PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Učit se od sebe a vidět společný cíl

Angelika Ensel, Německo

V České republice prozatím není zvykem, že by si ženy do porodnice přivedly "svoji" porodní asistentku. V jiných státech EU jsou ovšem porody s vlastní porodní asistentkou na vzestupu. To samozřejmě souvisí s tím, jak tam přibývá porodních asistentek se soukromou praxí, které nabízejí individuální a osobněji pojatou celostní porodnickou péči. Doprovod vybrané porodní asistentky do porodnice, kde je v záloze kompletní lékařský servis a případně i specializovaná dětská klinika, se pro mnoho žen jeví jako ta nejlepší kombinace z aktuální nabídky porodnických služeb. Z pohledu klinického personálu ovšem nejde zrovna o snadnou situaci. Více o tom lze najít v našem článku, který v českých podmínkách může čtenáře přivést i k lepšímu chápání problematiky vztahů mezi tzv. klinickými a tzv. soukromými porodními asistentkami.

Předsudky a projekce

Závist, zlost, vzájemné posuzování i předsudky a projekce - to vše někdy ztěžuje či dokonce znemožňuje spolupráci dvou různých typů porodních asistentek. "Klinickým" porodním asistentkám zaměstnaným v nemocnici se může zdát, že si porodní asistentky na volné noze vybírají tu lepší část klientely. Přicházejí do porodnice s předem vyselektovanými rodičkami a přicházejí do styku s mnohem menším počtem porodů s patologickým průběhem. "Externí" asistentky se navíc starají vždy pouze o jedinou svoji zákaznici. Jejich porody probíhají v příjemnější atmosféře a přinášejí relativně větší příliv pocitu pracovního úspěchu. Navíc jsou externistky méně kontrolované. Přitom mají k dispozici infrastrukturu sálu pro první dobu porodní, o niž se jinak nemusejí starat. Klinické porodní asistentky naproti tomu musejí pečovat o všechny přítomné rodičky a zároveň organizačně zajišťovat provoz oddělení. Jsou mnohem těsněji zapojeny do přísné nemocniční hierarchie, vydělávají méně peněz a svou práci často nemohou přizpůsobit ideálu porodní péče, i když by si to třeba přály. Monika Arndt, vedoucí porodní asistentka z německého Wuppertalu s dvacetiletou zkušeností z koordinace dvou systémů péče porodních asistentek, říká: "Stává se bohužel velmi často, že zástupkyně obou skupin svou práci vzájemně znevažují. Klinické porodní asistentky si například stěžují, že externí asistentky vystavují rodičky zbytečnému riziku, když nenastřihávají hráz, nebo že novorozenec má acidózu, protože asistentka s porodem příliš otálela. Je pro ně vrcholem nezodpovědnosti, když externí asistentka nechá rodičku tři hodiny bez CTG. Porody externích asistentek navíc nezřídka trvají déle a blokují sál, což způsobuje organizační potíže. Nezávislé porodní asistentky zase svým kolegyním závidí pevný zaměstnanecký poměr a finanční jistotu, pravidelnou pracovní dobu a tedy i volný čas, a rozhodně také menší dávku odpovědnosti. Klinické asistentky po službě skutečně mohou odejít domů a dlouhotrvající porod jen předají další směně..."

Animozita negativně ovlivňuje pracovní atmosféru

Oba tábory porodních asistentek se potýkají se vzájemným nepochopením, které ztěžuje jejich spolupráci a kalí pocity nastávajících rodičů. Pokud se klinické asistentky vypořádávají s myšlenkami typu "Externistky mají svá privilegia, berou nám práci a my jim jen přisluhujeme", pak někdy vzniká dokonce i strach s externími asistentkami jakkoliv spolupracovat. Není to ale opodstatněné. Simone Uth, dříve asistentka na klinice, nyní samostatná a docházející s rodičkami na tutéž kliniku, říká: "Když mám rychlý, bezproblémový porod, myslím si, že získávám snadno vydělané peníze. Když ale s jednou klientkou strávím 20 hodin a sotva stojím na nohou, skoro mívám chuť se na takovou práci vykašlat. Klinické asistentky se našemu jinak orientovanému způsobu práce posmívají. Dívají se na nás kriticky, a když se nám něco nedaří, vždycky se najdou ty chytré, které všechno vědí lépe. Znají ale naši práci jen povrchně, soudí něco, s čím samy nemají žádnou zkušenost."

Odlišný způsob a metody práce externích porodních asistentek jejich kolegyně z kliniky skutečně nezřídka svádí ke znevažování a marginalizaci samostatné terénní a externí práce. Samostatným porodním asistentkám se tak často nedostává pochopení pro námahu a nasazení, kterým jsou vystaveny. Obětují hodně ze svého soukromého života a volného času. Osobnější vztah k rodičce je náročnější a více se od něj očekává. Rodička, která si najde "svou" porodní asistentku, na ni logicky má své vysoké nároky. Takovou práci nelze dělat bez přesvědčení, že jde o životní poslání. Při tom všem je externistka vystavena všem rizikům spojeným s podnikáním a musí neustále přemýšlet dopředu a plánovat.

Třecí plochou mezi oběma tábory je rovněž vztah obou skupin ke klinickým lékařům. Externí asistentka má vůči lékaři více práv, není povinna se klinické hierarchii oddaně přizpůsobovat a poslouchat příkazy nadřízených. Klinické asistentky naproti tomu musejí často dělat věci, o kterých třeba nejsou úplně přesvědčené. Jsou vystaveny většímu tlaku svého pracoviště. Když sledují práci externích, bývají konfrontovány se svým vlastním ideálem, a i to může vyvolat závist.

Vzájemná úcta a spolupráce by všechno vyřešily

Respekt a dobrá spolupráce obou táborů by přitom služby rodičkám jenom obohatila. Stačilo by, kdyby si klinické a externí asistentky vzájemně věnovaly více uznání a kdyby byly lépe informované. Zde pomůže jen maximální otevřenost a citlivost pro opačný tábor. Jen tak mohou obě strany navázat konstruktivní spolupráci a vzájemně se jedna od druhé učit.

Nezávislé porodní asistentky častěji přicházejí s novými trendy, například s homeopatiky, s cvičením na míči nebo s vedením porodu ve vertikální poloze. Mohou odstartovat pozitivní novinky v péči o rodičky. Klinické asistentky si tak mohou nové metody snáze osvojit a s podporou externích kolegyň je snadněji prosazovat vůči lékařům. Poznání toho, v čem spočívá kvalita práce druhé strany, buduje důvěru.

Při práci nastává řada situací, kdy jsou obě skupiny na sebe vzájemně odkázané a potřebují pomoc druhé strany. V takových situacích je uznání a respekt základním předpokladem. Pokud externí asistentka dříve nepracovala v týmu nemocnice jako zaměstnankyně kliniky, potřebuje určitý čas na zapracování. Uznání klinických kolegyň si navíc musí "zasloužit".

Samostatná porodní asistentka Andrea Sturm to popisuje takto "Zprvu mě klinické plísnily kvůli každé maličkosti. Snažila jsem se to s pokorou přijímat. Nyní mi už hodně pomáhají, například mi píšou CTG. Důležité je, že spolu komunikujeme a odpovídáme si na otázky, to ostatní přijde později." Někdy klinika externí porodní asistentku zaměstnává na nějaký minimální úvazek a očekává se, že bude na oddělení pomáhat. Vyžaduje to neustálou změnu role, nicméně pro spolupráci a pro přístup k rodičce, o kterou se taková asistentka stará, je to velice přínosné.

Je velkou výhodou, když externí asistentka zná prostředí kliniky jako bývalá zaměstnankyně. Dokáže pak klinickým asistentkám vypomáhat, zvláště když jsou ve službě samy. Zná totiž rutinní činnosti, vidí, kde je třeba přiložit ruku k dílu, vstává, jakmile se ozve zvonění. Na oplátku se jí dostává podpory třeba tak, že se kolegyně na klinice postarají o její rodičky při příjmu a provedou první vyšetření, takže ona může do porodnice přicházet až v rozběhnuté fázi porodu. V této souvislosti patří k dobré spolupráci i to, že samostatné porodní asistentky své rodičky předem připraví na nemocniční prostředí a na setkání s tamními klinickými asistentkami. Rodička si pak nepřipadá opuštěná ani když její externistka dorazí později.

Kde hledat řešení pro dobré vztahy

Vzájemná pomoc má však i náročné finanční aspekty. Na menších klinikách s menším personálním obsazením se často stává, že jsou externí porodní asistentky povolány, aby poskytovaly péči a za svou práci právně odpovídaly. Porody prováděné externími asistentkami, však vypadávají ze statistiky nemocnice a ohrožují pracovní místa klinických asistentek. Zaměstnané asistentky stojí před dilematem mezi standardy kvality vlastní práce a hrozící ztrátou místa.

Jak v takové situaci zavést harmonické soužití externích a interních pracovnic? Každý začátek je těžký, je důležité, aby externí asistentka byla na oddělení přijímána kladně. Dalším předpokladem je korektní chování lékařů a zejména primáře. Někdy si lékaři externí asistentky nadbíhají, protože do porodnice přivádějí klientky. Externistky pak užívají určitých privilegií, což u klinických asistentek vzbuzuje závist a vztek, protože nerovný přístup implikuje znevážení práce druhé strany. Externí asistentky nesmějí mít žádná privilegia! Rovné zacházení znamená stejná práva a povinnosti pro obě skupiny. Konkrétně např. musí platit, že i externí asistentka je povinná volat k porodu lékaře, pokud je to na klinice zvykem. Dále musí mít celý tým možnost vyjádřit se k tomu, kdo může či nemůže být externí asistentkou. Jestliže např. primář přivede do porodnice asistentku bez domluvy s týmem, jenom proto aby porodnice mohla vykázat lepší statistiku porodnosti, vyvinou se velmi rychle konflikty. Společná organizace oddělení musí mít přesně definovaná pravidla. Patří k tomu povinnost konat práce jako čištění, uklízení, doplňování materiálu na pokojích i povinnost informovat o nových skutečnostech. Někde mají externí porodní asistentky nejen rámcové smlouvy s nemocnicí, ale také dílčí smlouvy s oddělením, kde rodičky tráví dobu bezprostředně před porodem, a tyto smlouvy upravuje všechny konkrétní náležitosti spolupráce.

Pro úspěšné působení externí asistentky na klinice je rozhodující její vlastní kvalifikace. Na klinice, kde pracuje Monika Arndt jako vedoucí porodní asistentka, musí externí asistentka prokázat zkušenosti z klinického prostředí, to znamená alespoň dva roky praxe jako zaměstnankyně, případně musí být týmu známá z dřívějšího působení. Pokud chce vést porody samostatně, musí nejprve v týmu odpracovat 80 hodin, aby se seznámila s organizací oddělení i s veškerou administrativou. Musejí být ve stavu a znát rutinní provoz. Po půlroční zkušební době se rozhodne. K jednolitosti týmu přispívají společná školení a (dobrovolná) účast externích asistentek na vizitách.

Klinické asistentky zůstávají hlavní oporou porodnické péče

V poslední době lze vysledovat trend zhoršování pracovních podmínek klinických porodních asistentek. Pracovní místa se ruší a práce v porodnicích se stává více byrokratickou. Externí asistentky jsou pro nemocnici finančně výhodné. Mnoho klinických porodních asistentek se dnes ocitá dokonce v situaci, kdy jsou nuceny se stát samostatnými porodními asistentkami, často ze dne na den. Existují kliniky, které zaměstnávají na plný úvazek pouze jednu porodní asistentku, ostatní mají úvazky na minimální čas a fungují zároveň jako externí porodní asistentky. Taková organizační konstrukce je ale katastrofální. Dochází k situacím, kdy porodní asistentky pracují v různých rolích i 20 hodin denně, a to není v souladu se zákonnými předpisy. Vedle toho nemocnice své asistentky vypisují na ranní a odpolední směny, zatímco externí asistentky musejí zastat noční směny. Jestliže má potom externí asistentka svůj porod v dopoledních hodinách, je otázka, jestli u něj může asistovat a kdo jej bude účtovat. Nevýhodný poměr interních a externích asistentek je podle Moniky Arndt ke škodě interních, klinických asistentek, protože to jsou právě ony, kdo drží porodnický systém jako celek, na což by se při celkovém hodnocení nemělo nikdy zapomínat.

Dr. Angelica Ensel je porodní asistentka a etnoložka. Pravidelně přispívá do několika odborných časopisů.

Zkráceno podle časopisu Deutsche Hebammenzeitschrift 3/2004 s laskavým svolením redakce. Vyšlo v časopise Aperio I/2005.

Zpět na překlady

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt