PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Na následující otázky jsem odpověděla Lence Čopákové pro časopis Betynka:

Co je v šestinedělí považováno za "normální stav"? Co se může běžně dít a maminka to může brát jako stav, který časem odezní?

Šestinedělí je jedinečné období, zvláště prochází-li jím žena poprvé. Začíná bezprostředně po porodu, jenž jeho průběh hodně ovlivňuje. Obecně platí, že ženy, které se na miminko těšily, porodily bez větších medicínských intervencí a po porodu nebyly od svého dítěte separovány, prožívají šestinedělí snáze než ženy, jejichž těhotenství a porod obnášely nějaký zásadní stres či dokonce trauma.

Jde o to, že normální vaginální porod je pro ženu a dítě nejšetrnější variantou, takže se oba po něm rychleji zotavují. (Specifickou situací jsou porody operativní. Císařské řezy jako velká břišní operace zahrnují delší náročnou a značně nepříjemnou rekonvalescenci.) Nejsou-li přítomny komplikace, dochází při spontánní porodní práci k vyplavování specifických porodních hormonů, které i na biologické úrovni výrazně podporují navázání první vazby mezi matkou a dítětem (oxytocin), zásobují rodící ženu odvahou a optimismem (endorfiny) a usnadňují obtíže spojené s kojením (prolaktin).

Přesto s sebou i normální šestinedělí přináší mnoho potenciálních potíží. Tělo i mysl ženy prochází obrovskými změnami fyzickými i psychickými, což může být spojeno s určitou přechodnou zranitelností, malátností a vnitřním zmatkem. Žena může cítit poporodní poranění, mít potíže s vyprazdňováním. Zavinuje se jí děloha, což může dost bolet. Odcházejí očistky. Nalévají se prsy a začíná kojení, které na počátku často vyžaduje hodně času a trpělivosti, včetně překonávání bolestivosti bradavek. Zvláště po prvním porodu žena také prochází změnou své identity, to když přijímá své dítě, vzdává se dosavadní nezávislosti a mění se v matku. Krátce - šestinedělí představuje velkou výzvu a je na místě počítat s tím, že žena může procházet chvílemi dočasné slabosti nebo obav, jak vše zvládne. Proměny nálad, přecitlivělost, plačtivost, pocity chaosu a nedostatečnosti jsou časté, ale ve většině případů brzy pominou.

Nejčastěji trápí šestinedělky poporodní blues. I když je to samozřejmě velmi individuální, dá se přesto poradit, jak toto období zvládnout?

Výraz "poporodní blues" se používá pro stavy výše popsané rozkolísanosti nálad a dočasné poporodní sklíčenosti, pokud se dějí výraznější a nepřehlédnutelnou měrou. Prevencí a zároveň i podporou je především dobré sociální zázemí a dostupnost praktické pomoci.

Ne nadarmo bylo šestinedělí tradičně chráněným obdobím, kdy ženy byly tak zvaně v koutě. To znamená, že se dočasně stahovaly do ústraní, byly vyvázány z běžných povinností a jejich okolí o ně pečovalo. Taková podpora a péče je i dnes prevencí mnoha problémů - v šestinedělí žena především potřebuje být nerušeně se svým miminkem i sama se sebou a mít klid na odpočinek a hlavně také na kojení. Úspěšné kojení a nepřetržitý kontakt s miminkem jsou důležitými stabilizátory poporodní psychiky.

V případě komplikovaných porodů je nesmírně důležité, aby žena měla s kým mluvit o svých skutečných pocitech, které mohou zahrnovat zklamání z nevydařeného porodu i zpracování traumatizujících prožitků z porodního sálu. V poradně se často setkávám s tím, že přicházejí ženy s podezřením na porodní depresi. Typickým příkladem jsou ty, které se těšily na přirozený porod, ale skončily pod skalpelem. Ze všeho nejdříve pak obvykle potřebují hovořit o nevydařeném porodu a o tom, jak je trápí, že selhaly ve svém úkolu přivést dítě na svět vlastní silou. Svěřují se i s tím, jak je bolí pocit osamění uprostřed vlastní rodiny, v párovém vztahu. "Pusť to z hlavy a buď ráda, že máš zdravé dítě", slýchají tyto ženy ze všech stran. Jejich bolest a zklamání nemají ventil. Je zásadní, aby okolí těmto ženám naslouchalo a situaci nezlehčovalo.

Jak rozpoznat, že to, co žena prožívá, už není v pořádku? Že se děje něco, k čemu je potřeba odborník nebo léky?

Alarmující je, pokud u ženy po porodu převládají smutné nálady, chybí radost z mateřství, dostavuje se apatie nebo dokonce agrese zaměřená na dítě nebo k sobě samé. Když žena nespí, nebo se jí chce spát přespříliš. Trpí nechutenstvím či přejídáním. Přestává být schopná běžné sociální interakce, ztrácí schopnost komunikovat, projevuje příznaky depresivního prožívání. Patří sem i pocity sníženého sebehodnocení, pocity beznaděje a v krajním případě i sebevražedné myšlenky.

Na koho se obrátit, pokud má žena pocit, že jí doma nikdo nechápe a nerozumí?

Pokud byla ženy v péči soukromé porodní asistentky nebo duly, věřím, že potřebný kontakt na psychologa či psychoterapeuta získá od nich.

Bohužel ale pracovišť, kde by se odborníci cíleně věnovali přímo poporodním depresivním stavům, u nás zatím není mnoho. Poporodní deprese dosud nebyla klinicky přesně vymezena a vyhodnocování příznaků se opírá o nejednotnou metodiku. Téma je podceňované. Souvisí to asi s celkovou malou pozorností, jakou věnujeme psychologickým potřebám těhotenství a porodu, navzdory jejich enormní důležitosti. Osobně souhlasím s názorem, že nárůst případů poporodních depresí souvisí s tím, jak ignorujeme psychologické potřeby žen v čase, kdy procházejí významnou vývojovou krizí - vstupem do mateřství.

Pokud ženy vstoupí do terapie, jak asi dlouho proces hojení trvá? A mohou pomoci léky?

Délku terapie nelze předem jednoznačně určit, každá žena potřebuje jiný čas. Záleží na jejích dispozicích i na osobní historii a samozřejmě také na jejím rodinném zázemí. Antidepresiva mohou přinést úlevu na počátku terapeutického procesu při skutečně těžkém stavu deprese, ale je třeba brát v úvahu, že léky sice oslabí a otupí bolestné symptomy, ovšem neumožňují - pokud je žena jinak duševně zdráva - léčit vlastní příčinu poporodní deprese. S tím pomáhá až šetrný psychoterapeutický proces, v němž se ženy mohou naplno otevřít, přiznat potlačované pocity a také přijmout vlastní odpovědnost za celou situaci. To když třeba zpětně pociťují, že pro nedostatek informací podcenily předporodní přípravu nebo výběr porodnice. Během terapie postupně integrují bolestné zkušenosti do svého života, získávají nový náhled, procházejí procesem smíření a odpuštění. To je vnitřně posílí a obvykle to přispěje k jejich celkovému osobnímu růstu.

Rozdělení depresivních poporodních poruch podle závažnosti:

1) Poporodní blues: Jedná se o relativně mírnou, přechodnou a nepříliš závažnou poruchu. Objevuje se v prvních týdnech po porodu a je většinou vázána na drobné nepříjemné a často se opakující události v každodenním životě. Projevuje se rozladami, neklidem, mírnými obavami drobnými interpersonálními střety nebo naopak apatií. Tyto stavy rychle mizí, trvají od několika hodin po několik dní. V jisté formě se objeví minimálně až u 50 % matek. Do jisté míry se jedná o běžné důsledky porodu a s ním spojené obtíže v každodenním životě.

2) Poporodní deprese: Nejčastěji se objevuje kolem 6. - 12. týdne po porodu. Postihuje přibližně kolem 8 - 15 % matek (tzv. feministický směr uvádí přes 50 %). Bývá podceněna a není jednotně diagnostikována. Jedná se o lehčí depresivní nálady, apatické stavy, snížení sebehodnocení, případně stavy plačtivosti a beznaděje. Většinou rychle a spontánně mizí a nebývá ani příliš nápadná. Její dlouhodobé důsledky pro vývoj dítěte i pro vztah mezi matkou a dítětem nejsou jasné. K její klasifikaci se užívá tzv. Edinburghská škála poporodní deprese.

3) Postnatální psychotické onemocnění: Objevuje se u 0,1 - 0,2 % matek v prvních 4 týdnech po porodu. Jedná se o závažné onemocnění, provázené halucinacemi a těžkými poruchami chování matky. Jde o akutní psychotický stav s příznaky polymorfního deliria a s těžkým narušením běžných činností. Objevuje se záhy po porodu.

Zdroj: Psychologie dnes

Kdo je ohrožen poporodní depresí?

Přesná kritéria takové náchylnosti nejsou k dispozici. Přesto psychologové uvažují o třech "senzitivních" oblastech:

- Problém s přijetím mateřské identity

Je nerealistické a nespravedlivé očekávat, že převažujícím rozpoložením čerstvé matky bude oslňující radost z miminka. Právě takto ovšem mateřství prezentuje a vnímá obecné společenské povědomí. Jenže náhlá změna, kterou příchod dítěte působí, bývá pro současné, od zdrojů autentického ženství odpojené matky šokem. Pokud s dítětem dočasně přerušily kariéru a opustily starý styl života, zažívají nejednou pocity ohrožení nebo ztráty identity a ocitají se ve vnitřním zmatku, s nímž si nevědí rady.

- Nezpracovaný zármutek z vlastního dětství

Mimořádnou pozornost je třeba věnovat ženám týraným nebo pohlavně zneužívaným. Potenciálně více ohroženy jsou dále ženy, které mají složitý vztah s matkou a např. mají pocit, že se o ně starala nedostatečně nebo je naopak svou péčí dusila. Náš potomek nám v podvědomí účinně evokuje přemíru pocitů, ať už pozitivních, nebo negativních, které jsme prožívaly, když jsme samy byly dětmi. Krátce - pokud má žena v sobě nezpracovanou bolest z nějaké ztráty nebo opuštění, může se tato bolest při zrodu jejího mateřství vynořit s velikou naléhavostí. Pokud naše emoční potřeby nebyly v dětství naplněny, může nám závislost našich dětí na nás připadat nesnesitelná. Je těžké dát něco, co jsme samy nedostaly.

- Reakce na těžký porod

Až příliš mnoho matek vychází z lékařsky vedeného porodu doslova zdecimovaně. Připadají si podivně prázdné a oloupené. Pro mnoho současných žen je porod bez přehánění traumatizující zkušeností, která vede ke strachu z dalších porodů a k celkovému oslabení mateřských kompetencí.

Zdroj: Robin Grille, Parenting For A Peaceful World, nakladatelství Longuewille Books 2007

Léto 2015

Zpět na Spolupráce s médii

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt