PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Muže a ženy spojuje potřeba
přijmout své limity

Rozhovor s otcem čtyř dětí, psychologem, psychoterapeutem a ředitelem Ligy otevřených mužů Martinem Járou

Foto

Martine, často dnes slýcháme o krizi mužství. Jde o módní výstřelek, nebo o problém zakládající se na faktech?

Krize mužství je dílem mediální a dílem genderový koncept. Pokud vím, fakty nepodložený, přesto ne fiktivní. Asi se něco děje. Mužská identita není tak jistá jako dřív. Co s tou nejistotou? Mužské organizace, které bych označil jako konzervativní, lpí na tradiční představě muže. Feministické iniciativy konstruují úplně jiného, nového muže, co se všeho ze své minulosti vzdal. Návrat zpět, nebo úprk do utopie. Jenže tím se krize neřeší. Je třeba jí projít.

Kde má současná krize mužství své kořeny?

Možná tam, kde byla zaseta přesvědčení typu "Musíš bejt jako skála" nebo "Jseš tím víc chlap, čím víc vyděláš" anebo "Tvoje mužství určuje počet orgasmů tvojí partnerky". Pochopitelně, že těchto pseudo-ideálů mnozí muži nemohou dosáhnout. Ale navenek to nepřiznají. Drží se starých dobrých pravd, které ale zatuchly.

Jak se krize mužství hlavně projevuje?

Jako velmi jasný příklad mi přijde domácí násilí. Jestliže si muž potřebuje dokazovat svoji sílu tím, že ubližuje ženě, odhaluje hlavně svoji slabost… A také nezralost. Ta může mít i jiné, méně brutální podoby. Třeba pohodlný život v "mama hotelu", tedy neochotu se osamostatnit a vzít život do vlastních rukou. Když ta maminka tak dobře vaří a pere a žehlí…

S krizí mužství bývá někdy spojována nově užívaná "diagnóza" zvaná "syndrom mrzutého muže". Jde o to, že muži jsou kromě sociálních a ekonomických tlaků vystaveni také působení svých tělesných funkcí. Důležitou roli hraje mužský pohlavní hormon testosteron, který ovlivňuje i mužské prožívání. Pokud jeho hladina v těle muže kolísá, dostavují se změny nálady, ne nepodobné náladám žen v čase předmenstruační tenze nebo klimakteria. Jak je to s mužským přechodem? Mrzutost přece nesouvisí jen s věkem…

Slova jako diagnóza nebo syndrom se mi v tomto kontextu nelíbí. I proto, že se používají nekorektně. Pokud vím, "mrzutý muž" není v žádném oficiálním seznamu nemocí či syndromů. Hezky a působivě to zní, to jistě… Ale je to nanejvýš jedna hypotéza. Sám o ní slyším poprvé a také mi přijde, že mrzutost má i jiné než biologické příčiny, třeba určitou sociální izolaci a nějaké nezhojené psychické zranění. Jinak existence mužského přechodu byla již prokázána. V odborné literatuře má různé názvy: andropauza, viropauza, mužská menopauza. Pozná se podle poměrně čitelných příznaků: únavnost (u 82% mužů), depresivní stavy (70%), snížené libido a erekce (80%). Hormonálním, skrytým důkazem změny je právě pokles hladiny testosteronu. Existuje testosteronová terapie, ta může dočasně udržet kýženou hormonální hladinu a s ní i sexuální aktivitu. Svého uživatele ovšem ohrožuje vedlejšími účinky - nádorovými onemocněními a srdečními chorobami. Navíc si muž pod vlivem dogmatu "Keep erection" jen posiluje iluzi, že nestárne.

U zralého člověka by mělo platit, že má vlivy svých hormonů pod kontrolou. Záleží na výchově, vzdělání, civilizační tradici… S tím bezprostředně souvisí i schopnost hlídat si své duševní zdraví, resp. vyhledat pomoc, pokud se nám věci začnou vymykat z rukou. Proč v poradnách psychologů i psychiatrů potkáváme tak málo mužů?

Muži se naučili, že by neměli ukazovat svoji slabost. Psychologická, natož pak psychiatrická intervence se považuje za nedůstojnou. Je to prostě potupa. Postoj "radši svůj problém schovám" mezi muži pořád ještě převládá. Bohužel, neřešený problém se za čas projeví tělesně, třeba jako žaludeční vředy nebo ještě hůř - jako infarkt.

Které jsou hlavní rozdíly v mužském a ženském přístupu ke zvládání životních krizí?

Je to analogické vztahu k nemocem. Ženy mnohem dřív a ochotněji vyhledávají zdravotní péči, muži své problémy často skrývají a "jdou nadoraz" - než zkolabují. Ženy sice mají častěji "depresi", ale muži zase páchají 4 x více sebevražd. Zároveň se obě pohlaví navzájem podobají: například ženy i muži těžko snášejí stárnutí, diktát "věčného mládí" řeší tím, že mu podléhají a nevědomky se považují za zdatnější než jsou. Krize středního věku je pak hlavně krizí osobní zralosti. Přijmout své limity je stejná výzva pro ženy i muže.

Foto

Co mužům pomáhá nalézt cestu ke šťastně prožívanému mužství a k sobě samému?

Tradiční odpověď zní: úspěch. Alternativní odpověď je: rodina. Ale existuje ještě třetí varianta: sebeúcta. Nedávno na toto téma Liga otevřených mužů pořádala workshop. Zazněly tam velmi důležité věci, například "Chovat se podle druhých je přesouvání vlastní moci do jejich rukou." Nebo: "Když se zaprodám kariérnímu postupu a penězům, moje sebeúcta jde dolů.". Anebo: "Podporuje mě vědomí, že se neplácám na místě, ale že všechno má nějaký vývoj." Věřím tomu, že mužům dlouhodobě prospívá nezávislost na druhých mužích, na financích a na svých zvycích.

Co poradit ženám, jejichž muži odmítají svůj problém vidět a nechtějí komunikovat?

Žádný tlak. Nechte ho. Maximálně mu napište dopis. Ten si přečte. A třeba i zareaguje.

Více informací:
www.ilom.cz

Vyšlo v časopise Miminko 1/2009

Zpět na seznam rozhovorů

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt