PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Otcové u porodu - přínos i riziko

Michel Odent, Francie / Velká Británie

Je přítomnost otců při porodu vhodná a bezpečná? V roce 1979 formuloval známý lékař a porodník Michel Odent ve své knize "Zrození člověka" následující vizi: "Společnost kolem nás se změní k lepšímu, až miliony mladých mužů budou svědky zrození svých dětí, budou se jich dotýkat a koupat je ve vaničce." Stojí si doktor Odent za podobným tvrzením i dnes, nebo časem objevil i jiné souvislosti, které někdejší jednoznačnou podporu otců při porodu staví do nového světla?

Ještě před sto lety, kdy se většina dětí rodila doma, byla otázka, zda přítomnost otce u porodu představuje nějaké riziko, považována za bezpředmětnou. Tehdy přece všichni věděli, že rození dětí je výhradně "ženská záležitost". Manžel měl snad jen jediný praktický úkol: Aby nějak využil hodiny čekání, vařil vodu, avšak do porodu se téměř nikdy nezapojoval. Na počátku 21. století o významu role otce pro dobu těhotenství i vlastního porodu již nikdo nepochybuje. Většina žen si přítomnost svého muže při porodu přeje a některé si porod bez partnera dokonce ani neumějí představit. Porodnické systémy většiny vyspělých států světa s otci na porodních sálech počítá a mnohde jsou dokonce vysloveně vítáni. Pohled na věc se tedy změnil, avšak vlastní podstata problému stále uniká. Proč? Protože jde o jev nesmírně komplikovaný a optimální interpretace je možná pouze v historických souvislostech.

Připomeňme si, že fenomén mužů u porodu se začal nečekaně rozvíjet v nejvyspělejších zemích světa v průběhu šedesátých let dvacátého století. Tehdy začala nová generace žen vyžadovat, aby je otec dítěte při porodu podpořil. Takové požadavky vyjadřovaly ženy zhruba od té doby, kdy se porody počaly přesouvat do stále větších a větších ústředních nemocnic, v nichž rodičky postrádaly intimitu a sociální zázemí. Shodou okolností šlo rovněž o dobu, kdy se rodina z hlediska počtu svých členů stále více redukovala, a to až na nukleární rodinu. Pro matku se otec dítěte stal víceméně jedinou důvěrně blízkou osobou, protože poslání porodních asistentek, původně poskytujících individuální podporu každé rodičce, bylo rozmělněno v lékařském modelu porodnické péče. Pamětníci těchto proměn v porodnictví si jistě vzpomenou, s jakou pohotovostí s příchodem prvních tatínků na porodní sály nejrůznější teoretici vyhlašovali nové doktríny. Například kolem roku 1970 jsem často slýchával, že účast otce posílí vazby mezi partnery, a tím se sníží rozvodovost. Slyšel jsem také, že přítomnost otce jako důvěrné osoby usnadní porod a přinese snížení počtu porodů císařským řezem…

O třicet let později však začalo nové období v dějinách porodnictví. Od striktně lékařsky pojatého modelu porodnictví se pozvolna navracíme k modelu sociálnímu, v němž hraje klíčovou roli poskytovatele péče opět porodní asistentka. Její role je podpořena vědeckými důkazy a vědecký přístup mimo jiné způsobil i novou vlnu zájmu o zkoumání environmentálních faktorů v perinatálním období. Například jsme na základě celé řady prospektivních randomizovaných studií zjistili, že prostředí vybavené elektronikou porod spíše ztěžuje a na perinatální statistiku má (kromě zvýšeného výskytu porodů císařským řezem) pramalý vliv.

Současný souboj mezi dvěma porodnickými modely, a tedy i krize vyvolaná metodami výzkumu založenými na důkazech, představují z hlediska zkoumání fenoménu otců u porodu jedinečnou příležitost znovu přehodnotit všechny teorie a předpojaté názory a provést inventuru problému z hledisek, která zde hodlám čtenářům předestřít.

Pokud jde o účast otce na porodu, musíme si položit minimálně tři otázky:

  • Působí přítomnost otce na porod pozitivně nebo negativně?
  • Může účast otce na porodu ovlivnit pozdější sexuální život partnerů?
  • Dokáží se všichni otcové vyrovnat se silnými emocionálními reakcemi způsobenými účastí na porodu?

Vliv přítomnosti otce na porod

Otázku vhodnosti otců u porodu zpravidla klade často ten, kdo si ještě vzpomíná, jaké to bylo, když rodičku doprovázela pouze zkušená porodní bába a starala se o ni s mateřskou laskavostí a rozvahou. Není naším cílem nalézt na tuto otázku odpověď, nýbrž analyzovat nejrůznější důvody, proč je odpověď tak nejednoznačná.

Existuje mnoho rozdílných partnerských dvojic. Liší se délkou společného života, stupněm intimity vztahu a mnoha dalšími okolnostmi. A také existuje mnoho typů mužů, co se postojů při vlastním porodu týká: Někteří zachovávají klidnou hlavu, i když porodní bolesti vrcholí, jiní mají sklon chovat se jako pozorovatelé, vůdcové či ochránci. V momentě, kdy žena během porodu redukuje intelektuální aktivitu neokortexu a působením hormonální činnosti odchází "na jinou planetu", se spousta mužů nedokáže oprostit od vlastní racionality.

Mezi verbálním projevem a řečí těla těhotných žen existuje častý protiklad: Slovně je většina moderních žen neústupná v tom, že při rození dítěte potřebují podporu otce. V den porodu mohou tyto ženy nonverbálně dávat najevo pravý opak. Pamatuji se na porody, které postupovaly pomalu až do chvíle, kdy otec musel z nějakého důvodu neplánovaně odejít (například aby něco koupil, než zavřou obchody). Jakmile odešel, začala rodička skutečně rodit - křičela, zaujímala svérázné polohy a poté se odebrala do koupelny, kde se po sérii silných kontrakcí (říkám tomu "fetus ejection reflex") dítě konečně narodilo.

Když hovořím o významu přítomnosti otců u porodu, musím vzít v potaz rovněž zvláštnosti každého stádia porodních bolestí. Ve třetí fázi mají muži často nutkání být aktivní přesně v okamžicích, kdy by rodička neměla dělat nic jiného než se v klidu a v teple dívat dítěti do očí a dotýkat se ho. Všechno, co ji od toho odvádí, brání vyplavování oxytocinu a tím porodu placenty…

Změněný sexuální život

Otázkou vlivu společně prožitého porodu na manželskou sexualitu otevíráme komplexní téma sexuální přitažlivosti. Sexuální přitažlivost je obestřená tajemstvím. Toto tajemství hraje svou roli při budování a rozvíjení sexuálního vztahu.

Kdysi byla matka bohyní. V oné době byl porod pro muže záhadou. Měl jsem kdysi příležitost hovořit s několika ženami o tom, jak rodily své děti na konci 19. století. Bylo pro ně nepředstavitelné, že by je při porodu sledovali jejich manželé. "Co by se stalo s naším sexuálním životem?" byla jejich nejčastější reakce. Dnes jsem překvapen z partnerských dvojic, které se - ač působí jako vcelku harmonický pár - rozvádějí po několika letech od porodu. Zůstávají dobrými přáteli, nedokáží však již být sexuálními partnery. Jako by porod dítěte posílil jejich přátelství, ale zároveň narušil jejich sexuální vztah. A jiné dvojice tvrdí pravý opak - teprve společně prožitý porod jim umožnil rozvinout vzájemnou sexualitu v plnosti.

Postpartální deprese u otců

Téměř ve všech případech muži potřebují čas, aby se z prožitého porodu vzpamatovali. Nemám zde na mysli porody, při nichž se rodičky za působeni epidurální analgézie dívají na televizi, nýbrž porody, při nichž ženy spoléhají na působení přirozených porodních mechanismů a vlastních hormonů. Nikdy by mě nenapadlo klást takovou otázku v době, kdy jsem měl porodnické zkušenosti pouze z klinického prostředí. Po klinickém porodu, který probíhá podle nemocnicí daných pravidel, se otce nikdo neptá, jak se cítí.

Když jsem ale po dvou nebo třech dnech navštívil rodinu po porodu doma, viděl jsem obvykle šťastnou a činorodou matku pečující o novorozence, avšak po dotazu na otce následovala překvapivá odpověď. Bylo totiž téměř pravidlem, že otec ležel v posteli s tím, že ho bolí hlava, záda, zuby, případně má chřipku nebo se jednoduše "zhroutil", jak mi nejedna rodička vysvětlila. Jsem blízek tomu prohlásit, že mužská postpartální deprese je po spontánních přirozených porodech mnohem častější než ženská, i když dosud není klinickou jednotkou.

Mužská postpartální deprese mi připomíná fakt, že mnoho kultur má rituály, jejichž smyslem je ventilovat emocionální reakci otce na porod. Rituály patří k strukturním základům kuvády (couvade = antropologický pojem, původní francouzský význam znamená sezení na vejcích v hnízdě). Tyto rituály, stejně jako další místní zvláštnosti, zaměstnávají otce, zatímco žena rodí. Posledním příkladem kuvády byl výše zmíněný muž, který celé hodiny trávil vařením vody.

Nemohu si nevzpomenout, jak mnozí moderní mladí muži stráví dlouhý čas sestavováním vypůjčené přenosné porodního nádoby, až se nakonec dítě narodí dřív, než je nádoba hotová. Nejedná se náhodou o znovuoživení kuvády?

Cílem tohoto článku v žádném případě není zpochybňovat odhodlání mužů doprovázet ženy k porodu nebo přínos takového doprovodu, pokud si jeho vhodností jsou oba partneři jisti. Mým úmyslem pouze je nastolit otázky a inspirovat jednotlivé páry k hledání optimálních odpovědí. Nastávající rodiče by zkrátka měli vědět, že věci týkající se scénáře jejich porodu jsou někdy mnohem komplikovanější než se na první pohled zdá.

Více informací lze najít na www.birthworks.org/primalhealth

Spoluautorství: Otakar Flégr. Převzato z časopisu Deutche Hebammenzeitschrift, 7/2002 s laskavým svolením redakce. Vyšlo v časopise Aperio I/2004.

Zpět na překlady

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt