PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Dobré pocity žen z porodu jsou přínosné
pro celou společnost

Přibývá žen, které mají problém vstřebat zážitek komplikovaného porodu, resp. porodu císařským řezem. Oč více od porodu očekávaly, o to více bývají zklamané. Nezřídka se stává, že negativní porodní zkušenost zasáhne i do jejich mateřského prožívání. Rozhovor na téma poporodního traumatu mi poskytla klinická psycholožka Michaela Mrowetz:

Existuje pro zklamání žen z nepovedeného porodu odborné vysvětlení?

Existuje, a to velmi jednoduché. Pokud ztrácíme nad prožívanou situací kontrolu, jsme ve velkém stresu, který může končit až traumatem. A nejedná se pouze o ženy, které se těšily na normální porod. Velmi často ztrácejí kontrolu i takové, které předem plánovaly rodit medicínsky. Nejvyšší míra stresu po porodu vyplývá ovšem ze separace od narozeného dítěte a ze ztráty kontroly nad dítětem. K čemuž nejčastěji dochází právě po komplikovaných porodech. Děti rodíme proto, že se na ně těšíme a chceme se o ně starat. Pokud s nimi po porodu jako matky nejsme, cítíme zklamání, a to na hluboce biologické a psychologické úrovni.

Některé ženy nepovedený porod vnímají jako trauma. Co jsou příznaky posttraumatické poporodní poruchy?

K příznakům posttraumatické poruchy (označuje se zkratkou PTSD) patří podle mezinárodní klasifikace nemocí např. následující: Prožití situace naplněné strachem o svůj holý život či o holý život blízké milované osoby, čili dítěte. Tuto situaci prožívají ženy mimochodem už jen při neprofesionálních komentářích personálu typu "Maminko, tlačte, přeci nechcete ublížit svému dítěti". Dále jde o opakované stereotypní prožívání situace ohrožení života. Ženy popisují negativní prožitky směrem k procesům porodu, ke zdravotníkům i k porodnici. Jde i o sny, strach z ostrých předmětů, flashbacky. Jedna má klientka si vždy, když šla na záchod, vzpomněla na to, jak se u porodu bála, a tyto prožitky pro ni byly velmi nepříjemné. Mezi příznaky dále patří i vyhýbání se místu, kde že na danou událost prožila, a také situacím s ní spojeným. Jedna moje klientka třeba opakovaně zvracela, když šla kolem porodnice. U těchto žen vnímáme celkovou přecitlivost a dráždivost vůči tématům spojeným s prožitou událostí. Pozorujeme, jak znervózní či jsou neklidné nebo se naopak nepřiměřeně smějí při vlastních vzpomínkách nebo při vyprávění jiných žen o porodu.

Jak je u nás poporodní posttraumatická stresová porucha častá?

V našich podmínkách ještě nikdo výzkum na četnost PTSD po porodu nevedl. Různé německé a anglické výzkumy uvádějí výskyt u 6 - 30% žen. Německé a anglické porodnictví je známo mnohem přátelštějším přístupem k potřebám dětí a matek, takže je nasnadě očekávat, že v ČR může být traumatizovaných žen a separovaných a tím traumatizovaných dětí více.

Pokud žena po porodu cítí propad v psychickém stavu, jak pozná, že je čas vyhledat odborníka? A kam se má obrátit, když poradny zaměřené přímo na poporodní psychologickou péči u nás až na výjimky neexistují?

Ideální je kontaktovat jakoukoliv linku důvěry, klinického psychologa nebo krizové centrum. Všichni pracovníci těchto profesí by měli mít základní znalosti o problematice, což ale bohužel není vždy realita.

Znamená to, že jsou pocity a potřeby těchto žen často zlehčovány?

Ano, nejprve doma, když příbuzní nechápou, co ženu trápí, když má přece zdravé dítě. A když jdou ženy k odborníkovi, není to nutně lepší. Jak vím z praxe, dokonce i mnoho psycholožek trpí po porodu PTSD a nejsou léčeny. Někdy se stává, že odbornice svá traumata popírají právě i skrze bagatelizující informace pro klientky. Je důležité najít takového profesionála, který se problematice poporodní posttraumatické poruchy věnuje, sám případně prošel léčivým procesem traumatu a nebagatelizuje jej.

V jakých fázích probíhá léčebný proces? Jaké jsou podmínky jeho úspěšnosti?

Vyjdu opět z vlastních odborných zkušeností. Léčebný proces u mých klientek je velmi různý, většinou jde o několik sezení. Předpokladem úspěchu je, že terapeut si je plně vědom problému a jsou mu známy dopady poporodního traumatu na psychiku ženy. K rehabilitaci porodních zážitků je nutná ventilace emocí a následně identifikace problémů i zpracování častého tzv. stockholmského syndromu. Ženy jsou zmítány v ambivalentních postojích, na jedné straně jsou zdravotníkům vděčné za záchranu svého života a života dítěte, na straně druhé popisují přímé agresivní a destruktivní faktory, kterým byly ony i jejich děti během porodu vystaveny. Nutná je imaginární či reálná komunikace se zdravotníky, sebevymezení, orientace na znovuprožití porodních kompetencí. V imaginaci je možno prožít porod a následnou péči o ženu i dítě tak, že žena kontrolu neztrácí, ale naopak získává. Nesmírně důležitá je i zpětná podpora raného kontaktu matky s dítětem, a to zdravým, nemocným, živým i mrtvým. Takové prožitky během terapeutického procesu jsou skutečně léčivé. Jistě sem ale patří i rehabilitace fyzických porodních zranění, tedy např. vyrovnávání se s traumatem z nástřihu hráze, z klešťových porodů či porodů pomocí vakuumextraktoru, a třeba i ze zlomenin klíčních kostí u dětí.

Někdy se stává, že ženy na nepovedený porod svalují vše, co je v souvislosti s raným mateřstvím a možná v danou chvíli s celým jejich životem trápí. Porod je zkouškou našeho celkového nastavení, zároveň nejsme schopny ovlivnit všechny podmínky, za jakých probíhá. Slýchám o žen řečnickou otázku: "Kdybych jen věděla, co jsem mohla a nemohla ovlivnit, abych měla jasno v tom, co si mám vyčítat…!" Stojí snaha o zpracování poporodního traumatu na počátku nelehké cesty k sebepoznání, k přehodnocení životních postojů, k celkovému zlepšení kvality života?

Pokud je žena u porodu nebo po porodu traumatizována, dochází k narušení jejích rodičovských kompetencí i její sebeúcty. Tím trpí její připravenost bezpodmínečně pečovat o dítě, z čehož následně plynou pocity viny. Tyto mechanismy jsou obvyklé a slouží vlastně k tomu, aby se daná žena se stresující realitou vyrovnala. Porod totiž představuje ve zdravém vývoji ženy a dítěte důležitý vývojový mezník, určující jejich další vývoj i schopnost adaptace na stres. Proto je tak důležitá podpora žen u porodu, ohled k jejich prožívání a především také podpora raného a nepřerušovaného prvního kontaktu matky s dítětem - bondingu. Bagatelizace nebo ignorování těchto potřeb je naopak velmi škodlivé. Pokud se daří poporodní trauma zpracovat, vede to vždy k úlevě a uzdravení, a to často nejen pro danou ženu a dítě, ale i pro celou blízkou rodinu. Uvědomění si patologických způsobů porodní péče, pojmenování patologie a vyhnutí se jí má pozitivní dopad na celou společnost.

Co všechno může ženám a potažmo společnosti pomoci, abychom se nesnadným poporodním transformačním signálům otevřeli?

Pro mnoho žen je porod drsná srážka s něčím, na co nestačí jejich dosud vybudované mechanismy ke zvládání stresu. Mají pocit, že udělaly něco špatně, a to vede k pochybnostem o celém dalším životě, o mateřských kompetencích, ba i k pochybnostem o dalších těhotenstvích k poruchám v sexualitě i k tělesným potížím, které s porodem vůbec nespojují. Získat znovu jistotu a sebedůvěru je těžké, ale ne nereálné. Pomoci může vzájemná podpora mezi ženami a otevřenost k informacím. Léčené trauma pod odborným dohledem dává možnost spoluprožívání a možnost otevření se druhým. Matce pomáhá léčba porodního traumatu plně rozvinout její mateřské kompetence, takže dítěti se tato matka pak stává plnohodnotnou podporou na jeho krkolomné cestě vlastním životním vývojem. Rodina, která projde léčbu poporodního traumatu, se mění v rodinu podporující, přijímající a posilující. Taková je darem jak pro děti, tak pro celou společnost. Věřím, že rodin, pro které je podpora normálního porodu, raného kontaktu matky s dítětem, dlouhodobé kojení, výchova s jasnými hranicemi a zároveň s respektem k vývojovým potřebám dětí důležitá, bude v naší společnosti přibývat. Pokud se tyto rodiny budou vzájemně podporovat a budou měnit v komunikaci s námi zdravotníky zažitá nezdravá klišé, bude to podstatným přispěním k ozdravení celé společnosti.

Mgr. Michaela Mrowetz, nar. 1972, je klinická psycholožka, psychoterapeutka a soudní znalkyně. Pracuje v soukromé ordinaci klinické psychologie a psychoterapie v Ostravě, kde ji ponejvíce vyhledávají ženy s traumatem po porodu a s poruchami mateřských kompetencí. Poskytuje supervizi pracovníkům v porodnictví a osobám, které podporují porodní procesy a rozvoj mateřských a rodičovských kompetencí. Je spoluatorkou knihy "Bonding - porodní radost" s podtitulem "Podpora rodiny jako léčba porodnictví a společnosti" (vloni vydalo nakladatelství DharmaGaia). Je výraznou osobností mezi těmi, kdo v ČR usilují o humanizaci porodnictví a o dostupnost informovanosti a péče o lidi s porodními a poporodními traumaty. Je vdaná, s manželem a dvěma syny žije v Brušperku.

Chcete se dozvědět více?

Základní orientaci v diagnostice, léčbě a rehabilitaci poporodního traumatu s probíráním kazuistických případů a následnou diskuzí nabízejí speciální semináře pro odborníky. Více o nich zde. V případě předběžného zájmu o seminář pište na eva.labusova@seznam.cz Ozvat se mohou i ženy, které se s problémem osobně potýkají a pro jeho řešení hledají odbornou pomoc.

Vyšlo v časopise Rodiče 7-8 2012

Zpět na seznam rozhovorů

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt