PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Léčíme své dítě sami aneb Kdy je třeba vyhledat dětského lékaře?

K největším přáním rodičů patří, aby jejich děti byly zdravé. Názory na to, jak zdraví udržovat či obnovovat, se však mohou lišit. Mezi jiným také z hlediska míry vlastní aktivity a odpovědnosti, již rodiče při péči o zdraví svých potomků uplatňují. Někteří běží do pediatrické ordinace s každým "píchnutím", jiní se maximálně snaží, aby běžné problémy zvládli svépomocí a lékařských služeb využívali jen v nutných případech. Jak ale obě situace rozlišovat? Odpovídá dětský lékař MUDr. Norbert Semenďák, který má ordinaci ve Slezské Ostravě:

Současné české pediatrické ordinace "praskají ve švech" a v některých regionech dětští lékaři chybějí. Vaše profese s sebou nese riziko přetíženosti. Jak často se stává, že za vámi přicházejí rodiče s problémem, o kterém si v duchu pomyslíte, že ho mohli zvládnout bez vás?

To číslo není příliš vysoké. Odhaduji to do 10%. Navíc naše práce je tak trochu sezónní. Jsou období většího náporu - chladné měsíce, chřipkové epidemie, a pak zase přijdou klidnější letní měsíce. Je třeba si uvědomit, že velmi malé děti do jednoho roku věku mohou mít průběh nemoci velmi rychlý. A batolátka zase nedokážou své potíže přesně sdělit. V těchto případech bych proto o zbytečných návštěvách nemluvil vůbec.

Kdy naopak lékařské vyšetření může či má počkat?

Jde o běžná onemocnění starších, tedy předškolních a školních, dětí s prvními náznaky nachlazení a lehce zvýšenou teplotou do 37,8 °C bez dalších potíží, kdy nemoc ještě není plně vyjádřena a ani lékař nemůže dát víc než jen obecná doporučení: klidový režim, nosní kapky, antipyretika při teplotě nad 38 °C. V řadě těchto případů lze jeden až tři dny vyčkat. Teprve pokud problémů přibude a objeví se bolesti v krku, bolesti uší, zvracení, bolesti břicha aj., je návštěva lékaře indikována. Zvláštní skupinou jsou samozřejmě starší školní děti a studenti, kteří někdy lékaře navštěvují účelově. V jejich případě byly výborné třicetikorunové poplatky!

S jakými pocity jako odborník přijímáte, když s vámi rodiče o vámi navržených postupech léčby chtějí diskutovat?

Takovou diskusi přijímám. Je to otázka důvěry mezi námi. S tím souvisí, že je třeba o všem otevřeně hovořit. Vzájemně se informovat, abychom našli společnou cestu. Mělo by jít o určité partnerství. Nikdo není nadřízený a podřízený. Jakmile komunikace nefunguje, je vhodnější se v dobrém rozejít. Rád si proto vyslechnu názory podložené třeba i nekonečným zdrojem informací z internetu. I když raději mám jako zdroj informací seriózní knihy nebo časopisy. Vždy ale vítám, když mi rodiče řeknou svůj názor, než aby něco konali za mými zády. Řada "mých" rodičů naštěstí už zná má doporučení při běžných nemocech, snaží se dle nich první den nebo dva postupovat a až při nezlepšení přicházejí na ošetření. Často mi na počátku jen zavolají, aby nemoc dítěte se mnou konzultovali.

Dáváte k dispozici i svůj mobil?

To záleží na zdravotním stavu dítěte, když třeba na počátku nelze odhadnout, jak se bude nemoc dál vyvíjet. Nepříjemné jsou pátky - v čase víkendů jsem rád, když mne rodiče na mobil informují. Do ordinace jinak samozřejmě volají, kdykoliv jsem přítomen.

Jaký význam přikládáte domácím návštěvám u nemocných dětí?

Doma navštěvuji pouze novorozence po příchodu z porodnice. Současný systém naší práce návštěvám doma příliš nenahrává. Navíc je v našem městě dobrá dostupnost lékařské péče včetně pohotovosti.

Je pro vás jako pro lékaře důležité znát rodinná zázemí svých malých pacientů? Nakolik považujete za důležité s rodiči hovořit o psychosociálních a psychosomatických souvislostech? Měl by pediatr pozornost rodičů stáčet tímto směrem? A stíháte to vůbec?

Myslím si, že zdraví téměř vždy souvisí s psychikou. Každá nemoc nás ovlivňuje a je námi ovlivňována. Musíme samozřejmě vyloučit jasné organické choroby, protože ukvapeným závěrem, že se jedná o psychosomatiku, se můžeme dopustit chyby. Rodič by měl být informován o postupech i plánech ve vyšetření a léčení dítěte. Musíme ho aktivně zapojit. Zjištění psychosomatických souvislostí však vyžaduje opravdu hodně času a několik návštěv. Teprve pak často nacházíme problémy v rodině (ne každý je rád a otevřeně sdělí), nebo v kolektivu ve škole. Někdy, např. v době epidemií, se tohle ale zvládá velmi obtížně.

V jakých oblastech péče o zdraví dětí by rodiče měli mít hlubší znalosti než obvykle mají? Mám na mysli znalosti, které by je osvobodily od mnoha zbytečných strachů a poskytly důležitou prevenci.

Řekl bych, že znalosti rodičů jsou dnes na dobré úrovni. Též se hodně ptají, a to je dobře. Některých informací, např. z již zmíněného internetu, ale neumějí správně využít a pomoc lékaře zůstává nezbytná. Velkým problémem je změna způsobu života nás všech. Mám na mysli přemíru pohodlí, dobré jídlo, počítač, televizi… Já, když jsem byl dítě, jsem šel ihned po vyučování "lítat" ven, a nejhorším trestem bylo domácí vězení. Dnes je tomu u řady dětí naopak. Jsme v zajetí reklamy, která nás masíruje. Rozlišit, co je zdraví prospěšné a co ne, bývá i pro odborníka mnohdy oříšek. Existuje tolik nezdravých lákadel! Stoupá nám procento obézních dětí, alergiků, chronických nemocí. Mnoho rodičů si tohle všechno uvědomuje, jenže nejsou důslední. Já někdy také ne.

Co obecně považujete za silné a slabé stránky současného způsobu fungování našich pediatrických ordinací?

Systém péče o dítě v naší republice považuji za jeden z nejlepších na světě. Nesetkal jsem se zatím s negativním názorem rodičů, kteří žili delší dobu v zahraničí. Všichni naši primární obvodní péči o dítě chválí. Je ale třeba nadále pracovat na dobré komunikaci s rodiči, aby nás spojovala vzájemná důvěra. V tom máme rezervy. Rodič nesmí mít pocit, že je odstrčený, zbytečný, že nás jen "otravuje". Na obhajobu zdravotníků chci říct: I my jsme z masa a kostí a máme své starosti, problémy, chyby. I naše děti jsou nemocné, někdy třeba mnohem vážněji, než případ, který řešíme v ordinaci, a nesmíme to dát najevo. Bývá to těžké, přetěžké. Zvláště, když i naše drobné chyby mohou mít nedozírné následky pro dítě. Řada nemocí, ty méně závažné i ty velmi nebezpečné, totiž probíhá na začátku podobně. Navíc do hry vstupují sdělovací prostředky. Jak ty někdy dokážou vystrašit! Vzpomínám si, jak v roce 2008 proběhla informace o ptačí chřipce, a následující den jsem si mohl přilepit telefon k uchu. Rodiče volali jeden za druhým, byli vystrašeni, nevěděli co dělat! Ten den jsem mohl ordinaci zavřít, protože na nic jiného jsem neměl čas. Na jedné straně mluvíme o zbytečných návštěvách u lékaře, a na druhé informujeme o závažných a nebezpečných chorobách typu meningokok či pneumokok, které mohou na počátku probíhat nevinně. Není snadné se v tom vyznat.

Vyšlo v časopise Miminko 7-8/2010

Zpět na Z ordinace pediatra

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt