PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví
Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Strach z porodu

Není ničím neobvyklým. Přesto by neměl těhotnou ženu oslabit natolik, aby se bránila přirozenému příchodu dítěte na svět. O zkušenosti se dělí porodní asistentka Milada Barešová z gynekologicko - porodnického oddělení nemocnice v Neratovicích:


Bojí se dnešní ženy porodu víc než ženy minulých generací, které - pro nemožnost antikoncepce a málo rozvinutou porodnickou péči - neměly na vybranou?

Co se týče nějaké "jistoty", tu při porodu nemáme ani dnes. Porodnictví přes všechen pokrok stále má svoje limity a stále nás učí pokoře a respektu. Určitý strach i dnes tudíž k porodu patří. Postoj žen je ale velmi různý. Jsou takové, které se bojí více, snáze se nechají ovlivnit třeba příběhy z internetu nebo hledají v lékařských knihách patologie. Ale jsou i ženy, které stále berou porod jako normální a přirozenou věc, neshánějí informace a jsou tzv. šťastně těhotné. S čím se při své práci setkávám častěji, to je strach ze ztráty soukromí a intimity nebo z neznámého prostředí během porodu.

Přesto se stává se, že těhotná žena pociťuje z porodního procesu takovou úzkost, že si i při plném zdraví přeje císařský řez. Jak s takovou ženou jednáte?

Ano, setkávám se i s takovými ženami. Původ jejich úzkosti bývá různý. Vždy s nimi nejprve mluvím a snažím se zapracovat na zmírnění jejich úzkosti. Někdy se to podaří, ale jindy je úzkost tak veliká, že císařský řez na přání je nakonec skutečně jediným řešením. V každém případě se vždy snažím být ženě oporou. Pomůže jí, když najde "spojence". Když má vedle sebe někoho, kdo ji chápe a respektuje. Hodně se ženami o jejich strachu a úzkosti mluvím. Vysvětlím jim možnosti, jaké dnešní porodnictví nabízí. Přípomenu i to, že současná společnost je postavená na logice levého mozku, vše se snažíme racionalizovat. Těhotná žena bývá velmi citlivá, její vědomí se mění, najednou má spoustu nových pocitů, které si nedokáže vysvětlit. Může se jí zdát, že nějak selhává. Ale tak to není. S těhotenstvím se jen konečně stává opravdovou ženou, objevuje v sobě instinkty, které byla zvyklá potlačovat. Ozývá se i nenarozené dítě. Ke klidu obvykle přispěje už jen to, že žena tuhle změnu okolností pochopí. Že přijme svou novou mateřskou roli. Cesta k mateřství není jednoduchá. Každá žena si ji musí prošlapat sama. O porodu to platí doslova.

Jak poznat, že žena situaci nezvládá a že je třeba odborné psychoterapeutické pomoci?

Myslím si, že tak závažný strach je vždy projevem jiného problému než porodu samotného, takže se nedá mluvit o nějaké specializované terapii strachu z porodu. Odbornou pomoc potřebují především ženy s nezpracovaným traumatem. Jenže řešit trauma v těhotenství se pokud možno nedoporučuje, taková situace je nesmírně obtížná. Žena v takovém případě potřebuje zvláštní péči a i během porodu postupujeme individuálně, s maximální podporou. Pokud to jde, spolupracujeme s partnerem, s rodinou. Někdy se podaří malý zázrak a právě samotný porod zafunguje jako účinná terapie. Jinak se doporučuje odborná pomoc až po porodu. Může se začít velmi opatrně již v šestinedělí.

Máme v ČR dost psychoterapeutů, kteří se "porodním terapiím" věnují?

Domnívám se, že je jich zatím málo. Některá porodnická pracoviště a