PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví
odkaz na home

Stříbrný vítr aneb placená přízeň prostitutek

Rozhovor s prof. Milenou Lenderovou, spoluautorkou knihy "Radostné dětství - dítě v Čechách 19. století", o dospívání a sexuální výchově v minulosti


Foto: David Kumermann

Rozhovor je součástí článku Sexuální výchova v ČR

Historické pozadí společenských postojů k sexualitě umožňuje ucelenější pohled na danou problematiku dnes. Jak se sexuální výchova a výchova k rodičovství historicky vyvíjela? Odkdy se stala "normální" součástí výchovného působení rodiny a školy?

Orientální despocie i antická společnost byly v otázkách lidské sexuality vcelku liberální. Záporný postoj křesťanstva vycházel z učení církevních otců o ženě jako tvoru méněcenném, jako o bytosti posedlé sexem. Nesmlouvavý postoj církve k sexualitě souvisel s plněním imperativu šestého (Nesesmilníš!) a devátého (Nepožádáš manželky bližního svého!) přikázání. Pod pojem "smilstvo" se vešla celá řada projevů v chování, mluvení i myšlení. Pohlavní styk církev tolerovala jen tehdy, bylo-li jeho cílem početí. Kult mateřství sice vedl k částečné rehabilitaci ženského elementu i v očích církve, přesto ale i nadále docházelo k jednoznačnému zvýrazňování superiority stavu panenského nad stavem manželským - náboženské spisy církevních autorů, určené mladým dívkám, tento svatý stav jednoznačně doporučují ještě v 19. století. Dá se říci, že ještě za první republiky se o pohlavní výchově hlasitě mluvilo jen v odborných kruzích. A ještě i moje (poválečná) generace byla většinou dlouho ponechávána v nevědomosti, rodiče i škola se omezili pouze na poučení o jevech dospívání a na informaci, že děti se rodí v porodnicích. Otevřenost v sexuální výchově se začala projevovat až od 60. let 20. století.

Jak přesně došlo k ospravedlnění sexuality jako přirozené součásti lidského života?

K rehabilitaci sexuality došlo nejdříve v lékařské literatuře přelomu 19. a 20. století. Lékaři začali jako první chápat pohlavní akt jako něco přirozeného, jako projev tělesnosti člověka, která však má být vždy kontrolována rozumem. Uvedené názory se odvolávaly na nutnost zachovat lidský rod, ale sexualitě přiřazovaly tělesnou i duchovní stránku. Třebaže stránka tělesná byla považována za nižší, lékaři již tehdy brali v úvahu její propojení s duševním zdravím. Měli za to, že "obcování tělesné značí vrchol požitků tělesných při zralosti a plné síle mladistvé", jak psala první česká lékařka Anna Bayerová, nicméně také lékařská literatura daného období se rozhodně stavěla proti "nemírnosti pohlavní" a prosazovala zdrženlivost.

Jak tomu bylo s rozdílným přístupem k chlapcům a dívkám?

V případě chlapců byla společnost tolerantnější. Část pedagogické literatury konce 19. století brala probouzející se chlapecké erotické touhy na vědomí, ale zdůrazňovala, že jejich ovládnutí je důležitou součástí přípravy mladého člověka na život. Je třeba říci, že erotická touha zachvacovala všechny dospívající chlapce bez rozdílu sociálního postavení - poryvy "stříbrného větru" slyšeli (a občas vyslyšeli) mladíci každého společenského postavení. A jejich okolí jim nějaký ten poklesek odpustilo. Řečeno slovy Stefana Zweiga, společnost "omezila svou morálku na to, že mladému člověku sice nezakazovala, aby provozoval svou vita sexualis, ale požadovala, aby si tuto trapnou záležitost vyřizoval nějakým nenápadným způsobem. Nebylo-li možné sexualitu zprovodit ze světa, pak alespoň měla zůstat uvnitř světa mravů neviditelná..."

U dívek tomu tak rozhodně nebylo. Ještě v období mezi válkami zůstávalo ve středních a vyšších vrstvách panenství nezbytným atributem slušného děvčete. Předmanželský pohlavní styk byl z hlediska společenských norem prakticky vyloučen.

S kým tedy mladí muži svou předmanželskou sexuální touhu sdíleli?

Celé generace adolescentů zůstávaly odkázány na placenou přízeň prostitutek. Chlapci ze zámožných rodin nepohrdli ani poučením od služky a na venkově od děvečky, přestože podle trestního zákoníku z roku 1803 hrozil služebné, která svedla nezletiletého syna či jiného příbuzného svého zaměstnavatele, trest vězení od jednoho do tří měsíců. Průměrný městský mladík pokoušející se být v oblasti sexuální výchovy iniciativní (většinou v kooperaci s kamarády) získával nejčastěji praktické znalosti v náručí prostitutky. Studenti patřili mezi pravidelné návštěvníky nevěstinců už ve středověku a tvořili nezanedbatelnou a profesionálkami oblíbenou část klientely ještě začátkem 20. století. V sexuálním zasvěcení sehrála postava prostitutky často klíčovou roli, návštěva (většinou levného) nevěstince byla takřka obligátní součástí přechodového rituálu oddělujícího dětství od dospělosti. Dojem, který první (a někdy zároveň poslední) návštěva na mladém muži zanechala, byl zpravidla trvalý. Není divu, že se kdekdo cítil povolaný, aby mladého muže - především studenta - před tímto "zlem" chránil. Většinou marně: zvědavost, hrdost na novou zkušenost, obdiv spolužáků a pocit nutnosti vyhovět neodbytné potřebě byly silnější než hrozby, trest a strach. Nízký věk návštěvníků veřejných domů a hostinců s dámskou obsluhou dokládají nejen protesty ředitelů a profesorů středních škol, případně rodičů, ale i některé osobní paměti či deníky. Za jiné uveďme neodolatelné vzpomínání historika Josefa Šusty, kterého jako čtrnáctiletého studenta zavedl do jednoho z českobudějovických "puffů" jeho stejně starý, leč protřelejší spolužák: "Franta nás zavedl za jatkami do veřejného domu zcela lůzovitého přídechu, kde mne takřka horečně se chvějícího hlučně uvítala přistárlá, do široka vykynulá děvka se zákalem na jednom oku. Jakmile mne chtěla k sobě přitisknouti, zachvátilo mne takové nechutenství, že jsem nejen z brlohu utekl, klobouk tam nechávaje, nýbrž na ulici mi žaludek překypěl zcela jako při prvním kouření. Bylo to právě na den mých čtrnáctých narozenin a epizoda mi zanechala tak silný odpor, že jsem jako gymnazista již nikdy o prostředí prodejné lásky nezavadil, ač se z mých spolužáků někteří, vyspělejší svými zkušenostmi, na těchto smutných pěšinkách mnoho vychloubali." Také student Josef Svatopluk Machar, předčasně zemřelý historik Ladislav Hofman a další a další mládenci získali první sexuální poučení za peníze.

Jsou dochovány nějaké informace o tom, kdy mladí lidé s pohlavním životem začínali?

Chlapci měli první sexuální zkušenosti někdy už v období dospívání. Dokládá to šetření, které provedli někdy na konci první dekády 20. století dva lékaři Emil Meirowski a Max Neissner na poliklinice ve Vratislavi. Pro české prostředí podobné údaje nemáme, nicméně lze předpokládat, že vratislavské poměry se od našich příliš neliší. Ze 170 studentů ve věku 16 až 24 let ošetřených na zmíněné poliklinice jen 25 chlapců, tj. 14,7 %, nezažilo dosud pohlavní styk. Ze 145 "zkušenějších" zahájilo 48, tj. 33,1 %, pohlavní život už na střední škole, 27, tj. 18,6 %, jako abiturienti a 31, tj. 21,4 %, jako vysokoškoláci. Nejčastěji připadalo získání první sexuální zkuš