PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Saunování prospívá zdraví i humanitě

Rozhovor s nestorem českého saunování MUDr. Antonínem Mikoláškem

Více než půlstoletí pracoval jako praktický lékař na venkovských i závodních obvodech v severomoravském, středočeském a východočeském kraji. Na samém začátku profesního života mu učarovalo tehdy nepříliš známé saunování. Jeho rozšíření v naší společnosti věnoval a dodnes věnuje podstatnou část své energie:

Pane doktore, kdy jste se saunováním setkal poprvé? Kde a jak jste sbíral první zkušenosti?

Bylo to v roce 1954 v Karlově Studánce. Jako lázeňský lékař jsem viděl příznivý účinek saunové lázně, která tam tehdy fungovala jako lázeňská rarita, u horníků a slévačů z Ostravska. Začalo mne zajímat, proč jim saunování dělá tak dobře. A protože jsem usoudil, že saunování může mít souvislost s ochranou zdraví a případně být i pomocnou metodou rekonvalescence po různých chorobách, potřeboval jsem se s ním blíže seznámit. Poté jsem cítil, že by bylo třeba ho zpřístupnit i ostatním, tak jsem se o to začal pokoušet.

S jakými reakcemi jste se při tom setkal?

S různými. Bylo třeba překonávat i řadu obav a předsudků, hlavně strach o srdce v horku. Postupně jsem poznal a pochopil, že při propagaci saunování v naší zemi hraje hlavní roli vysvětlit jeho fyziologickou podstatu, aby se lidé nebáli, že prudké střídání horka a chladu jim může ublížit.

Čelil jste v té době asi velké veřejné neznalosti. Saunování znal na sklonku 50. let málokdo.

To je pravda. Ale musím říci, že moje činnost navazovala na úsilí docenta Vojty z Brna, který už v roce 1936 vystavěl saunu ve vysokoškolském táboře. Jeho žáci, lékař Ilja Kocián a náčelník horské služby Václav Myšák, prosadili pak v roce 1948 zřízení saun na Baborce pod Pradědem pro turisty a v Karlově Studánce pro medicínské účely. Takže jsem se měl od čeho odrazit. Shromáždil jsem dosažitelnou literaturu o sauně a ještě v Karlově Studánce jsem provedl základní pneumologické testy a lékařská pozorování. Výsledky jsem poprvé publikoval 1957 v lékařských i popularizujících časopisech. Byl jsem si vědom toho, že na svou stranu potřebuji získat lékaře, aby i oni svým pacientům saunování doporučovali. Spolupracoval jsem na prvním zkoumání účinků saunové lázně s pracovníky IKEMu, přednášel na domácích i zahraničních lékařských seminářích a kongresech, vedl jsem komisi pro saunu při České fyziatrické společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Také jsem založil Klub přátel sauny a spolupracoval při uspořádání 1. celostátní konference o sauně v roce 1968, která, myslím, k rozšíření saun u nás hodně přispěla.

Zajisté bylo třeba proniknout i mimo odborné kruhy?

Proto jsem byl rád za možnosti vystupovat v ostravské televizi a rozhlase. Psal jsem články, kam to jen šlo. Organizovat jsem zájezdy občanů do tehdy fungujících saun pod Pradědem. Objížděl jsem celou republiku s osvětovými přednáškami. V roce 1972 Státní nakladatelství technické literatury vydalo mou knihu Sauna v našem životě, ve které jsem se rozepsal o nutnosti rozšířit saunování v nejbližší budoucnosti u nás a připojil jsem i podrobné údaje o výstavbě a zařízení sauny a o jejím fyziologickém, estetickém a společenském účinku. Další zlom nastal samozřejmě po převratu v roce 1989, kdy jsem mohl využít možností Internetu k založení speciálního webu. Pokusil jsem se i vydávat časopis Revue ok-saunování, ale to se mi nepodařilo a úspěšně jsem zkrachoval. Tak jsem alespoň přispíval do časopisu Bazén&Sauna. V současnosti se snažím veškeré svoje vědění uceleně shromáždit na CD a předávám je zájemcům.

Jak je na tom saunování v České republice dnes?

Již jde o všeobecně známou záležitost ceněnou z hlediska přínosu pro zdraví. Sauna je považována za užitečnou součást veřejných regeneračních zařízení i soukromých domovů. Zároveň bych řekl, že se saunování u nás ubírá dvěma různými směry. Jednak jde o společensky chápanou příležitost k podpoře kondice za současného budování mezilidských kontaktů. Po celé zemi existují skupinky lidí, kteří se zvláště v zimním období nemohou dočkat svého pravidelného saunového setkání. A dále u nás pozvolna přibývá lidí, kteří saunu vnímají i jako záležitost rodinného života, zejména když mají saunu přímo ve svém bytě, domě nebo třeba na chalupě. Není bez zajímavosti, že ve Finsku, domovské zemi saun, je sauna součástí inventáře 98% domovů všech rodin. To se u nás rozbíhá pomalu. Auto má zatím většinou přednost před saunou. Ale i u nás se už objevují lidé, kteří mají svou rodinnou saunu v ještě nedostavěném obydlí, zatímco ostatní zařízení musí počkat. Dnes není problém obstarat si saunovou kabinu. České firmy nabízejí perfektní produkty.

Spatřujete podstatný rozdíl mezi veřejným a domácím saunováním?

Veřejné saunování často stojí na představě, že jeho provozování může být majiteli ekonomickým přínosem. A potvrdilo se hned na začátku rozvoje saun u nás, že tomu tak není. Proto provozy veřejných saun hledaly a hledají způsob, jak udržet rentabilitu. Sauny se stávaly součástí restaurací a nemohu se zbavit dojmu, že tento trend přetrvává. Velké sauny třeba při bazénech a aquaparcích zajišťují prosperitu změnou sauny v tzv. saunoidy, tedy tepelné komory (termária) napodobující tvarem i charakterem prostředí pravou saunu, avšak nabízející saunování hlavně jako zábavnou záležitost. Pořádají se tu třeba setkání k rekordu co největšího počtu nudistů v jedné sauně či ve světu saunoidů nebo se nabízejí různé ceremoniály a soutěže. Osobně jsem z takových počinů na rozpacích. Neupírám provozovatelům ani lidem právo na chléb a hry, ale vzhledem k občasnosti těchto akcí a k vysokým vstupným je jasné, že takto nemůže být zajištěna žádná pravidelnost. Pravý smysl preventivního saunování je tu zcela opominutý. Domnívám se, že jen saunisté, kteří zařazují pravidelné a skutečné saunování do stylu své životosprávy, chápou pravý význam saunování a jsou na cestě k jeho plnému využití pro svou kondici. Naštěstí řada fitness center dnes vytváří příjemné klubové prostředí a doplňují je četnými dalšími zajímavými metodami wellness a regenerace.

Vždy jste propagoval i saunování dětí. Od kdy a v jaké intenzitě by se měly saunovat?

K saunování malých dětí se musí přistupovat především s ohledem na jejich věk a pochopitelně i zdravotní stav. Novorozenci se u nás nesaunují, s kojenci se však začíná již od třetího měsíce i dříve. U těchto dětí stačí jedno či dvojí krátké prohřátí a osprchování vlažnou sprchou, vždy v náručí matky. Takové saunování je záležitost rodiny, do provozu pro dospělé ve veřejné sauně miminka a batolata nepatří. Děti od tří let mají možnost saunování ve svých mateřských školách anebo v klubech "plaváčků". Rodiče větších dětí berou své děti i do veřejných saun. Ani to ale není vhodné, pro náročnost saunové lázně a z hygienických důvodů. Lépe je pro skupinu dětí zajistit oddělený provoz s dohledem zodpovědné osoby. Větší děti snášejí saunovou lázeň bez potíží a mohou vyměnit horko a chlad do 8 minut i třikrát.

Je pravda, že ve Finsku se v saunách dokonce i rodí?

Ve Finsku rodily ženy v sauně od pradávna, jak popisuje národní epos Kalevala. Sauna tehdy byla teplým a čistým místem dvorců. Rodilo se tak v odlehlých místech ještě na počátku minulého století. Dnes se tam těhotné ženy saunují v 90% ještě několik dní i hodin před porodem. Finští lékaři tvrdí, že takové saunování usnadňuje porod .

Slyšela jsem také, že ve Finsku je na saunu nazíráno i jako na prostor duchovní energie. Přispívá saunování ke spiritualitě a osobnímu rozvoji?

Finové skutečně říkají, v sauně se má člověk chovat jako v kostele. Nemyslí tím asi, že by se měl člověk v sauně zrovna modlit a zpívat chvalozpěvy, v horku se toho moc nenahloubá. Ale v duchu jejich tradice chápou pobyt v sauně jako dobrou a klidnou příležitost ke krátkému zamyšlení nad sebou samými. Finové se netají tím, že umějí být vděční za saunu a za život vůbec. V tomto ohledu se od nich jistě můžeme učit. Využít saunování jako chvíle zastavení v ruchu života považuji za inspirující model i pro naše saunisty. Ne každý tomu u nás rozumí, je tady patrný sklon zatahovat do sauny své problémy nebo už řečenou zábavu. Ten, kdo má pravé saunofilní srdce, chápe, že saunování rozhodně může mít i rozměr spočinutí ve vnitřním tichu a posvátnosti. Zvláště pokud má někdo možnost saunovat se tak, že k ochlazování lze použít přírodní vodní zdroj nebo sněhovou závěj přímo pod širým nočním nebem.

Jak vaše zaujetí pro saunování ovlivnilo vaše rodinné příslušníky a váš soukromý život?

Mé děti se saunovaly od časného věku, saunují se i děti jejich dětí. K dnešnímu dni máme doma stav sedm saunofilních pravnoučat. Má žena se saunuje o nějaký ten rok méně než já, a nyní jsem jí to zakázal kvůli srdeční arytmii. Jsem jistě pošetilý, že se sám saunuji i ve svém vysokém věku, ale nemohu jinak.

Když je řeč o vašem věku, přičítáte ho i saunování?

Jsem zařazen do kategorie superseniorů. Přitom v genomu jsem obdařen devaterem smrtelných diagnóz. Čekání na tu desátou si krátím především vysedáváním u počítače a jsem rád, že mě při práci s ním na chvíli přestávají bolet kolena. Kombinuji to s vycházkami se psy, protože bolavá kolena potřebují prokrvit přirozeným pohybem. Vyhledávám nenáročnou tělesnou práci - utírám nádobí, štípám polínka, zametám dvorek. Své celoživotní saunování nepovažuji za léčbu svých orgánových nemocí, ale jsem mu jistě vděčný za dokonalou tělesnou očistu, sauna je lepší než koupel ve vlastní špíně. Z podstatné považuji své udržení odolnosti vůči virózám dýchacích cest. Neúnavným pravidelným saunováním jsem za téměř šedesát let neprodělal ani jednou respirační horečnaté onemocnění, ani jsem nebyl obtěžován astmatickými dyspnoemi, jako tomu bývalo v mém v dalekém mládí. A jestli saunování prodlužuje lidský život? Pokud ho budeme vnímat jako ochranu zdraví, a ne jako léčbu nemocí, pak metaforicky ano. Vztah saunování a zdravotního stavu je ovšem složitější. Mnohé návody doporučují, aby se saunovali jen absolutně zdraví lidé. Ale to by se nemohli saunovat ani ti s kuřím okem na malíku. Úplně zdravý dnes nejspíš není nikdo. Pokud jsou pacienti s chronickou diagnózou, jež saunování nevylučuje, bez zjevné nemoci, pak jim podle mého názoru v saunování nic nebrání. Nechť nečekají, že se saunováním vyléčí. Saunování ale určitě vytváří nebo zlepšuje pocit zdraví. Jde o psychickou záležitost, která stojí nad organickou nemocí. I člověk s rakovinou - záleží na jeho celkovém funkčním stavu - se může saunovat a ulevit si aspoň na chvíli od svých potíží.

MUDr. Antoním Mikolášek se narodil 4. srpna 1927 ve Sloupnici. V profesi následoval svého otce, a to i ve službě těm nejpomíjitelnějším. Vždy se divil, kolik jich u nás je. Rád za pacienty jezdil na kole (dokud neselhala kolena) a rád poslouchal vážnou hudbu (dokud lépe slyšel). V sauně se dnes rád probírá roztříštěnými vteřinami svého dávného života. Kdyby měl vše sdělit, má strach, že by zdržoval. Proto jen krátce: Život máme jen jeden. Pro svůj osobní rozvoj čiňme vše tak, abychom na konci své pouti mohli shledat, že žít spravedlivě vůči sobě i ostatním bylo naše prvotní poslání.

"Nemohu si pomoci, ale v sauně jsi, člověče, vždycky jenom člověkem. Když jsi nahý, nikdo neví, že luxusní sako či tričko, peněženka, metály, zůstaly kdesi v šatně. Jsi před ostatními takový, jaký jsi. I sám sobě v sauně ukazuješ, co je v tobě. A pokud se snažíš ukázat něco, co chceš, aby ostatní viděli, své holé člověčenství přesto nezakryješ. Sauna integruje, to je jeden z jejích doteků - dotek humanity."

Antonín Mikolášek v knize Česká sauna, kterou vydalo nakladatelství Grada Publishing

Pravidla saunování podle Antonína Mikoláška:

1. Do sauny chodíme bez akutních zdravotních potíží, bez horečky, ne s kašlem nebo rýmou, také ne hladoví nebo po sytém jídle. Nesmíme trpět poruchami krevního oběhu, mokvavými či zanícenými kožními chorobami. Kontraindikací jsou všechny závažnější nemoci. V případě pochybností se poraďme s lékařem.

2. Ideálně se saunujeme nazí. Je to hygienické a důležité vzhledem k ochraně vůči horku vydatným pocením.

3. Průměrná teplota ve veřejných saunách by se měla pohybovat okolo 100°C pod stropem, v prohřívacím pásmu na druhém stupni lehátek 60°C. V domácí sauně si teplotu můžeme nastavit individuálně, jak nám vyhovuje. Nižší teplota však prodlužuje prohřívání.

4. Doba, po kterou se vyhříváme, by se měla řídit subjektivními pocity. Setrvejme v potírně, dokud je nám to příjemné, nebo alespoň 8 minut, aby bylo dosaženo potřebné termoregulační reakce organizmu. Maximální doba jednoho běhu saunování je 12 až 15 minut při uvedené teplotě saunové lázně.

5. Během prohřívání zachovávejme klid. Prokrvení kůže lze podpořit automasáží míst, kam až dosáhneme rukou, měkkým kartáčem či rukavicí. Ve Finsku se tradičně používají březové věníky, jimiž se lze ovívat a jemně šlehat po zádech.

6. Ochlazení probíhá pod sprchou nebo v bazénech se studenou vodou. Je-li na blízku přírodní zdroj vody nebo sníh, zážitek saunování se ještě umocní.

7. Pobyt v prohřívárně a následné ochlazení opakujeme třikrát, chceme-li dosáhnot relaxačního i tonizačního účinku. Je to nejvhodnější způsob saunování ve veřejných saunách. Výměna horka a chladu až čtyřikrát, případně víckrát, je unavující až vyčerpávající. Musí po ní následovat odpočinek a spánek. Proto se doporučuje v domácím prostředí.

8. Pravidelné turnusy běhů saunování jednou týdně poskytují prokázanou ochranu, odolnost a otužilost vůči respiračním virózám. Delší intervaly toto nezaručují.

9. V průběhu běhu saunování nejíme ani nepijeme. Na dostatek tekutin dbáme aspoň hodinu před a hlavně po saunování.

10. Alkoholickým nápojům se vyhýbáme, ruší účinek saunové lázně. Kouření se při saunování taktéž vylučuje.

Poznámka: Saunováním v tomto rozhovoru rozumíme klasickou finskou saunu, nikoliv dnes také populární infrasaunu, což je zavádějící pojmenování ohřevné kabiny se zářiči infračerveného světla. K ohřátí těla v infrasauně dochází pouze jednou ze čtyř forem transportu tepelné energie (radiace), která dopadá na geometricky omezené místo na kůži. K vzestupu vnitřní tělesné teploty dochází o 0,1°C za 10 minut, takže potřebné účinné zvýšení vnitřní teploty je dosažené za delší dobu asi hodiny a půl. V saunové lázni stačí při vzestupu teploty o 1°C za 10 minut 10-15 minut k dokonalému celkovému prohřátí. Vzduch se v infrakabině nezahřívá a z termoregulačních reakcí je tak vyloučený dýchací systém a hlavně jeho imunitní složka, významná např. pro zvýšení odolnosti vůči respiračním virózám. Infrazářiče jsou výborná ohřívadla, nahrazující staré typu ohřevu (kachlová kamna, radiátory, krby apod.), nemohou však vyvolat potřebnou termogenní antistresovou reakci, která přináší očekávanou psychogenní i somatickou relaxaci a tonizaci a posílení nespecifické imunity. Krátce: V infrakabině se člověk jen povrchně zahřívá, což má význam třeba jako předehřátí před tělesnou námahou, ale účinek klasické finské sauny to nahradit nemůže.

Psáno pro magazín Osobní rozvoj, únor 2015

Zpět na seznam rozhovorů

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt