PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Šestinedělí je výjimečný čas

Rozhovor s Janou Dvořákovou, samostatnou porodní asistentkou z Prahy

Zatímco těhotenstvím a porodem ženy obvykle doslova "žijí", šestinedělí stojí poněkud stranou jejich pozornosti. Je to škoda - šestinedělí je mimořádně krásné, a zároveň i náročné období, které si zaslouží velkou péči rodiny i porodnických profesionálů…

S jakými zdravotními potížemi se může ženy v šestinedělí potýkat?

Mohou přijít nejrůznější fyzické potíže - malátnost, únava, nedostatek spánku, vysoký či nízký tlak, špatně se hojící poporodní poranění, bolestivé nalití prsou, poranění bradavek při nesprávné technice kojení, nepříjemnosti spojené se zavinováním dělohy, silné očistky, teplota, po komplikovaných porodech problémy s udržením moče či stolice, po porodech císařským řezem adaptační potíže jako po jakékoliv jiné velké břišní operaci… Není divu, že ruku v ruce obvykle jdou i psychické potíže - náladovost, plačtivost, pocit, že se to nedá zvládnout, pocit strachu a vidiny nikdy nekončícího boje. Naštěstí jen velmi zřídka dochází k "extrémním" situacím a většina obtíží se dá řešit.

Šestinedělí se dělí na rané a pozdní. Proč?

Protože každá jeho část má svá specifika. Rané šestinedělí trvá do desátého dne po porodu a během této doby se hojí poporodní poranění, stabilizuje se tvorba mléka, bradavky si zvykají na neustálý kontakt s ústy miminka, břišní a pánevní orgány se navracejí na své místo. Novopečená maminka žije v nejužším možném spojení s novorozencem, jsou doslova v symbióze a neměli by být od sebe v podstatě vůbec oddělováni. Pozdní šestinedělí končí zhruba po šesti až osmi týdnech. Maminka se dále přizpůsobuje životu s miminkem, ale v jejím těle už dochází k hormonálním změnám, které po bouřlivé době bezprostředně poporodní, plné euforických nálad i možných propadů, pomalu vedou k návratu do všednosti.

Jaké jsou hlavní potřeby žen v šestinedělí?

Maminka se zotavuje z těhotenství, odpočívá po porodu a všechny nové události zpracovává. Šestinedělí by pro ženu mělo být především příležitostí k načerpání nových sil pro nadcházející péči o miminko. Na novopečenou maminku však často hned čeká i běžná starost o domácnost a zvládání každodenních situací. Může se vkrádat únava i znatelné přetížení, což není hlavně kvůli kojení optimální. Nejdůležitější je proto pomoc a podpora blízkého okolí, klid, dostatek odpočinku a jistota zázemí, hlavně od partnera.

Jak hodnotíte poporodní péči v čase, který ženy tráví v porodnici?

Příchod nového člena do rodiny je krásná a vzácná událost, která by si zasloužila hodně soukromí a spoluprožívání, avšak v běžné rutině šestinedělních oddělení zrovna na tohle prostor nebývá. Provoz je převážně postaven na vysoké odborné kvalitě personálu a medicínské zajištěnosti, což je jistě důležité, ale psychologická péče a vědomí, že matky ani novorozenci převážně nejsou žádní pacienti, leckdy chybí. Projevuje se, že porodnice jsou pod řádem "nemocnice", a tedy jsou nevědomky spojovány s potřebou "léčit", a podle toho je na odděleních zaveden systém práce, služeb, "disciplíny"... Se zvyšujícím se počtem rodiček v poslední době se bohužel nezvyšuje počet personálu, a tak se objevuje přepracovanost a faktická nemožnost individuálního přístupu. Maminky se snaží pobyt v nemocnici nějak přežít a doufají, že doma si pak vše udělají po svém, jenže některé hned po porodu potřebují pomoc s kojením či s péčí o miminko, a té se jim vždy nedostává. Někdy se dobře neorientují v kompetencích personálu - nechápou třeba nesoulad názorů porodní asistentky s dětskou sestrou či gynekologa s neonatologem. Těžko se pak orientují v tom, co je správné a co nikoliv. Někdy se pomoci dočkají spíše od zkušených vícerodiček. Celkově lze říci, že spokojené jsou hlavně ty maminky, které z nějakého důvodu potřebovaly odbornou lékařskou pomoc, té se v ČR ženám dostává na nejvyšší úrovni. Maminky, které žádné zásahy nepotřebují nebo dokonce vysloveně nechtějí, mohou být zklamány. Snad se situace postupně zlepší s tím, jak se o psychologických souvislostech v porodnické péči více a více hovoří. Vše je otázka komunikace i potřeby dalšího vzdělávání nás odborníků.

Jakou pomoc z hlediska zdravotnické péče mohou ženy-šestinedělky očekávat po návratu domů z porodnice?

Myslím, že právě v tomto ohledu nynější systém porodnických služeb na ženy dostatečně nemyslí. Běžná návštěvní služba, sloužící převážně jako prevence a poradna, byla bohužel zrušena. Má-li dnes žena během šestinedělí nějaký zdravotní problém, obrací se obvykle zpět na porodnici, ve které porodila. V ojedinělých situacích též na svého obvodního gynekologa, vezme-li si ji ovšem v šestinedělí do péče. Bývá totiž pravidlem, že se k němu žena vrací až po uplynutí šestinedělí. Jediná systémová návštěvní služba, která ale také není stoprocentní, je v současnosti poskytována pediatrem, pokud si ji maminka domluví ještě před porodem. Pediatr či jeho dětská sestra, někdy oba, navštíví po předchozí dohodě ženu a dítě doma krátce po příchodu z porodnice, starají se ale převážně jen o novorozence. Ženě poradí nanejvýš s kojením. Naštěstí svítá na lepší časy a stále přibývá ochotných samostatně pracujících porodních asistentek, na které se ženy mohou obrátit. Musí si je však vyhledat samostatně a také si za jejich služby zaplatit.

Návštěvní služba porodních asistentek tedy nefunguje běžně?

Bohužel ne. Porodní asistentky doposud nejsou v českém vzdělávacím systému vedeny k tzv. primární péči, takže se se samostatnou prací v terénu setkávají, pokud vůbec, spíš jen náhodně. Často jen tehdy, jsou-li samy zvídavé a hledají a zajímají se. Dlouhodobě nastavený zdravotnický systém v ČR, resp. dříve v ČSSR, ČSFR, s takovouto péčí nepočítal. Až po vstupu našeho státu do EU se povolání "porodní asistentka" pozvolna navrací zpět do veřejného povědomí a dochází k otevírání prvních praxí samostatných porodních asistentek, které zajišťují důležitou, převážně preventivní a poradenskou službu v komplexní oblasti péče o ženu a dítě.

Je tato nabídka vítanou součástí systémové péče? Je podporována zdravotními pojišťovnami?

Obecně se o ní pořád málo ví. Pokud ale ano, ženy si služby porodních asistentek povětšinou velmi pochvalují, a to i přesto, že si za ně musí zaplatit. Zdravotní pojišťovny tuto péči hradí pouze částečně a pouze na některých místech republiky. Běžně sice přispívají na těhotenská cvičení či předporodní kurzy, které také vedou samostatně pracující porodní asistentky, ale na poskytování služeb spojených s porodem nebo šestinedělím přispívat nechtějí. Ani s porodními asistentkami neuzavírají smlouvy. Jedním z argumentů je, že tuto péči zajišťují lékaři - gynekologové. Jenže ti za ženami domů opravdu nechodí, pracují pouze ve svých ordinacích. Navíc na ryze ženské poradenství o bolavých prsech nebo nepříjemnostech z poporodních poranění nejsou příliš nastaveni a s běžnými starostmi šestinedělky se dostatečně neztotožňují. Ženy mívají oprávněný pocit, že jsou na typické šestinedělní potíže samy.

Pokud si samostatnou porodní asistentku najdou, kolik zaplatí?

Ceník se může lišit. Je dán oblastí, v níž porodní asistentka převážně pracuje, náročností dojíždění i časovou náročností dané poptávky . V průměru se honorář za jednu hodinu péče pohybuje okolo 300 až 400,- Kč.

Co se "svými" šestinedělkami řešíte vy sama? Jaké výhody jim vaše práce přináší?

Nejčastěji mě ženy kontaktují právě ohledně pomoci s kojením. Když mají neprospívající miminko, bolesti při kojení, popraskané bradavky, pocit nedostatku mléka atd. S tím pak často souvisí nadměrný pláč miminka a jeho celková nespokojenost, s tím zase zvyšující se únava maminky a celé rodiny, až to vyústí v bludný kruh pocitu neschopnosti. Často řešíme i nehojící se poranění po porodu, bolestivé zavinování dělohy či teplotu. Některé maminky nemají žádné zdravotní problémy, chtějí se jen naučit lépe manipulovat s miminkem, koupat je, masírovat, nosit atd. A někdy si pouze potřebují o všem popovídat a ujistit se, že dělají vše správně. Pracuji převážně v domácím prostředí, čímž je zajištěna naprostá individualita péče a dostatek klidu na daný problém. Velkou výhodou bývá účast rodinných příslušníků, kteří pak lépe a efektivněji pomáhají. Moje pomoc navíc není omezena časově, neběží v pevně stanovené ordinační hodině. Snažím se ženě pomoci co nejdříve od chvíle, kdy mne zavolá. Některé dotazy můžeme řešit i telefonicky či pomocí e-mailu.

Vyšlo v časopise Miminko 7-8 a 9/2009

Více o Janě Dvořákové na www.happy-family.cz

Zpět k radám a postřehům

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt