PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví
odkaz na home

Kolik informací a jaké potřebují ženy před porodem?

Odpovídá porodní asistentka Věra Nováková z Brandýsa nad Labem:

Býváme svědky dvou extrémních postojů: Někdo se domnívá, že ženy by v čase těhotenství měly usilovat o maximum informací, jiní zastávají názor (do druhé skupiny patří např. i známý francouzský porodník Michel Odent), že informace jsou spíš na obtíž, protože porod je reflexní proces, který potřebuje především odpojení racionálního myšlení a ponoření se do instinktů… Jak je to tedy?

Žádný extrém nepovažuji za přínosný. Faktem je, že některé ženy vnímají své tělo velmi dobře, mají zdravý životní styl, dobré partnerské a rodinné zázemí, na miminko se těší a věří sobě i "matce Přírodě". Vědí, že okolo 90% porodů probíhá normálně, a jen menšina jich bývá komplikovaných. V zásadě proto přistupují k porodu bez obav. Takové ženy dle mého názoru mnoho informací nepotřebují. Jenže zdaleka ne každá žena čeká miminko v takto příznivých okolnostech. Navíc společnost dnes klade na nastávající matky obrovská očekávání, ženy mají být ve všech svých rolích perfektní, orientované na výkon, rychlost, přizpůsobivost. V mnoha případech ztratily či potlačily kontakt se svým ženstvím, a tak jim objektivní informace, ušité právě jim na míru, mohou pomoci si rozvzpomenout, kdo jsou, kam směřují a kde mohou v sobě zdroj potřebné síly a víru v normální procesy ženského těla nalézt. Co se teorie týká, zastávám názor, že méně je více. Jde hlavně o kvalitu informací, které k ženám přicházejí, a o to, aby je uměly propojit se svými prožitky a zkušenostmi.

Pokud ženy informace hledají, z jakých zdrojů by měly čerpat a jakým by se raději měly vyhnout?

Moje práce mi potvrzuje, že by ženy měly čerpat především z pozitivních porodních příběhů z doby před, při a po porodu, které ale zahrnují následnou i péči o miminko, kojení a vytváření nové rodiny. Čímž nemám na mysli, že v takových dobrých porodních příbězích jde vše snadno, rychle a bez práce. Často je tomu právě naopak. I tady platí "co nic nestojí, nic nedává". Říkávám ženám i mužům: Zapomeňte, prosím, na všechny nepříjemnosti i děsivé příběhy, které si lidé tak často s porodem spojují. Zapomeňte i na filmy, kde vidíte porody záměrně vyobrazené jako dramatický a akční děj. Nespoléhejte na cizí zkušenosti na různých diskusních fórech na internetu, kde jde obvykle o vyprávění bez hlubších souvislostí. Vnímání porodu je nesmírně subjektivní, a těhotné ženy, stejně jako jejich muži, bývají v čase očekávání svého dítěte mimořádně zranitelní. Je škoda, když se nechávají ovlivnit cizím strachem. Pokud nastávající maminky potřebují informace "zvenčí", protože je instinktivně necítí ve svém nitru, měly by v těhotenství, jak jim zdravotní stav dovolí, chodit na různé pohybové aktivity a společně s otcem miminka vyhledávat i aktivity pro páry. Tedy vybrat si dobrý předporodní kurs, který tohle obojí vhodně spojí.

Býváme svědky toho, že současné ženy se na porod přepečlivě připraví, zároveň si tím ale vytvoří vizi spojenou s nereálným očekáváním, např. si po celé těhotenství představují, že porodí bez jakýchkoliv lékařských intervencí, a pak dojde třeba i k císařskému řezu. Následuje obrovské zklamání a často i výčitky svědomí. Lze tomu předcházet?

Ano, s tímto se i já ve své praxi velmi často setkávám. Žena např. znovu otěhotní, u předchozího porodu měla špatnou zkušenost, a teď chce další porod prožít jinak. Nebo asistuji u porodu, kdy jsem na tzv. normální porod připravovala ženu prvorodičku, a dopadne to přesně naopak než čekala. Každá žena si přeje dobře a rychle porodit a být co nejdříve i s miminkem doma. A také všichni poskytovatelé péče spojují s porodem jediný cíl: zdravou matku a zdravé dítě. Situace se nám dnes paradoxně komplikuje tím, že s porody automaticky spojujeme veškerou dostupnost medicínské péče, přístrojové vybavení, všelijaké urychlování, léky. Do většiny porodů se v nemocnicích nějak zasahuje, což spontánnost porodu naruší. Je velmi důležité, aby zdravotníci rodící ženu a její dítě bedlivě sledovali a aby to, co neběží správným směrem, podpořili medicínskými zásahy. Na druhou stranu by především měli podporovat normálnost porodního procesu. Vidím jako problém, pokud se ženy předem upnou k vizi porodu bez lékařských zásahů, a zdravotníci zase ke své rutině, kdy jsou zvyklí porodní proces ovlivňovat. Obě strany by měly změnit přístup a sladit se v tom, že budou na porod u zdravých žen nahlížet jako na proces, který se především podpoří ohledem na potřeby rodící ženy. A pokud v průběhu porodu bude nutno řešit zdravotní komplikace, všichni zúčastnění budou vědět, že udělali vše, co mohli, aby komplikace vyřešily. Jen tak ženy mohou zpětně hodnotit svůj porod bez zklamání či výčitek svědomí, a to i v případě, že dítě nakonec přijde na svět císařským řezem.

Jak mohou k dobrému porodu přispět teoretické zdroje informací? Jaký význam mají rodičovské knihy, časopisy, webové stránky?

Musím říct, že dříve jsem tyto zdroje sledovala mnohem víc než dnes, kdy je jich záplava, takže nebývá snadné se zorientovat. Obecně velmi chválím snahu o porodu a rané fázi rodičovství psát, uveřejňovat odborné články i ony povzbudivé pozitivní porodní příběhy. Dobrá je různost nabídky, kdy každý může hledat právě to, co mu vyhovuje. Na druhou stranu bych některým zdrojům vytkla, že zůstávají jen na povrchu. Přinášejí články bez uvedení názorů konkrétních odborníků a málo podložené vědeckými studiemi. Občas jsou informace jen jednostranné, jindy vytržené z kontextu. Také mi chybí více polemik, tedy možné různé pohledy na jednu věc. Za důležitou považuji podporu autonomie a možnosti volby jednotlivých žen. Což souvisí s tím, že by neměly k teoretickým zdrojům přistupovat s očekáváním, že najdou přímou radu, jak a co mají dělat. Mělo by jít spíš