PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Jak ovládnout cizí jazyk:
Nejdůležitější je motivace!

Odkdy a jak se učit cizím jazykům? Stačí, co se naučíme v škole, nebo je třeba vyhledávat i další jazykové vzdělávání? Podle čeho vybírat učitele, učebnice, metodu výuky? Co mohou pro děti udělat učitelé či rodiče, a co musí děti samy?

Rozhovor s předsedkyní Asociace jazykových škol ČR Andreou Křížkovou


Jak si dnes Češi stojí ve znalosti cizích jazyků ve srovnání s jinými evropskými národy, které nehovoří některým ze "světových" jazyků?

Dle údajů Speciálního eurobarometru č. 243 se dokáže kromě své mateřštiny ještě v jednom jazyce domluvit 56% občanů členských států EU. Avšak jazykové znalosti jsou rozděleny nerovnoměrně, a to jak z hlediska geografického území Evropy, tak sociodemografických skupin. Češi se nevymykají evropskému průměru, je ovšem otázkou, jak vyspělé jazykové kompetence jsou ve statistikách považovány za normu? Většina našich občanů zvládá jakž takž základy angličtiny, ale záleží na jejich motivaci, vytrvalosti a přístupu k celoživotnímu vzdělávání, zda dosáhnou takové úrovně, která jim umožní v cizím jazyce opravdu komunikovat. Myslím, že jsme komunikaci obecně stále málo otevření. Měli bychom si více uvědomit, že až funkční znalost cizího jazyka nám opravdu otevírá vhled do cizích kultur i větší pracovní uplatnění.

Když se ohlédnete zpět a srovnáte, jak se u nás učily cizí jazyky před dvaceti lety a jak dnes, v čem vidíte největší rozdíl?

Myslím, že je to především samo chápání cizího jazyka jako dalšího způsobu komunikace, který nám umožňuje vyjadřovat se a vnímat jinak než v mateřštině. Všeobecně se nám víc daří sledovat trendy ve výuce jazyků. Tzv. komunikativní přístup, který byl akcentován v 90. létech, je dnes doplňován postmoderními trendy. Komunikace se už neomezuje jen na ústní a písemnou formu. Zažíváme důraz na proces, nikoli na produkt, to znamená, že rozvíjíme znalosti a dovednosti, ale neopomíjíme ani emoce. A kantoři pracují v současné éře spotřeby, jak bývá naše doba nazývána, s uživateli jazyků - musejí si neustále klást otázky, co a jak učit s ohledem na individuální přístup ke každému z nich. Metody výuky musejí zkrátka daleko více akceptovat potřeby posluchačů.

Jak hodnotíte kvalitu výuky v našich základních a středních školách? Učí se naše děti jazyky pořád spíš pro dobrou známku na vysvědčení, nebo pro život?

Vzhledem k tomu, že existují vzdělávací programy, které si každá jednotlivá škola tvoří sama, bývá přístup velmi odlišný. V útlém dětském věku považuji za zásadní především to, aby způsob výuky dětem jazyk nezošklivil. Doufám, že už v mnoha školách přestáváme považovat cizí jazyky za "předmět", ale snažíme se jich používat přirozeně a smysluplně. K tomu vede i metoda CLIL - Content Integrated Language Learning, při níž se děti některé předměty nebo jejich části učí v jiném než mateřském jazyce. Je to poměrně složitá záležitost pro organizaci ze strany škol, ale má velký význam! Obecně bychom měli děti více vést ke kritickému myšlení, neboli ke schopnosti odstupu a vytváření si názoru na základě vlastních zkušeností. Žijeme v multikulturní a multilingvní době, znalost cizího jazyka nám napomáhá vstřebávat nové podněty, rozkrývat proces učení, poznávat jiné kultury. Mnohé školy tohle v praxi uplatňují i zapojením se do nejrůznějších evropských projektů.

Jak vnímáte vztah mezi používáním mateřštiny a schopností osvojit si jazyk cizí?

Mateřštinu bychom měli zvládat pokud možno perfektně, a to nejen gramatiku. Důležitá je u i práce s texty nebo schopnost spontánního ústního projevu, ve kterém Češi téměř nejsou cvičeni. Máme tendence cizí jazyk s češtinou srovnávat, když jím chceme mluvit, někdy si v duchu překládáme. To ale osvojení cizího jazyka většinou neprospívá. U dětí záleží hlavně na smysluplném praktickém využití, u dospělých na motivaci, nasazení, vytrvalosti a stanovení reálných cílů.

Jaký je váš názor na zahájení výuky cizích jazyků už v předškolním věku?

Připomenu v této souvislosti iniciativu PICOLONGO, kterou zaštiťuje Evropská rada. Praví se v ní: "Každé dítě má mít možnost učit se alespoň dva cizí jazyky. Takové bude snáze komunikovat, otevře se jiným názorům, bude se cítit dobře i v jiné zemi, cizí kultury bude považovat spíše za přínos než za hrozbu a bude si více vážit své vlastní. Navíc si zvýší pravděpodobnost nalezení zaměstnání v dospělosti." Otázka, kdy s cizím jazykem začít, je diskutabilní. Povědomost o tom, že jiné jazyky než mateřština existují, musí ale dítě rozhodně získat už v předškolním věku. S vlastní výukou cizího jazyka lze začít třeba už od tří let, avšak nesmíme to chápat tak, že by si děti měly sednout a soustředěně se "učit". Učíme je jazyk vnímat, naslouchat mu, chápat, o čem je řeč. Předškoláci jsou schopni soustředit se po krátkou dobu, nesmíme je zatěžovat souvislou výukou, ale střídat činnosti a zapojit i tělesné aktivity a rozvíjet to, co děti baví. Je třeba si též uvědomit, že od předškolních dětí nemůžeme takto čekat výrazné pokroky. Úspěchem je už to, že dítě porozumí tomu, co se mu v cizí řeči řekne, a správně zareaguje. Ředitelky mateřských škol mnohdy čelí ambiciózním nárokům rodičů, kteří si představují, že jim malé dítě po dvouletém kurzu bude na dovolené tlumočit. To nelze očekávat.

Jaké vlastnosti by měl mít dobrý učitel - jazykář?

Především by měl být pro výuku toho daného jazyka kvalifikovaný. I tento kantor se musí neustále vzdělávat, sledovat vývoj jazyka i trendy ve výuce. A především si musí neustále klást otázky, co a jak učit a hledat odpovědi ve spolupráci se svými posluchači. To, co je ve třídě vidět, je pouze osminka ledovce, kantor by se měl snažit dostat se i do skrytých částí a zjišťovat, jak se žáci učí, jak přemýšlejí, jak věci prožívají. Profese učitele obecně se neustále vyvíjí, a k současnosti rozhodně patří zdůrazňování důležitosti jeho role.

Odkdy by žáci měli mít k dispozici také učitele rodilého mluvčího? A jak poznat, že jde o odborníka, a nikoliv jen "cizince"?

To co platí pro dobrého domácího jazykáře, platí i pro rodilého mluvčího. Takže otázka "od kdy" by spíše měla znít "kdo a s jakou kvalifikací"? Odborná příprava učitelů jazyků není pochopitelně ve všech zemích totožná, ale měli bychom vždy zaměstnávat jen kantory cizince s náležitou průpravou, ať už pro výuku dětí nebo dospělých. Důležité je metodické vedení a schopnost poskytování zpětné vazby. Není to snadné.

Od jakého stupně jazykové pokročilosti a za jakých okolností má smysl vysílat dítě na zahraniční pobyty?

Dětské zahraniční pobyty mají význam v tom, že dítě si na vlastní kůži vyzkouší přirozenou komunikaci v cizím jazyce a ověří si smysluplnost výuky. Určitě mu napomůže i seznámení s jinou kulturou a stylem života. Nicméně bychom neměli čekat obrovské pokroky od krátkodobých pobytů, tam jde hlavně o praktické procvičení již naučeného. Nejde ale jen o věk nebo stupeň pokročilosti v jazyce, záleží i vyspělosti po stránce psychické. Měl-li by být zahraniční pobyt pro dítě trauma třeba z důvodu stesku, určitě k jeho kladnému vztahu k cizím jazykům nepřispěje. Rovněž záleží na tom, zda jde o individuální pobyt, kdy by zvládnutí jazyka mělo umožnit základní komunikaci, nebo o pobyt skupinový, kde je více českých dětí pohromadě a spíše jde o složku poznávací.

Jaké místo v jazykovém vzdělávání v současnosti zaujímají jazykové školy?

Jazykové školy prošly od počátku 90. let vývojem od poskytování kurzů pro začátečníky po poskytovatele kurzů specializovaných. Rapidně ubylo kurzů pro dospělé začátečníky zejména v angličtině a veřejné kurzy jsou povětšinou organizovány na vyšších úrovních. Přibývá i kurzů pro zvláštní potřeby v korporátní sféře. U dětských kurzů je stav více méně vyrovnaný, poptávka neutuchá, spíše v současné době krize některé školy registrují větší poptávku v kurzech pro předškolní děti. Jazykové školy mnohdy fungují i jako dodavatelé pro mateřské školy, z nichž velká většina dnes už výuku nabízí. V předškolním věku se však spíše jedná o seznamování se s jazykem, a je neoddiskutovatelně důležité, aby učitel měl kvalifikaci pro výuku dětí! Obecně lze říci, že jazykové školy fungují jako jakási nadstavba, která poskytuje v jazykové výuce vše, čeho se nedostává v mateřských, základních, středních či vysokých škol.

Další možnosti nabízí Internet. Zůstává dle vašeho názoru nejefektivnější klasická "docházková" výuka, nebo máte dobré zkušenosti i s novinkami typu e-learnigových programů (tj. např. samostudium přes Internet; "blended learning" - výukový program na Internetu kombinovaný pravidelnými konzultacemi s lektorem; on-line learning, tedy výuka po Internetu v reálném čase s lektorem "na druhém konci")?

Opět se nedá generalizovat. IT technologie nám určitě umožnily rozšířit nabídku i služby pro ty studenty, kteří nemají možnost nebo nechtějí někam docházet. Všechny uvedené způsoby mají své uživatele, jimž vyhovují, jde ale především o silně motivované, disciplinované studenty, kteří nepotřebují kantorovo občasné "bouchnutí do stolu". Výuka pomocí IT tedy rozhodně nepřevažuje, ale spíše slouží jako doplněk výuky "face to face".

Může se "umělou" výukou cizí jazyk naučit opravdu každý? Proč máme u nás tolik věčných začátečníků?

Osobně jsem toho názoru, že každý věčný začátečník je nedostatečně motivovaný student. Např. Malcolm Gladwell, fenomenální kanadský novinář a spisovatel, tvrdí, že talent spočívá v kombinaci tvrdé práce a touhy naučit se. Jako příklad uvádí Beatles, kteří i v době své největší slávy byli ochotni cvičit 8 hodin denně 7 dnů v týdnu. Bez motivace každá snaha dříve či později selže. Věční začátečníci se většinou rekrutují ze studentů, kteří nenašli praktické využití již nabitých dovedností, učili se třeba jen pro "strejčka příhodu", a po určité době našli výmluvy, proč už na cizí jazyk nemají čas. Jakmile se ale věčný začátečník dostane do situace, kdy je znalost jazyka otázkou přežití - třeba proto, že musí začít denně komunikovat se zahraničními klienty - většinou se velmi rychle zdokonalí.

Co byste poradila rodičům, jimž záleží na osvojení jazykových dovedností u jejich dětí? Nakolik se spolehnout na školu? Co zajistit navíc? Jak kontrolovat efektivitu uplatňovaných výukových metod?

Upřímně se domnívám, že jedinou efektivní kontrolou je, když dítě tu a tam jazyk použije v praxi. Rozhodně nedoporučuji pouhé zkoušení slovíček, znalost slovní zásoby bez kontextu ovoce nepřinese. Chci-li zjistit, co dítě umí, je dobré vyhledat anebo vyvolat přirozenou situaci, kde se jazyk dá smysluplně využít, ať jde o kontakt s cizincem nebo o pomoc při pochopení návodu apod. Snaha vést děti k takové praxi by ale měla být patrná i u učitelů. Co jim brání nosit do výuky výstřižky ze zahraničních novin, týkající se toho, o čem se právě mluví? Ukazovat dětem knihy? Pouštět filmy? Naši učitelé nemají v tomto příliš dobrou pověst, ale není to ke všem spravedlivé, přibývá i těch výborných, s nimiž jsou hodiny cizího jazyka radost!

Pokud někdo příliš nejezdí do zahraničí ani nepotřebuje cizí jazyk v práci, jak si ho může udržovat?

Možnosti jsou i doma na kanapi neomezené: internet, sledování zahraničních stanic a filmů v originále, aktivní komunikace přes skype… Rozhodující je opět jen a jen motivace. Pokud jsem názoru, že cizí jazyk vlastně nepotřebuju, budu ho jen velmi těžko udržovat. Tu potřebu si musím vytvořit! Přichází obvykle s tím, jak cizí jazyk začínám vnímat právě jako přirozený prostředek informací i komunikace.

Podle čeho rozhodnout, jakému jazyku se věnovat? Má smysl učit se jich více povrchněji, nebo raději jeden do hloubky?

Záleží hodně na naší profesi, což ale poznáme až později. V dětském věku stačí začít s jedním jazykem, má-li dítě motivaci, přibrat další, a posléze se rozhodnout, který bude tzv. první a který druhý. Druhým se většinou rozumí ten, jež užíváme pro běžnou komunikaci, ale nestačí nám na odborné věci v práci. Vzhledem k naší geopolitické poloze a hospodářské orientaci považuji funkční znalost minimálně jednoho jazyka za naprosto bazální. A v tom druhém stačí aspoň operativní funkčnost: "neztratím se". Dokonce i 50% obyvatel EU souhlasí s tvrzením, že bychom v EU všichni měli umět komunikovat kromě své mateřštiny ještě dvěma jinými jazyky.

V jakém případě má smysl usilovat v cizím jazyce o složení mezinárodně uznávané zkoušky?

Mezinárodně uznávané zkoušky otvírají možnost použít získané certifikáty mimo svou vlast. Existuje celá škála zkoušek, některé jsou vhodné pro určité geografické oblasti, např. v angličtině TOEFL pro studium či práci v USA, jiné pro přijetí na univerzity, další pro uplatnění v práci. Je dobré si zjistit, jakou má certifikát platnost, kde a kým je uznáván, jaké jazykové kompetence testuje atd. Tyto informace jsou běžně dostupné na webech daných zkouškových center či u jazykových škol. Všechny evropské zkoušky jsou vztahovány k Evropskému referenčnímu rámci pro jazyky (ERR), který poskytuje popis šestistupňové škály hodnotící dovednosti od A1 do C2. Tyto všestranné deskriptory informují o tom, na co jazykové dovednosti daného studenta stačí, co v jazyce dokáže, co opravdu umí. Rozhodnout se pro jakoukoliv jazykovou zkoušku obvykle znamená obdržet novou dávku svěží motivace…

PhDr. Andrea Křížková je absolventkou FFUK obor ruština a angličtina a má doktorát z anglické filologie a Profesionální Certifikát v managementu z Open University. Celý svůj profesní život se věnuje výuce jazyků, ať už jako lektorka, překladatelka, majitelka a ředitelka jazykové školy či osoba starající se o marketing. Působí rovněž jako konzultantka v oblasti pedagogiky zaměřené na výuku jazyků. V současnosti se plně věnuje Asociaci jazykových škol ČR o. s. a se svými spolupracovníky usiluje o neustálou kultivaci českého jazykového trhu.

Chcete se dozvědět víc? Poslechněte si Hovory o vztazích na ČRo 6 odvysílané 29.11.2009.

Zpět na seznam rozhovorů

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt