PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Následující rozhovor jsem poskytla Tereze Cimburkové pro webové stránky Rodina 21:

4. díl: Jak se vyhnout stresu o Vánocích?

U spousty rodin se klidné Vánoce nekonají z důvodů pravidelných sporů kvůli stresu a delšímu společně strávenému času pohromadě s těmi, s nimiž jinak máme vztahy vypjaté. Co s tím?

Když ony jsou ty Vánoce v dnešní době opravdu podivné svátky. V mnoha rodinách jde vlastně o karikaturu původního smyslu prožít adventní závěr roku jako čas vnitřního usebrání. Nejsme-li od ledna do listopadu schopni takové ztišení v sobě nalézt, nečekejme, že se to v prosinci jako mávnutím proutku změní. Uměle vybičovaná snaha o něco, co je nám jinak cizí, nakonec jen připomene marnost našeho počínání.

Vánoce můžeme považovat za zrcadlo našeho životního stylu. Pokud jinak žijeme v permanentním neklidu a honbě za pofidérními úspěchy a hmotnými statky, tyto naše postoje ve světle žádoucího významu a smyslu vánočních svátků jen víc vyjdou najevo, takže nás Vánoce svým způsobem - obvykle na nevědomé úrovni - začnou pěkně dráždit a štvát.

Co v naší současné společnosti zbylo z někdejších vánočních tradic?

Každému zbývá to, co z nich přejímá a přijímá. Nelze proto odpovědět paušálně, každá rodina k tradici přistupuje svým způsobem. Jistě se liší prožívání Vánoc u lidí věřících a nevěřících, resp. u rodin z křesťanských církví, a těch ostatních.

V minulých staletích se Vánoci v našem geografickém pásmu (pro silný vliv katolické církve) vzpomínalo zrození Božího prvorozeného syna Ježíše Krista. Ten svým životem a zmrtvýchvstáním příštím generacím nabídl odpočinutí od marného plahočení: "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce, a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží…," vyzývá dodnes v evangeliu.

Jinak řečeno, o Vánocích dostáváme mimořádnou příležitost zamyslet se nad hlubším smyslem svého života, nad jeho pomíjivými a nepomíjivými stránkami. A můžeme rozhodnout, zda Vánoce spojíme s vyčerpávajícím uklízením, pobíháním po hypermarketech a přejídáním u televize, nebo zda si svátečnost a hojnost dopřejeme spíše v duchovním smyslu, např. v množství času, který věnujeme sobě a svým blízkým.

Stojí v této souvislosti za to zamyslet se nad tím, co nás vlastně dělá šťastnými. Budeme-li upřímní, zjistíme, že nakonec jde téměř výhradně o věci povahy nehmotné. Radost z toho, že někoho miluji a on zase mne, že někam patřím, že sdílíme společné hodnoty a pohledy na život, že si umíme odpouštět a společně překonáváme všechny překážky, není nahraditelná vybraným jídlem, zábavou ani sebedražším dárkem v třpytivém balicím papíře.

Co poradit lidem, kteří se o Vánocích cítí osaměle, ať už v kruhu rodiny, která příliš nefunguje, nebo proto, že skutečně nemají s kým slavit?

Lidem, kteří se cítí osamělí, bych doporučila, ať svoji osamělost trochu více prozkoumají. Chce to odvahu. V mnoha případech totiž zjistí, že si tento stav do určité míry sami vybrali. Že přijmout sladkobolný pocit opuštěnosti je snazší než proti ní něco aktivně podniknout.

V rozhádané rodině můžeme my být tím prvním, kdo podá ruku k usmíření. A při osamělosti fyzické bychom se možná mohli zkusit rozhlédnout kolem sebe a najít ve svém okolí někoho jiného, kdo má být na Vánoce sám? Jedním z vánočních symbolů je prázdný talíř u prostřeného stolu, připravený pro náhodného pocestného, jenž zrovna nemá kam složit hlavu…

Při své terapeutické práci často vidím, jak osamělost pramení z toho, že člověk ztratil nebo dosud ani nenavázal kontakt se sebou samým. Jakmile se jednou pokusíme zanořit do vlastního nitra, navážeme živý vztah se sebou a pokusíme se objevit svět, který se v nás potichu ukrývá, obvykle zjistíme, že vůbec nejsme sami, resp. že samota může být báječná. A také že naše vztahy s druhými se tvoří až podle toho, jaký vztah máme sami k sobě. I tohle Vánoce připomínají.

Jeden zcela konkrétní dotaz: Jak reagovat na nevhodný dárek, včetně toho, že nechceme, aby se podobná situace opakovala?

V našich krajích je stále ještě zvykem tvrdit, že dárky nosí Ježíšek. Připomeňme si, co on sám o nich říká: "Dávat je víc než dostávat."

Člověk k vlastní spokojenosti dojde snáze, když se s nedostatky ve svém životě činorodě pere. Nemůžeme si zajistit, že od druhých dostaneme přesně to, co chceme. A všichni známe přísloví: "Darovanému koni na zuby nekoukej!". Chceme-li zvýšit pravděpodobnost radosti z rozdaných dárků, pokusme se sami postarat o nějaké šťastné obdarované.

Už i moderní psychologie dospěla na základě výzkumů k závěru, že vnitřní radost a spokojenost získáme nejsnáze tím, když se zaměříme na vlastní schopnost přispívat k radosti a spokojenosti lidí v naší blízkosti. Věřím, že ať už jde o rozdávání dárků nebo o laskavé skutky, pokusíme-li se je v sobě najít a nabídnout kolem sebe, záhy budeme překvapeni pozitivní proměnou svého života. Ale pozor, má to háček. Tohle kouzlo funguje jenom tehdy, když se svými dobrými skutky nekalkulujeme a nekupčíme. Když ve chvílích darování a laskavostí nepřemítáme v hlavě o tom, "co za to". I ten Ivánek v pohádce o Mrazíkovi pozbyl medvědí hlavy, kterou si vysloužil svým bezbřehým sobectvím, až ve chvíli, kdy stařence pomohl pro pomoc samu, a úplně v ten moment na medvědí hlavu zapomněl…

Krásné Vánoce!

zima 2011, připravila Tereza Cimburková pro www.rodina21.cz

Zpět na Web Rodina 21

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt