PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Tříměsíční krize

Patří takový fenomén do dětské vývojové psychologie? Mnoho rodičů shodně potvrzuje, že dosažení třetího měsíce věku miminka je z jejich pohledu opravdu často spojeno s projevy nespokojenosti a obtížnosti miminka - jako by dítě skutečně procházelo nějakou krizí. Jde ale o krizi dítěte? A pokud ano, jakou roli v ní hrají rodiče? Více o tom v následující úvaze:

Cítím, jak se mi mateřství vymyká z rukou. A to jsem si už myslela, že tě konečně znám, že jsme si na sebe zvykly, že jsem začala chápat, co potřebuješ a jak si mám vykládat signály, které ke mně nejrůznějšími způsoby vysíláš…

Stojím nad postýlkou, pozoruji své tříměsíční miminko a v hlavně mám zmatek. Jako by něco důležitého přestalo fungovat. Moje holčička se chová chaoticky, dere se k prsu a chce pít, ale pak nepije a vzteká se. Rytmus, kterého jsme během šestinedělí pracně dosáhly, se vytratil, v noci se mi Lena až pětkrát vzbudí. Je protivná a plačtivá.

Co dělám špatně?, ptám se a cítím se vyčerpaná a bezmocná. Prostě mne znejisťuje, že svému dítěti nerozumím a nedokážu pomoci. Někdy jsem tak zoufalá, že rezignuji. Když nezabere ani houpání, ani zpívání, ani dudlík, ani chování, zkrátka ani dvacátý sedmý pokus o zklidnění mého mimina k ničemu nevede, položím Lenu prostě do postýlky, zavřu dveře, zhluboka se nadechnu a snažím se neslyšet, co se vedle odehrává. Jenže do dvou minut z toho mám takové výčitky, že se k zavřeným dveřím přiblížím jak spráskaný pes (silně přitom asi připomínám Lenčina staršího bráchu poté, co něco vyvedl), bedlivě naslouchám a říkám si - jestli ono na té krizi třetího měsíce, o které čtu v psychologických knihách, nakonec něco nebude?

Např. v knize "Ach jo, já rostu" holandských psychologů Hetty van de Rijt a Franse X. Plooij jsem se dočetla, že v tom zdaleka nejedu sama: "Mnoho matek a otců prochází okolo třetího měsíce věku dítěte nepříjemným obdobím. Souvisí to s vývojovým skokem, který dítě právě prodělává a který někdy mívá těžký průběh," píší tito odborníci.

Vývojová psycholožka a dlouholetá vedoucí mnichovské poradny pro nadměrně plačící kojence Mechthild Papoušková ale s takovým názorem nesouhlasí a pohlíží na stanovování tříměsíční krize jako vývojového fenoménu skepticky. Z jejího pohledu kulminuje "vývojový neklid" v dítěti daleko dřív: "Mnoho studí potvrdilo, že v křiku a neklidu dosahuje většina dětí vrcholu na konci šestinedělí, a druhá taková fáze byla vědecky potvrzena až zhruba pro období mezi sedmým a devátým měsícem, když přichází etapa tzv. separační úzkosti, kdy miminka reagují negativně na případné odloučení od primární pečující osoby nebo i jen na cizí neznámé tváře."

Jak si pak ale vysvětlit, že rodiče mají subjektivně pocit nejobtížnějšího období prvního roku právě okolo tří měsíců?

Nabízím dvě možná vysvětlení:

  • 1. Tříměsíční krize postihují zvláště rodiče nadměrně plačících miminek, kteří se v této době dostávají na hranice možností osobní snesitelnosti dětského pláče," vysvětluje Mechthild Papoušková. "Jejich zdroje a odolnost jsou v této době prostě už vyčerpány. Poradu s psychologem často odkládali, protože pláč připisovali kojeneckým kolikám, jež by po třetím měsíci měly teoreticky ustávat. Když se tak neděje, zvyšuje se u rodičů pocit zoufalství. Bylo by bývalo lepší, kdyby naši pomoc vyhledali dříve, nejlépe hned, když začali mít dojem, že jejich miminko pláče více než je obvyklé," tvrdí Mechthild Papoušková.
  • 2. Také vývojová psycholožka Heidi Kellerová, vedoucí výzkumného ústavu pro vývoj, učení a kulturu při dolnosaském Institutu pro raný vývoj v Osanbrücku, fenomén tříměsíční krize jednoznačně nepotvrzuje. Dle jejího poznání se týká pouze rodin v naší západní kultuře: "Např. v Kamerunu nebo Indii se s ničím podobným nesetkáte," říká prof. Kellerová. "Tamní rodiče se zkrátka fenoménu dětského pláče zdaleka tak nevěnují a celkově reagují na potřeby dětí mnohem spontánněji. Když miminko zapláče, je okamžitě nakojeno, navíc je neustále v blízkosti matky, často je po celý den nošeno přímo na jejím těle. Západní rodičovství je bohužel mnohem víc na distanc - děti odkládáme do postýlek, často jsou nuceny zabavovat se samy, mají méně tělesných dotyků s rodiči, jsou odkázány na hračky." Jenže ve třetím měsíci je dítě psychicky vyspělé natolik, že nejvíc touží po jediném - po komunikaci: "Dítě se už vědomě usmívá, umí napodobovat obličeje, produkuje tóny. Vysílá celou řadu signálů, které ale mnozí rodiče nedokáží správně číst. Souvisí to s oslabenou intuicí, kterou v západní kultuře používáme stále méně. O všem příliš přemýšlíme a teoretizujeme, a málo jednáme," varuje Kellerová. Z jejího pohledu se tedy jedná o především problém v komunikaci. Dítě je protivné z toho důvodu, že nikdo adekvátně nereaguje na jeho výzvy o sblížení a o "rozhovor".

Co lze udělat proto, aby výše popsané problémy vztah rodičů a děti nenarušovaly? Mechthild Papoušková doporučuje především klid: "Rané rodičovství by mělo být hájenou dobou, kdy rodiče a děti věnují svou hlavní energii především sobě navzájem. Vše by se mělo řídit potřebami miminek, jimž by se dospělí měli dočasně zcela přizpůsobit. V tomto věku ještě nemá smysl kdovíjak plánovat program nebo přihlašovat dítě do umělých aktivit typu plavání kojenců. Ti totiž potřebují pravidelně minimálně třikrát přes den spát a pokud se musí přizpůsobovat vnějšímu programu, zvláště spojenému s cestováním, bývají z toho rozladění," připomíná Mechthild Papoušková.

Zaraženě přiznávám: V době, kdy jsme s Lenou řešili její tříměsíční krizi, jsme i my změnili dosavadní program. Přihlásila jsem Lenu a sebe do pravidelných středečních setkáváni matek s miminky v mateřském centru, která se konají od 9 do 11 hodin, tedy opravdu v čase, kdy jinak dcerka usíná…Že bych si za ty potíže mohla sama? No dobře, chci se přizpůsobit potřebám svého miminka, na druhou stranu ale občas přece taky potřebuju vypadnout mezi lidi! Budeme tedy hledat rozumný kompromis. A snad se nám snad podařit, co Mechthild Papoušková zdůrazňuje: "Po třetím měsíci se miminko stává otevřenějším, začíná reagovat a být dospělému komunikačním partnerem. Období okolo třetího až čtvrtého měsíce života dítěte by mělo patřit k nejkrásnějším, jaká rodiče s miminkem kdy prožívají."


Foto: Kristina Baudyšová

Máte nadměrně plačící miminko?

Nejčastěji používaným diagnostickým systémem nadměrného pláče miminek se stal tzv. "zákon tří" Dr. Wessella a kol., podle něhož jde u dítěte o excesivní pláč tehdy, pokud trvá déle než 3 hodiny denně, více něž 3 dny v týdnu a více než 3 týdny v měsíci.

Poradny pro nadměrně plačící miminka fungují v ČR zatím málo, nejčastěji při pediatrických ordinacích. Lze se ale po telefonu či osobně poradit s týmem odborníků ve FN Motol v Praze, kteří pracují s rodinami s plačícími miminky v rámci Střediska rané péče ve speciální poradně. Rodinám se zde věnuje psycholožka s výcvikem v dané problematice, a to i za pomoci speciálních metod (video-analýza interakce).
Kontakt: 224 433 790/791

Více informací k tématu přináší také kniha "Chování dítěte raného věku a rodičovská péče" autorů J. Ditrichové, M. Papouškové a K. Paula, kterou vydalo nakladatelství Grada v r. 2004.

Vyšlo v časopise Rodiče 7-8/2009

Zpět na překlady

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt