PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Od manželství nečekejme věčnou blaženost

Ze sociologických výzkumů vyplývá, že současní lidé před vstupem do manželství daleko více řeší materiální než vztahové podmínky. Dbají na to, aby měli ukončené vzdělání, dostatečně vysoký příjem či samostatné bydlení, a méně řeší prověření charakterových kvalit svého protějšku i svých vlastních. To se však manželství stává osudným. Může kvalitu a délku manželského vztahu ovlivnit příprava na něj? Odpovídá Marie Macounová, lektorka předmanželské přípravy z o.s. Rodinné centrum Praha:

Jak odhadovat, zda ten, s nímž se rozhodujeme vstoupit do manželství, bude dobrým životním partnerem?

Být dobrým manželem nebo manželkou se učíme, a to po celý život. Zároveň platí, že abecedu manželství si osvojujeme ve své primární rodině. Tyto naše původní dovednosti obvykle už jen dále rozvíjíme.

Co když někdo na původní rodinu nemá štěstí?

I v dysfunkční rodině snoubenci získávají důležité zkušenosti. Záleží na tom, jak s nimi naloží. Domnívám se ale, že postoj "takhle to já dělat určitě nebudu" není příliš dobrý program pro manželství. Neukazuje totiž, co dělat mám. Kromě toho nám v krizových situacích stejně automaticky naskakují vzorce chování naučené v dětství a ani tisíc předsevzetí tomu obvykle nezabrání. Je daleko snazší žít podle pozitivního vzoru a vědět: tohle se mi líbí, o toto chci usilovat. Proto pokud se v původní rodině nelze dobrat ničeho pozitivního, je nutné si hledat jiné vzory.

Může i předmanželská příprava pomoci dohonit to, čeho se snoubencům v tomto ohledu nedostalo?

Příprava na manželství sama o sobě vzorce naučeného chování nepřestaví, ale snaží se o zvědomění problematických míst. Vybízí k hledání lepších a nových cest. Zdůrazňuji, že příprava na manželství není psychologická poradna ani terapie. Pouze nabízí a inspiruje. Pokud se objeví vážnější problém, směrujeme snoubence ke konkrétním odborníkům.

Žijí dnešní lidé v iluzích o tom, co je v manželství čeká?

Do jisté míry určitě, čekají totiž velmi mnoho - jakousi věčnou blaženost, ke které nám má náš protějšek dopomoci. Jenže to je nárok, kterému žádný smrtelník nedostojí. V manželském slibu se říká: "Ponesu s tebou dobré i zlé"… Jenže v té chvíli nevíme, co všechno slibujeme a jak těžké to může být. A také jak krásné. Důležité je vnitřní odhodlání v manželství setrvat, bez pochybností a otevřených zadních vrátek. V průběhu naší práce v předmanželské přípravě už jsme poznali i tzv. beznadějné dvojice s mizernými výhledy na společnou budoucnost, a dnes žijí v docela dobrých manželstvích, protože to nevzdali a s problémy se perou. A mnohé dvojice svou tzv. ideální skvělou startovní pozici promarnili na malichernostech, a dnes jsou rozvedeny.

Dnes je populární názor, že nejlepší přípravou na manželství je vyzkoušet si ho nanečisto, neboli začít spolu žít bez uzavření sňatku. Potvrdila byste takovou domněnku?

To, že velká část párů spolu žije bez svatby ještě neznamená, že opravdu praktikují manželství na zkoušku. Určité věci v životě si totiž nelze vyzkoušet nanečisto, a manželství k nim rozhodně patří. Když se dvojic, které se chtějí vzít, ptáme, proč vlastně, když jim to tak hezky funguje, odpovídají: "Náš vztah někam dospěl. Cítíme, že bez svatby začne stagnovat, nebude se mít kam dál rozvíjet…" Podotýkám, že může jít i o lidi, kteří už jsou v té době hmotně zabezpečeni, ba někdy mají dokonce i děti. A přesto pocítí, že bez manželství jim ještě něco chybí. Jde o přijetí závazku, vnitřně přiznané a navenek - svatebním obřadem - deklarované.

Bez svatby se tohle neodehraje?

Mnoho lidí by se samozřejmě hádalo, že svatba sama je přece "jen papír". Nechce se jim přiznat, že v mnoha případech zůstává doba soužití na hromádce prakticky nevyužita ke skutečnému tříbení názorů a sžívání. Mluvíme o období umělé nekonfliktnosti. Dokud k svatbě nedojde, ví se, že když to nebude fungovat, lze sbalit kufry a jít. Potřeba usmiřování a odpouštění přichází v manželství ke slovu v úplně jiné kvalitě. Pokud jsme si totiž dokázali slíbit, že náš vztah má trvat navždy, je třeba řešit a usmířit každý spor. A to je šok.

Celoživotní manželské svazky, v nichž je partnerům v zásadě dobře, nejsou samozřejmostí, a mají svá pravidla. Která považujete za nejdůležitější?

Na přední místo bych dala právě onu závaznost manželského slibu. Přijmout druhého bez výhrad a sám sebe bez výhrad druhému odevzdat. Důležitá je připravenost přinášet oběti. Přijetí faktu, že to v manželství nebude vždy lehké. Také je třeba překonávat konflikty, a tedy učit se usmiřování. Jde vlastně o schopnost pracovat s tím, čemu psychologové říkají animální afektivní tendence - sklon řešit konflikty útokem, resp. útěkem. Člověk má využívat rozumu, vůle a aktivní lásky k obnovování vztahu, který - aby nevyhasl - musí být opečováván. K tomu slouží i přiměřená otevřenost vlastního domova pro přátele, s nimž můžeme případná trápení či pochybnosti sdílet. To pomůže nejednu krizi zažehnat.

Co by mělo být obsahem předmanželské přípravy?

Jde o doprovázení při přípravě na celoživotní partnerský vztah a o představení manželství a života v něm. I my lektoři jsme lidé na cestě, i my denně o svá manželství bojujeme. Přesto žijeme v manželství rádi. Je užitečné, když se snoubenci zbaví nereálných představ. Proto se snažíme upozornit na hlavní kameny úrazu a dát prostor pro nácvik dovedností, které vytvářejí předpoklad pro co nejkvalifikovanější rozhodování a pro schopnost pěstovat kvalitní oboustranný vztah.

Jakým způsobem v České republice příprava na manželství probíhá? Kde je možno se s ní setkat? Kde je možno se na nějaký kurz přihlásit?

Teoreticky by se o tyto kurzy měly starat např. rodinné poradny při místních a obecních úřadech, jenže to stále není běžné. Spíš se o předmanželskou přípravu starají církve v rámci přípravy na církevní sňatky, a tak nabízejí přípravu na manželství např. všechna Centra pro rodinu při biskupstvích, a to i v menších městech. Dochází také k pokusům zavést téma do škol, v rámci rodinné nebo etické výchovy. Celkově však nelze než konstatovat, že předmanželská příprava v ČR není dostačující, není využíváno jejího preventivního potenciálu. Rodinné centrum Praha, které pro možnost organizování předmanželské přípravy získalo grant z MPSV, je asi do určité míry výjimkou, "naši" snoubenci se shodují, že je obtížné něco obdobného najít, a oceňují právě onen prostor, v němž si v rámci kurzu mohou sáhnout i tam, kam se jim jinak příliš nechce. Dojde i na otázky, které by jinak nepřišly. Uvedu příklad z jedné skupiny. Probíhalo úvodní kolečko, všichni volně hovořili, vládla uvolněná a lehce vtipná atmosféra. Přišel na řadu jeden snoubenec, po celu dobu měl notebook na klíně a zjevně byl poněkud mimo. Když se měl představit, jen odsekl "no comment" a mlčel. Měl na to právo, ale pro jeho snoubenku byla tato situace i pohledy ostatních podstatnou informací, kterou jistě tušila už dříve, a teď ji dostala na plné pecky.

Může se stát, že předmanželská příprava pár rozdělí, protože muž a žena zjistí, že se k sobě nehodí?

Ano, i to se stává. Ale i pak předmanželská příprava splnila svůj účel.

O manželství se dnes někdy hovoří jako historicky přežité instituci. V čem se dle vašeho názoru překonalo a v čem i nadále zůstává nenahraditelným základem pro soukromé zázemí?

Uvedu příklad z naší praxe. Opakovaně používáme výtvarnou techniku, při které snoubenci mají vyjádřit svá očekávání od manželství. Pracují ve skupinách muži a ženy zvlášť. Ženy téměř vždy namalují peněženku či kreditní kartu, což znamená, že očekávají, že je muž finančně zajistí, přestože ony samy také vydělávají, a už jejich matky či babičky pracovaly. A muži zase malují vařečku a dítě, přestože řada z nich ráda vaří a třeba se nebrání otcovské dovolené. Mnoho vnějších věcí se mění. Dnešní snoubenci jsou rozhodně v průměru starší i zralejší než ti před dvaceti lety. Mívají víc partnerských zkušeností i teoretických vědomostí. Přesto pro většinu lidí představuje tu nejžádanější formu soužití spokojené stabilní celoživotní manželství s jedním partnerem. Když jdete do hloubky, zjistíte, že mnohá očekávání vlastně zůstávají velmi tradiční.

Ing. Marie Macounová (1960), vdaná, matka čtyř dcer. S manželem připravuje snoubence pro manželství od r.1988. Je spoluautorkou a lektorkou programu snoubeneckých příprav a programu Máma a táta pro 21.století. Občanské sdružení Rodinné centrum Praha vzniklo v roce 2002 jako dobrovolné sdružení osob, které se angažují v oblasti řešení manželské, rodinné a sociální problematiky. Více informací na http://rodinnecentrum.cz, http://cpr.apha.cz, http://manzelstvi.cz.

Tématu se věnovaly také Hovory o vztazích na ČRo 6, a to 7.2.2010. Možno slyšet ZDE

Vyšlo v časopise Děti a my 9/2010

Zpět na seznam rozhovorů

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti