PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Pomoc druhým a vděk: zdroj posily i uzdravení

Nedávno jsem přes Internet poslouchala rozhovor se zakladatelem pozitivní psychologie Martinem Seligmanem. Tento americký psycholog je přesvědčen o tom, že nalezení klíče ke každodennímu prožívání štěstí zdaleka není tak nedostupné, jak se na první pohled zdá

Zatímco ostatní psychologické disciplíny usilují především o odstranění duševních trápení a patologií, pozitivní psychologii jde ještě o něco navíc. „Nestačí zbavit lidi psychických problémů“, tvrdí doktor Seligman. „Když pouze odstraníte to negativní, nezískáte ještě člověka šťastného, nýbrž pouze prázdného. Neméně důležité proto je nabídnout mu po skončení léčby trvalou strategii, která ho navzdory průběžným nepřízním života dokáže udržovat v optimismu a radosti ze života.“ Taková strategie souvisí mimo jiné se schopností prožívat štěstí.

Co je štěstí?

Dr. Seligman dělí tuto veličinu do tří možných „měřitelných“ typů. Prvním je štěstí, které pociťujeme, když se tzv. máme dobře a když se nám daří. Souvisí s materiálním zajištěním, které nám umožňuje organizovat si život více méně dle svých představ. Jde ale zároveň o štěstí nejzranitelnější, protože finanční jistota bývá vrtkavá a pocit štěstí z blahobytu snadno otupí a vyvane.

Druhým typem je štěstí, které přichází, když můžeme trávit život v činnosti, která nás baví a dává nám prožívat tzv. proudění (flowing). Tento výraz zavedl do psychologie původem maďarský psycholog složitého jména - Mihaly Csikszentmihalyi (výslovnost jako u angl. "chick-sent-me-high“). Nejde o nic jiného než o stav vzrušujícího pohlcení tím, co právě děláme. Může jít o práci, o koníčka - o jakoukoliv činnost, při níž zapomínáme na okolní dění i na čas. „Jako by do člověka bylo vloženo jakési vnitřní bezpečnostní zařízení, které mu dovoluje pociťovat hluboké uspokojení, když naplno využívá svých vrozených fyzických nebo duševních dispozic,“ říká Csikszentmihalyi. Ani tento způsob štěstí však není nekonečný. Může se zvrhnout ve workoholismus nebo za určitých okolností přejít ve vyhoření.

Třetí typ štěstí Seligman nazývá „angažovaný život“. Nejrůznější psychologické výzkumy a hlavně každodenní zkušenost ukazují, že radost, kterou prožíváme, když svou životní energii věnujeme druhým lidem, přináší nejsilnější a nejtrvalejší možný způsob pociťování štěstí. „O tomhle typu štěstí se už člověk nepotřebuje bavit nebo ujišťovat, prostě ho cítí hluboko v sobě,“ vysvětluje Seligman. „Jde o niterný způsob prožívání, často spojený s  vírou v Boha, resp. s pocitem, že tohle štěstí je schvalováno i nejvyšším nadpozemským arbitrem dobra. Vypadá to, že v samotném genotypu člověka je ukryt program, který nám neustále neviditelně připomíná, že orientace pouze na sebe není posilující. Jsme nastaveni tak, že sobecké zájmy nás, ať se o štěstí snažíme sebevíc, vnitřně neuspokojí.“

Altruismus jako životní program

Není bez zajímavosti, že třetí typ štěstí bývá spontánně vyhledáván lidmi nejpozději od středního věku. „S přibývajícím stářím a s přibližující se smrtí si čím dál více uvědomujeme potřebu vyššího smyslu. Rodiče ho zpravidla získají ve spojení s péčí o děti. Dosud bezdětní začínají uvažovat o adopci nebo o nějaké formě práce s mládeží. Často také vyhledají nějaký typ bezplatné dobrovolné práce. Potřebují prožít účast na něčem, co je přesahuje, a ukazuje se, že altruismus nebo filantropie takové vědomí opravdu zprostředkovávají,“ připomíná Seligman.

Současná západní společnost přehnaně nastavená na výkon nevěnuje patřičnou pozornost vnitřnímu prožívání. Individualismus a egoismus jsou navíc deklarovány jako životní program. Lidé tak vědí jen málo o tajemství, které vede přímo ke štěstí: „Když máme pocit, že se nám štěstí nedostává, zpravidla to souvisí s nedostatkem prožívané lásky. Háček je v tom, že i když se jí nedostává nám osobně, nic nám nebrání ji aspoň dát. Když se rozhlédneme kolem sebe, určitě najdeme někoho potřebného. Můžeme tedy začít tím, že zkusíme nejprve rozdat vlastní lásku. Záhy budeme překvapeni proměnou svého života,“ tvrdí Seligman.

Jak rozptýlit chmury

Má-li někdo sklon ke smutku a depresi, pak je mu určeno doporučení, které Dr. Seligman v rozhlasovém pořadu rovněž prozradil: Každý večer před spaním si zkuste zapsat aspoň tři věci, které se vám ten den podařily. Zapřemýšlejte i o tom, jak jste k úspěchu sami přispěli. A pokud se třeba vzbudíte v noci a začnou vás pronásledovat černé myšlenky, nehloubejte nad svými neúspěchy, ale zkuste si připomenout to, zač máte důvod být vděčni. Zjistíte, že toho vůbec není málo. Zcela konkrétně se zamyslete i nad osobami, kterým za něco vděčíte. Už jste jim to řekli? Poděkovali jste jim? Pokud ne, je nejvyšší čas to udělat.

Více informací: http://www.ppc.sas.upenn.edu/

 

Zpět na Úvahy, postřehy a zkušenosti

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt