PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Nechtějme být dokonalými rodiči

Vychovávat potomky dnes obnáší mnohem větší starost než dřív, kdy se rodilo jedno dítě z druhým a rodičovství bylo běžnou, spontánní zkušeností, bez tlaku na výkon a úspěch. V současné době nezřídka pozorujeme, že s tím, jak lidé rodičovství pro jiné cíle dlouho odkládají, snaží se v něm pak naplno "realizovat". Dětská lékařka Vladimíra Obdržálková z Uherského Hradiště se ve své praxi soustředí na psychické a sociální podmínky důležité pro zdraví dětí. V předporodních kurzech nebo v pozdějších setkáváních se svými klienty hovoří o nebezpečích příliš dokonalého rodičovství:

Jste dětská lékařka, usilující o celostní přístup k problematice dětského zdraví. Co vás k rozšířenému úhlu pohledu přivedlo?

Na počátku stály moje vlastní děti. Jako matka pěti synů jsem hledala odpovědi na otázky, které se týkaly i jejich zdraví a jejich stonání. Postupně jsem začala chápat, že faktorů, které zdraví ovlivňují, je daleko víc než pozorujeme pouze na těle. Že psychiku a prostředí nelze vylučovat. Ostatně to vyplývá i z definice zdraví podle Světové zdravotnické organizace WHO: Zdraví je stav fyzické, psychické a sociální pohody. Postupně jsem pochopila, že rodina je úzce provázaný a neustále se proměňující systém a že děti jsou velmi citlivým indikátorem pozitivních i negativních změn v tomto systému. Začala jsem proto ve své praxi vedle vlastního zdravotního stavu dětí sledovat i možné disharmonie ve zdraví maminek a postupně i v širších rodinných vazbách.

Rodičovství přináší nové zkušenosti nejenom v oblasti výchovy dětí, ale také v oblasti seberozvoje rodičů. Nakolik je třeba se s příchodem dítěte soustředit právě také na sebe, na své pocity, možnosti, limity apod.?

Nalezení rovnováhy mezi potřebami a možnostmi rodičů a potřebami a nároky přicházejících dětí považuji za jednu z vůbec nejtěžších, a přitom dost opomíjených, rodičovských úloh. Je důležité, aby rodiče znali svoje sebezáchovné hranice. Jenže to je v dnešní společnosti, která klade důraz hlavně na výkon a soutěž, dost obtížné. Přesto je třeba o tuhle vnitřní pravdivost usilovat. Bez ní se totiž snadno ocitneme mimo svoje skutečné pocity, možnosti i potřeby. Překročíme vlastní limity a býváme převálcovaní nároky, které na sebe sami klademe, případně necháme naložit zvenčí. Spousta rodičů už od raného věku dítěte zavalí sebe i dítě spoustou kroužků a organizovaných volnočasových aktivit a nedbají na to, že hlavní přirozenou potřebou dětí až do školního věku je spontánní hra. Já osobně považuji jakousi férovost, upřímnost či pravdivost dospělých vůči sobě samým za klíčovou. Jen s ní můžeme udržovat jednotu myšlenek, slov a činů. A předávat našim dětem pravdivý obraz o nás, o nich samých i o světě kolem nás. Umožňujeme dětem vnímat pozitivní, ale i negativní stránky života, a učíme je, jak se vyrovnávat s barvitostí situací.

Příliš dokonalí rodiče jsou pro dítě ohrožující. Proč?

Protože dítěti pravdivý obraz o světě nedávají. Nikdo přece není a nebude dokonalý. Můžeme se o to nanejvýš snažit. Jenže oč víc se snažíme, o to větší zklamání obvykle prožíváme. Rodiče perfekcionisté se snaží zajistit svému dítěti ty nejlepší podmínky, a přitom jejich představy vůbec nemusí korespondovat se skutečnými potřebami dítěte. Snaží se vlastním úsilím vytvářet dokonale fungující rodinné prostředí, čímž však zároveň dítěti berou motivaci pro jeho vlastní snažení, pro aktivní přístup a koneckonců i pro vybudování pocitu zodpovědnosti za vlastní činy a chování. Před časem jsme řešili případ téměř roční holčičky, která vykazovala příznaky zpoždění v motorickém vývoji, nelezla, nezkoumala okolí, nestoupala si, jen seděla na jednom místě. Po podrobném prozkoumání situace jsme zjistili, že dítě vlastně vůbec nemá potřebu kamkoliv se přemisťovat, protože rodiče při sebemenším signálu ihned přiskočili a vykonali, cokoliv si děvčátko přálo. Po neurologické stránce bylo dítě zcela v pořádku. Příliš ideální prostředí, které uspokojí každou potřebu dítěte dřív, než si ji dítě stačí uvědomit, nedává možnost zažít a naučit se zvládnout běžnou frustraci, natož větší krize. Bez toho žádná osobnost nemůže vyrůst. Neusilujme proto o rodičovství bez chyb, ale o rodičovství, které se dokáže s každým nedostatkem či problémem nějak poprat.

Tomu, co znamená "dost dobré rodičovství" z pohledu pediatra, vysvětlí MUDr. Obdržálková v této rubrice opět za měsíc.

Vyšlo v časopise Miminko 9 2010

Zpět na Z ordinace pediatra

 

Úvodní stránka

Poradenství

Kontakt

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Deprese a trauma
v souvislosti s porodem

Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt