České děti ztrácejí manuální zručnost
Zatímco dříve bylo nejmenovanou součástí školní zralosti i umět si zapnout knoflíky u kabátu a zavázat tkaničku, dnes s těmito samozřejmostmi mnoho šestiletých dětí bojuje. Stejně jako s dovedností vylézt na strom nebo přeskákat lávku po jedné noze.
Odpověď hledejme v životním stylu a hře dětí
Současné "západní" děti tráví příliš málo času volnou hrou a volným pohybem. Málo také zaměstnávají ruce. To všechno je přitom pro jejich optimální vývoj nepostradatelné. Německý vědec Dieter Breithecker, vedoucí Spolkové společnosti pro podporu pohybu, upozorňuje: "Dnešní děti mají příliš málo příležitostí pro spontánní hraní, pohyb i prožívání. Jejich čas a zábava jsou povětšinou utvářeny dospělou osobou. Venku to mívá podobu organizovaného sportování, doma zase nadměrné staticky pasivní multimediální nabídky informačních technologií. Je to až tragické, když si uvědomíme, že o vývoji, zvláště v předškolním věku, platí, že co má dítě pochopit, to musí nejdřív uchopit. A smysl má pro dítě jenom to, co k němu přichází skrze jeho smysly."
Psycholog Marek Franěk z katedry ekonomie a menagemetu z Univerzity Hradec Králové dává Breitheckerovi za pravdu: "Dítě pro svůj zdravý vývoj nezbytně potřebuje, aby bylo obklopeno podněty působícími na jeho smysly. Když sedí doma a sleduje realitu na televizní obrazovce nebo na monitoru počítače, působí na něj pouze vizuální a akustické podněty, které navíc přijímá pasivní formou. Chybí potřebná interakce a navíc tyto umělé informace, přestože mohou být bohaté, neodpovídají tomu, jak svět ve skutečnosti vypadá a jak se projevuje. Dítě má k dispozici jen umělecký a technický obraz, který se vyznačuje zjednodušením a stylizací. Dochází k omezování dětské představivosti, kreativity i emocionality. Navíc se pak dítě přirozených situací často bojí, protože realitu prostě nezná."
Největší učitelka příroda
Jenže rodiče mají pro to, že děti samostatně ven příliš nepouštějí, celou řadu pádných důvodů. Nebezpečí skýtají rychle jedoucí auta, nárůst pouliční kriminality, smog atd. Navíc, životní styl se soustředí na výkon - nechat děti jen tak někde pobíhat znamená koledovat si o nařčení ze zanedbávání péče. A tak příroda mnoha dětem až osudově chybí.
Doslova ve světovém kontextu otevřel tenhle problém americký publicista Richard Louv, autor publikace "Last Child in the Woods" (Poslední dítě v lese, vyšlo v nakladatelství Algonquin Books 2005). Louv popsal jak nežádoucí proměny dětské hry, tak "vedlejší účinky" nedostatečného přímého kontaktu dětí s přírodou během dospělými neorganizovaného pobytu v ní. Poukázal na to, jak nedostatečná možnost pobytu v přírodě ohrožuje zdravý dětský vývoj. Jak se podílí na nedostatečné imunitě, snížené pohyblivosti, přibývající obezitě, ale stejně tak i na ubývající schopnosti improvizace i manuální zručnosti.
"Nejde o to, aby děti pobyt venku vnímaly jen jako jeden z bodů v nabídce zábavy, ale aby kontakt s přírodou braly jako základní životní potřebu srovnatelnou s potřebou jídla či spánku," vysvětluje Louv a připomíná jak je důležité, aby děti měly možnost nořit se do listí či hrát si s blátem, šlapat bosýma nohama po trávě i kamínkách, a to všechno pokud možno v přirozeném, nikoliv uměle vytvořeném prostředí.
Využít i možností domova a zahrady
Dětský psycholog Petr Klíma z Pedagogicko psychologické poradny pro Prahu 3 a 9 zase připomíná, že pohyblivost i zručnost lze rozvíjet i doma: "Je velká škoda, že mnoho dětí dnes v domácnostech vlastně nic moc nedělá. Většina malých dětí přece pomáhá rodičům velmi ráda. Je to sice pro rodiče pomalejší, pracnější a mnohdy s nejistým výsledkem, když děti zapojí, ale taková pomoc tátovi něco spravit či pomoci mámě s pečením, to z pohledu dětí nemá chybu. Navíc přitom dochází i k tolik důležité komunikaci a společnému prožívání."
Čímž nemá být řečeno, že bychom dětem neměli pořizovat vhodné sportovní potřeby a pomůcky (lyže, brusle, kola, švihadla…), nebo "motorické" hračky (vkládání dílků, provlékání šňůrek, navlékání korálků, sestavování dílků...). Rozhodně však není třeba to přehánět a určitě se zaměřme také na možnosti, které pro rozvoj dětské motoriky i pro spontánní pohyb, nabízí právě domácnost či zahrada.
Školky a školy hledají kompromisy
Nic jiného jim ani nezbývá. Musí se s klesající manuální zručností a pohyblivostí dětí nějak vypořádat.
"Samozřejmě o klesající šikovnosti dětí s rodiči mluvíme. Zipy a suché zipy dělají své. Jemnou motoriku při posuzování školní zralosti nicméně sledujeme především při práci s tužkou a grafickém projevu," říká dětský psycholog Petr Klíma.
Ale ani to není žádná sláva. Již v mateřských školách si učitelky všímají toho, že stále více dětí nedokáže kreslit a malovat v prostoru na čtvrtce k tomu vymezeném. Nedrží dobře tužku, neumějí tzv. vést linku. Buď na pastelku příliš tlačí, nebo naopak kreslí jen velmi zlehka, a s grafickým i výtvarným projevem mají zjevný problém.
Těchto dětí stále přibývá a dyslexie i dysgrafie patří mezi vůbec nejčastěji diagnostikované poruchy.
Klesající šikovnosti dětí chce vyjít vstříc i nové psací písmo Comenia Skript, v podstatě jakési mírně nakloněné tiskací písmo, které zřejmě brzy nahradí dosavadní písmo psací.
Psací písmo ale přece vždy bylo považováno za součást obrazu lidské osobnosti, za jakési zrcadlo duše. Není jeho zrušení jen další nežádoucí ústupek pohodlí před skutečnými potřebami dětí? Dětský psycholog Petr Klíma si to nemyslí: "Když vidím, jak obrovský důraz klade škola na písemný projev, pak se mi zjednodušené psaní docela zamlouvá. Dnešní děti již nejspíš žádný dopis jinak než na počítači nenapíšou. Může nám to být líto, ale to je tak vše, co s tím naděláme."
Dětská psycholožka Ilona Špaňhelová nesouhlasí: "Právě i psací písmo - nemá-li dítě poruchu - může být příležitostí, jak zapojit ruce i vůli a zapracovat na sobě. Což současným dětem často chybí."
|
Jak rozvíjet manuální zručnost dětí? Co doporučuje PhDr. Ilona Špaňhelová, dětská psycholožka,www.spanhelova.cz:
|
Vyšlo v časopise Děti a my 5/2011
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
