PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Obezita v dětství zakládá na problémy
v dospělosti

Nadváha a obezita patří k nejčastějším civilizačním onemocněním. Donedávna se týkala především dospělých, v poslední době však čím dál častěji postihuje také děti. O dětské tloušťce jsem si povídala s obezitoložkou a dětskou lékařkou Ulrikou Barčákovou z Dětské obezitologické ambulance při Dětské poliklinice FN Motol.

Paní doktorko, kde vlastně leží rozdíl mezi nadváhou a obezitou?

Rozdíl mezi nadváhou a obezitou spočívá jak v závažnosti a prognóze, tak i v úspěšnosti léčby. Logicky platí, že nejhůře se léčí těžká obezita. Nejdůležitější je proto i tady prevence, resp. podchycení už ve stadiu lehkého překročení ideální hmotnosti, tj. nadváhy, u dítěte. V praxi to bohužel tak jednoduché nebývá, protože jak rodičům, tak dětem tento problém ještě zas až tak závažný nepřipadá, a tudíž častokrát chybí dostatečná vůle "těch pár kilo navíc" řešit. Jenže pozor, je velkou chybou myslet si, že dítě z toho vyroste. Až 80 % dětí zůstává obézními i v dospělosti! U dětí s nadváhou můžeme s výhodou praktikovat princip, že hmotnost dítěte se nemusí snižovat, stačí když zůstane stejná, ale tím, že dítě poroste, upraví se nám i výškově-hmotnostní poměr.

Od jakého věku nadváha či obezita připadají v úvahu? Lze o nich mluvit už u miminek či batolat?

U miminek nemluvíme o obezitě. Odborný termín pro miminko s "faldíky" je pastózní kojenec. Tam samozřejmě záleží na způsobu výživy, zdravotním stavu děťátka, životním stylu rodiny a v neposlední řadě na genetické výbavě. V zásadě platí, že v tomto věku žádnou redukční dietu nepraktikujeme a nepoužíváme ani nízkotučné mléčné výrobky. O to důrazněji musíme rodiče upozornit na možná rizika a naučit je, že jídlo u dětí do druhého roku nepřisolujeme a nepřislazujeme! Kromě jiného platí i striktní zákaz bonbonů, které kromě obezity mohou způsobit dušení děťátka! Dovolujme dítěti, aby si samo určilo množství jídla. Důležité je zabezpečit papání v klidu, bez zbytečných ruchů, nejlépe ve speciální dětské židličce s námi u stolu. K jídlu můžeme děťátko něžně pobízet, ale pozor, nikdy nenutit!

Je pravda, že existuje rozdíl mezi baculatostí kojeného a nekojeného dítěte? Že zatímco kojené dítě faldíky brzy vyběhá, nekojenému s větší pravděpodobností zůstanou?

Kojení nesporně zůstává nejlepším způsobem výživy novorozenců a miminek do 6. měsíce věku. Ukazuje se, že jedním z mnoha pozitivních dopadů kojení v dlouhodobém kontextu je jistý ochranný vliv ve smyslu prevence obezity jedince. Bohužel ale ani dostatečně dlouhé kojení není stoprocentní zárukou, a proto velmi zaleží na dalším způsobu výživy dítěte a celkovém životním stylu rodiny. Na zdraví budoucího miminka, a to i ve smyslu jeho optimální hmotnosti musí nastávající maminka však myslet už v těhotenství. Pamatujme, že už dávno neplatí pravidlo, že v graviditě jíme za dva, ale dvakrát tak kvalitně!

Existuje nějaká souvislost mezi nadváhou a sociálně-ekonomickou situací rodin, z nichž "děti při těle" pocházejí?

Obézní dítě je zrcadlem životního stylu rodiny. Na straně jedné jde o chybné stravování, a to nejenom ve smyslu levnějších variant zbytečně kaloricky bohatých potravin s nevhodnou skladbou, ale též ve smyslu kvantitativně většího množství, i když potravin kvalitních a velmi pečlivě zkombinovaných. V první skupině dětí, kde je jídelníček většinou tvořen velkým množstvím tučných výrobků a výrobků z bílé mouky a nedostatkem ovoce, zeleniny může docházet dokonce k paradoxní situaci, kdy obézní dítě trpí vlastně podvýživou. Dalším problémem je samozřejmě již uvedený nedostatek pohybu. Ukazuje se, že nejvíc obézních dětí pochází z rodin s nízkou a střední socioekonomickou úrovní. Zajímavé jsou i postřehy z praxe, kdy na závažnou obezitu dítěte musíme upozornit my, protože rodičům, většinou též obézním, připadá jejich dítě normální. Potěšující ale je, že na druhou stranu stoupá procento rodičů, kteří chtějí řešit už i "malou nadváhu" jejich potomka, aby celý problém zabrzdili včas.

Někdy však za všechno může právě rychlý a uspěchaný životní styl rodičů, kdy je dítě ponecháno ve svém volném čase samo na sebe. Nejenom že si jídlo často samo připravuje, ale stává se, že naše dítě si jídlem kompenzuje nedostatek rodičovské lásky, nedostatek času stráveného společně s rodiči.

Dá se odhadnout, v kolika procentech případů jsou důvody pro nadváhu spíše genetické, a jak často jde spíš o důsledek životního stylu (nezdravé stravovací návyky, málo pohybu…)?

Jen asi 1% obezity je podmíněno na podkladě závažných onemocnění - jako jsou nedostatek růstového hormonu, snížená činnost štítné žlázy, či některé vzácné syndromy. Celých 99% je prostá obezita. Po předcích jsme totiž zdědili metabolizmus, který se dokázal vyrovnat i s delším obdobím hladu, to znamená že si dokázal uložit energii do tukových zásob na horší časy. Většinou v zimních a jarních měsících přicházelo periodicky období nedostatku, spotřebovaly se tukové zásoby a hmotnost se stabilizovala. Dnes v období chronického přebytku žádné období nedostatku nepřichází a tukové zásoby logicky přibývají. Toto naše v dnešní době nechtěné genetické pozadí se na rozvoji obezity podílí zhruba ze 40%. My se ale musíme snažit ovlivnit těch zbylých 60%, a to právě vyváženým jídelníčkem tvořeným potravinami s nízkým glykemickým indexem, pohybovou aktivitou a celkovým životním stylem našich dětí.

To znamená, že vrozené dispozice zdaleka nejsou určující…

Existují vrozené dispozice, ale my se musíme zaměřit na to, co dokážeme ovlivnit. Nemalou mírou k neutěšené situaci s hmotností přispívá absence pohybu, hypomobilita. Jsme obklopeni dopravními prostředky, televizory, počítači, ovladači a často také chronickým stresem. Ze všech stran na nás už od útlého dětského věku útočí reklamy na výrobky s vysokou energetickou hodnotou a vysokým glykemickým indexem, pro děti mnohdy zcela nevhodné až absurdní. Význam a vliv tohoto - obezitu podporujícího - prostředí bude stále větší, a pokud se do boje proti ní, ba proti strašákovi pandemie obezity se všemi negativními důsledky, nezapojí celá společnost, nepomůže ani celý tím dětských obezitologů.

Jaká zdravotní rizika se spojují s obezitou už v dětském věku?

Dětská obezita zdaleka není jen kosmetickým, nýbrž především také zdravotním problémem. V naší obezitologické ambulanci celá třetina dětí splňuje kritéria metabolického syndromu. Po provedení laboratorního vyšetření krve velmi často nacházíme změny v hodnotách cholesterolu, triacylglycerolů a nedostatečnou schopnost zpracovávat cukr, a to i když je produkce inzulinu zvýšená. U těchto dětí už opravdu nejde jen o vzhled a parádu. Hrozí nastartování onemocnění diabetes mellitus II.typu. Dříve se jednalo o onemocnění lidí starších padesáti let, říkalo se mu "stařecká cukrovka". Dnes bychom u dětí mohli použít spíš název "vypapaná cukrovka". Cukrovka II. typu zvyšuje riziko srdečního infarktu, selhání ledvin, ale i amputace končetin či oslepnutí. Riziko se statisticky zvyšuje s dobou trvání. To znamená, že čím dříve se onemocnění nastartuje, tím dříve se ohlásí tyto život ohrožující komplikace. Takže ani nechceme domýšlet, co je ve hře, když se toto onemocnění nastartuje u školkového dítěte…?! Kromě toho mívají obézní děti dýchací potíže, onemocnění pohybového aparátu - vady kostry, jako jsou vbočená kolena, vychýlení páteře, kulatá záda, poškození kloubů, hormonální poruchy, žlučové kamínky. Zvyšuje se riziko časných aterosklerotických změn, vysokého krevního tlaku a dalších kardiovaskulárních onemocnění se všemi důsledky. Smutné je, že z těchto dětí nám roste obrovská armáda chronicky nemocných dospělých se všemi negativními fyzickými i psychickými důsledky obezity.

Dětská obezita má i psychosociální důsledky. S jakými problémy se v tomto ohledu tlusté děti nejvíc potýkají?

Děti s obezitou jsou vystaveny tvrdé kritice ze strany okolí. Už ve školce dostávají různé hanlivé přívlastky. Problém není jen v tom, jak dítě vypadá. Velký rozdíl bývá i v tělesné zdatnosti. Obézní děti často nestačí svým vrstevníkům ve sportovních aktivitách, a buď jsou opět terčem posměchu, nebo se stáhnou a těchto aktivit se vůbec neúčastní. Tím se ale uzavírá bludný kruh, protože pohyb je právě to, co tyto děti bezpodmínečně potřebují! Skutečnost, že pohyb u obézních dětí je komplikovanější než ta samá aktivita u dítěte s normální hmotností, má vlastně velmi logické vysvětlení. Například dítě s hmotností o 20 kg větší než by odpovídalo normě se při jakékoliv tělesné zátěži chová jako kdyby si neslo dvacetikilogramový batoh, a to není legrace. Dítě trpící obezitou se často straní kolektivu, uzavírá se do sebe ve svém trápení a upřednostňuje pobyt v domácím prostředí, kde není konfrontováno se svými vrstevníky. Tam tráví většinu času sledováním televize anebo u počítače. Velkým lákadlem je i lednice plná jídla, a tak se obézní dítě snaží prostřednictvím libých pocitů po snědení různých pamlsků mírnit stres a svojí úzkost. Vše se tímto "vrstvením" jen zhoršuje. Tady už dítě potřebuje pomoc jak ze strany rodiny a odborníka,tak i ze strany školy anebo školky, kterou dítě navštěvuje.

Některé obézní děti - vzpomeňme Otakárka ze Smyczkova seriálu Bylo nás pět - přesto disponují značným sebevědomím…

Ano, některé se svou nadměrnou hmotností třeba i chlubí a předvádí se, jak obrovské množství jídla dokáží sníst a jaké mají břicho a sílu. Ve skutečnosti se ale uvnitř obvykle stejně trápí. Proto je výhodné, když je v dětském obezitologickém týmu i dětský psycholog. Pro trvalý úspěch léčby obezity totiž nestačí řešit jenom jídelníček a pohybovou aktivitu. Neméně důležitá je změna myšlení a chování obézního pacienta s cílem zvýšení jeho sebevědomí a naučení zvládat krizové situace.

Od jakého věku a v jakých případech by rodiče nadváhu svého dítěte měli začít řešit s odborníkem?

V případě, že rodiče mají pocit, že u jejich dítěte není s jeho hmotností něco v pořádku, doporučuji stav konsultovat s lékařem bez ohledu na věk.

Jak takového odborníka v místě bydliště hledat?

Nejlepším řešením je konsultovat situaci se svým praktickým lékařem pro děti a dorost, který podle možností v místě bydliště doporučí konzultaci u endokrinologa, popř. na specializovaném pracovišti zabývajícím se dětskou obezitou.

Co mohou rodiče udělat proto, aby jejich děti nadváhou pokud možno netrpěly? A vezměme to prosím postupně, začněme raným obdobím života…

V raném věku platí, že mateřské mléko je zcela unikátní a nejlepší způsob výživy. Od narození do ukončeného 6. měsíce dítěte je potřebná výživa pokryta zcela výhradně mateřským mlékem. U dětí na umělém mléku trvá toto období do konce 4. měsíce. Po ukončení této výhradně mléčné životní etapy začínáme zavádět první příkrmy. Obvykle je prvním jídlem zelenina, a to jednodruhová. Když si dítě zvykne na zeleninu, přidáváme libové maso, jednou týdně vařený vaječný žloutek, postupně ovocné pyré, neslazený bílý jogurt a kaše. Do jednoho roku věku nepodáváme pro příliš vysoký obsah bílkovin tvaroh. Zásadně nic nepřislazujeme a nesolíme. Vůbec nemusíme mít strach, že by to našemu děťátku nechutnalo. Chuťové buňky u miminek jsou velmi citlivé a vnímají velmi intenzivně různé chutě i bez přísad. Samozřejmě už od narození stimulujeme dítě k přirozenému pohybu, a to nejen vhodnými hračkami, ale i blízkým kontaktem s rodiči.

Co je potřebné v batolecím období?

U dětí ve věku od jednoho až do tří let, probíhá růst ve srovnání s kojencem roste pomaleji. Prodlužují se končetiny, ubývá tělesný tuk a začíná se vytvářet více svaloviny. Dochází k významnému mezníku v životě - dítě začíná chodit. Energetická potřeba je však nižší než u kojence na jednotku hmotnosti. Maminky a babičky přesto častokrát podléhají panice, že jejich děťátko málo papá, proto se rozvíjí systém zcela absurdních odměn typu, když to spapáš, dostaneš pamlsek. Dochází tak k vyhasnutí reflexního pocitu sytosti a dítě se naučí jíst bez ohledu na to jestli má právě hlad, jinak řečeno bez ohledu na svoje přirozené potřeby. Do jídelníčku v tomto věku nepatří sladké pečivo, čokoláda, cukrovinky ani zmrzlina či sušenky. Ani nápoje nesladíme. Jídlo přisolujeme minimálně anebo vůbec. Pozor na reklamní typy, kde se vytváří klamná iluze o zdravém potenciálu různých potravin či nápojů speciálně pro děti. Pravda je často taková, že jde o potraviny pro děti zcela nevhodné. A samozřejmě batolatům v maximální míře umožníme odpovídající pohybovou aktivitu, která je v tomto věku přirozeně velmi velká.

Co byste poradila rodičům předškoláků?

Zdravý předškolák roste podle genetického kódu svých rodičů. Potřeba přívodu energie se sice zvyšuje, ale při přepočtu na jednotku hmotnosti se oproti předchozímu období opět snižuje. Nenutíme dítě, aby snědlo víc, než samo chce. V případě, že normálně roste, je jasné, že jí dost. Základ jídelníčku tvoří kvalitní bílkoviny obsažené v mléku, mase, vajíčku, sýrech. Dále to jsou obilninové výrobky, přičemž část z nich by už měla být celozrnná, protože obsahují vlákninu a více minerálů a vitaminů než výrobky z bílé mouky a mají nižší - výhodnější - glykemický index. Ovoce a zeleninu podáváme 5xdenně, to znamená jako součást každého jídla. Při přípravě jídla používáme vhodné tuky, jako je například olivový olej, na mazání na chleba rostlinné tuky a nezapomínáme na ryby a rybí tuk, jako zdroj omega 3 mastných kyselin. Děti učíme jíst pravidelně 5xdenně. Důraz klademe na snídaně - nešvar většiny dětí s nadváhou. Důležitá je správná skladba potravin s důrazem na produkty s nízkým glykemickým indexem, to znamená potraviny, které udržují hladinu krevního cukru bez nezdravých výkyvů. Za všechny uvedu aspoň dvě bílé strašidla s vysokým glykemickým indexem, které linii ani zdraví našich dětí vůbec neprospívají. Jsou to bílá mouka a rádoby "bílé zlato", jak uvádí učebnice prvouky, či lépe "bílý jed" - cukr. Tabulku glykemických indexů můžete najít na www.istob.cz.

Zatím jste nehovořila o nápojích…

Dostatečný pitný režim bez přeslazených limonád je samozřejmě neoddělitelnou součástí prevence i léčby obezity. Musíme si uvědomit, že všechno je otázka zvyku a není důvod si myslet, že pokud bude dítě dostávat "jen" čistou vodu či nepřislazované čaje, bude nějak ochuzeno. Neučme děti na sladké a chemicky dochucované nápoje.

Jaký vliv na dítě mají vlastní stravovací návyky rodičů?

Právě od předškolního věku dítě už velmi věrně kopíruje životní styl rodičů, proto musíme být pro ně příkladem. Je důležité naučit děti jíst společně u stolu, zapojit je do přípravy jídla či přípravy prostírání, jíst pomalu, beze spěchu a zásadně nikdy nesledovat při jídle televizi ani neřešit problémy. Nedílnou součásti zdravého vývoje a prevence obezity je samozřejmě opět denně pravidelný pohyb - procházky, jízda na koloběžce, tříkolce, kole, plavání a v případě špatného počasí vhodné cvičení dětí v domácím prostředí. Je výhodou už v předškolním věku zajistit vhodnou organizovanou sportovní aktivitu.

Po třetím roce věku se děti stále častěji stravují také mimo domov. Jakou pomoc mohou nabídnout zařízení institucionální výchovy? Považovala byste za potřebné, aby se jinak začalo vařit ve školkových a školních jídelnách?

Školky a školy jsou pro vývoj dětí nesmírně důležité instituce, a to platí právě i pro utváření stravovacích návyků. Ve školkách bych doporučovala, aby se kladl větší důraz na pitný režim. Není nutné nabízet dětem stoprocentní džusy. Výbornou a cenově přijatelnou alternativou je nabízet dětem kvalitní džusy ředěné v poměru 1-2: 8-10 neperlivé vody, neslazené, popř. lehce sladěné ovocné či bylinkové čaje a samozřejmě čistou vodu, kterou by děti měly mít nepřetržitě k dispozici. Nebojme se zavádět zdravé alternativy potravin s důrazem na glykemický index potravin. Může se stát, že ze začátku to nebude chutnat hned všem dětem, ale pokud jim to nenabídneme my dospělí, tak kdo? "Zdravé" jídlo musíme nabízet opakovaně a trpělivě. Toto období je pro dítě nesmírně důležité pro vytváření chuťových preferencí a jídelních návyků jak ve smyslu pravidelnosti, tak složení stravy. Pro školní jídelny platí obdobná doporučení, navíc bych ve školách apelovala na možnost zakoupení jak vhodných tekutin, tak vhodného jídla. Častokrát se stává, že děti nemají svačiny, a bufety ve školách nabízejí téměř výhradně zcela nevhodné potraviny s vysokým glykemickým indexem, jako jsou sušenky, chipsy, sendviče z bílého pečiva s uzeninami a s majonézou, slazené nápoje a další.

A co pohybové aktivity? Nemělo by jich na půdě školek a škol přibýt?

Určitě. Ve školkách bych doporučovala zařadit do programu denně organizovanou pohybovou aktivitu ve formě rozcvičky podle věku dětí a ve školách kromě povinných hodin tělocviku krátké denní rozcvičky nebo protahování v hodinách. V neposlední řadě bych s velkou radostí přivítala větší množství kroužků, kde by se i děti s nadměrnou hmotností mohly zapojit do sportovních aktivit bez strachu, že nebudou svým vrstevníkům stačit. Obávám se totiž, že kdyby se ve školách jen zvýšil počet hodin povinného tělocviku, situace by se tím nevyřešila. Ani ze strany učitelů není mnohdy dostatečná vůle obézní děti stimulovat a umožnit jim druh pohybu či aktivitu, které budou stačit. "Tlusté" děti proto zůstávají sedět na lavičkách a dostávají se do slepé uličky. A co je rovněž velmi důležité - nikdy nesmíme opomíjet celkový pozitivní přístup. Psychika hraje velmi důležitou, možná vůbec nejdůležitější, roli. Obézní děti potřebují neustálou podporu a povzbuzení. Proto bychom neměli zapomínat každou jejich snahu dostatečně pochválit!

Kontakty na konkrétní organizace nebo webové stránky, které mohou být rodičům nebo učitelům při prevenci i léčbě obezity nápomocny:

Dětská obezitologická ambulance při Dětské poliklinice FN Motol
V úvalu 84
150 06 Praha 5
Tel. (úterý + čtvrtek): 224 433 806

http://www.endo.cz
http://www.cplo.cz
www.vyzivadeti.cz
www.stob.cz
www.istob.cz

Vyšlo v časopise Rodiče 10/2008

Zpět na seznam rozhovorů

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt