PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Chtít a plánovat prostě nestačí

Rozhovor s psycholožkou Zuzanou Kovaříkovou o epidemii císařských řezů

Ze zkušeností, potvrzených i stovkami dopisů čtenářek časopisu Miminko, vyplývá, že velký podíl nechtěných císařských řezů má obdobný scénář: odteče plodová voda, ale porod podle lékařů nepostupuje dostatečně rychle. Podá se medikace ke zvýšení děložních stahů, hrdlo se přesto neotvírá. Medikace se zvýší, monitor spustí alarm kvůli srdeční akci plodu. A najednou nezbývá než porod urychlit - nouzově ukončit císařským řezem. Jak tento problém vidíš jako psycholožka, která s ženami v období okolo porodu pracuje?

Ano, takový scénář mohu potvrdit, jen kromě odtoku plodové vody se mi vybavuje širší paleta příznaků, jimiž se porod ohlašuje. Problém vidím především v předčasné hospitalizaci. Žena se ocitá v přílišném soustředění na to, aby už se něco dělo, a když se do určité doby dít nezačne, je k dispozici dost medicínských prostředků, jak to dění vyvolat. Urychluje se porod, který by se ve svém tempu rozběhl sám. Podle mé zkušenosti se také ve většině případů jedná o porody první, během kterých se ženino tělo, jednoduše řečeno, "učí, jak na to". Žena je plná očekávání, zjišťuje, co porod obnáší a jak se s ním vypořádat. Všechno, co se učíme či děláme poprvé, nám zpravidla zabere více času. Dopřát rodící ženě a dítěti právě ten jejich potřebný čas považuji za nesmírně důležité.

Jaký máš názor na zásahy do porodu z důvodu prevence problémů nebo urychlování?

Intervence nebo medikace bývá pro rodičku zprávou ve smyslu "něco je špatně". Zpravidla ji zneklidní. Přitom k rozběhnutí porodu by v mnoha případech stačila jen psychická podpora - je třeba rodičku ujistit, že je vše v pořádku, že děloha se rozehřívá, že miminku nic nechybí, že čekáme, máme čas… Takovou podporu může ovšem adekvátním způsobem poskytnout spíše zdravotník, který o ženu pečuje v době porodu a ideálně i před ním kontinuálně, a nikoliv ten, který je ve své směně plně vytížen péčí o několik rodících žen najednou a neví kam dřív. Rutina a časový tlak, které jsou na naplněných porodnických odděleních běžně přítomny, porodům neprospívají. I pro zdravotníky jde o zdroj stresu. Proto je škoda, že se náš porodnický systém prozatím tak málo obohatil o komornější služby soukromých porodních asistentek a porodních domů, což je běžné např. v Německu, Rakousku, Holandsku i dalších evropských zemích. Osobně si myslím, že by se to na statistikách císařských řezů pozitivně projevilo.

Směřuje dle tvého názoru Česká republika k tomu, že do nabídky porodnických služeb budou oficiálně zařazeny císařské řezy na přání?

Nemyslím, že něco takového u nás hrozí, byť by to asi byl dobrý byznys. Čeští lékaři jsou i v tomto prozatím spíše konzervativní, a ačkoliv se v praxi operativních porodů nadužívá, vždy u nich nějaká indikace bývá uvedena. Moci si vybrat operativní způsob porodu považuji za další experiment lidského pokušení. Jako jsme zkoušeli poručit větru dešti, zkoušíme nyní ovlivňovat i lidské rozmnožování a např. se nám zdá, že díky antikoncepci můžeme takřka úplně ovlivnit početí dítěte. Jenže se už ukazuje i druhá stránka věci - stále více párů má problémy s otěhotněním, přestože počít chtějí. Císařské řezy na přání by posílily obraz porodu jako něčeho, co máme pod kontrolou, a ono to tak může i vypadat. Vždyť mnoho žen si je přeje právě proto, že jim přijdou přehlednější a vyzpytatelnější než porody spontánní. Zároveň ale při tomto svém rozhodnutí mnoho věcí, např. o rizicích této velké břišní operace nebo o negativních důsledcích pro první hodiny a dny po porodu, vůbec nevědí. Chtít a plánovat prostě nestačí, určité jevy lidské vůli a chtění nepodléhají, porod k nim určitě patří. Ostatně, jde i o symbolickou bránu do rodičovství, a svého potomka si přece rovněž naprogramovat nemůžeme.

S jakými problémy se nejčastěji setkáváš u žen, které prožily neplánovaný císařský řez? Jakou pomoc tyto ženy nejvíc oceňují?

Společným jmenovatel obtíží bývá zklamání a pocit selhání. Čím větší bylo očekávání normálního porodu, tím hůře přijetí reality probíhá. V tomto ohledu je v současnosti patrná narůstající riziková skupina žen, které jsou silně upnuty k představě přirozeného porodu. Někdy se jedná o jakýsi ideál - na dobrý výkon je vázáno sebepojetí ženy jako dobré matky ve smyslu "nezvládla jsem přirozeně porodit, neobstojím ani jako matka". Psychologická péče dává prostor o tom mluvit, téma se ale většinou rozšiřuje. Nejde už jen o porod, nýbrž o širší problematiku mateřství. Porod je velice důležitý pro matku i dítě, o tom jsem přesvědčena. Nicméně je to jen jeden z faktorů, které nás mohou posílit nebo oslabit. Podstatnější je dennodenní realita mateřství, péče o dítě, naše mateřská kapacita. Vztah s dítětem není dán porodem, buduje se pomalu. Jsou ženy, které porodily přirozeně, a přesto své mateřství těžce hledají, a zároveň jsou takové, které porodily neplánovaným císařským řezem, a své mateřství pociťují jako smysluplné a prosperují v něm.


Zuzana Kovaříková, nar. 1970, matka čtyř dětí, psycholožka, speciální pedagožka. Absolvovala m.j. výcvik v rodinné terapii psychosomatických poruch. Věnuje se individuálnímu a rodinnému psychologickému poradenství, pro o.s.Aperio spolu s porodní asistentkou Olgou Riedlovou v současné době lektoruje semináře pro ženy zpracovávající zkušenost porodu císařským řezem. Více na www.aperio.cz

Vyšlo v časopise Miminko 5/2009

Zpět na seznam rozhovorů

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt