PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Porody v České republice: Absurdit přibývá

Politik a porodník Bohuslav Svoboda hodlá připravit návrh zákona, kterým zamezí porodům doma bez dozoru lékaře. Jeho prohlášení vyvolalo vášnivou debatu na známé téma, takže se opět přepralo stokrát přeprané prádlo: Nedostupnost lékařské péče a s ní i riziko poškození či úmrtí matky nebo dítěte. Neadekvátní představy žen, které se chtějí porodu v porodnici vyhnout. Nutnost chránit život novorozence, který se sám ještě hájit nemůže. A tak dále.

Jak dlouho bude tahle absurdní debata odvádět pozornost od podstatnějších otázek? Kdy začneme diskutovat o tom, co je opravdu důležité, a totiž že stávající způsob poskytování porodnických služeb nezanedbatelnému množství žen nevyhovuje? Kdy ztratí platnost argument "přežily to ty starší, přežijí to ty mladé rozmazlené taky"? Kdy konečně připustíme, že život nemá jen fyzický rozměr, že při porodu se rodí i psychika nové matky a dítěte a - jak čím dál víc potvrzuje věda - rovněž v této oblasti hrozí zásadní poškození? Kdy si dovolíme přiznat, že humbuk se strachem o životy je pokrytecký, protože stačí rozdíl několika měsíců v čase, a medicína nemá problém vyjít smrti aktivně vstříc? (Nijak tímto nehodnotím bolestná rozhodování matek o interrupci.) Navíc jsme v České republice přeborníci v předčasném ukončování těhotenství, pokud podle testů prenatální diagnostiky dítěti hrozí nebo se prokáže vrozená vývojová vada. (Opět se v tuto chvíli zříkám soudů a jen konstatuji, co se děje.)

Zkouším se zeptat: Když nám tolik jde o zachování zdraví a života, proč v porodnicích stále dopouštíme praktiky, které negativně působí na spontánní průběh porodu? Vždyť při přechodu z domácího do nemocničního prostředí, po absolvování přijímacího kolečka, klystýru, monitoru a celé běžné rutině toho kterého pracoviště, nejeden krásně rozběhlý porod utichá a skutečně musí přijít ke slovu lékařské zachraňování a intervence. Tím se však prudce zvyšuje počet komplikací. A proč po porodu pořád běžně separujeme novorozence od matek, ač je to pro oba zraňující?

Z hlediska výzkumů při zajištění návazné péče porody doma nejsou méně bezpečné. A navíc: Počítá někdo odpovědně, kolik matek a dětí je poškozených nebo dokonce mrtvých při iatrogenních porodech v nemocnicích? Proč tak snadno zapomínáme, jak často médii proběhne zpráva, že v té které porodnici došlo k tragédii? (Do třetice nesoudím - tuším, jak náročná je práce ve zdravotnictví, navíc každý z nás, i ten v nejodpovědnější profesi, může ze své lidské podstaty udělat chybu).

Kdy začneme uplatňovat opatření, která jsou pro dobrý porod při zohlednění potřeb různých žen efektivní a žádoucí? Proč jsme k sobě v této zemi tak tvrdí a postrádáme empatii i v těch nejcitlivějších situacích? Proč v našich nemocnicích chybějí vedle návštěvních místností také obřadní či meditativní koutky nebo kaple, které by byly k dispozici pro radost i truchlení nebo jen připomínaly, že život a smrt k sobě patří a navzdory pokroku vždy patřit budou?

Až bude v českém porodnictví normou, že si každá zdravá žena, bude-li chtít, bude moci pro těhotenskou i porodní péči vybrat svoji porodní asistentku a absolvovat vstup do svého mateřství s jejím citlivým doprovázením a podporou, a přitom bude vědět, že lékař je v případě potřeby dostupný, ale svou návaznou péči nenabídne s úšklebkem, pak debaty o domácích porodech utichnou.

Lékaři jako pan Svoboda tohle tuší. Je jasné, že začít s reformou porodnictví z druhého konce (nikoliv od bulvárních okrajovostí, nýbrž od laskavější porodnické každodennosti) přinese velké změny v systému včetně přerozdělení kompetencí. Bude to stát hodně, včetně překonávání předsudků a osobních traumat niternou prací jednotlivců na sobě. Schopnost takové práce je zase předpokladem toho, že jinak smýšlejícího člověka tak snadno neodsoudím, nepošpiním ani mu nebudu slepě vnucovat svůj názor. Vývoj situace v porodnictví tak pořád slouží i jako hodnocení našeho posttotalitního vývoje.

Nápad navrhnout zákon, který by násilně zamezil porodům doma, chce regulovat neregulovatelné. Navíc v situaci, kdy porody doma v jiných evropských demokraciích tvoří okrajovou, leč legální součást nabídky služeb. Jde nám o skutečnou demokracii, která ctí i práva menšin, nebo si na ni jen hrajeme a dlužíme jí stejné samozřejmosti jako normálnímu porodu?

21.srpna 2014

Zpět na Úvahy, postřehy a zkušenosti

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt