlediska o dvou vedle sebe žijících jedináčcích.

- Syndrom "sesazení z trůnu" nejobtížněji prožívají prvorozené děti ve věku od dvou do sedmi let nebo tzv. benjamínci, tedy děti, které si delší dobu užívali pozici nejmladšího dítěte v rodině, ale poté se přece jen ještě narodil další sourozenec.

- O ideálním věkovém rozestupu sourozenců se spekuluje. Obvykle se - navzdory hrozící žárlivosti - uvádí rozpětí dvou až tří let. Tento věk dětem umožňuje, že vyrůstají ve vzájemné blízkosti a prožívají společné radosti i starosti.

- Starší sourozenci často patří k našim prvním učitelům. Nezřídka od nich umíme první písmena či počty, ale také zavazování tkaniček nebo společenské hry.

- Sourozenci významně formují náš vztah k druhému pohlaví. V rodinách s jedináčky nebo dětmi jednoho pohlaví sehrává výraznou roli identifikačního vzoru matka nebo otec, u sourozenectví "v párečku" se na ní do značné míry podílí také bratr nebo sestra, zvláště jsou-li staršího věku.

Použitá a doporučená literatura:

Jiřina Prekopová: Prvorozené dítě, Grada 2002

Kevin Leman: Sourozenecké konstalace, Portál 1997

Vyšlo v publikaci Jak pečovat o děťátko (březen 2007, 20. aktualizace), kterou vydává nakladatelství Praxi-Media

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt