Následující rozhovor jsem poskytla Tereze Cimburkové pro webové stránky Rodina 21:
8. díl: Jak si nepokazit dovolenou?
Jaká délka dovolené se ukazuje pro rodinu jako ideální? A jak často na dovolenou vyrážet?
Na tyto otázky nelze jednoznačně odpovědět. Každá rodina je jiná a každá má jiné potřeby. Obecně jde asi hlavně o to, abychom mohli mít pocit, že čas a energie vynaložené na přípravu a investované peníze byly dostatečně dobře použity. Že jsme dobře odhadli své potřeby a své možnosti. A že jsme do vysněné dovolené jen nenaprojektovali své každodenní dlouhodobě neřešené deficity, ať už se týkají péče o vztahy, o zdraví nebo o volný čas.
Proč na dovolené často vyvřou dlouho bublající konflikty?
Protože je na ně konečně čas. A protože si dovolenou často spojujeme s nereálnými očekáváními. Lidé, kteří se v běžném životě odcizili a třeba se doma už jen potkávali, nekomunikují pořádně a nezajímají se o sebe, jsou najednou spolu zavření v neznámém prostoru. A s hrůzou zjistí, že každý chce čas trávit docela jiným způsobem. Že si vlastně vůbec nerozumějí. Prostě s cizí ženou v cizím pokoji.
Jedním z rizik rodinných dovolených je tedy ponorková nemoc. Jak na ni?
Ponorková nemoc je, jak známo, způsobena tím, když se uzavřený pár nebo skupinka lidí, kteří jeden na druhém nějak závisejí, ocitnou na určitou dobu na určitém místě, a tam jsou vystaveni určitému stereotypnímu programu nebo úmornému dennímu rytmu, takže to začnou vnímat jako nevítanou psychickou zátěž. Domnívám se, že pokud se nějaká rodina ocitne ve stavu ponorkové nemoci na svém prázdninovém pobytu, musela si její zárodky přivézt už ze svého domova. Případně si velmi špatně vybrali svou destinaci a její možnosti. V naprosté většině případů lze přece dopředu promyslet, kam se pojede a za jakým programem, a vše lze naplánovat tak, abychom se během dovolené naopak osvěžili potřebnou změnou a také si odpočali. Z hlediska nabídky jsou dnes možnosti téměř neomezené, i když pravda, limitující bývají finance. Ovšem ani peníze nutně o úspěchu dovolené nerozhodují.
Jak dovolenou správně naplánovat?
Plánování skutečně bývá kamenem úrazu. Stačí nevzít ohledy na to, že máme malé dítě, které v roce věku skutečně nepotřebuje nikam létat letadlem. Zato potřebuje v poledne v klidu spát. Nebo že vlastně nechceme utrácet peníze za něco, co rychle pomine, a přitom bychom nyní tolik potřebovali nějaké praktické věci do domácnosti. Další běžnou chybou je zcela ignorovat přání partnera nebo dětí a tvrdě hájit jen svou vlastní vizi. Případně si neopatřit dost informací a obrazně řečeno zapomenout na to, že když chceme jet na Severní pól, neměli bychom si zapomenout teplé oblečení. A měli bychom také předem vědět, jestli chceme spíš odpočívat, nebo se věnovat akční zábavě.
Co situace v rodině, kde je matka na rodičovské dovolené? Je na místě, pokud na dovolenou (či její část) odjede otec s dětmi, a matka má sílu nabrat energii sama pro sebe?
Nestavěla bych tyto dvě možnosti jako buď, a nebo. Obojí lze dobře skloubit a bývá to užitečné. Žena dlouhodobě pečující plným úvazkem o malé dítě může mít potřebu si na čas odpočinout. Nabízí se např. doba, kdy dojde k odstavení dítěte a k ukončení kojení. Sama jsem zažila variantu, kdy jsem na dovolenou odjela sama s nejmladší dcerou - miminkem a s dalšími kamarádkami maminkami s podobně starými dětmi, a manžel vzal v té době starší dcery za trochu náročnějším programem k prarodičům. Zároveň je třeba dbát na to, aby určitou část dovolené rodina prožila také pohromadě.
Co dovolená, kdy každý z manželů má jiné priority ohledně představ o její náplni/stylu? Jste pro rozdělení dovolené u rodin bez dětí/s odrostlými dětmi? Spíš to pomáhá, nebo škodí?
Pomáhá, když si všichni vyjdou vstříc. A škodí, když prosazují jen své zájmy a na druhé neberou ohledy. Dost často se přece stává, že se - jinak velmi se milující páry - neshodnou na koníčcích. On na příklad miluje cyklistiku, a ona ji nesnáší, zatímco u pobytu na mořské pláži to oba cítí přesně naopak. Nevidím problém, když si na týden odjedou každý za svým, a poté stráví společnou dovolenou způsobem, který vyhovuje oběma. Co se rodin s dospívajícími dětmi týká, zastávám názor, že ve fungujících rodinách není na škodu zavést pravidlo, že aspoň na týden se všichni o prázdninách potkáme, a jinak ať už se odrostlé děti těší volnosti. Ze všeho, co si tu zatím povídáme, vyplývá, že vlastně nejde ani tak o hledání konkrétních pravidel pro prázdninový provoz, jako o to, zda členové dané rodiny jsou zvyklí spolu být a chtějí spolu být. Když se jim to daří v jejich běžném domově, nemají s tím problém ani na společné dovolené. A naopak.
Stává se, že dovolená naopak hrozící rodinnou krizi zachrání?
Velmi záleží na tom, o jaký druh dovolené jde. Na konzumním turistickém zájezdu typu "all inclusive", kdy jsou turisté hromadně ve velikých hotelech a kromě pasivního užívání hotových konzerv zábavy je nic nečeká, se může snadno stát, že páry nebo celé rodiny otupělé teplem, a bolavé po spáleninách ze slunce či vyčerpané průjmem z tropické stravy reagují předrážděně. Zatímco když se vydají do hor s batohem na zádech a v přírodě třeba i nocují, zažívají nečekané situace a především i každý jeden z nich poznává sama sebe v nečekaných situacích. I to je smysl dovolených - dostat nové podněty. Ustát výzvy. Přispět si k sebepoznání. Všichni známe film Divoká řeka, ten je, myslím docela inspirativní. Rozhádané rodiny by si ho před odjezdem na dovolenou mohly pustit.
Jaké jsou zásadní rady, "jak přežít dovolenou"? Jak si ji i užít?
Jde o to vědět, proč na dovolenou vlastně jedeme. Abychom utekli před všedností, která nám už leze na nervy? Abychom si zrealizovali nesplnitelné sny? Nebo abychom využili nového prostředí a neznámých míst, mohli "vypnout", a to jak samy sebe, tak i své počítače a mobily, a soustředit se jeden na druhého i každý trochu sám na sebe? Rozhodně platí, že méně je více. Přehnaná očekávání a nároky zvyšují pravděpodobnost, že se plánovaný dovolenkový ráj promění v peklo.
Především se ptejme, proč na tu kterou dovolenou vlastně chceme jet. Stojí v pozadí výjezdu nevyřčená nutnost mít se čím pochlubit před kolegy v práci? Tlak doby, že podle dovolené lidé posoudí můj sociální status? Ptejme se důrazně na podobné otázky a upřímně si odpovězme dřív, než dovolenou začneme plánovat: Co vlastně chceme? A co můžeme? Máme-li malé děti, je na místě slevit z vlastních nároků. Týdenní pobyt pro rodiče s dětmi v klidné české destinaci, kde je pro celou rodinu vše zařízeno, vydá často za deset cest k moři. A k nejkrásnějším dovoleným může paradoxně patřit čas, který se rozhodneme strávit ve svém vlastním domě se zahradou nebo na chalupě, kdy máme konečně možnost každé ráno v klidu posnídat na terase, přečíst si dlouho odkládanou knihu, naplánovat si výlet s koupáním do okolí, dopřát si obědy a večeře v oblíbených restauracích, aniž prožíváme stres z toho, kolik utrácíme. My moderní lidé žijeme v neustálém kalupu, takže nám zcela uniká, že vůbec nejkrásnějším kontinentem hodným prozkoumání je naše vlastní nitro. Někdo se mu snáze přiblíží v exotických podmínkách, když je třeba i donucen sáhnout si na dno sil. Jiný už poznal jeho kouzlo, a tak cestovat v čase a prostoru vlastně ani tolik nemusí. Nezapomeňme, že dovolená tak, jak na ni nazíráme my - se vším tím cestováním, atrakcemi a utrácením - je historicky novodobý výmysl. Ještě před pár stovkami let by na ni běžná rodina ani nepomyslela. A možná v tom je hlavní problém s našimi potížemi při dovolených a v životě vůbec. Chceme moc, a tak nakonec nemáme nic…
léto 2013, připravila Tereza Cimburková pro www.rodina21.cz
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
