PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

S kočárkem na bruslích

Občas jezdíme na novou cyklostezku při Labi, která vede z Lázní Toušeň do Kostelce. Je tam krásně a nelze si nevšimnout, že kromě snažení na kolech, kolečkových bruslích či koloběžkách je tu populární i jízda na inlinech spojená s "venčením miminek". V naprosté většině v tomto pozoruhodném zápřahu vidíte ženy, s největší pravděpodobností matky, jak na bruslích uhánějí, tlačíce před sebou kočár. Některé při tom ještě stíhají mít na uších sluchátka.

Když je pozoruji, po chvíli mívám pocit výjevu z absurdního dramatu. Zvlášť když z kočárku vykukuje jízdou trochu roztřesená roztomilá hlava dítěte. Vyvolává to ve mně vzpomínky, jak jsme po Japonsku jezdili šinkansenem. To je ten vlak, co se řítí krajinou rychlostí 300 km v hodině, sedí se v něm ale v klídku, žádné dujdáj od pražců, hladina čaje v kelímku na stolečku před vámi se téměř nehýbá. Leč když se podíváte z okna, uvidíte v bezprostřední blízkosti jen dlouhou duhovou rozmázlou čáru. Ať se snažíte sebevíc, oči nezvládají zaostřit. Nemají to miminka v kočárcích tlačených mámou na inlinech trochu podobné? A není to nebezpečné, pokud se ve svém věku takto se světem de facto seznamují?

Zkouším se dvěma aktivními mobilními matkami zapříst hovor na odpočívadle. "Nemám hlídání, jinak bych se rozhodně raději jela projet sama," svěřuje se jedna. "Mně se to zdá takhle bezvadný," pochvaluje si druhá s tím, že si jízdou na bruslích kočárek nekočárek zlepšuje náladu a samu sebe přesvědčuje o tom, že být na mateřské neznamená konec všem dřívějším radostem.

Chápu tyhle ženy i jejich potřebu pohybu. Vybavuji si, jak jsem v dobách, kdy se mi doma hemžily mé vlastní malé dcery (narodily se všechny tři během pěti let) občas po té, co jsem je předala manželovi, sedla na kolo, a jela co nejrychleji rovnou za nosem, abych se sebe větrem sfoukla ono zpo-ma-le-né plynutí času, které s sebou péče o nejmenší děti automaticky nese.

Je čím dál těžší se jejich potřebám přizpůsobit, zvlášť když se narodí lidem uvyklým na tempo 21. století, jejichž mysl i způsob života se zběsilému životnímu stylu v "předrodičovském" období plně přizpůsobily. Určitě víte, o čem je řeč. Běžně se stíhá několik činností či myšlenkových operací najednou. Proklikává se mezi různými programy. Komunikuje se zároveň přes telefon, mail a sociální sítě. Diáře naplněné k prasknutí. Stále v poklusu. K tomu návyk, že většinu základních potřeb lze zajistit "instantně", od kupování hotových jídel po vyřizování praktických úkolů pouhým stisknutím knoflíku. Prostě hukot. A najednou bác, malé dítě.

Totální zpomalení. Neodhadnutelnost, co a jak bude. Těhotenství. Porod. Kojení. Probdělé noci. Vývoj, který nelze urychlit. Nehybné minuty. Závislost na odedávna neměnných pravidlech růstu a vyspívání nové lidské bytosti. Bezbrannost. Program na celé dopoledne zajistí pár metrů lesní cesty. Urgentní potřeba obrazně i fakticky zakleknout, snížit se na úroveň malého človíčka, přizpůsobit se jeho neodkladným potřebám. Tou nejdůležitější je potřeba společně stráveného času, která dá vzniknout vztahu. Právě tady spatřuji podstatu a smysl rodičovství. Jsou dnes ohroženy.

Nemám nic proti jízdě na bruslích spojené s tlačením kočárku. A proč při ní neposlouchat dobrou hudbu nebo oblíbené pořady postahované do i-Podu z Internetu. Když dítě spí, patří čas matce. Když ale mimino či batole otevřou oči, snažme se být při tom. Připusťme nenahraditelnost času raného věku, který dítěti významně přednastavuje příští život.

Jenže mnozí rodiče se zpomalit bojí. Vypadnou z rytmu. Nevydělají. Sportovní vůz se promění v dýchavičného diesla.

Nebo práci odvedenou pro rodinu a výchovu dětí jen patřičně neoceňujeme? Uniká nám, že je to výkon svého druhu i jedinečná příležitost pro mimořádný osobnostní růst, jichž se dá po opětovném návratu do "profesního" režimu pozoruhodně využít?

Tohle asi každá žena prožívá a řeší po svém, jedno si však dočasným mateřským zpomalením zajistíme všechny: dobré rodičovské svědomí. Neexistuje efektivnější prevence tělesné a duševní prosperity dítěte a jeho ochrany před sociálně patologickými jevy než soustředěná láskyplná mateřská péče v prvních letech života. Vyjádřeno lidovou moudrostí: Většina dobrého na tomhle světě začíná v náruči mámy. Dodávám - a otce. Nebo každého, kdo mámu malých dětí občas vyžene samotnou na inliny.

Vyšlo v časopise Děti a my 7-8 2011

Zpět na Úvahy, postřehy a zkušenosti

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt