S dítětem odešla láska Bernhard Kalicki, Německo Nedávná psychologická studie, provedená v Německu, prozradila překvapivou skutečnost: V prvních pěti letech po porodu dítěte dochází mezi jeho rodiči v nadpoloviční většině případů k narůstajícím konfliktům, které vedou k rodinné krizi nebo dokonce k rozvodu. Zmíněná studie však prozradila i něco dalšího: Na nelehké změny spojené s příchodem dítěte na svět se lze dopředu připravit a případné krizi lze cíleně předcházet. Žijeme ve společnosti, která okolnosti vzniku nové rodiny staví spíše na okraj společenského zájmu, ale pokud se o něm např. v médiích hovoří, bývá nezřídka líčen jako romantické a šťastné období, v němž se mladí manželé především radují z příchodu svého potomka. Realita přitom často vypadá docela jinak. Když se dítě narodí, vyžaduje velmi náročnou péči, a pokud tato péče z nějakého důvodu selhává nebo se nedaří, dochází mezi rodiči ke konfliktům a sporům. Ubývá času na sdílení myšlenek a potřebnou komunikaci. Řídne četnost sexuálního kontaktu, což vadí zejména mužům. Ženy si zase stěžují na nedostatek projevů něžnosti a pozornosti od svých partnerů. Účastníci zmíněné studie se v mnoha případech shodli na tom, že byli záhy po porodu zklamáni z postoje svých manželských nebo partnerských protějšků a že po pěti letech rodičovství pociťovali značné ochladnutí vzájemné lásky. V mnoha případech se rovněž cítili zaskočeni mírou povinností a stresu s příchodem dítěte na svět spojených. K deziluzi přispívá společenské nastavení Studie nazvaná "Z milenců rodiče" (Paare werden Eltern, LBS Familien-Studie, Opladen 2002) přitom nesledovala jen změny kvality vztahů mužů a žen v době po porodu prvního dítěte, nýbrž zároveň také příčiny, proč k negativním změnám dochází. Vyšlo najevo, že jedním z nejzásadnějších důvodů pro vztahové problémy je situace, kdy se mladí lidé po předchozích letech rovnosti a rovnoprávnosti, kdy oba mohli bez omezení realizovat své pracovní i mimopracovní aktivity, ocitají v rolích, jež jsou jim diktovány letitými a dosud převažujícími společenskými stereotypy. Na porod je všeobecně nahlíženo jako na důvod, pro který má žena přerušit nebo ukončit svoji dosavadní pracovní kariéru, a muž naopak zvýšit svoje pracovní úsilí mimo domov, aby čerstvou rodinu řádně ekonomicky zajistil. Zejména vzdělané ženy se s touto radikální změnou obtížně smiřují. Vyčítají mužům, že péči o dítě přenechávají výhradně na jejich ženských bedrech a nechtějí slyšet, pokud si jejich partneři stěžují na to, že dítě radikálně a ne vždy vítaným způsobem změnilo i jejich život. Zatímco dříve mohli po náročném pracovním dni odpočívat nebo vyrazit za zájmovými aktivitami, nyní na ně doma čeká jen neklid a nepořádek spojený s péčí o dítě, ale především špatně naladěná nebo depresivní žena… Jako své hlavní problémy uváděli respondenti výše zmíněné studie následující:
Studie ukázala, že míra zklamání a deziluze byla ve všech případech určena mírou, očekávání, s nímž mladí lidé do rodičovství vstupovali. Pro jejich subjektivní pocity bylo tedy zásadní, s jakými osobními očekáváními, cíli a také rodičovskými kompetencemi do role rodičů přicházeli. Je samozřejmě nutno zmínit i fakt, že úspěch ve zvládání rodičovských povinností ve všech případech záležel též na vlastnostech dítěte (např. hyperaktivní nebo nemocné děti situaci podstatně znesnadňují) a na případné pomoci zvenčí, které se některým párům dostává např. od rodinných příslušníků, od přátel nebo i od placených pomocníků (babysitteři, uklízečky apod.) Není bez zajímavosti, že většina respondentů se shodla v tom, že jim zaujímání tradičních rolí v rodičovství není vždy příjemné a že by se mu i rádi vyhnuli, avšak nevědí, jak z něho ven, když společnost není zatím na jiný než tradiční model rodinného fungování nastavena. Když už se kvůli dítěti jeden z manželů má vzdát práce, bývá to muž, protože ve většině případů lépe vydělává. Pro ženu je návrat do práce o to obtížnější, že např. jen těžko hledá místo se zkráceným úvazkem. S přípravou na rodičovství je třeba začít, než se dítě narodí Ve své analytické části si studie kladla za cíl najít a pojmenovat faktory, které mohou posloužit jako prevence partnerských konfliktů v raném rodičovství. Následující otázky by tedy mladé páry měli řešit ještě dříve, než se dítě narodí: Jaký hlavní cíl každý z nás v životě sleduje? Nastávající rodiče by si měli upřímně odpovědět na otázku, co od svého života očekávají, co je pro ně nejdůležitější a jakých cílů chtějí dosáhnout. Jsou plány, které se dají realizovat pouze v období bezdětnosti, jiné lze uskutečnit i s dítětem a ještě jiné výhradně v rámci rodičovství. Bývá přínosné zamyslet se nad žebříčkem vlastních priorit a upřímně si odpovědět na otázku, kde a jestli vůbec do něj rodičovství zapadá. Pro děti je samozřejmě ideální, když právě ony zaujímají ve stupnici žádoucích hodnot přední místo. Máme o rodičovství reálné představy? Tušíme, co obnáší? Nežijeme v příliš romantických představách? Mnoho mladých lidí nemá od doby vlastního rodičovství s miminky a batolaty naprosto žádné hlubší osobní zkušenosti. V mediálních reklamách vystupují jen děti spokojené a pravdu má přísloví, které tvrdí, že starosti rodičů pochopí pouze jiní rodiče… Vystřízlivění z romantických představ bývá bolestné: I německá studie potvrdila, že většina mužů i žen plánovala po určité době, nezbytně dlouhé pro péči o dítě, návrat do práce, ale realita byla jiná. Zatímco muži pracovali s příchodem otcovství zpravidla více než před porodem, u žen tomu bylo přesně naopak (viz. tabulka):
Víme něco o tom, jakou péči potřebuje novorozenec? Informovanost o specifických dovednostech, které je zapotřebí si osvojit v souvislosti s péči o dítě, je důležitým předpokladem pro zvládnutí rodičovství. Rodiče v této souvislosti velmi oceňují zejména předporodní kurzy a také dostupnost kvalitní literatury, která přináší např. informace o psychologii dítěte, dětských nemocech, o stravě apod. Jak máme řešit konflikty, které mezi námi případně nastanou? Péče o dítě je náročná a rodiče si nezřídka sáhnou na dno svých sil. Bývají nevyspalí, ztrápení nedostatkem času na sebe, podráždění. Svou případnou nespokojenost nebo hněv projevují mnohem snáze a spontánněji než v jiných situacích. Největší nebezpečí se skrývá v neochotě nebo neschopnosti partnerů domluvit se a chtít vzniklé konflikty vyřešit. Pokud oba nebo i jen jeden z partnerů zabřednou do destruktivních modelů chování, bývá řešení konfliktů obtížné nebo nemožné. Nejdůležitější je proto ochota se domluvit, a to za všech okolností. Pokud partneři nejsou schopni si techniku "konstruktivních sporů" osvojit sami, mají možnost vyhledat odborné psychologické poradenství. Jak si můžeme zachovat vzájemnou úctu a lásku navzdory všem stresům spojeným s péčí o dítě? Většina respondentů se shodla v názoru, že kde je vůle, tam je cesta, a naopak. Základním předpokladem je snaha druhého pochopit a samozřejmě také dovednost odpouštění. Modelovým příkladem sporu, který může odeznít rychle a bez následků, ale také způsobit dlouhé dny "tiché domácnosti" je např. situace, kdy se muž vrátí unavený z práce domů a žena jej ihned zahrne svými problémy a žádá o chvíli pozornosti a popovídání. Podrážděný muž ji spontánně uzemní s tím, že má svých starostí dost, a poté si např. pustí televizor. Pokud žena dokáže počkat a dopřeje muži chvíli relaxace, lze předpokládat (pokud on ji má rád a nepatří k chorobným sobcům), že si na ni za chvíli přece jen najde čas. K tomu, aby partneři dokázali jeden druhého pochopit, někdy bohatě stačí, když si v duchu na chvíli vymění své role. Mužům obvykle naskočí husí kůže z představy celodenní péče o mimino a domácnost, ženy zase v raném mateřství obvykle netouží po stresech v manželově firmě. Německá studie přesto potvrdila, že největším problémem je, pokud oba světy zůstanou příliš dlouho odděleny, protože partneři v takovém případě většinou po určité době ztratí jeden pro druhého pochopení a s ním i chuť sdílení a vzájemnosti. Dr. B. Kalicki, 1966, je německý psycholog a jeden ze spoluautorů studie popisované v textu. Žije a pracuje v Mnichově. Zkráceno podle časopisu Psychologie Heute 9/2003 s laskavým svolením redakce. Vyšlo v časopise Aperio II/2004. |
Vývoj člověka od narození Na cestě ke spokojenému porodu Deprese a trauma Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment AZ RODINA.cz |
||||||||||||||||||
Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt | |||||||||||||||||||