PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Porodní asistentky a jejich místo u porodů císařským řezem

Jaké je místo porodních asistentek při porodech císařským řezem? Pokud k císařskému řezu dojde, jak mohou porodní asistentky ženám pomáhat? Patří k úkolům porodních asistentek s nastávajícími matkami o problematice operativních porodů hovořit v předporodních kursech? Odpovídá Bc. Jana Růžičková, porodní asistentka gynekologicko-porodnického oddělení FN Brno - Obilní trh:


Přibývá žen, které nerodí své děti normální cestou, nýbrž císařským řezem v epidurální anestezii či celkové narkóze na operačních sálech, a tedy plně v režii lékařů. Jaké místo při těchto porodech zaujímají PA? Stojí i tady rodičkám po boku?

Předně musíme rozlišit, jde-li o plánovaný (primární) císařský řez, kdy je důvod k výkonu znám již v předstihu (např. z důvodu nepravidelného uložení děťátka v děloze či nepravidelné uložení placenty, popř. pro celkové onemocnění ženy) nebo o akutní (sekundární) císařský řez, kdy dojde k náhlému ohrožení zdraví nebo života matky či dítěte až během porodu. V prvním případě je úkolem porodní asistentky připravit ženu po fyzické stránce k plánované operaci, informovat ji o průběhu předoperační přípravy i o délce operace a podpořit ji také psychicky, protože operace je vysoce stresující jak pro matku, tak pro dítě. Pokud je možná epidurální anestezie a žena si ji vybrala, porodní asistentka by po sekci měla ženě umožnit okamžitý kontakt s děťátkem. U akutního císařského řezu je to jiné. Obvykle jde vše velmi rychle. O náhle vzniklé situaci informuje ženu lékař a úkolem porodní asistentky je ji k výkonu co nejrychleji fyzicky připravit, tj. oholit místo k řezu, zabandážovat končetiny, zavést katetr do močového měchýře atd. Kromě toho by porodní asistentka měla dát ženě také najevo svou blízkost a účast - uklidňovat ji a ubezpečit, že i tatínek dítěte, je-li přítomen, zůstane v blízkosti operačního sálu. A v případě, že je miminko v pořádku a maminka zatím nemůže, porodní asistentka podporuje při prvním kontaktu s děťátkem otce.

Během operace otec nemůže být přítomen přímo na sále?

V tomto případě to má každé zdravotnické zařízení jinak. Např. v porodnici v Boskovicích, kde jsem pracovala, bylo možné, aby byl tatínek přítomen i během operace. A pokud byla žena pouze v epidurální anestezii, byl s ní po celou dobu výkonu. Ve Fakultní nemocnici Brno, kde pracuji nyní, toto bohužel možné není. V každém případě ale otcové mohou maminky nahradit v kontaktu "kůže na kůži" ihned po vybavení a ošetření děťátka. Jakmile je dítě na světě, měl by to být - pokud maminka nemůže - tatínek, kdo poprvé děťátko pochová a je s ním v bezprostředním kontaktu. V českých porodnicích si o to ale muži musejí jasně říci, není to zatím standardní.

Kde je místo PA v čase bezprostředně po operaci?

Po operaci porodní asistentka, která byla přítomna na operačním sále, většinou zajišťuje administrativní záležitosti. Po tom, co je žena vzbuzena z anestezie, je převezena na oddělení operační gynekologie a je předána do péče další porodní asistentky či ženské sestry. Úkolem porodní asistentky v pooperačním období je zajistit léčbu bolesti, kontrolovat krvácení, ránu, fyziologické funkce, kontrolovat zavinování dělohy, hradit ztráty tekutin, informovat ženu o dalším průběhu hospitalizace. Ale především umožnit ženě kontakt s děťátkem a zajistit časné přiložení miminka k prsu. Separace matek od dětí by i po císařském řezu měla být co nejkratší, a to tím spíš, že po náročných porodech s řadou stresujících zákroků miminka sají méně často a u matek se opožďuje nástup tvorby mléka, což vede k problémům při kojení.

Co následuje později?

Žena by měla být porodní asistentkou poučena a podporována v časné rehabilitaci a cvičení v šestinedělí. Nadále jsou u ženy sledovány fyziologické funkce, stav operační rány, zavinování dělohy apod. Porodní asistentka by měla být ženě k dispozici pro každý dotaz. Bohužel se u nás péče o ženu a dítě v šestinedělí tříští mezi dětské sestry pečující o dítě a porodní asistentky pečující o ženu. Považuji to za chybu v systému. Matka a dítě by měly být chápány jako neoddělitelná jednotka, o kterou pečuje jedna porodní asistentka, s níž matka navazuje blízký kontakt a má ji k dispozici i po návratu z porodnice. Tento model jsem zažila při svém studijním pobytu v Německu, je doslova úžasný.

Považujete za vhodné, aby porodní asistentky s nastávajícími matkami o císařských řezech hovořily v kurzech předporodní přípravy? Do jaké hloubky?

V současnosti je císařský řez velmi rozšířený. Je proto důležité ženy informovat, že císařský řez není jen nějakou banální operací a že má i svá rizika. Je třeba připomínat, že normální porod je pro ženu i dítě podstatně méně zatěžující a z psychologického hlediska nesmírně důležitý. Naštěstí u nás není možný císařský řez na přání ženy. K rozhodnutí o operačním vedení porodu musí být vždy lékařská diagnóza, což je dle mého názoru zcela oprávněné. Riziko stonání, komplikací, ba dokonce i úmrtí maminek je po sekci až 6x vyšší než po normálním porodu. Nové výzkumy také ukazují na riziko pro děti - např. při poporodní adaptaci na samostatný život nebo pozdější riziko cukrovky. To je jen pár příkladů. Pokud možno je žádoucí držet se zásady: Když porod běží normálně, nezasahujeme do něj, a pomůžeme jen tehdy, když si příroda neví rady. Též považuji za důležité s budoucími maminkami hovořit i o psychologickém významu vaginálního porodu, a to jak pro maminku, tak pro dítě. Císařský řez by měl zůstat v záloze jako vynikající, ale pořád jen nouzové řešení.

Proč se babyblues a poporodní deprese po CŘ vyskytují častěji než po spontánních porodech?

Je dokázáno, že časná separace matek a dětí, prožité operační trauma a celý nesnadný porodní zážitek může negativně ovlivnit vztah ženy k dítěti nebo k partnerovi. Ženy po sekcích také mívají sníženou důvěru ve své rodičovské schopnosti - bezpochyby s tím souvisí, že po operaci nejsou schopné se samostatně o dítě postarat, takže děti jsou standardně umísťovány na novorozenecká oddělení. Často je zpožděn nástup laktace, nebo je problematický. To všechno může vést ke vzniku poporodní deprese. Ženám po císařském řezu by proto měla být věnována zvýšená pozornost a podpora. Bonding by měl být umožněn od prvního okamžiku, kdy to žena fyzicky zvládne. To bohužel v ČR není standardní a zajisté to souvisí s tím, že profese porodních asistentek dosud nebyla plně rehabilitována, takže podpora směrem od ženy k ženě prostě často chybí. Ze zkušenosti ze zahraničí vím, že míra separace dětí a matek je jedním z důležitých faktorů v hodnocení kvality péče o ženu v porodnici, na který tamní porodní asistentky velmi dbají a dělají vše proto, aby pooperační separace byla snížena opravdu na minimum.

Vyšlo v časopise Miminko 9 2010

Zpět k radám a postřehům

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt