PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Podpora mateřství by měla být nedotknutelnou společenskou normou

Rozhovor s klinickou psycholožkou Michaelou Mrowetz

Těhotenství, porod i samo mateřství jsou z psychologického hlediska zásadními mezníky v utváření ženské identity. Pro mnohé dnešní ženy jde o zranitelnou oblast - to když svou plodnost spojují s mnoha obavami. Trápí se např. vnitřní nejistotou, zda dokáží najít spolehlivého partnera, zda se jim podaří zakomponovat dítě do už tak přeplněného života, zda zvládnou všechny obtíže a stres, které k rození a péči o miminko nedílně patří. Obecně si dnešní ženy málo uvědomují, že přivádění dětí na svět je především mimořádným tvůrčím procesem a silným potenciálním zdrojem sebevědomí a pocitu smyslu.

Proč bývá pro dnešní ženy tak obtížné stát se matkou?

Protože mateřství je silně založeno na instinktech, ale zároveň je ovlivněno společenskými očekáváními, což v dnešní době způsobuje schizofrenii a četná nedorozumění. Naše babičky znaly pravidla přírody, věděly, že je nutno semínko zasít a pak čekat, než z něj vzejde rostlina. Že je nutno o celý proces pečovat, respektovat ho... Dnešní rodička i šestinedělka je zranitelná: chce být pod ochranou dalších žen a potřebuje zajištění bezpečí od svého muže, ale duch doby ji zvláště působením médií masíruje k tomu, aby byla co nejdříve fit a v kondici a zpátky v práci. To způsobuje silné protichůdné tahy v ženské psychice a mateřství to oslabuje.

Do jaké míry je mateřské chování předurčeno biologicky? Na čem záleží vnímavost matky k dítěti?

Mateřské chování je biologicky naprogramované. Čím více se ženě daří zůstat v souladu s instinkty, tím citlivěji se s vysokou pravděpodobností bude k svému děťátku chovat. Vždyť příroda nám v tomto ohledu výrazně vychází vstříc, žena se na kontakt s dítětem postupně vylaďuje. Vysoké hladiny speciálních "mateřských" hormonů spouští už těhotenství, ale především pak sám porodní proces. Hormony ulehčují matkám porod i péči o novorozené potomky. Ač by se přece ženy měly po porodu cítit velmi unavené, porodní hormony je aktivují a obdarovávají silou i dobrou náladou, takže jsou naopak "nabuzené" a připravené pečovat. Škoda, že současné množství medicínských zásahů do porodu tuhle podporu ženám odebírá, protože vyplavování přirozených hormonů silně brzdí.

Je tedy pravda, že v období okolo porodu existují tzv. senzitivní fáze, jejichž nerespektování může mít pro vztah mezi matkou a dítětem negativní důsledky…

Ano, jedná se zejména o několik hodin bezprostředně po porodu, během nichž si matky a novorozenci budují základy své budoucí emoční vazby. Mluví se o fázi "zamilování" matky do dítěte a dítěte do matky. Vědeckými výzkumy a pozorováním matek po porodu je dokázáno, že čím intenzivnější a delší je po porodu nepřerušovaný kontakt novopečené maminky s děťátkem, tím citlivěji a s větší trpělivostí se maminky k dítěti chovají po šestinedělí a dokonce i rok po porodu. Samozřejmě, od přírody jsou ženy k potřebám dítěte citlivější a ty méně citlivé, ale pokud jsou hned po porodu rozvoji mateřských kompetencí kladeny překážky v podobě separace matky od dítěte, bývá start více náročný.

V českých porodnicích k oddělování matek a novorozenců dosud běžně dochází, a to z důvodu poporodních vyšetřování. Je to pro rozvoj mateřských instinktů velká komplikace?

Nerespektování biologické danosti může mít dopad hlavně na chování matky směrem k dítěti. Ponejvíc v tom, že maminka miminku dostatečně nerozumí, instinktivně se s ním nesladí, méně s ním soucítí, je pro ni nesnadné potřeby a přání děťátka dešifrovat. Dítě samo má jen málo možností, jak dát své potřeby najevo, vyjadřuje se hlavně pláčem. Podle výzkumníků existuje už u novorozeného děťátka několik druhů pláče či křiku. Matky, které jsou na potřeby dítěte vyladěny, tyto druhy rozeznají. Pokud dojde k tomu, že citlivost matky je separací od dítěte uměle narušena, není naštěstí nic ztraceno, i mateřství se totiž učíme a můžeme v něm dělat velké pokroky. Zároveň je třeba říci, že v porodnicích jde o zbytečnou a nepochopitelnou rutinu, která by měla být odstraněna stejně jako zbytečné medicínské zásahy do porodu. Čím více se matka cítí nesamostatná a nekompetentní a čím silněji svému dítěti nerozumí, tím víc si je nejistá, tím víc se snaží dítě ovlivnit "po svém", což miminko ale odmítá, a roztáčí se začarovaný kruh.

Můžete uvést nějaké příklady?

Maminky třeba ve své nejistotě raději použijí kolébku nebo vibrační lehátko, než-li svou vlastní náruč. Nebo začnou příliš brzy dítě uměle dokrmovat, protože mají strach, že samy mají málo mléka. Všechny podobné problémy přitom obvykle vyřeší zklidnění matky, její plné soustředění na dítě. Proto je tak velmi potřebné novopečené matky, a nejen prvorodičky, v senzitivní fázi po porodu maximálně podporovat. Pečování o matku a čerstvě narozené dítě by se mělo stát nedotknutelnou standardní a celospolečensky podporovanou normou.

Co si máme představit pod pojem mateřské kompetence?

Sama za sebe si pod tímto pojmem představuji matku se čtyřmi P: přijmout, porozumět, podpořit a pustit. Tedy přijmout těhotenství a porod se vším, co k nim patří, stejně jako pak přijmout dítě takové, jaké je. Snažit se mu porozumět v každém jeho vývojovém kroku. Podporovat ho v tom, co mu jde, i v tom, co mu nejde. A pustit ho vždy, když to potřebuje - batole pustit zkoumat svět, dospívajícího pustit do samostatnosti. Neomezovat, nicméně patřičně vymezovat jasné hranice. Dnešní ženy bohužel o svých kompetencích pochybují. A děti to cítí, proto zlobí. Jenže můžeme se tomu divit? Kolik žen po porodu zůstane samo, zavřených v malém bytě, bez podpory širší rodiny, jen s televizí. A když je řeč o médiích - ta dnešní mateřství zrovna nepomáhají, nepřinášejí dostatečnou podporu. Nezmiňují v náležité míře nejpotřebnější témata, týkající se rodiny. Považovala bych za žádoucí "oprášení" skutečných hodnot a seriózní vyvážené informování. Postrádám zvláště investigativní novinařinu s ověřenými zdroji, s odvahou nepodléhat většinovému pohledu a v oblasti zdravotní problematiky nepodléhající farmakologickým a lékařským lobby… Nechci ale končit pesimisticky. Naštěstí je nakonec každá matka k zvládnutí svého mateřství nejkompetentnější sama. Stačí, když si to uvědomí.

Mgr. Michaela Mrowetz, nar. 1972, klinická psycholožka, psychoterapeutka, soudní znalkyně. Momentálně zpracovává dlouhodobý výzkum "Podpora ranné vazby mezi matkou a dítětem v českém porodnictví". Ve své ordinaci se věnuje zvláště ženám s postraumatickou stresovou poruchou v období okolo porodu. Vede kurzy předporodní psychologické přípravy, přednáší na téma "Podpora bondingu", podporuje českou společnost v přijetí starodávné tradice, že dítě po porodu patří k matce. Usiluje též o změnu v péči o matku a dítě po porodu jako o jednu nedělitelnou jednotku. Je matkou dvou synů. Více na www.klinickapsycholozka.cz

Vyšlo v časopise Miminko 11/2009

Zpět na seznam rozhovorů

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt