PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Neodmítejme věci dřív, než je prozkoumáme

Lékařka a pedagožka Maria Montessori (1870 - 1952) rozvíjela své dílo v době dávno minulé, její myšlenky však zůstávají aktuální. Zabývají se rozvojem osobnosti dítěte ve stále se měnících podmínkách. Montessori doporučovala nevnucovat dětem připravené představy a způsoby chování, nýbrž ponechat jim svobodnou volbu rozhodovat se a učit v odborně připraveném prostředí. V takovém je totiž možné špatnou volbu zopakovat, aniž by to mělo důsledky na praktický život dítěte. Na otázky týkající se pedagogiky Montessori odpověděla Rodičům diplomovaná Montessori pedagožka Veronika Posar:

Přibližte prosím našim čtenářkám a čtenářům zakladatelku pedagogického směru, který dnes nese její jméno…

Maria Montessori byla jediným dítětem svých rodičů. Hluboké sociální cítění ovlivňující celý její život získala především díky své matce. Byla též ženou na svou dobu mimořádně vzdělanou, jako první v Itálii promovala jako lékařka a prolomila pravidlo, dle kterého směli medicínu studovat pouze muži. Po studiích pracovala jako asistentka na psychiatrické klinice v Římě, kde přišla na myšlenku, že i děti s duševními poruchami se dají vychovávat. Vytvořila tzv. modelovou školu pro 22 dětí, sama ji řídila a experimentálně ověřovala svůj didaktický materiál, který dle potřeb dětí neustále upravovala. S praktickou péčí o děti s postižením se seznamovala také v zahraničí, studovala odborné práce psychiatrů a speciálních pedagogů. Nakonec došla k závěru, že její zkušenosti a metody práce s postiženými dětmi by přece mohly mít ještě větší úspěch u dětí zdravých, a tak vznikl v roce 1907 první Dům dětí "Casa dei bambini", kde chlapci a dívky ve věku od 3 do 7 let pracovali v místnosti s různými předměty, které jim byly volně k dispozici. Děti jevily o činnosti veliký zájem a byly při práci i hře klidné a soustředěné.

To byl ovšem způsob, jímž se do té doby ke vzdělání dětí standardně rozhodně nepřistupovalo.

Samozřejmě, práce tehdejších učitelů byla velmi ovlivněná tzv. "starou školou". Osobnosti a individualitě dětí v té době v praxi téměř nikdo pozornost nevěnoval. Učení bylo mechanické. Běžné byly donucovací metody, hrozby i tresty. Maria Montessori se ale nebála jít proti proudu. Začala organizovat kurzy pro učitele a vychovatele. Se svým synem Mariem založila Mezinárodní Montessori společnost - Association Montessori Internationale (AMI), která dodnes funguje a sídlí v Amsterodamu. Také knihy shrnující teoretické znalosti a výsledky studií paní Monessori se v mnoha zemích světa stále čtou. Hloubku myšlenek Marii Montessori nejlépe vystihují slova, která jsou napsaná na jejím náhrobním kameni: "Prosím, milé děti, všechny vy, které můžete, budujte se mnou mír mezi lidmi na celém světě." Já sama jsem se s pedagogikou Montessori poprvé setkala během studií na vysoké škole a velmi mně zaujala. Začala jsem tento směr studovat podrobněji a zjistila, že právě on je cesta, kterou chci jít.

Jak si vysvětlujete, že o Montessotri pedagogiku je stále živý zájem?

Dnešní rodiče jsou mnohem informovanější a aktivnější. Díky mateřským a rodinným centrům se scházejí s jinými rodiči a zjišťují, co by mohlo být pro jejich dítě dobré a co by jejich představám o vzdělání a výchově mohlo vyhovovat. Nejspíš hlavně díky tomu, že Montessori systém vychází z přirozenosti dítěte, dospívají k závěru, že jde o systém správný a efektivní.

Pedagogika Montessori má ale i své odpůrce…

Ano, někteří ji i zatracují a tvrdí, že nemůže fungovat. A též mezi lidmi panují obecně mylné představy o cílech i prostředcích Montessori pedagogiky. Kolují různé předsudky. Ale ty jsou všude kolem nás a asi se nedá zabránit tomu, aby vznikaly. Neodmítejme ale věci dřív, než je prozkoumáme. A naopak -než něčemu uvěříme, snažme se poznat skutečnost.

Menšinové životní postoje a směry, ať už jsou jakkoliv pozitivní, v naší zemi často čelí nedůvěře, fóbiím a někdy i otevřené agresivitě většiny. Má Montessori pedagogika v ČR horší oficiální pozici než v jiných evropských zemích?

Máte pravdu, že v ČR působí Montessori pedagogika menšinově, ale připomeňme, že jde systém jinde po světě dosti rozšířený. V USA, Indii, Nizozemí, Rakousku, Francii atd. nejde o nějakou raritu. Já ho proto za menšinový nepovažuji. To jen po 2. světové válce a za totalitního režimu došlo u nás k jeho stagnaci. Z absolventů Montessori škol se totiž stávaly příliš svobodomyslné a nezávislé osobnosti, které byly pro režim nepohodlné, tudíž byl tento směr ve všech komunistických zemích zakázán. Kdyby se tak nestalo, jsem přesvědčena, že by Montessori pedagogika byla dnes u nás mnohem rozšířenější i na základních a středních školách. Takto nás bohužel čeká ještě dlouhá cesta, aby se podařilo navázat na to, co osvícení učitelé před válkou začali. Jsem ale optimistická - zájem o Montessori stále roste, oblíbené jsou školky a školy, které ve svém programu Montessori metody nějak využívají. Někteří rodiče se snaží o samostatné uplatňování filozofie Marie Montessori také v domácím prostředí.

Jakým způsobem sama momentálně s pedagogikou Montessori pracujete?

Výchovu a vzdělávání prostřednictvím Montessori pedagogiky se snažím šířit ve spolupráci s Rodinným centrem Andílek v Praze na Smíchově. Kdo se chce o Montessori pedagogice dozvědět více, může nás navštívit právě v tam. Nedávno jsme nově otevřeli i speciální rekvalifikační kurz pro lektorky mateřských center, akreditovaný MŠMT, jehož absolventky získají v této oblasti certifikované vzdělání.

Nejčastějí mýty o pedagogice Montessori:

Mýtus č.1: "Montessori je nejlepší alternativní výchovně vzdělávací systém."

Někteří lidé, kteří se věnují výchově dětí touto metodou, si možná myslí, že je to jediná možná cesta vzdělávání dětí. Také si myslí, že Montessori pedagogika je dokonalá. Ano, jde o velice dobrou vzdělávací metodu, ale každý rodič a pedagog se musí svobodně rozhodnout, jak bude k výchově dětí přistupovat. Měl by mít možnost rozhodnout se, co je pro něj a děti nejlepší, kterou cestou chce jít. Vybere-li si Montessori, má obrovské možnosti. Jestliže ne, nic se neděje. Existuje množství jiných cest. Kvalita se vždy pozná dle výsledku.

Mýtus č.2: "Děti v Montesori třídách si dělají, co chtějí."

Svoboda je jedním z klíčových principů a pojmů v Motessori pedagogice. Neznamená ale, že si člověk může dělat co chce. Svoboda panující v Montessori třídách je svoboda založená na pravidlech a hranicích, které všichni, děti i dospělí, mají respektovat. Tyto pravidla vznikají společně, děti jsou tedy jejich spolutvůrci, pravidla jsou jejich vzájemná dohoda, jak se chovat, aby nám bylo společně dobře.

Jde o svobodu, která děti učí nést odpovědnost za svoje činy. Děti se učí samostatně rozhodovat podle možností, které jsou jim dány k dispozici, a tím formují svoji osobnost.

Mýtus č.3: "Učitelé jsou přísní, vážní, málo citliví a málo milující."

Učitelé v Montessori třídách se s snaží k dětem chovat s respektem a úctou. To, že děti neoslovují sluníčka nebo berušky, nýbrž prostě křestními jmény, neznamená, že by děti neměli rádi. V Montessori třídách se mezi učitelem a dítětem vytvářejí respektující vztahy. Důležité místo má empatická komunikace bez posuzování, odsuzování a hodnocení. Zkušenost je nesdělitelná, proto je potřebné, aby dítě samo poznalo chyby a mělo možnost je napravit. Tím se stává nezávislým člověkem na autoritě dospělého, získává pocit, že je jedinečnou a svobodnou bytostí. Neexistuje hlubší důkaz lásky než respekt vůči našim dětem. Láska spočívá v přijetí. Milovat dítě znamená přijmout je takové jaké skutečně je, s jeho chybami i prohrami a být schopný mu pomoci, když nás k tomu samo vyzve nebo když vidíme, že si samo neví rady.

Mýtus č.4: "Děti v Montessori třídách jsou příliš individualistické a nejsou schopné sociální interakce."

Je pravda, že Marie Montessori ve svých principech respektovala samostatnost a individualitu dítěte. Individuální svoboda je potřebná k formováni charakteru, myšlení, citů a vůle. Maria Montessori ale také přikládala velký význam sociální interakci mezi dětmi. Dítě vykonává činnost, kterou si svobodně vybralo velmi soustředěně, nenechá se nikým a ničím vyrušovat. Dochází k tzv. polarizaci pozornosti. Avšak po procitnutí z velkého soustředění, začne dítě velmi intenzivně pozorovat svoje okolí a projevovat zájem o svoje vrstevníky, chce si povídat o tom, co dělalo, co se naučilo. Když se chce někdo zapojit, začít spolupracovat s kamarádem, jediné, co je potřeba udělat, je požádat o dovolení. Bez zbytečných hádek a bez toho, abychom si věci vzájemně brali či bez toho, aniž bychom druhým vnucovali komunikaci s námi. Děti se učí zacházet s věcmi opatrně, nosit je v obou rukách a pracovat bez zbytečného hluku tak, aby nerušily ostatní. Skrze hezké zacházení s věcmi se učí hezky zacházet s lidmi i sebou samým.

V Montessori třídách se často využívá projektové vyučování, při kterém je vzájemná kooperace nezbytná. Pokud by si děti z předešlé práce s Montessori pomůckami neodnesly vzájemný respekt a toleranci k ostatním, těžko by nějaký společný projekt mohl vzniknout a fungovat.

Mýtus č.5: "Montessori pedagogika je náboženství."

Marie Montessori byla katolička, což se projevovalo i v její práci. Víře v Boha přikládala velký význam. To však neznamená, že všichni, kteří se chtějí věnovat Montessori pedagogice, musí být nábožensky založení. Maria Montessori respektovala náboženskou svobodu druhého člověka. I zde platí princip volby - každý se může rozhodnout, jestli půjde cestou víry nebo jinou cestou.

Mýtus č.6: "Montessori je drahé."

Na prvním místě stojí respektování principů výchovy a ztotožnění se s filozofií systému. A pomůcky? Je pravda, že originální pomůcky od světových výrobců jsou drahé, ale dají se různě nahradit a třeba doma je vůbec nepotřebujeme. V každé domácnosti se najdou misky, džbánky, lžíce, krabičky s různými uzávěry, fazole, kaštany, voda… I s tím si děti vystačí. Mohou přesýpat, přemísťovat, šroubovat, přelévat. Na nácvik zapínání knoflíků nepotřebujeme drahý zapínací rám. Stačí pyžamová košilka a můžeme začít. A kdo již má tyto, jak jim Montessori metoda říká - aktivity praktického života - za sebou, může si hodně pomůcek vyrobit sám. Děti s tím rády pomůžou.

Mýtus č.7: "V Montessori existuje jen málo příležitostí pro tvořivý rozvoj dětí."

V Montessori pedagogice stojí na prvním místě práce s didaktickým materiálem, ale tvořivá činnost zabírá neméně důležité místo. Děti v Montessori třídách si tvoří prostředí, ve kterém žijí. Kdo chce pracovat, pracuje, kdo chce vystřihovat, vystřihuje. Děti mají volně k dispozici nůžky, lepidla, barvy a různý materiál potřebný k vyrábění. Každí ví, jak všechny tyto věci používat - správně, bezpečně a tak, abychom zbytečně neplýtvali.

Více informací lze najít na:
www.rcandilek.cz
http://www.montessoricr.cz
http://www.montessori.cz

Vyšlo v časopise Rodiče 10/2009

Zpět na seznam rozhovorů

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt